Blogorgonopsid: Velké kočky z pravěku: Wan-šienský tygr

pondělí 24. srpna 2020

Velké kočky z pravěku: Wan-šienský tygr

Po zhruba dvoutýdenní přestávce se vracím k projektu Velké kočky z pravěku. Stále jsou tu druhy (nebo poddruhy), které jsem nepopsal, a o kterých jsem se v předchozích 3770 článcích na tomto blogu nikdy nezmínil. Jedním z nich je wan-šienský tygr, a o něm pojednává dnešní část!

Vědecký název: Panthera tigris acutidens,

obecný název: wan-šienský tygr,

vyhynutí: pleistocén, před 500 000 až 200 000 let.

V roce 1928 popsal rakouský paleontolog Otto Zdansky nový druh kočkovité šelmy, která byla nalezena poblíž města Wan-šien v okrese Wan-čou, který je dnes z velké části zatopen přehradní nádrží Tři soutěsky. Tehdy se jednalo o paleontologicky využitelné naleziště, a poblíž města byly v pleistocénních vrstvách nalezeny dvě lebky, fragmenty spodní čelisti, pažní kost, kosti záprstí, patní kost, část nártu a holenní kost poměrně velké vyhynulé kočky. Zdansky ji nazval Felis acutidens. Její pozůstatky byly uloženy do sbírky Amerického přírodovědného muzea v New Yorku. Později, v roce 1947, byly tyto fosilie znovu prozkoumány americkým paleontologem Walterem W. Grangerem a jeho holandským kolegou Dirkem Albertem Hooijerem. Ti zvíře překlasifikovali do druhu Panthera tigris, uvědomujíce si, že se jednalo o poddruh tygra. Ačkoliv nalezené pozůstatky nebyly kompletní, dokázali si oba výzkumníci udělat obrázek o tom, jak velký tento wan-šienský tygr vlastně byl. Jeho holenní kost měřila 29,7 centimetru na délku, pažní kost zase měřila 30,6 centimetru, a nebyla tak široká a dlouhá jako u tygra ussurijského. Menší velikost pažní kosti ale ještě neznamená, že by tento tygr byl menší než jeho současný bratránek ze Sibiře. Ba naopak, poměr ostatních nalezených kostí naopak poukazuje na pozoruhodný fakt. Panthera tigris acutidens byl zřejmě největším poddruhem tygra, který kdy na naší planetě žil. Na délku měl 2,3 metru, v kohoutku měřil 100 až 120 centimetrů, a jeho hmotnost se pohybovala mezi 150 až 350 kilogramy. Některé zdroje dokonce uvádějí, že mohl vážit až půl tuny, což se však zdá být poněkud přehnané.

Vypadá to, že tito tygři byli rozšířeni až na indonéské ostrovy, odkud je pak v průběhu pleistocénu vytlačil poněkud menší, ale přizpůsobivější trinilský tygr (Panthera tigris trinilensis). Areál rozšíření P. tigris acutidens mohl zasahovat i do Sibiře. Následný výskyt současného poddruhu P. tigris amoyensis pak osud wan-šienského tygra na území Číny zpečetil. Je velice pravděpodobné, že velikost tohoto poddruhu byla odpovědí na velikost velkých býložravých savců z doby ledové, které tento predátor na zasněžených pláních východní Asie i na zelených planinách jihovýchodní Asie lovil. Takový plně vzrostlý wan-šienský tygr neměl problém ukořistit mládě mamuta, nebo se dokonce pokusit skolit i mamutího teenagera, byl-li oslaben či v dostatečné vzdálenosti od zbytku svého stáda. Jinak se však obvyklou kořistí wan-šienského tygra stávali jelenovití a dále také předchůdci divokých prasat. Šlo zřejmě o samotářského lovce, nepohybujícího se ve skupinách. Způsobem života se mohl velmi výrazně podobat žijícím poddruhům tygrů. Za jeho vyhynutím ve středním pleistocénu, v období mezi 500 000 až 200 000 lety, stála pravděpodobně změna klimatu, ke které během glaciálních a interglaciálních dob docházelo prakticky neustále. Dalším faktorem vedoucím k vyhynutí wan-šienského tygra pak mohly být nově vyvinuté poddruhy, což již bylo koneckonců zmíněno výše. Je velice nepravděpodobné, že by se na vyhynutí této ohromné šelmy podílel člověk. Ať už byla ta či ona příčina jeho vyhynutí rozhodující, jisté je, že šlo o mimořádně úspěšný poddruh. Je to nejstarší tygří poddruh, jenž je z fosilního záznamu znám. Vydržel na naší planetě od konce pliocénu po střední pleistocén, po jeden a půl či dokonce dva miliony let.