Vědecký název: Paphiopedilum parishii,
Rozšíření: Assám (Indie), Myanmar, Laos, Thajsko, západ Jün-nanu (Čína),
Velikost: šířka květu 7,5 centimetru.
Tento druh střevíčníkovce byl formálně popsán roku 1892 Heinrichem Gustavem Reichenbachem, nejvýznamnějším německým orchidologem svého času, který ho původně zařadil mezi střevíčníky (rod Cypripedium). Druhovým přízviskem této rostliny se rozhodl poctít svého současníka Charlese Samuela Pollocka Parishe, anglického botanika a sběratele orchidejí, jenž se věnoval výzkumu především myanmarské flóry. Paphiopedilum parishi se podle údajů z roku 2018 vyskytuje na území o asi 620 000 čtverečních kilometrech v pěti asijských státech, a obývá deštné lesy v nadmořské výšce 1000 až 2200 metrů, ve kterých převažují kvetoucí krytosemenné rostliny. Setkáme se s ním v podobě jak epifytu (roste na jiných rostlinách), litofytu (roste na obnažených skalách), tak i v terestrické podobě. V případě poslední možnosti pak vyrůstá z velmi vlhké, většinou mechem porostlé půdy. Litofytické střevíčníkovce vyrůstají zase z balvanů. Většina orchidejí tohoto druhu však žije jako epifyty na velkých pralesních stromech (hlavně na vrcholácích rodu Terminalia), většinou v asociaci s kapradinami a ptačími hnízdy. Daří se jim v tmavých lesích s dostatkem stínu. Ke kvetení dochází v květnu a červnu; počet květů se pohybuje od dvou do sedmi. Celé květenství může dosáhnout délky až 70 centimetrů. Okvětní lístky jsou u tohoto druhu dlouhé, zatočené, a mají lžícovitý tvar. Protože je prostředí, ve kterém většina epifytických P. parishii žije, celkem chudé na hmyzí opylovače, vyvinul se u tohoto druhu sebeopylovací mechanismus; pyl a prašníky se stanou tekutými, a postupně se samy přemístí do blizny. Jinak je hlavním "cizím" opylovačem této orchideje pestřenka Allograpta robinsoni. Zajímavé je, že se v Číně výtažky z P. parishii používají k léčení depresí nebo dokonce zápalu plic. Na Červeném seznamu IUCN je tento střevíčníkovec veden jako ohrožený.
Zdroj obrázku: Orchids Forum
Žádné komentáře:
Okomentovat