Slavné expedice: Rusko-mongolské paleontologické výpravy

SLAVNÉ EXPEDICE

RUSKO-MONGOLSKÉ PALEONTOLOGICKÉ VÝPRAVY

"Tým účastnící se první sovětsko-mongolské paleontologické expedice čelil gigantickému úkolu: obsáhle studovat celkovou fosilní faunu a flóru Mongolska, země o 1,5 milionu čtverečních kilometrech, se suchozemskými i mořskými ložisky akumulovanými v průběhu 600 milionů let."

A. V. Lopatin

Před dvaapadesáti lety, 5. srpna 1968, ustanovilo tehdejší Prezidium Sovětské akademie věd spolu s Akademií věd Mongolské lidové republiky vědecký projekt, který byl založen na sérii paleontologických expedic vyslaných na území mongolské pouště Gobi a jejího okolí. Týmy paleontologů, tvořené pouze ruskými a mongolskými odborníky, měly jasný cíl; rozšířit naše znalosti prehistorie o nové poznatky, získané z nově nalezených kostí dinosaurů a dalších prehistorických tvorů, žijících v druhohorách i v následujícím kenozoiku. Samotné jméno tohoto projektu bylo ohlášeno až mnohem později, a to v roce 1992. Do té doby již celá řada nadšených vědců nasbírala v terénu ohromné množství materiálu, jež v průběhu desetiletí vedlo k popisům některých proslulých mongolských dinosaurů. Rusko-mongolské paleontologické expedice, obdobně jako výpravy proslulého amerického dobrodruha a přírodovědce Roye Chapmana Andrewse ve 20. letech minulého století, přispěly k prohlášení Mongolska jakožto jedné z paleontologicky nejbohatších zemí světa, a navždy změnily svět paleontologie.

Ruští vědci se do Mongolska vydávali i mnoho let před začátkem tohoto společného projektu. Sovětští geologové se výzkumu výzkumu v terénu v poušti Gobi věnovali již ve 20. a 30. letech minulého století, načež v průzkumu pokračovali po skončení 2. světové války, v letech 1946 až 1949. Tehdy také proběhla první velká společná rusko-mongolská paleontologická expedice. K následnému stratigrafickému výzkumu v Gobi pak došlo v roce 1967. Mimoto samozřejmě mongolští paleontologové spolupracovali i s polskými odborníky, což vedlo k započetí Polsko-mongolské paleontologické expedice, jež probíhala mezi lety 1963-65 a 1969-71. 

Paleontology, kteří se Rusko-mongolské paleontologické expedice účastnili, byli například Rinčengín Barsbold nebo Evgeny Maleev. Oba byli svého času předními vědeckými odborníky na prehistorický život v komunistickém světě. Barsbold pokračoval ve svém výzkumu i nadále, a zvláště na konci 90. let se pak věnoval opeřeným dinosaurům. Protože však jeho práce byly publikovány v ruštině, kterou většina vědců ze západu neovládá, bývaly dlouho přehlíženy. Zprvu měl tedy vliv zejména na paleontology v Mongolsku a Rusku, případně tedy v bývalém Sovětském svazu. Maleev zemřel před oficiálním začátkem Rusko-mongolské paleontologické expedice, účastnil se však již té předchozí ve 40. letech. Někteří z dinosaurů, které při této výpravě popsal, se stali skutečnými legendami mongolské paleontologie.

Jedním z dinosaurů, které Maleev popsal, je ankylosaurid druhu Talarurus plicatospineus. Kosterní pozůstatky, na jejichž základě popis zhotovil (tzn. holotyp), byly nalezeny v roce 1948. Expedice se sám účastnil, není však známo, zda pozůstatky objevil se svými kolegy nebo zda byl vůbec u objevu přítomen. V roce 1952 pak zvíře popsal. Nalezené ostatky patřily šesti exemplářům, jež před více než šestaosmdesáti miliony let zahynuli na území lokality Bayan Shireh. Více kostí náležících talarurovi pak bylo ruskými a mongolskými paleontology objeveno ve stejné oblasti roku 1975. Dnes patří Talarurus mezi relativně dobře prozkoumané ankylosauridy. S délkou 5 metrů a hmotností 2 tun šlo o středně velkého zástupce této výhradně křídové čeledi převážně herbivorních dinosaurů.

Poté v roce 1955 Maleev popsal velkého tyrannosaurida druhu Tarbosaurus bataar, a to na základě kosterních pozůstatků nalezených v Jihogobijském ajmagu sovětsko-mongolskou expedicí v roce 1946. Maleev se následně pustil do popisování dalších lebek theropodů z pouště Gobi, a identifikoval například druh Tarbosaurus efremovi, jenž však není považován za platný. Jeho pozůstatky byly paleontology "uloveny" v letech 1948 a 1949. Tarbosaurus, až dvanáct metrů dlouhý a 4 či 5 tun vážící, byl ve východní Asii před 75 až 70 miliony lety vrcholovým predátorem. 

Roku 1954 popsal Maleev obrovský dráp, nalezený, obdobně jako kosti tarbosaura, v souvrství Nemegt. Měl za to, že tento masivní útvar náležel obří mořské želvě. Dle jeho mínění se mohlo jednat o žebro této želvy, nebo také o skutečný, nefalšovaný dráp, kterým tento obří plaz hrabal chaluhy a další mořské rostliny, jimiž se živil. Ačkoliv neměl k dispozici žádný další fosilní materiál, rozhodl se dát obrovské želvě jméno, a to sice Therizinosaurus cheloniformis. Druhový název znamená "želvího tvaru". V roce 1976 při jedné z rusko-mongolských paleontologických expedic konečně nalezl více pozůstatků Rinčengín Barsbold, a okamžitě mu bylo jasné, že Therizinosaurus nebyl žádná želva, ale dinosaurus! Více kostí pak v roce 1982 nalezl mongolský paleontolog Altangerel Perle. Jejich nálezy nakonec byly více než přesvědčivé; therizinosaurus byl theropod, vážící až pět tun, a dlouhý až deset metrů. 

Perle již v roce 1979 popsal rod Segnosaurus, nalezený při sovětsko-mongolské paleontologické výpravě o šest let dříve v Bayan Shireh (více pozůstatků pak bylo při dalších výpravách odkryto v následujících letech, tj. 1974 a 1975, v Khara-Khutul). Vytvořil pro něj zcela novou čeleď, Segnosauridae. Poněvadž se ukázalo, že Therizinosaurus a Segnosaurus si byli příbuzní, byla čeleď přejmenována na Therizinosauridae. Maleev si však asi nedokázal představit, že jeho čeleď obřích mořských želv bude nakonec zahrnovat jen a pouze poměrně bizarní theropodní dinosaury s obrovskými drápy.

Na Maleevovu počest byl v roce 1987 sovětskou paleontoložkou Tatyanou Tumanovou pojmenován ankylosaurid Maleevus. Bohužel toho o něm není známo příliš mnoho. Žil před 90 miliony let a s velkou pravděpodobností to byl býložravec. Měřil asi 6 metrů na délku. Pravděpodobně byl blízce příbuzný rodu Talarurus. Jeho pozůstatky byly objeveny mezi lety 1946 a 1949, v roce 1952 je pak Maleev popsal pod názvem Syrmosaurus, jež bylo synonymem jména Pinacosaurus. Podle Tumanové nicméně tyto kosterní fragmenty pinacosaurovi vůbec nepatřily, proto se rozhodla popsat zcela nový rod.

Rinčengín Barsbold byl velice produktivní, co se popisování dinosaurů nalezených při sovětsko-mongolských paleontologických výpravách týče. V roce 1981 došlo k objevu kostry pštrosího dinosaura, ornithomimosaura, v lokalitě Baishin Tsav v Jihogobijském ajmagu. Barsbold se popisu chopil již v ten samý rok, a zvíře pojmenoval Garudimimus brevipes. Tento 2,5 metru dlouhý, lehce stavěný theropod patřil do čeledi Deinocheiridae.

Na konci 70. let odkryli vědci ze společné sovětsko-mongolské paleontologické expedice kosti dalšího ornithomimosaura, pro změnu tentokrát patřícího do čeledi Ornithomimidae. Jednalo se o rod Anserimimus, a jeho popisu se roku 1988 opět ujal Rinčengín Barsbold. Anserimimus znamená "napodobitel husy". Byl to rychlý, asi čtyřicet kilogramů vážící běžec. Roku 1981 byly při expedicích nalezeny pozůstatky ještě jednoho pštrosího dinosaura, a toho o tři roky později Barsbold a Perle popsali pod rodovým názvem Harpymimus, tedy "napodobitel harpyje". Žil v rané křídě, před 107 až 100 miliony let. Anserimimus je naopak znám z pozdní křídy, z doby před 70 miliony let.

Masožraví dinosauři se vždy těšili velké popularitě. Při těchto rozsáhlých vykopávkách byl nalezen ještě jeden pozoruhodný rod, a to roku 1989 v oblasti Khongrilu v poušti Gobi. Ruští a mongolští paleontologové tehdy nalezli ostatky 5 až 6 metrů dlouhého dravého dinosaura, vážícího jen asi 250 kilogramů, ne tedy tak velkého jako byl Tarbosaurus, ale rozhodně většího než byl Velociraptor. Altangerel Perle se jeho popisu chopil až na konci 90. let, přičemž mu pomáhali američtí paleontologové Mark Norell a James M. Clark. Společně mu dali jméno Achillobator giganticus. Žil před 96 až 89 miliony let na semiaridním území s prominentními meandry.

Rusko-mongolské paleontologické expedice však nebyly zaměřeny pouze na dinosaury nebo velké třetihorní savce, jako mnoho ostatních velkých paleontologických výprav, k nimž v průběhu 20. století na území Mongolska došlo. Zabývaly se totiž celou paleontologickou historií střední Asie. Vědečtí odborníci, kteří se jich účastnili, si dali za cíl podrobně zpracovat jakákoliv data pocházející i z těch nejmenších vymřelých organismů. Jednotlivé expedice byly dlouhé, a obvykle paleontologicky výnosné. Trvaly minimálně 4 měsíce, a vždy začínaly v Ulánbátaru, hlavním městě Mongolska. Odtamtud každý rok od roku 1968 vyrazilo do terénu až deset týmů. Každý tým tvořilo 60 až 80 výzkumníků z Ruska, doprovázených 10 až 15 mongolskými specialisty. Kromě lehkého náčiní se k dobývání dinosauřích kostí používaly i buldozery. S takovou získaly obrovské množství fosilního materiálu datujícího se nejen do mezozoika a kenozoika, ale dokonce i paleozoika. Život v mořích, jež ve starších prvohorách pokrývala tuto část světa, nikdy předtím prozkoumán nebyl. V roce 1969 byl započat výzkum prekambrijských a kambrijských vrstev pod vedením A. G. Vologdina, prvním vedoucím sovětské části expedice. Výčet popsaných prehistorických měkkýšů, ramenonožců, řas, dokonce i bakterií by zde zabral příliš mnoho místa.

Bakteriální paleontologii se v rámci těchto expedic věnovali A. Yu. Rozanov, E. A. Zhegallo, G. T. Ushatinskaya, A. L. Ragozina a A. A. Zavarzin. Zvláště Rozanov a Zhegallo podnikli detailní výzkum při výpravě v roce 1989, zatímco se za jejich zády doslova vykopávali dinosauři. L. N. Boshakova a L. M. Ulitina zase v polovině 80. let prováděli v terénu výzkum stromatospor (Stromatoporoidea) z geologických období ordovik a silur. Výzkumu jezerních ekosystémů v době křídové a pravidlům evoluce ekosystému na území Mongolska se věnoval Tatarinov. Více než polovina paleoentomologického materiálu nasbíraného během těchto výprav dosud čeká na výzkum, a je tedy jisté, že tyto nové druhy a rody prehistorického hmyzu popíše až nová generace paleontologů. Zkoumání vyhynulých druhů ostnokožců, včetně hvězdic a ježovek, bylo při výpravách úkolem S. V. Rozhnova. Popisoval však i ordovické a silurské lilijice. 

Za svou práci během rusko-mongolských paleontologických výprav získali mnozí odborníci prestižní ocenění. Rinčengínu Barsboldovi byla udělena Romerova-Simpsonova medaile, nejvyšší ocenění společnosti Society of Vertebrate Paleontology. Stal se také pracovníkem Ruské akademie věd. Kromě mnoha nových druhů dinosaurů, jež se staly symboly Mongolska, bylo objeveno i několik nových rodů pterosaurů, více než 50 fosilních ještěrů a asi 60 vyhynulých druhů ptáků, přičemž bylo také popsáno 25 nových ptačích rodů. Z devíti lokalit vzešly nálezy více než 20 nových druhů prehistorických savců, jež vedly ke zpracování vědeckých studií o interkontinentální migraci raných druhohorních zástupců naší bohaté třídy. Výzkum samozřejmě pokračoval i po přelomu století, již v 90. letech byl však výrazně omezen, a to z důvodu nedostatku financí. Rusko-mongolské paleontologické expedice však náš svět nesmírně obohatily. Do světa paleontologie přinesly nějakých 1500 nových druhů fosilních živočichů a rostlin, a to díky tvrdé práci zapálených vědců jak v terénu, tak v laboratoři.

Minulý rok uplynulo 50 let od začátku první oficiální expedice, a ruský Paleontologicheskii Zhurnal si dal za úkol celý projekt zevrubně popsat. Skutečně se jednalo o jeden z milníků v historii paleontologie. I budoucí generace paleontologů se ještě bude zabývat materiálem, který byl při těchto výpravách nasbírán, a popisovat zcela nové druhy...