pondělí 28. listopadu 2022

Nejstarší případ zajetí a translokace primáta ve Střední Americe: Příběh 1700 let starého chápana

Chápani - to jsou ploskonosé opice z rodu Ateles, zahrnujícího celkem sedm druhů, které jsou určitě dobře známy každému milovníkovi latinskoamerické přírody i návštěvníkovi zoologických zahrad. Mají disproporcionálně dlouhé končetiny, které jim vysloužily jejich český název (a rovněž tak anglické označení "spider monkey"), a velmi dlouhé, chápavé ocasy. S průměrnou hmotností samců okolo 11 kilogramů jsou to jedny z největších opic Nového světa. Žijí ve skupinách majících 15 až 40 členů, a zajímavé je, že v pubertě je opouštějí nikoliv samci, jak je tomu u mnoha jiných primátů, ale samice. Ty mají v dospělosti zvláštně vyvinutý klitoris, který je velmi podobný samčímu penisu, a umožňuje samici po okolí rozmisťovat kapky moči. Neméně zajímavé je to, že ocas chápanů je pokryt nepatrnými rýhami, jež se velmi podobají papilárním liniím na lidském prstu - vzhledem k tomu, že chápani používají svůj ocas jako pátou končetinu, protože většinu života tráví vysoko na stromech, jistě to není překvapivé. Předkové těchto převážně ovocežravých primátů z čeledi Atelidae se objevují ve fosilním záznamu poprvé někdy ve středním miocénu (řeč je pak o druzích Mohanamico herskovitzi z lokality La Venta v Kolumbii a Solimoea acrensis ze souvrství Pebas v Brazílii). Celkem je známo přinejmenším jedenáct fosilních atelidů. Ne všechny zajímavé fosilní pozůstatky zástupců této čeledi jsou však nepředstavitelně staré. Pozoruhodné jsou bezpochyby i mladší kosterní ostatky těchto primátů, zvláště pak exemplář, kterému se věnovala studie provedená antropologickou archeoložkou Nawou Sugiyamou z University of California a jejími kolegy, a jejíž výsledky vyšly v pondělí 21. listopadu 2022 v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Chápan středoamerický (Ateles geoffroyi), vyfotografovaný Milanem Zygmuntem. Zdroj: 1x.com

Kosterní pozůstatky tohoto zkoumaného exempláře byly nalezeny v ceremoniálním okrsku mesoamerického města Teotihuacán, jež bylo nejvýznamnějším náboženským centrem celého regionu mezi 1. a 8. stoletím našeho letopočtu. Jeho zříceniny se nacházejí asi padesát kilometrů na severovýchod od hlavního města Spojených států mexických, Ciudad de México. Na základě epigrafických i materiálních pozůstatků teotihuacánské kultury dnes odborníci usuzují, že vztah města se zbytkem mayské civilizace byl podobný, jako vztah helénského Řecka a Římské republiky (i přes kulturní a jazykovou odlišnost spolu tedy tyto dvě jednotky hojně vzájemně interagovaly). Podivuhodné je to, že kosterní ostatky chápana, nalezené mezi 14 000 keramickými střepy a staré o něco málo více, než 1700 roků, jsou nejstarším důkazem o zajetí a translokaci odchyceného primáta nepatřícího k lidskému druhu na území Střední Ameriky. Podobně, jako v roce 1972 Čína darovala Spojeným státům americkým dvojici pand v rámci diplomatického vyjednávání, i lídři Teotihuacánu a Mayů se zjevně obdarovávali zajatými zvířaty, a tento nález kostry chápana to dokazuje. Chápan byl obětován při ceremoniálním obřadu; končetiny měl svázány za zády. Při zooarcheologickém výzkumu bylo zjištěno, že šlo o subadultního, 5 až 8 let starého jedince samičího pohlaví, patřícího k poddruhu Ateles geoffroyi vellerosus. Dalšími zvířaty, která byla v blízkosti kostry nalezena, byli orel skalní (Aquila chrysateos) a několik chřestýšů (rod Crotalus). Vypadá to, že exotické artefakty, včetně živých, divokých zvířat, byly v Mayské civilizaci skutečně používány při diplomatickém vyjednávání jako dary. Chápan, kterým se Sugiyawa a její kolegové zabývali, nebyl odchycen těsně před obětním obřadem, ale v zajetí se nacházel už zhruba od tří let života, což prozradil mj. špatný stav jeho zubů. V umělých podmínkách byl totiž živen nadměrným množstvím C4 a CAM rostlin a různými atypickými potravními doplňky, zvláště pak chilli papričkami a škrobem maranty třtinovité (Maranta arundinacea), jež měly na jeho chrup neblahý vliv. Po minimálně dvou letech života v zajetí byl přemístěn do Teotihuacánu, a zabit, zřejmě před zraky nemalého množství lidí. Obětní obřady s vysoce nápadnými a symbolickými zvířaty, jako byli orli skalní nebo chápani, mohly být výtečným prostředkem ke zhmotnění moci.

Kostra samice chápana (napravo) a orla skalního (nalevo), jež byli před více než 1700 lety obětováni v Teotihuacánu. Obrázek z článku Nawy Sugiyamy a jejích kolegů (pro odkaz viz níže)

Je nesmírně zajímavé, že výměna exotických živočichů byla už v časech prvních civilizací důležitou součástí diplomatického jednání. Výzkum však poukazuje i na krutost lidí vůči živočichům, jež byli viděni jako nižší, a jako obětní beránci, a to jen z důvodu veřejného představení, které mělo jediný cíl - v očích diváků posílit moc vykonavatelů obřadu. Fluidní rituální výměny mezi Teotihuacánem a mayskými hodnostáři předcházely výstupu náboženského centra na výsluní. A obětování zvířat v tom hrálo svou roli. Sugiyama a její kolegové provedli tento výzkum díky grantu od National Science Foundation a National Endowment for the Humanities.

Zdroj informací pro tento článek:

Zaujal vás tento výzkum? Jaké jsou vaše názory? Můžete se ozvat v komentářích.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Nejčtenější