V minulé části byli Lovci kryptidů nuceni opustit svůj vysokorychlostní letoun Cryptid Swift. Ve Velázquezově tvrzi byl napojen neuvěřitelným množstvím energie, což týmu umožňovalo mimo jiné používat telepatické zařízení k lokalizaci Clauda Ngoye naprosto neomezeně. Při útoku Shai'ri v předchozí kapitole však byla většina energie z letounu vysána dvěma menšími vesmírnými plavidly. Předtím, než Pierre, Pauline, Dean a Tatz, poslední přeživší z Lovců kryptidů, letoun opustili, naposledy na větší vzdálenost lokalizovali Ngoye a zjistili tak, že se nachází na východ od Londýna. Pauline stále nerozumí, proč chce virus rozšířit zrovna z Velké Británie, když by tak mohl učinit odkudkoliv! Dean začal ztrácet naději. Ani Pierre na tom není nejlépe, všechen ten stres v něm znovu probouzí zabijácké monstrum... Když už to vypadalo, že Lovci kryptidů nemají naději, zcela náhodně se zjevil Archibald Quartermaine s ukradeným Briddimským drahokamem. Podaří se ho použít k otevření multiverzního portálu do minulosti? Nebo už je příliš pozdě? Quartermaine není člověkem, kterému by se dalo věřit, a přiznal, že agentky Kentovou a Lyonsovou zabil on sám...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PAŘÁTY STÍNU, ČÁST DRUHÁ:
"Tys je zabil?! Proč?!" vykřikla Pauline. "Štvaly mě," odpověděl Quartermaine, a tvářil se jako nevinné dítě. "To v žádném případě není omluva za tak příšerný čin," vyhrkl Pierre, "za to bys měl sedět, ty grázle!" "Hele, měli jsme nevyřízené účty. Prostě se do toho nepleťte. Bylo to zábavné, že, Jakeu? Prostě džum a bum, a to letadlo letělo střemhlavým letem, a pak sebou prásklo o zem! Chuí, bžžž!" vykřikoval Quartermaine, a kroutil u toho rameny. Pauline pohlédla Pierrovi do očí. Byla v nich nepopsatelná zloba. Přistoupil ke Quartermaineovi, a natáhl k němu ruku. "Hej, ťůťo, nesnaž se o nějaké fackování!" zařval Quartermaine, a Briddimským drahokamem vytvořil kolem Pierrovy ruky jakési energetické lano, jež nazlobeného Francouze strhlo k zemi. Quartermaine se otočil na svůj stín. "Jakeu, on mi chtěl ubližovat! Bů! Zlý Lovec kryptidů, zlý! Archie bude plakat! Proradný, nevychovaný, šílený!" povídal svému stínu, zatímco kroužil rukou s Briddimským drahokamem ve vzduchu, a rytmicky u toho poskakoval. "Přesně to jsi ty," sykla Pauline, "já věděla, že se ti nedá věřit. Pierre, tenhle chlap by neměl sedět ve vězení, jak říkáš. Měli by ho převést do psychiatrické nemocnice, a vymazat mu tam veškerý obsah jeho zkaženého mozku!" "To zvládnu sám. Pár pěstí do lebečních kostí s tou hnilobou uvnitř určitě něco udělá," odpověděl Pierre, zvedaje se ze země. Quartermaine ho pořádně rozzuřil, a na Pierrovi to bylo vidět. Jeho tělesné pohyby, jeho výraz v obličeji již nebyly lidské. Připomínal zraněné zvíře, které se hodlalo pustit do boje, i kdyby v něm mělo zemřít. Ruce se mu třásly jako nikdy předtím. Dean se opatrně dotkl jeho ramena. "Pierre, teď ne. Prosím, uklidni se. Jestli s ním vyskočíš do vzduchu, ty hlídky, před kterými jsme se ukryli, tě uvidí, přiletí za námi, a kdo ví, co bude," řekl rozhodně. Pierre na to slyšel, a trochu se od Quartermainea vzdálil. Musel se však vydýchat. "Chcete znát celý příběh? Jak se to stalo? Ano či ne, lovčíci bobříků? Tak tedy," spustil zcela náhle Quartermaine, "letím s Kentovkou a Lyonsovkou do Langley. Přeletěli jsme moře. A ony se mi smějou. Prostě takové to chichotání se ozývá z kokpitu. Tak jdu do kokpitu, a říkám jim, že jsou hloupé, a ony se smějou ještě víc. Tam vytahuju můj drahokamík milý, skvělý a úžasný, a... Ony jsou zděšené. Lyonsovka vytahuje pistoli, a Kentovka sahá po vysílačce, a říká, že prý zavolá vašemu týmu. Já se mezitím s Jakem domlouvám, co s nimi udělat, když se mi smály. Ale Jake mi zase neodpovídá, protože je hloupý, blbý, pitomý, imbecilní a tak dále. Tak šlehnu energií z letounu Kentovku do hlavy, a všude je krev, a Lyonsovka po mě střílí, ale já mám kolem sebe energetický štít, a z toho pak vyšlehne víc energie, a Lyonsovka umírá, a zasáhlo to řízení letounu, ty věci kolem kniplu vybuchujou, a já si prorážím cestu ven, a levituju na takovém svítivém průhledném koberci, a letoun exploduje. A já pak sletěl dolů, a úplně rozpustil kostry Kentovky a Lyonsovky, aby je nikdo nenašel. Konec pohádky! Dojemné, že? Wooo! Wooo! Woooo! Woooo! Wooo!!!" "To je ten nejhnusnější příběh, jaký jsem kdy v životě slyšela," řekla Pauline. "Ale je pravdivý! Vidíte, jak jsem čestný? Všechno jsem vám pověděl!" zatvářil se opět nevinně Quartermaine. "Barbara říkala, že jsi jim oběma zachránil před lety v Austrálii život," dodala Pauline. "Jo, ale předtím i potom jsme po sobě stříleli. Hele, náš vztah byl komplikovaný. Ty vojny byly příliš... příliš... no prostě takové, že mi chtěly furt kroutit krkem! Jakeu, chtěly nám ubližovat, jenom proto, že jsme byli lepší než ony!" křičel Quartermaine. Pak zcela zvážněl. "Ale teď... jim přeji upřímnou soustrást. Barbie, Amie... Musel jsem vás sejmout. Vždycky jsem po tom toužil. Přesto je mi vás líto. Anebo možná ne. Protože už je v životě neuvidím. Cheché! Tudů! Blujch!" Trapně hleděl na Pauline a Pierra. "Jakeu," začal náhle hysterčit, "měl jsem jim to vůbec povědět?! Vypadají, jako by mě nenáviděli!" Tatz na něj neustále vrčel. Zněl více jako vzteklý lev než jako obyčejný domácí kocour. "Jé, to je ten pipík! Tebe jsem neviděl biliardy milénií! Co na mě vrčíš, ty červíčku? No co? Ňo čo? Můžu ti podrbat ušíčka, zvířátko ty jedno bizarní?" rozplýval se nad ním Quartermaine. Pak si náhle něco uvědomil. Pierre, Pauline a Tatz se nacházeli před ním, kde byl ale Dean? Najednou zezadu přiletěla ruka, a silou mu vytrhla Briddimský drahokam z ruky. Quartermaine zařval, jako kdyby se popálil horkou vodou, a ani nestačil na svou obranu vytvořit nějakou energetickou zbraň. Ve chvíli se karta obrátila. Teď byl Briddimský drahokam Deanovým vlastnictvím, a ať už s ním měl udělat cokoliv, byl zatvrzen, stejně jako ostatní, že už nikdy nenechá Quartermainea na démant sáhnout. "Zrada, Jakeu, zrada! Přepadení ze zálohy! Ten John mi ukradl můj kamínek! Mou moc! Mé všechno! Zničen měl by být, blujchťák jeden," řval Quartermaine na celé kolo, přičemž se neustále otáčel na svůj stín, a divoce gestikuloval. "Jestli ho tolik chceš, ty vrahu, vezmi si ho ode mně," prohlásil Dean, a pokusil se démantem vytvořit obrovskou ruku, jež se měla ke Quartermaineovi přiblížit. Místo toho však z drahokamu vyšel jen zvláštní patvar. Quartermaine propukl v hysterický smích. "Pořád jim to nejde, energie sejde! A tenhleten blboň, bude z něj jen držoň! Nemáš představivost, udělal jsi blbost! Slepice jsi hloupá, jak ta hrubá mouka!" zpíval ve smíchu samé nesmysly. Jedno zůstávalo pravdou. Pouze Quartermaine dokázal Briddimský drahokam maximálně využívat. Většina ostatních lidí, jež se nejmocnějšího předmětu ve vesmíru dotkla, sotva zavadila o úžasné schopnosti, jež jim drahokam dokázal potenciálně dodat. Z jakéhosi nepopsatelného důvodu Dean nebyl schopen proniknout do hlouby té úžasné moci, a sevřít ji v dlani. Bez Quartermainea byl drahokam jen svítivým kamenem, jenž nedodával ostatním držitelům takřka žádné speciální schopnosti. "Hele, Jakeu, když to ten kluk nedokáže ovládat, neměli bychom si to vzít zpátky? Patří přece nám, ne?" zeptal se svého stínu Quartermaine, a pomalu začal kráčet směrem k Deanovi. "Ani se o to nepokoušej," řekl Dean, a nastavil mu pěst. "Tímhle mě neodradí, Jakeu," vykřikl Quartermaine, "i když mi dá ránu do nosu, já mu ten diamant vezmu, a poručím mu, aby umožnil to, že mi krev zase do nosu zaleze. Chichí, chuchů! Pšíf, zláme si klouby pro nic!"
"Toho drahokamu už se ani nedotkneš," řekl Pierre, a zezadu sevřel Quartermaineův krk. Zmáčkl ho takovou silou, že mu ho div nezlomil. Quartermaine se pokusil o výkřik, ale nemohl z hrdla vydat jedinou hlásku. Pierre ho natočil obličejem k sobě. "Za to, co jsi udělal, nejen agentkám Barbarové a Lyonsové, které patřily k těm nejlepším lidem vůbec, ale nám všem, za to, co jsi způsobil tím, že jsi ten drahokam ukradl a znemožnil nám zabránit téhle otřesné katastrofě, by sis zasloužil zemřít. Já každopádně nebudu, jak náš zesnulý přítel Akihiko, který by ti v tuhle chvíli nejspíš vrazil šuriken do čela, a usmíval by se, zatímco bys škemral o milost a krev by ti pomalu stékala po nose. Takže ti navrhnu jedno, zlodějíčku. Můžeš jít s náma, a budeš mít aspoň naději, že v této krajině přežiješ, nebo si dál můžeš jít po svých, a pak zjistíš, co Shai'ri na potkání dělají lidem. Vyber si," zasyčel. "S váma! Jsem s váma! Vždycky jsem byl s váma!" zašeptal vyděšeně Quartermaine. "Byl jsi vůbec někdy na něčí straně?" zeptal se Pierre, a pustil ho. Quartermaine se svalil na zem, a bolestně kašlal. "Lidi, už jsme se tu zdrželi moc dlouho," řekl Deanovi a Pauline Pierre, "musíme jít dál. Každá vteřina je drahá." "Přesně tak. Než pěšky dorazíme na západ Londýna, uběhne zase nějaká doba," ozvala se Pauline, "mrzí mě, že kvůli mě nemůžeme jít rychleji, ale jinak to nejde." "To je úplně v pořádku, mami," usmál se Dean. Od opuštění New Miltonu to bylo poprvé, co se v jeho tváři objevil úsměv. Nedokázal možná Briddimský drahokam nejlépe ovládat, držel ho však v rukou, a to mu dodalo nové naděje, stejně jako Pierrovi a Pauline. Ani Pierre náhle neměl chuť to jen tak vzdát, přestože ještě nedávno považoval tuto bitvu za prohranou. Pochod pustinou pokračoval. Dean, Pauline a Pierre s Tatzem na zádech se drželi jeden vedle druhého, a probírali plány do budoucna. Quartermaine, zvyklý se přenášet na vlnách energie z jednoho místa na druhé, utíkal znaveně za nimi, a neustále něco šuškal svému stínu, aniž by si ho ostatní všímali. "Deane, myslíš, že teď, když drahokam máme, tuhle bednu uvedeme do chodu?" zeptal se Pierre, a zvedl stroj času. "To nevím. Abych řekl pravdu, jsem rád, že je Briddimský drahokam zpátky u nás. Ale jak jím dodáme stroji času energii, to netuším," odpověděl upřímně Dean. "Nemáme zařízení na odsávání energie z drahokamu," řekla Pauline, "to je ten problém." "Velázquez a Brickell dali stroj času dohromady s přístrojem na odčerpávání energie, které bylo umístěno v přízemní laboratoři ve tvrzi. Ta je ztracená, a stejně už nemůžeme Británii opustit, takže..." "Počkat, co?! Ten středověký hrad, co se vůbec v Argentině hezky nevyjímal, už neexistuje?!" zařval Quartermaine, naslouchající jejich rozhovoru. "Co ty víš, darebáku? Díváš se aspoň na televizi, aby ses informoval o dění ve světě? Zvlášť během téhle krize?" pronesl se sarkastickým přídechem Pierre. "Ehm, ne? Jakeu, my se na telku nedíváme, že ne? Ty obrázky se v ní pohybují na naše mozky příliš rychle," odpověděl Quartermaine, a hystericky se rozchechtal. "Musel jsi mu nabízet, aby šel s námi?" zeptal se Dean. "Počkáme, až se zklidní. Uvidíme, jestli nám s drahokamem trošku nepomůže," odpověděla Pauline, "nech ho si uvědomit, že je v tomto světě bezbranný, a za chvíli bude horlivě usilovat o to, aby ho spolu s námi změnil." Dean se znovu usmál. "Hele, a ten argentinský děda je taky mrtvý? Toho jsem ale já nezabil, abyste jako věděli, hé!" vykřikl Quartermaine. Na to už nikdo nereagoval. "Musí být nějaký způsob, jak stroji času energii dodat. Co takhle diamant napojit na nějaký jiný přístroj? Nebo... něco sestrojit?" řekl Pierre. Pauline se zamyslela. "To by mohlo fungovat," pronesla. "Taky si myslím. Velázquezovo zařízení bylo úplně nejlepší, ale pořád bychom mohli sestrojit nějakou miniaturní verzi, něco, co by táhlo multiverzní energii z démantu, a kabelem nebo sérií kabelů ji posílalo do stroje času. Když se nad tím člověk takhle zamyslí, opravdu by to mohlo fungovat," odpověděl Dean. "Dejte mi ho, dejte mi ho!" křičel Quartermaine, jako kdyby byl člověkem závislým na drogách, jenž už dlouho nedostal další dávku. "Ani to nezkoušej," usmál se Pierre. Quartermaine se opět rozchechtal, plácal se do hrudi, poskakoval kolem, a pak začal tancovat. "Jestli bude takhle řvát dál, Shai'ri nás brzy najdou," prohlásila Pauline. Zpoza poničených londýnských budov náhle vyletěl menší letoun s jedním mimozemšťanem. Zaměřil se na čtyři lidi kráčející pustinou, a začal po nich střílet ze dvou trubicovitých pušek umístěných pod křídly. "Omyl, Pauline. Už nás našli. Díky, stínko," vyhrkl Pierre, a připravil se na útok. "Stínko? To je jako ten trilobití tentononc, co žije pod kameny? To jsem jako já? Jakeu, co je to za přezdívku? Máme to brát jako urážku či jako pochvalu? Jako... uchech?!" Pierre se rozběhl, vyskočil do vzduchu, a prorazil pěstí křídlo letounu. Ten s kouřem přistál na zemi. Voják Shai'ri stále nebyl zraněn, vyběhl z plavidla s připravenou zbraní, ovšem stačil jen vypísknout, neboť Pierre přistál nohama na jeho ramenou, ozvalo se hlasité prasknutí, a mimozemský útočník zůstal ležet na zemi, bez pohybu. Pierre si vzal jeho pušku, a přiběhl ke svým kolegům. "Jé, ty jsi pořád supersilný," protáhl jako dítě Quartermaine, "měl bys začít nosit nějaký barevný obleček s pláštěm. Pierre Decoy, největší hrdina planety! A s tím nápadem jsem přišel já."
Nad Londýnem se brzy objevilo několik dalších plavidel. Pravděpodobně byly na čtyři lidské osoby, z nichž jedna byla nesmírně nebezpečná a nadpřirozeně silná, upozorněny vojákem krátce předtím, než s poničeným letounem přistál, a než ho Pierre zabil. Dříve, než stačily prostor nad městem opustit, se však musely utkat s deseti roboty X-77, vyslanými do Londýna přímo z New Miltonu. Nad městem nastalo několik menších explozí. Přesto byla zpráva o lokaci Lovců kryptidů odeslána Shy'rkovi. Jeho vesmírné plavidlo bylo nad Atlantským oceánem napadeno roboty v čele s Metallerem již před bitvou u New Miltonu, poškození však bylo minimální, a Vládcovo obrovské plavidlo se nyní bezpečně blížilo k pobřeží Velké Británie. Nemělo trvat dlouho, a Shy'rk a jeho mentor Reh'shb měli stanout na půdě Spojeného království. Nehodlali však loď opustit na západním pobřeží, mířili dále na východ, k Londýnu. Shy'rk bitvu s Lovci kryptidů nevzdal. Ba naopak, s informací, podle níž bylo členů týmu méně než předchozího dne, mu stouplo sebevědomí... Nastal večer. Rudá oblaka ustoupila roušce temnoty. V Londýně nesvítilo jediné světlo. Tábořit na poničeném předměstí za takových podmínek bylo velice zvláštní. "Myslím, že oficiálně jsme na území jižního Londýna," řekla Pauline, "ale člověk to nepozná. Když si uvědomíme, že pár kilometrů odtud se nacházela naše stará dobrá základna..." "Teď jsi mě zahltila nostalgií," pousmál se se smutkem Pierre. Dean dovedl své kolegy ke zchátralému domku, napůl otevřenému. Možná to byl pouze jakýsi dětský zahradní příbytek. Tomu konečně nasvědčovaly zaprášené a potrhané plakáty pestrobarevných postav z animovaných seriálů, přilepené na dřevěné stěny. "Tady přespíme," řekl Dean. "Kdy se chcete vzbudit? Ngoy na nic čekat nebude, a my nemáme mnoho času. Musíme na východ Londýna dorazit co nejdřív, a to jdeme kolem města. Nesmíme ztrácet čas," řekla Pauline. "Vstaneme ve tři ráno," řekl Pierre. "Ve tři?! Jakeu, cože?! Ve tři?! Ve tři nikdo nevstává! Mučíte chudáčka Archibalda. Jakeu, kde zas seš?!" vykřikl Quartermaine. Pak se v hysterii začal otáčet. "Jake zmizel! On zmizel!!!" "Neřvi, idiote," naštval se Pierre, "jakmile Dean zapálí oheň, tvůj divný kámoš se zase zjeví." "Divný? On není divný. Nebo je? No, někdy si říkám, že je trochu divný. Je takový... kašovitý," zamýšlel se s prstem na rtech Quartermaine. Nato se jeho zrak upnul na Briddimský drahokam, který při rozdělávání ohně Dean položil vedle sebe. Quartermaine čtyřikrát zaklapal čelistmi, a začal se k ohni sunout. Dean však na drahokam včas sáhl. "Ehm... jenom... jenom jsem se chtěl zeptat, kde je tady záchod? Jako kam si můžu skočit? Ty to jistě víš, ty... Rone? Juliane? Dereku? Pipsqueaku?" pronášel se zvednutým obočím, vykulenýma očima a trapným, strnulým úsměvem Quartermaine. Opět se od Deana vzdálil. Ten zapálil malý ohníček. "Pierre, tys mě v budoucnosti naučil, jak dělat oheň takový, aby si ho Shai'ri z dálky nevšimli," pousmál se. Pierre pokýval hlavou, a natáhl k ohníčku prsty. Pauline podala oběma mužům další dvě tyčinky, sama si také jednu vzala, a Tatzovi dala k večeři zbytek masové konzervy. Quartermaine mezitím zmizel. "Kde je?" zeptal se Pierre s plnou pusou. "Asi si vážně šel odskočit," odpověděl Dean. Teprve po více než čtvrt hodině začala být Quartermaineova nepřítomnost až příliš podezřelá.
Podaří se Lovcům kryptidů zastavit Clauda Ngoye a spustit stroj času? Nebo se zaměří jen na jedno? Dá se Quartermaineovi věřit po tom všem, co udělal? A proč večer náhle zmizel? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat