Chápani - to jsou ploskonosé opice z rodu Ateles, zahrnujícího celkem sedm druhů, které jsou určitě dobře známy každému milovníkovi latinskoamerické přírody i návštěvníkovi zoologických zahrad. Mají disproporcionálně dlouhé končetiny, které jim vysloužily jejich český název (a rovněž tak anglické označení "spider monkey"), a velmi dlouhé, chápavé ocasy. S průměrnou hmotností samců okolo 11 kilogramů jsou to jedny z největších opic Nového světa. Žijí ve skupinách majících 15 až 40 členů, a zajímavé je, že v pubertě je opouštějí nikoliv samci, jak je tomu u mnoha jiných primátů, ale samice. Ty mají v dospělosti zvláštně vyvinutý klitoris, který je velmi podobný samčímu penisu, a umožňuje samici po okolí rozmisťovat kapky moči. Neméně zajímavé je to, že ocas chápanů je pokryt nepatrnými rýhami, jež se velmi podobají papilárním liniím na lidském prstu - vzhledem k tomu, že chápani používají svůj ocas jako pátou končetinu, protože většinu života tráví vysoko na stromech, jistě to není překvapivé. Předkové těchto převážně ovocežravých primátů z čeledi Atelidae se objevují ve fosilním záznamu poprvé někdy ve středním miocénu (řeč je pak o druzích Mohanamico herskovitzi z lokality La Venta v Kolumbii a Solimoea acrensis ze souvrství Pebas v Brazílii). Celkem je známo přinejmenším jedenáct fosilních atelidů. Ne všechny zajímavé fosilní pozůstatky zástupců této čeledi jsou však nepředstavitelně staré. Pozoruhodné jsou bezpochyby i mladší kosterní ostatky těchto primátů, zvláště pak exemplář, kterému se věnovala studie provedená antropologickou archeoložkou Nawou Sugiyamou z University of California a jejími kolegy, a jejíž výsledky vyšly v pondělí 21. listopadu 2022 v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi), vyfotografovaný Milanem Zygmuntem. Zdroj: 1x.com
Kosterní pozůstatky tohoto zkoumaného exempláře byly nalezeny v ceremoniálním okrsku mesoamerického města Teotihuacán, jež bylo nejvýznamnějším náboženským centrem celého regionu mezi 1. a 8. stoletím našeho letopočtu. Jeho zříceniny se nacházejí asi padesát kilometrů na severovýchod od hlavního města Spojených států mexických, Ciudad de México. Na základě epigrafických i materiálních pozůstatků teotihuacánské kultury dnes odborníci usuzují, že vztah města se zbytkem mayské civilizace byl podobný, jako vztah helénského Řecka a Římské republiky (i přes kulturní a jazykovou odlišnost spolu tedy tyto dvě jednotky hojně vzájemně interagovaly). Podivuhodné je to, že kosterní ostatky chápana, nalezené mezi 14 000 keramickými střepy a staré o něco málo více, než 1700 roků, jsou nejstarším důkazem o zajetí a translokaci odchyceného primáta nepatřícího k lidskému druhu na území Střední Ameriky. Podobně, jako v roce 1972 Čína darovala Spojeným státům americkým dvojici pand v rámci diplomatického vyjednávání, i lídři Teotihuacánu a Mayů se zjevně obdarovávali zajatými zvířaty, a tento nález kostry chápana to dokazuje. Chápan byl obětován při ceremoniálním obřadu; končetiny měl svázány za zády. Při zooarcheologickém výzkumu bylo zjištěno, že šlo o subadultního, 5 až 8 let starého jedince samičího pohlaví, patřícího k poddruhu Ateles geoffroyi vellerosus. Dalšími zvířaty, která byla v blízkosti kostry nalezena, byli orel skalní (Aquila chrysateos) a několik chřestýšů (rod Crotalus). Vypadá to, že exotické artefakty, včetně živých, divokých zvířat, byly v Mayské civilizaci skutečně používány při diplomatickém vyjednávání jako dary. Chápan, kterým se Sugiyawa a její kolegové zabývali, nebyl odchycen těsně před obětním obřadem, ale v zajetí se nacházel už zhruba od tří let života, což prozradil mj. špatný stav jeho zubů. V umělých podmínkách byl totiž živen nadměrným množstvím C4 a CAM rostlin a různými atypickými potravními doplňky, zvláště pak chilli papričkami a škrobem maranty třtinovité (Maranta arundinacea), jež měly na jeho chrup neblahý vliv. Po minimálně dvou letech života v zajetí byl přemístěn do Teotihuacánu, a zabit, zřejmě před zraky nemalého množství lidí. Obětní obřady s vysoce nápadnými a symbolickými zvířaty, jako byli orli skalní nebo chápani, mohly být výtečným prostředkem ke zhmotnění moci.
Kostra samice chápana (napravo) a orla skalního (nalevo), jež byli před více než 1700 lety obětováni v Teotihuacánu. Obrázek z článku Nawy Sugiyamy a jejích kolegů (pro odkaz viz níže)
Je nesmírně zajímavé, že výměna exotických živočichů byla už v časech prvních civilizací důležitou součástí diplomatického jednání. Výzkum však poukazuje i na krutost lidí vůči živočichům, jež byli viděni jako nižší, a jako obětní beránci, a to jen z důvodu veřejného představení, které mělo jediný cíl - v očích diváků posílit moc vykonavatelů obřadu. Fluidní rituální výměny mezi Teotihuacánem a mayskými hodnostáři předcházely výstupu náboženského centra na výsluní. A obětování zvířat v tom hrálo svou roli. Sugiyama a její kolegové provedli tento výzkum díky grantu od National Science Foundation a National Endowment for the Humanities.
Zdroj informací pro tento článek:
Earliest evidence of primate captivity and translocation supports gift diplomacy between Teotihuacan and the Maya (Proceedings of the National Academy of Sciences)
Zaujal vás tento výzkum? Jaké jsou vaše názory? Můžete se ozvat v komentářích.
Žádné komentáře:
Okomentovat