Druhá část předposledního příběhu ze 4. série Lovců kryptidů je tu... Dean, Pauline, Pierre a Quartermaine, poslední přeživší strašlivého masakru, a lidé, na nichž závisí osud celé planety, před sebou mají nelehký úkol. Musí zabránit Claudu Ngoyovi, aby po Zemi rozšířil smrtelný virus, napadající lidské bytosti. Zároveň hodlají vytvořit zařízení na odčerpávání energie z Briddimského drahokamu, jež by umožnilo stroji času vytvořit multiverzní portál. Zda se však Deanovi podaří cestovat zpět v čase a znemožnit Shai'ri, aby kdy vůbec započali s hromadnou invazí, to vůbec není jisté... Zatímco jsou Pauline, Pierre, Quartermaine a Tatz v malé jeskyni, bojuje Dean se Ngoyem v ulicích východního Londýna. Naděje, že by tento souboj přežil, není moc velká. Pokud zemře, ztratí Lovci kryptidů poslední naději na záchranu světa?
LOVCI KRYPTIDŮ 4: DEANOVA BUDOUCNOST, ČÁST DRUHÁ:
Dean přeběhl silnici, a ztratil se za rohem. Utíkal, jak jen nejrychleji mohl, a z čela se mu řinul pot. Sem tam se za sebe ohlédl, a pokaždé se více zděsil. Slizové praménky z Ngoyova těla se za ním hnaly rychlostí blesku. Dean vyskočil na střechu starého automobilu zrovna ve chvíli, kdy se k němu čtyři praménky přiblížily. Ngoy se k němu přesouval z vedlejší ulice, a zatím na něj neviděl, pomocí slizových praménků však cítil veškeré vibrace způsobené Deanovými pohyby. Sotva si Dean trochu vydechl, chuchvalec slizu vyskočil ze země přímo na střechu auta, a stanul u jeho nohou. Tam se rozvětvil, a opět obejmul Deanovy nohy. Dean upadl, pěstí pravé ruky omylem narazil o poškozené přední sklo auta, a rozbil ho. Zasyčel bolestí. Dva velké střepy se mu zabodly mezi klouby. V levé ruce ovšem stále držel zapalovač. Nerozmýšlel se, a plamen přitiskl ke slizovému chuchvalci, který ho na střeše auta uvěznil. Ngoy se zrovna objevil za rohem nedaleké budovy, a když spatřil, co Dean provedl, opět onu část svého těla upustil. Tentokrát však nechal slizový povlak na Deanových nohou, nestáhl ho pryč. Dean si s hrůzou uvědomil, že jeho nohy byly ke střeše auta stále přilepeny, a sliz hořel. Byl hustý, ale plameny jím prostupovaly značnou rychlostí, a po chvíli se již téměř dotýkaly Deanovy kůže. Dean se ze sevření sápal, jako by se snažil vyškrábat na vrcholek příkré skály. Kdyby tak měl u sebe laserovou pistoli! Určitě by se mu podařilo hořící sliz paprskem useknout. Měl po ruce jen Briddimský drahokam, a zdráhal se ho použít. Svíral ho ve zraněné, krvácející ruce, a natočil ho k hořícímu slizu. Snažil se představit si, jak se plameny vypařují, stejně jako sliz samotný. Ale drahokam nereagoval. "Upečeš se zaživa," řekl Ngoy, a postavil k Deanovi, "to je dobrá alternativa. Alespoň poznáš, jak mí nejdražší trpěli, když byli hromadně zažehnuti." Deanovi začaly téct slzy. Tváře měl plné vzduchu, a těžce vydechnul, jako by nesl závaží o sto padesáti kilogramech, když konečně pronikl do hloubi moci Briddimského drahokamu, a v mysli se zachytil jakéhosi opěrného bodu, byť se na něm houpal, a ovládal jej strach z pádu do pomyslné propasti. Vykřikl, a pohlédl na oheň, který již sliz dokonale spálil. Na Deanových nohou se nacházel jen popel, a oheň šlehal po střeše auta. Deanovy nohy však jeho horkost nepocítily. Mladík si prohlédl celé své tělo, a nedokázal uvěřit vlastním očím. Bylo pokryté modrou energií z drahokamu. Vytvořil si přilnavý energetický štít, který ho dokázal ochránit před čímkoliv. "To není možné," vyhrkl Ngoy, prodloužil prsty pravé ruky v ostré dvaceticentimetrové drápy, a zabodl je Deanovi do hlavy. Změkly, odpadly mu z těla, a v podobě kašovité hmoty sebou pleskly o zem, načež se ihned vrátily do Ngoyova těla. Dean překvapeně a radostně odfrkl, a seskočil z auta. Ngoy se na něj vrhl celým tělem, ale energetické brnění jej odrazilo, a odhodilo asi o deset metrů dál. "Nejmocnější předmět ve vesmíru," usmál se Dean. "Zkažená lidská zrůdo," zařval Ngoy, a znovu se k Deanovi přiblížil. Mladíkovo sebevědomí bylo rázem pryč. Energetické brnění, jež pokrývalo jeho tělo od paty po hlavu, náhle zmizelo. Jakmile byl Dean mimo bezprostřední nebezpečí, drahokam ho již neposlouchal. Rozběhl se. Dvoumetrový Rapanai se pohyby chapadel vydal za ním. Vše se změnilo, a zase to byl souboj kočky a myši. A pak se náhle z oblohy snesl dravec. Ze střechy domu seskočil další nebezpečný tvor. Na souboj ho upozornil Deanův řev. Zrovna když Ngoy chapadlem odhodil Deana do malé temné uličky plné popelnic, shnilého jídla a roztrhaných šatů, jen tak se válejících po zemi, skočila mezi ně Sloane Walkerová, která Lovce kryptidů lovila od té doby, co opustili Velázquezovu tvrz v Argentině. Hbité pohyby té ženy Ngoye velice překvapily. Dean ani nestačil vykřiknout, když ji spatřil. Skočila k němu, a zatímco se držela rukama na zemi, nohama mu mačkala krk. Skvělé, pomyslel si Dean. Zase tu někdo chtěl, aby se udusil. "Lidé," usmál se Ngoy, "neničí jen ostatní druhy, ale i sami sebe. Místo toho, aby drželi při sobě, vraždí se, a těší je to. Zabiju vás oba, vy nechutní primitivové." Sloane však s odchyceným Deanem vyskočila nějakých sedm metrů do výšky, lehce na špičky dopadla na okraj střechy, a s kořistí utíkala pryč. Ngoy zůstal stát v temné uličce. "Ty pohyby mi někoho připomínaly," řekl si pro sebe, "takto hbitě se uměli pohybovat zástupci jen jednoho druhu. Jenže... ten již kvůli lidem neexistuje." Pomalu z uličky vyšel, a se steskem pohlédl na oblohu. Poté na chvíli zavřel oči, a zavzpomínal. "Na tuto cestu mne dovedla tvá smrt, Curupiro. Nedělám to jen kvůli Rapanai. Pomstím i tvůj druh," zašeptal. Široce se usmál. "Nechám ty dva lidi, ať se povraždí navzájem. Ten druhý člověk chtěl Deana Owena uškrtit. Už se do toho nebudu motat. Nastal čas všechny lidi konečně nakazit. Tady mě nikdo nezastaví," řekl si ještě pro sebe, a rozpustil se.
"Sloane?! Jsi to ty, že?!" vykřikl Dean. Vražedkyně s ním práskla o střechu, až se zlomilo několik tašek. Dean zaúpěl bolestí. Pohmoždila mu rameno. "Sloane, poslouchej mě, nemusíš mě zabít. Pamatuju si na tebe. Tvůj táta mi toho o tobě tolik řekl. Jak tě adoptoval, jak jsi vyrůstala... Vzpomeň si na to všechno. Na dětství ve tvrzi... No tak, dělej! Mysli!" křičel Dean. Sloane ho bila pěstmi do obličeje, z nosu mu vytékala krev. Vrátila se ke škrcení své oběti. "Sloane! Prosím, nech mě jít! Musím dokončit práci tvého otce," hrčel Dean. Sloane náhle uvolnila sevření. "Můj otec... Já ho zabila! Deane?! Zabila jsem svého adoptivního otce! A chtěla jsem zabít i vás. Už několikrát! Deane, jsi to přece ty, ne? Tobě bych nemohla ublížit, ty jsi příliš nevinný," promluvila Sloane, a zakryla si jednou rukou oči. Dean ji zkopl ze střechy. Nic k tomu nedodal, prolezl světlíkem na půdu budovy, a pak se hnal po schodech dolů. Vyběhl ven zadním východem, a vracel se k ulici, v níž nalezl obchod s technikou. Zvedl ze země telepatickou korunku, složil ji a strčil si ji do kapsy k Briddimskému drahokamu, a pak z obchodu vynesl pár spínačů, jakousi krabičku a čtyři úzké vysouvací tyče. To vše si vyhlédl už dříve, a byl by si to vzal, kdyby na něj Ngoy nezaútočil. Měl vše, co potřeboval. S úsměvem, který nikdy nikomu neukázal, se pak vracel zpět k jeskyni. V okolí obchodu se porozhlédl i po ztracené laserové pistoli, nedostal však dost času na to, aby ji znovu nalezl. Země se zachvěla. Jednou, podruhé, pak znovu, a Dean se dal znovu do běhu. Něco se nacházelo pod zemí, a bylo to velké. Dean raději zrychlil. Byl nepříjemně překvapen, když spatřil Sloane, opět v plné síle, jak se za ním hnala, skákajíc ze střechy na střechu, a zuřivě vrčela. Dean vyběhl na pustinu. Začal volat o pomoc. Sloane už mu dýchala na záda, a půda se chvěla jako při zemětřesení. Něco se dělo, a Deana to vyvádělo z míry. Skoro panikařil. Z jeskyně vyběhla Pauline, a okamžitě přivolala své dva kolegy. "To je zase Sloane. Pořád ji za námi posílají. Dá se ta holka vůbec nějak zastavit?" řekl nervózně Pierre. Quartermaine se beze slova rozběhl k Deanovi. "Počkej, co to děláš?!" zařvala Pauline. "Je to blázen, Pauline. Asi je to jeho přirozenost, nedokáže se toho navždy vzdát," poznamenal Pierre. Quartermaine na Deana zakřičel: "Vytáhni drahokam!" Dean tak učinil, Quartermaine démant uchopil prsty, takže jej drželi oba, a poručil Briddimskému drahokamu, aby vyvolal energetickou vlnu. Když se Briddimského drahokamu dotkl Quartermaine, šlo zadat mu jakýkoliv příkaz. Energetická vlna odhodila Sloane o několik kilometrů dál. S řevem i voláním o pomoc se ztratila mezi londýnskými budovami. Zemětřesení ustalo. "Cos to udělal?!" vyhrkl Dean. "Zachránil jsem ti krk," pousmál se Quartermaine, a drahokam pustil. "Zase jsi někoho zabil," řekl Dean. "A jak," zasmál se Quartermaine, "hele, už tě skoro měla. A tys očividně nevěděl, jak se jí ubránit. Jestli chceš ten drahokam nosit u sebe, měl by ses brzy naučit, jak ho používat. Měl bys s ním být neporazitelný, jako jsem byl já."
"Krvácíš z nosu, a máš střepy v ruce," řekla starostlivě Pauline Deanovi, "počkej, ošetřím ti to." "Našel jsem Ngoye. Nebo spíš on našel mě," pronesl Dean, "skoro mě zabil. Zachránil mě Briddimský drahokam. Ve chvíli, kdy to vypadalo hodně špatně, mě obalil nějakým energetickým pokryvem, nebo co to bylo." "No vida! Už ti to začíná jít," zakroutil se podivně Quartermaine, "jak to, že sis takové brnění nenasadil, když tě hnala ta tvá přítelkyně?" "Nech si ty vtipy," sykl Pierre, "ta dívka byla chudák odchycena Shai'ri a přeměněna v zabijáka. Ani nechtěj vědět, jak." "Není naším cílem ten drahokam ovládnout," řekl Dean, "nepotřebuju mít díky němu nějaké nadpřirozené schopnosti. Jediné, na čem záleží, je, abychom s jeho pomocí spustili stroj času. Koukněte, mám ty kabely, které potřebujeme. Ty tyče, co jsem donesl, postavíme kolem přístroje, a kabel natáhneme mezi ně, a napojíme mu k drahokamu pomocí těchhle věciček. Tak budeme mít vytyčený prostor, kam chceme portál umístit. Ty kabely musíme na stroj hned natáhnout. Nebude to zase tak jednoduché. A nebude to trvat jen pár minut." Tatz k Deanovi přiběhl, a olízl mu krev u nosu. "Tatzi! Ty zlobidlo jedno!" napomenul ho Pierre. "Aspoň už nemusím nic utírat," zasmála se Pauline, "ale dej mi chvíli na vytažení těch střepů. Vůbec to nevypadá pěkně." Jen co si Dean po zákroku trochu vydechl, a předal svým kolegům tyčinky, jež vzal z obchodu s potravinami, pustil se do práce. Přitom si s ostatními povídal. "Jaký byl Ngoy? Ne že bych si to nedokázal představit, po tom, co jsem plaval v jeho hlavě, ale... Jak se choval?" optal se Pierre. "Je naprosto přesvědčený, že lidé jsou chybní. Nikdo už ho nepřesvědčí o opaku. Brzy tu nemoc rozšíří. Velmi brzy," odpověděl Dean. "Neměli bychom ho tedy nejdřív zastavit? Proč místo toho pracujeme na stroji času?" zeptal se Pierre. "Zkusíme obojí, Pierre. Obě věci naráz. A doufej, že bude fungovat aspoň jedna," řekla mu Pauline. "Když mi bylo deset, byli jsme spolu ve Skotsku, Pierre. Viděli jsme tam umírat několik pacientů, kteří se tou nemocí nakazili. Jedna sedmiletá holčička byla úplně nadšená z toho, že se s tebou setkala. S Pierrem Leroyem, slavným Lovcem kryptidů. Prosila tě o pomoc, a ty jsi nevěděl, co jí na to odpovědět. Začaly ti téct slzy. Ale pod maskou to nebylo vidět," rozpovídal se Dean. "Pod maskou?" Pierre se zatvářil zmateně. "Ta nemoc postihuje dýchací ústrojí. Oblasti obývané lidmi jsme spolu opustili asi když mi bylo dvanáct. Do té doby jsme trávili většinu času venku ve speciálních maskách. Podobaly se plynovým," vysvětlil mu to Dean. Pierre se zamračil. "V takovém světě nechci žít."
Stane se Deanova budoucnost realitou nebo ne? Co způsobilo to podivné chvění země? Je Sloane mrtvá? A co Ngoy? Půjde ho vůbec zastavit? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat