Lovci kryptidů 4: Poslední vzdor (3/9)

Malému týmu složenému z Pierra Leroye, Pauline Jetkinsové, Archibalda Quartermainea a Deana Owena se nepodařilo zabránit Claudu Ngoyovi v rozšíření smrtelného viru, jenž bude mít v příštích letech za následek rychlé vymírání lidstva, po celém světě. V poslední chvíli Quartermaine své kolegy zachránil užitím Briddimského drahokamu, který dokáže tak skvěle ovládat, a zničil všechny viry, jež opustily komunikační zařízení Shai'ri v místě Ngoyovy smrti. Zbytek planety je však ve velkém nebezpečí... Skupince, doprovázené Tatzem, se pak podařilo zmizet z bitvy mezi Shai'ri a Nietovými roboty X-77, vedenými Metallerem a Black Spierem. Dean spustil stroj času, ke vší hrůze však zjistil, že nebyl schopen otevřít portál do jiné dimenze v mnohovesmíru. Nemohl se tedy vrátit zpět v čase, aby invazi Shai'ri zvrátil předtím, než začala. Briddimský drahokam jej zcela pohltil, a shodil do temné propasti plné lítosti. Pak přišel velký šok. Deanovi se přece jen něco podařilo. Oblohu proťal ohromný modrý paprsek, kolem něhož se náhle objevili malí modří mimozemšťané. A v jejich středu stál muž ve skafandru... Je to neuvěřitelné. Nikdo by to nečekal. Jack Owen je živý.

LOVCI KRYPTIDŮ 4: POSLEDNÍ VZDOR, ČÁST TŘETÍ:

Pauline ho objala. Nedokázala udržet slzy. Proudily jí z očí jako divoká řeka, ruce se jí třásly šokem, vzlykala štěstím. Jack byl také celý roztřesený. Ve chvíli, kdy se k němu Pauline z otevřenou náručí rozehnala, ani nebyl schopen reagovat. Teprve po chvíli též obepnul ruce kolem své přítelkyně, a vyronil pár slz. Podívali se na sebe. "Ty žiješ. Mysleli jsme, že jsme tě ztratili," řekla v pláči Pauline. "To já taky," odpověděl Jack, a se zvednutým obočím se jedním koutkem pousmál. "Pauline, myslel jsem, že tě už nikdy neuvidím," dodal, utřel si slzy z očí, a spěšně pohlédl na ostatní, z nichž některé poznal, jiné ne, "a ani vás ne." Pauline ho pustila, a Jack se na ní ještě jednou s překvapením podíval. Všiml si, že byla těhotná, ale nic k tomu neřekl. Pohlédl na Pierra. Oba staří přátelé se na sebe usmáli. "Jacku, tohle je neuvěřitelné. Merde, považovali jsme tě za mrtvého! Jak se tohle... jak se tohle mohlo stát? Jak to, že jsi tady?!" vyhrkl Pierre, a přispěchal k Jackovi, aby mu přátelsky podal ruku. Jack zatím neodpovídal. Uviděl Quartermainea, a dobře ho poznal, a radostně se usmál, jakmile spatřil Tatze, celého naježeného vzrušením. Jakmile se jeho oči střetly s očima toho mladého devatenáctiletého muže, kterého nikdy předtím nespatřil, zatvářil se užasle. Chvíli se na sebe němě dívali, pak Jack zamrkal, a podíval se zpět na Pauline, jež mu dosud držela paži. "Přežil jsi," řekla Pauline, "jak je to možné?" "Spřátelil jsem se s našimi útočníky," odpověděl Jack, a obrátil se na obrovskou skupinu C'rielů, která byla na Zemi přemístěna spolu s ním. "Je to už pár měsíců. Pěkně dlouhých měsíců," řekl dále Jack, "zůstal jsem mezi nimi, když na nás útočili. Živě si vzpomínám na to, jak jsem natahoval k Černému motýlu ruku, a díval se na tebe, Pauline. Pak Černý motýl odletěl, a já tam s těmito mimozemšťany zůstal sám. Byli by mě zabili, měli totiž hlad. Byli na té planetě zotročeni těmi velkými hubenými mimozemšťany, nazývanými Shai'ri." "Ano, my víme, jak se jmenují. Asi netušíš, co se tady poslední měsíce děje..." zasmál se Pierre. Jack si oddechl. "Cože?" zeptal se. "Je to na dlouhé vyprávění. Shai'ri... útočí na Zemi. Zemřely už miliony lidí," odpověděl Pierre. Jack se zatvářil zmateně. "Moment, co?" Musel se posadit. Nebylo mu příliš dobře. V jednu chvíli byl na vzdálené temné planetě, na které strávil v izolaci s C'riely mnoho měsíců, a pak jej nějaká zvláštní síla přemístila s jeho společníky na Zemi, do suché, poničené krajiny, kterou se ozývaly strašlivé rány a bizarní pištění. "Tak počkat," řekl Jack, "teď jsem trošku zmatený. Máme jaro 2020. Je to tak?" Pierre zakýval hlavou. "Shai'ri, které jsme, tuším, v září sledovali při letu Černým motýlem, jsou tady. To mě nepřekvapuje. Ale je jich tu víc, že?" ptal se Jack. "Podnikli hromadnou invazi," odpověděla Pauline. "Dobře. To se dalo čekat. C'rielové mi pověděli o tom, že Shai'ri po zničení své domovské planety hledali nějaký nový svět, ve kterém by se mohli zabydlet," řekl Jack. Poté, co pohlédl na vyplašené obličeje svých přátel, dodal Jack: "Víte, když Černý motýl odletěl, a ti C'rielové - tak se jmenují - mě chtěli sežrat, pronikl jsem jim do hlav pomocí telepatické korunky, kterou jsem měl neustále na hlavě, pod přilbou. Parádní vynález. Navázal jsem s nimi kontakt, a oni mě nechali být. Začali jsme si vyměňovat informace o tom, co jsme zač, odkud pocházíme, a tak dále. Řekli mi, že se jmenují C'rielové, a jak jsem spekuloval, Pauline, že je Shai'ri na té planetě zotročili. Zůstal jsem s nimi v jakési obdobě koncentračního tábora, a... řekněme, že jsem se s nimi okamžitě spřátelil, a trochu jim pomohl... hehe, rozvrátit ten příšerný, nespravedlivý systém, který na té planetě Shai'ri zavedli. Je to... na dlouhé vyprávění..." "Jsou to tedy tví přátelé," řekl Pierre, a pohlédl na přední skupinku C'rielů, která k Jackovi rychle pochodovala. "Nezaútočí na vás. Právě jsem jim sdělil, že jste mí nejlepší přátelé. Hele, někteří mi do hlavy posílají informaci, že si na tebe, Pierre, i na Pauline dobře vzpomínají. Prý příšerně páchnete," řekl Jack. "Jacku," řekla smutně Pauline, a opět si utřela několik slz, "kdybych věděla, že jsi přežil... že tě nezabili... Vrátili bychom se pro tebe. Nedokážu uvěřit, že to takhle dopadlo." "V pořádku, Pauline. Už se zase vidíme. Něco se stalo, a já jsem teď tady. A jestli vám to nevadí, přátelé, vysvětlete mi, jak jste mě sem dostali. Byla to náhoda nebo...?" řekl Jack. "To tady Dean," řekla Pauline, "díky němu ses k nám vrátil. Pojď sem, Deane." Dean přistoupil k Jackovi poněkud nesměle. "Možná tomu nebudeš moci uvěřit, Jacku, ale čekám dítě. S tebou. Mrzelo mě, že jsem ti to nemohla říct předtím, než jsme odletěli na tu misi ve vesmíru," vysvětlovala se smutkem i radostí v hlase Pauline, "a tohle je tvůj syn. Jmenuje se Dean, a přišel z budoucnosti. Vyrostl prakticky s Pierrem, ten ho v tom strašném, apokalyptickém světě vychoval. Je tu, aby změnil běh dějin, a náš svět zachránil." Jack nejprve nevěděl, jak reagovat. Už jen po těch měsících izolace se cítil být mezi lidmi trochu nesvůj, přestože většinu z nich dobře znal, ale jak se uvítat se svým vlastním synem, jenž přišel z budoucnosti, čemuž Jack zprvu nedokázal uvěřit, to opravdu nevěděl. Usmál se, a podal mu ruku. Dean ho objal. "Nikdy jsem si nemyslel, že se s tebou setkám, tati," řekl Dean, a ve tváři se mu vykouzlil široký úsměv. "Tak ten pohledný vysoký mladík je můj syn, jo? Tak to jsem měl štěstí," zasmál se Jack, a přátelsky zacloumal s Deanovým ramenem. Konečně promluvil i Quartermaine. "Lidi, to je tak dojemný," pronesl, a předstíral, že si utíral slzy, "ale země se třese, určitě se k nám blíží, multiverzní portál tu pořád není, vy se objímáte, a smrt klepe na naše dveře... na dveře nás všech... nalakované... chápete to? Začínám se bát!" "Kousek odsud je další malá jeskyňka, vidíte?" zeptal se Pierre. "Tam se schováme." Při rychlém pochodu k jeskyni, při kterém je C'rielové následovali, se spolu Dean, Pierre, Jack a Pauline dál bavili. "Člověk ani neví, kde začít," řekl Dean Jackovi, "domnívám se, že jsi tady, protože jsem na tebe pořád myslel. Víš, tati, celý život jsem vyrůstal s tím, že jsem tě chtěl poznat. Zdály se mi o tobě sny, a o mamince taky. Přišel jsem z budoucnosti, a zprvu jsem se s tebou měl setkat. Pierre, poslední přeživší z Lovců kryptidů, mě poslal z roku 2039 to roku 2019, abych Lovcům kryptidů zabránil ve výpravě do vesmíru. Jenže jsme udělali chybu ve výpočtech, a já tě minul. Přišel jsem do světa, ve kterém jsi byl již mrtvý. Tedy... promiň, považován za mrtvého. Mohl jsem se už jen vrátit zpět do roku 2039, nebylo mi umožněno cestovat zpět do minulosti. Tak jsem s týmem zůstal, a doufal, že přijdu na to, jak zabránit invazi Shai'ri, jak změnit budoucnost ze... ze současnosti. Doktor Larry Brickell vytvořil spolu s Alessandrem Velázquezem stroj času, to je ta bedna, kterou nese Pierre. Teď, tady na východě Londýna, jsme se ho pokusili zapnout, a pomocí Briddimského drahokamu vytvořit portál do minulosti. Hodlal jsem se vrátit do doby před invazí, a posluhovače Shai'ri, kterým se říká Indrid Cold, přechytračit. Donutit je, aby podali Shai'ri zprávu o tom, že Země pro ně nebude dobrým domovem. Jenže... Briddimský drahokam nedokážu moc ovládat. Nějak se mi to vymklo z rukou, a já s jeho pomocí, aniž bych to původně zamýšlel, přemístil tebe z planety 15,431 sem. Předpokládám, že tě drahokam našel přes celý vesmír, a obrovským paprskem energie tě prostě přenesl na Zemi, ke mě, ke zdroji mých, abych řekl pravdu, bolestných myšlenek." "No jasně, že to tak bylo! Chytrolíne!" ozval se Quartermaine. "Přenesl jsi starého Owena z jiného místa ve vesmíru, a v současnosti, podotýkám. Tohle Briddimský drahokam dokáže. Aspoň ses s ním naučil trošičku zacházet, ale jen trošičku, amatére," dodal. Jack ukázal na Quartermainea. "Pomáhá nám," řekla Pauline, a rozesmála se. "No, s Briddimským drahokamem už jsem pracoval," usmál se Jack. "Dean nám řekl," vyhrkl Pierre, "že multiverzní energie z té entity, kterou jsi zabil, zničila domovské planety Shai'ri a C'rielů." "To vím," pokýval nervózně hlavou Jack, "C'rielové už mi řekli, že to byla multiverzní energie. To, co jsem před rokem udělal, ovlivnilo život ve vesmíru navždy. Ani nevíte, jak často jsem o tom na Mor'ře přemýšlel." "Na Mor'ře?" zeptala se překvapeně Pauline. "To je název, který pro tu planetu mají Shai'ri. C'rielové pro ní žádné své jméno neměli. To je ta planeta, na kterou jsme se vypravili. Shai'ri tam zotročili C'riely, a nechali je tam potom, co opustili svou planetu," odpověděl Jack, "to by zase bylo na dlouhé vyprávění. Shai'ri prý byli z Dh'ery, C'rielové z Reny. Vládce Shai'ri zradil C'riely, a zanechal je v předem vybudovaném koncentračním táboře, mohu-li to místo tak nazvat, na Mor'ře. A zbytek už znáte. Shai'ri pokračovali v hledání nové planety, a vybrali si Zemi." Všichni pomalu zalezli do malé jeskyňky, a Jack se posadil na na velký kámen. Začal si svlékat skafandr.

"Povím vám celý příběh, jestli chcete," usmál se přívětivě Jack, "už jsem si dlouho s nikým nepopovídal. A abstraktně konkrétní výměnu myšlenek s malými modrými mimozemšťánky za povídání nepovažuju." "Hele, lidi, na vyprávění nemáme moc čas," naléhal Quartermaine. "A co chceš dělat? Stroj času nefunguje tak, jak má," řekl Dean. Quartermaine přestal mluvit. Dean měl pravdu. Zamračil se, sedl si k ostatním v jeskyni, a poslouchal. Pauline tomu stále nedokázala uvěřit. Jack byl zpátky! Byl živý, zřejmě i zdravý, hodně zarostlý a zapocený, ale byl to on! A právě jí měl povědět příběh o tom, co se s ním v posledních měsících dělo. "Tak ještě jednou ten začátek," pronesl Jack, "Černý motýl odletěl, a já zůstal s C'riely sám. Byli všude kolem mně, chtěli mě těmi svými trojúhelníkovitými zoubky roztrhat na kousíčky, neboť z velkého hladu měli zájem o sežrání čehokoliv, co se jen sežrat dalo. Já je ale telepaticky přesvědčil, že s nimi nechci bojovat. Popsal jsem jim, že chápu jejich situaci. Pochopili, že jsem s nimi soucítil, a slíbil jsem jim, že jim pomůžu dosáhnout svobody. Setkal jsem s Elorem, to je ten C'riel, který stojí před jeskyní. Stali se z nás dobří přátelé. Elor mi popsal, jak Shai'ri zradili C'riely při odletu z Dh'ery a Reny. Řekl mi, že celá civilizace Shai'ri je stavěna na pocitu nadřazenosti, a že Shy'rk, což má být ten jejich Vládce, choval ke C'rielům nějakou zášť. Dokonce mi vysvětlil, že Shai'ri vytvořili na Dh'eře konspirační teorii, podle níž C'rielové způsobili smrt předchozího Vládce, jenže to nebyla pravda. Byla to nějaká záminka, nařčení, které nakonec vedlo k otřesným zvěrstvům. Shai'ri při letu vesmírem za novým domovem všechny C'riely zajali, a zavřeli v táboře na Mor'ře. Posadili je do pustiny za elektrický plot, a hlídali je tam. A teď jsem do toho přišel já. Na rozdíl od C'rielů jsem měl zbraň, laserovou pistoli, a samozřejmě také telepatickou korunku. Vedl jsem povstání proti Shai'ri, a po několika dlouhých týdnech plných napětí jsme konečně pozabíjeli všechny ty otřesné tyrany. Bohužel při tom byly napáchány vedlejší škody. Po zničení elektrického plotu někteří C'rielové pronikli do vesmírných plavidel Shai'ri, a odpálili je bombami, které v nich nalezli. Ostatní vesmírné lodě byly zničeny, když C'rielové ničili elektrický plot. Jakmile tedy Shai'ri na Mor'ře pomřeli, neměli jsme žádné prostředky k opuštění planety. A tak jsme čekali, a doufali, že brzy přiletí další jednotka Shai'ri. Konejšil jsem C'riely, že se to určitě stane, že koneckonců proto jsem se svými lidskými přáteli vůbec na Mor'ru přiletěl - protože jsme sledovali vesmírnou loď Shai'ri, která tam přilétla ze Země." "Jenže žádná nepřiletěla," dodal Dean. "No, ne tak úplně. Pár se jich objevilo. Vysoko, v temné atmosféře Mor'ry se párkrát objevila nějaká světla. Myslím si však, že Shai'ri nechtěli s C'riely nic riskovat. Jakmile nové jednotky zjistily, co se s táborem stalo, jak byl poničen, a možná i že jim ostatní jednotky Shai'ri z Mor'ry vůbec neodpovídaly, nechaly ho být. Začal jsem ztrácet naději. Vypadalo to, že budu muset na Mor'ře žít s C'riely do konce života. Týdny a měsíce ubíhaly, a mé oči si tolik zvykly na temnotu, že jsem nesnesl světlo své baterky na více než dvě minuty. Neměl jsem, jak si oholit vousy. Ale C'rielové mě udržovali při životě. Naučili se útočit na Zertyry. To byly jediné další větší bytosti, jež na Mor'ře žily. Vy si je, Pauline a Pierre, nejspíš budete pamatovat jako ty stromům podobné organismy, které na nás útočily svými chapadlovými větvemi. C'rielové je pomocí ostří, jež ukradli Shai'ri, sekali na kusy, a pojídali měkký vnitřek, a případně také kořeny a hlízy. Nebylo to tak špatné, jak to zní. Poznal jsem tu prazvláštní sladkou chuť, a uvědomil jsem si, že cukry Zertyrů mě udrží při životě," pokračoval Jack, dokud nebyl znovu přerušen. "Ale co vzduch, Jacku? Nebyl přece na té planetě dýchatelný, nebo ano?" zeptala se Pauline. "Kyslíku nebylo v atmosféře Mor'ry moc. Fakt je, že C'rielové mají zvláštní anatomii, a podobně jako Shai'ri se dokáží přizpůsobit na život v prostředí, ve kterém je kyslíku žalostně málo. Jsou schopní dýchat i jiné plyny. My pozemšťané takovou schopnost nemáme, ale Elor a jeho kolegové byli tak hodní, že mi sestrojili malý přístroj, napojený na kyslíkovou bombu mého skafandru, který zužitkoval i to malé množství kyslíku. V poničené věži Shai'ri, hned za zdemolovaným elektrickým plotem, mi vytvořili drobnou komůrku s dýchatelným vzduchem. Upřímně, řekli mi, že sestavit něco takového bylo jednoduché, a že jejich technologie není tolik vyspělá, jako technologie jiných mimozemšťanů ve vesmíru. No, kdybychom něco takového dokázali my, půlka lidské populace už by obývala Mars. V té komůrce jsem strávil většinu svého času," vysvětlil Jack. "Musel sis připadat strašně sám," řekl Pierre. "Přemýšlel jsem o sobě, o svých chybách, o všem, čeho jsem se dopustil. Tak nějak jsem došel k závěru, že mě ovládlo moje ego. Víte, ty pokusy s Chupacabrou, ta věc s Wendigem... Dopustil jsem se příšerných chyb, a lidi za to zaplatili svými životy. Když jsem byl pro vás ještě živý, odešel jsem jako člověk, který se ze zoologa přeměnil v nebezpečného egoistu, a pak chlapa, který se se svými chybami nedokázal vypořádat. Byl jsem slaboch. Na Mor'ře jsem byl nucen začít odznovu. C'rielové se ke mně chovali jako přátelé, a já se náhle cítil zodpovědně. Osvobodil jsem je, a oni se mi na oplátku snažili život v tom temném světě udělat co nejpříjemnější. Už nejsem tím, kým jsem býval," řekl Jack. Konečně si sundal celý skafandr, a ukázal se v černočervené uniformě Lovců kryptidů. "Víte, co mě mrzí? Že jsem si tam s sebou nevzal víc prádla," zasmál se. "Hele, tvoje přítelkyně mi nedávno říkala, že mám nosit deodorant, že prej jsem cítit," vzdychl Quartermaine, "ale ty, starý Owene, jsi cítit víc. Dělá se mi z tebe šoufl." Jack se rozchechtal. Poprvé se takto smál po mnoha a mnoha měsících. "To je neuvěřitelný příběh," řekl Dean Jackovi, "kdybych byl býval věděl, že tě C'rielové vůbec nezabili, tati... cítil bych se bezpečněji... celý život..." Pak se na chvíli zamyslel. "Co když je vlastně možné, že na Mor'ře žiješ i v mé budoucnosti?" řekl pomalu. "Myslíš, že tam žiji i ve svých pětapadesáti nebo šedesáti letech? No, možné to je, Deane. C'rielové se o mě starali, jako bych byl jedním z nich. Třeba přežiju... Jenže... teď je všechno jinak. Jsem zpátky," řekl Jack. "Deane, tohle je první velká změna. Podařilo se ti něco úžasného. Možná jsi nespustil portál, nezastavil jsi Ngoye a nezměnil minulost, ale přivedl jsi zpátky Jacka," řekla nadšeně Pauline, a pohladila svého syna po rameni, "a to je velký úspěch. Už teď jsi změnil čas. Ukázal jsi nám, že Jack nezemřel, a nyní je tu díky tobě s námi." Dean pokýval hlavou. Jeho matka měla pravdu. Splnil svůj úkol. Vrátil Lovcům kryptidů jejich starého vůdce. "No, nemáte tu jenom mě," usmál se Jack, "máme tu i armádu přátelských modrých potvůrek, jež by se určitě rády pomstily Shai'ri za ty ohavné věci, co jim provedli."

Jack si znovu prohlédl všechny, kteří s ním v jeskyni byli. "Kde jsou ostatní?" zeptal se, jako by nic. Pierre se podíval na Pauline, pak na Deana, spěšně pak i na Quartermainea. "Jsou mrtví, Jacku," řekl vážně. "To nemůže být pravda," vyhrkl Jack. "Za tu dobu, co jsi byl sám považován za mrtvého, před našima očima poumírali všichni ostatní členové týmu i naši spojenci," pokračoval Pierre. "Cože?! Kde je Akihiko? Kde jsou naši bojovníci?" zeptal se Jack. "Shai'ri je zabili. Je to teprv pár dnů, co bojová trojka padla," odpověděla Pauline. "Kate, Curupira, Lil, Ewet... Dokonce i tvůj kamarád Mike Brown. Prý je nezvěstný, nejspíše mrtvý," řekl Pierre. Jack měl pocit, že omdlí. Začal vyděšeně oddechovat, a zaryl si prsty do obličeje. "To je všechny zabili Shai'ri?" zeptal se. "Ne, všechny ne. Kate zabil Olgoj chorchoj, asi dva měsíce po té vesmírné misi. Curupiru a Lila zastřelila skupina kolumbijských gangsterů v Jižní Americe, Eweta zabil Claude Ngoy... a ten sám se zapálil teprve před chvílí," řekl Pierre. Jack se tvářil nechápavě, a měl pro to dobrý důvod. Země, na kterou byl Deanem zcela náhle přenesen, se velice lišila od té zelenomodré planety, jež byla ještě před několika měsíci jeho domovem. "Claude Ngoy rozšířil po světě virus přenášený Tatzelwurmovým parazitem," vysvětlila Pauline Jackovi. "On šel zase po lidstvu?" "Jo, zase. A tentokrát se mu to povedlo." "Ten virus způsoboval agresivitu," řekl Jack, a zahleděl se do stěny jeskyně. "Teď způsobuje něco jiného. Ngoy ho modifikoval tak, aby vyvolával pouze u lidí dýchací problémy. Slinění. Zanesení plic. Smrt udušením," řekl Pierre. "Jste si jistí, že je to ten samý virus?" pousmál se nevěřícně Jack. "Věř nám. Ngoy byl génius. Dokázal ho upravit, jak chtěl," odpověděl mu Pierre. "To jsou mi věci. Takže já se vlastně vrátil v tu nejhorší dobu," řekl Jack. "Venku řádí válka mezi Shai'ri a Nietovými roboty X-77," řekla Pauline, "poslouchej, Jacku. Nieto je zpátky ve své podvodní budově. CIA ji nedokázala uchránit. Vrátil se, ale nepokračoval ve svých zločinech. Místo toho slíbil všem světovým státníkům, že jejich země ochrání před mimozemskou hrozbou. Lidé provolávají Nietovi slávu. Armády všech států světa padly, jedinou nadějí pro lidstvo jsou Nietovi zdánlivě nezničitelní roboti. I nám samotným už párkrát zachránili život. Svět se změnil, už vůbec není takový, jaký si ho pamatuješ." "Nieto toho využije ve svůj prospěch," pronesl Jack, "určitě tím hledá způsob, jak mít svět pod svou kontrolou." "Jenže to se mu úplně nepodaří, tati," ozval se Dean, "o dvacet let později ta válka pořád řádí. Kvůli nemoci, kterou dnes Ngoy rozšířil po planetě, bude na Zemi žít už jen něco málo přes tisíc lidí. Nieto se nikdy nevzdá, a tak zatímco se Shai'ri budou snažit na Zemi zabydlet, stále se budou potýkat s útoky sedmasedmdesátek." "Dobrá, to všechno chápu. Je to na mě trošku moc, ale chápu to," řekl Jack, "a ty to chceš změnit, Deane. Člen rodiny Owenů usiluje o to, aby taková temná budoucnost nikdy nenastala, že?" Byl hrdý na svého syna. Dean se usmál, a pokýval hlavou. "Předpokládám, že tohle je stroj času," řekl Jack, a ukázal na bednu ležící na zemi vedle Pierra. "A Brickell?" "Taky mrtvý," odpověděl Pierre. Jack ještě jednou vydechl, a stroj si prohlédl. "Deane, říkal jsi, že nefungoval správně," pokračoval Jack. "Nechci nic říkat, ale já si myslím, že tady mladý Owen prostě nedokáže Briddimský drahokam správně ovládat. Chybí mu vůle," řekl konečně něco Quartermaine. "No jo, tobě vůle nikdy nechyběla, Jakeu," reagoval na to Jack. "Jakeu?! Já nejsem Jake," bránil se Quartermaine. "Ne, Jake je někdo lepší než ty." Quartermaine vyskočil, vyběhl ven, a hleděl na svůj stín. "Není!" vykřikl. "Já Briddimský drahokam dokázal ovládnout, Deane. Nejsem si však jist, zda změnou minulosti zabráníme existenci tohoto světa. Pokud se vrátíš do minulosti, pak ta minulost se stane tvou budoucností, tudíž když se vrátíš do své současnosti, do té, ze které jsi přišel, je to vlastně budoucnost, jež nastane po výletu do minulosti," řekl Jack. Dean se zatvářil zmateně, a Pauline s Pierrem též. Jen Tatz vypadal zcela klidně, a kroutil svým červím ocáskem ze strany na stranu. "Ech, možná se vám to zdá moc složité. Berte to tak, že při cestování časem pracujete s mnohovesmírem. Tudíž změna v minulosti neovlivní, alespoň dle mého, budoucnost, ale vytvoří novou realitu, odvětvenou od původní časové linie. Je to jen hypotéza, nemusí to být pravda. Přesto bych na to myslel. Obávám se, že když se vrátíš, případně vrátíme do minulosti, a změníme ji, svět, do kterého se zase vrátíme, tedy současnost, bude nezměněna. Důsledky změněné minulosti budou patrné jen v jiné dimenzi, existující takříkajíc po boku té naší," mluvil dále Jack. "Vidíš, Deane? A proto jsem tě určitě poslal do minulosti, abys zabránil Jackově odletu na Mor'ru," zasmál se Pierre, "protože jedině Jack dokáže přijít s geniálním plánem, který bude fungovat. Už teď mě jeho inteligence naplňuje nadějí." "S plánem?" Jack se zamračil, a nevěřícně zakýval hlavou. Pak ukázal na komunikační zařízení Shai'ri. "Co je tohle?" zeptal se zvědavě. "Tímto přístrojem si Shai'ri posílají informace z jedné části planety do druhé. Všechna tato zařízení dávají dohromady síť, a přes ní se pomocí světelného paprsku dají přenášet zprávy, drobná hmota... Ngoy toho využil k rozšíření toho viru po celé planetě," odpověděla Pauline. "Ke spuštění to ale potřebuje obrovské množství energie. Aby s ním Ngoy pokryl celou planetu, musel obětovat veškerou svou životní energii," dodal Pierre. "Takže tímhle můžeme něco dostat ke všem Shai'ri na Zemi," řekl Jack. Usmál se. "To je ono."

Přijde snad Jack s novým plánem? Existuje ještě naděje na záchranu světa? Jisté je, že teď, když je Jack Owen zpět, a navíc s velkou posilou, se Lovci kryptidů nevzdají!