Projekt Evropští lacertidi po krátké odmlce pokračuje. Tato část bude poněkud kratší, neboť se bude zabývat těmi několika málo druhy ještěrek vyskytujících se na území Velké Británie.
Lacertidae - ještěrkovití. Čeleď šupinatých plazů (Squamata), která zahrnuje přes 300 druhů zařazených do 39 rodů. Vyskytují se pouze ve Starém světě; v Asii, Africe a Evropě. Mnozí z nich žijí na zemi, jen pár jich žije na stromech. Živí se většinou hmyzem. Jsou malí; většina druhů měří méně než 9 centimetrů, ale nalezneme mezi nimi i skutečné obry, takřka půl metru dlouhé. Snad ti nejmenší lacertidi i ti největší žijí právě na evropském světadílu. Jaká tajemství tito "obyčejní" plazi, jež existují už od období oligocénu, skrývají?
Velká Británie je největším z britských ostrovů. Jedná se také o největší evropský ostrov a devátý největší ostrov na Zemi. Náleží jedinému státu, a to sice Spojenému království Velké Británie a Severního Irska. Příroda Británie je vskutku pozoruhodná. Po skončení poslední doby ledové dostali šanci znovuosídlit tento ostrov jen někteří zástupci herpetofauny předtím, než byl ostrov zcela odříznut od kontinentu. Velká Británie je domovem sedmi původních druhů plazů; čtyř hadů a tří ještěrů, z nichž jeden nepatří do čeledi Lacertidae, ale Anguidae - jedná se o slepýše křehkého (Anguis fragilis). Představíme si nicméně i nepůvodní, introdukované druhy ještěrů. Oba z nich se zároveň přirozeně vyskytují na ostrově Jersey, jenž je součástí Normanských ostrovů.
JEŠTĚRKA OBECNÁ
(Lacerta agilis)
Hojně rozšířený druh, vyskytující se v širokém areálu od Velké Británie po Mongolsko a severozápadní Čínu. Jde o nejvzácnější ze dvou původních lacertidů vyskytujících se na ostrově, a je plně chráněn. Vyskytuje se jen na několika lokacích v Anglii; v Dorsetu, Hampshire, Surrey a v Západním Sussexu. Preferuje vřesoviště (heathland), případně jej můžeme najít i na písečných dunách v blízkosti pobřeží severozápadní Anglie a Walesu. Jedna izolovaná populace se dokonce vyskytuje na severu Anglie, v Lancashire, při pobřeží Seftonu. Její zástupci jsou velice variabilní, co se zbarvení týče. Před několika lety také došlo k reintrodukci ještěrky obecné v Talacre Dunes ve Walesu v rámci ochranářského programu, na kterém spolupracovaly ARC-Trust a Chester Zoo. Velkým problémem, se kterým se ještěrky obecné v posledních desetiletích potýkaly, je ničení jejich přirozeného prostředí. Degradace vřesovišť či jejich fragmentace měla na populaci těchto lacertidů velmi negativní dopad, a počty ještěrek obecných v Británii se výrazně snížily. Samci a samice ještěrek obecných je od sebe možné nejlépe rozlišit v období páření, v dubnu a květnu. Samci mají na bocích zelené skvrny, díky čemuž jsou prakticky nezaměnitelní. Mimo dobu rozmnožování však nemusí být zrovna lehké pohlaví určit. Maximální délka, kterou samci dosahují, činí 19,3 centimetru. Samice jsou jen o malinko menší, ty největší pak mohou dorůstat 18,5 centimetru. Samice kladou vajíčka v jemném písku na slunném místě, dále se k nim již nevrací.
JEŠTĚRKA ŽIVORODÁ
(Zootoca vivipara)
Jeden z nejhouževnatějších evropských plazů. Mimo ostrov Velké Británie se ve Spojeném království vyskytuje i v Severním Irsku; jedná se o jediného plaza původně se vyskytujícího na území Irského ostrova. Dále jde o jediného původního plaza na Isle of Man. Severní populace, tedy i ty ze Spojeného království, jsou živorodé; samice na svět v létě (nejčastěji v červenci) přivádějí tři až deset plně vyvinutých živoucích mláďat. Ta se rodí obalená tenkou membránou, ze které se však velice jednoduše dostanou. Populace v jižní Evropě naopak mnohdy kladou vajíčka, počet ve snůšce však zůstává stejný. Ještěrky živorodé přestávají hibernovat hned jak se oteplí, a je-li zima ve Velké Británii obzvlášť teplá, pak se vynořují klidně už v lednu. Čas od času je možné najít je v malých skupinkách. Někdy se takto shlukují i juvenilní jedinci. Ještěrka živorodá loví hmyz a ostatní bezobratlé. Dorůstá maximálně 12 centimetrů (včetně ocasu, který je jako mnoho jejích příbuzných schopna v případě nebezpečí odhodit). Na obrázku vidíte dvě mláďata.
JEŠTĚRKA DVOUPRUHÁ
(Lacerta bilineata)
Z britských ostrovů se tento druh původně vyskytuje na Jersey, jenž je tzv. Britským korunním nezávislým územím (nejde tedy o součást Spojeného království jako celku). Hojný je zejména na severozápadě ostrova. Ačkoliv jsou počty ještěrek dvoupruhých na Jersey poněkud vysoké, jedná se o přísně chráněný druh, a s jedinci je zakázáno bez povolení manipulovat. V 70. letech se začaly objevovat zprávy o tom, že ještěrka dvoupruhá byla vypuštěna do okolí Bournemouthu v anglickém Dorsetu. Herpetologové to potvrdili až v 90. letech; dodnes není známo, kdo ještěrky dvoupruhé do anglické přírody vypustil, jasné však je, že se muselo zřejmě jednat o exempláře chované v zajetí, případně jejich mláďata. Dlouho se jim dařilo dobře, v letech 2011 a 2012 jich však výrazně ubylo z důvodu nepříznivého léta, a také výjimečně mrazivých zim v obou letech. Nadšenci do světa plazů se do Bournemouthu rádi jezdí na ještěrky dvoupruhé dívat a fotografovat je. Ještěrka dvoupruhá může měřit až 40 centimetrů (i s ocasem), a vážit 35 gramů. Jedná se o jednoho z největších evropských lacertidů.
JEŠTĚRKA ZEDNÍ
(Podarcis muralis)
Tento druh byl na území Velké Británie vypuštěn zřejmě jak náhodně, tak záměrně. Pochází z kontinentu, kde se však na úrovni Velké Británie nevyskytuje. Ještěrky zední se nicméně hezky zabydlely na jihu Anglie. Největší populace žije v okolí Bournemouthu. Známá je i poměrně velká kolonie přežívající na severovýchodě Londýna. V říjnu upadají "anglické" ještěrky zední do hibernace, někdy se však v zimě probouzí a vylézají ze svých úkrytů, aby se vyhřívaly na sluníčku. Jsou to velice rychlí a hbití hmyzožravci. Stejně jako ještěrka dvoupruhá, i ještě zední se přirozeně vyskytuje na ostrově Jersey při pobřeží Francie, kde je přísně chráněna. U tohoto druhu se občas projevuje kanibalismus. Ještěrka zední obývá habitaty nevhodné pro původní britskou herpetofaunu, obývá například strmé útesy na jižním pobřeží Anglie. Problémem je, že vytlačují původní dva druhy ještěrek, neboť konzumují velké množství hmyzu a zabírají jejich hibernační doupata. Proto už se několikrát stalo, že musely být ještěrky zední v anglické přírodě odchyceny a přemístěny do zajetí.
Doufám, že se Vám toto krátké seznámení se všemi čtyřmi druhy lacertidů obývajících Velkou Británii (včetně dvou nepůvodních druhů) líbilo...
Žádné komentáře:
Okomentovat