Dali se dohromady, aby odhalili úžasná přírodní tajemství. Po čase zjistili, že své schopnosti a dovednosti musí využít k ochraně našeho světa. Mnozí z nich přežili vlastní smrt. Nyní je čeká ten nejtěžší úkol. Lovci kryptidů a jejich spojenci musí zachránit planetu Zemi před nebezpečnými, brutálními mimozemskými kolonizátory. Zároveň je však třeba, aby zcela vymýtili smrtící virus, který Claude Ngoy rozšířil po světě... Dean a Jack Owenovi ve spolupráci s reprezentantem C'rielů, Elorem, přivedli do současnosti všechny členy týmu a jeho pomocníky, zemřelé od té doby, co Shai'ri poprvé zavítali na Zemi. Dva a půl kilometru východně od Londýna řádí strašlivá bitva. Shy'rk, Vládce Shai'ri, po celý život manipulovaný svým mentorem Reh'shbem, byl poražen Elorem, a vojenské jednotky mimozemšťanů byly odtlačeny od stroje času a komunikačního zařízení, které Lovci kryptidů hodlají spolu s Briddimským drahokamem využít k provedení posledního kroku v záchraně světa. Jak vysoká však za to bude cena? Změní-li současnost odstraněním Shai'ri a smrtelného viru, zabrání tím skutečně Deanově apokalyptické budoucnosti, nebo je běh dějin nevyhnutelný, a nedá se mu vzdorovat? Závěr poslední série Lovců kryptidů...
LOVCI KRYPTIDŮ 4: POSLEDNÍ VZDOR, ČÁST
DEVÁTÁ:
Dean naposledy zkontroloval komunikační
zařízení. Bylo připravené ke spuštění. "Tak co teď máme dělat? Šmátrat do
toho rukama?" zeptal se Akihiko. "Vložte všichni prsty do trubice,
jsou tam takové polštářky, ze kterých se po zapnutí přístroje začne odsávat
vaše životní energie," odpověděl Dean. Mike se překvapeně podíval na
Stacy. "Necítím, že bych v prstech nějakou životní energii měl. Prsty v
arktickém chladu člověku rychle zmrznou," pousmál se. "Čím víc nás
bude, tím líp," řekl Dean, "musíme se k sobě seskupit, jako bychom
byli tulícími se medvědími mláďaty." "Zrovna tulení k lidem
nenávidím," pronesl naštvaně Akihiko. Fahad se otočil na Harveyho, a
pohladil ho po zádech. "Zvládneš to?" zeptal se svého přítele.
"Nejspíš jo... No páni, Fahade, já teď spolupracuju s tvými kamarády...
kteří byli mrtví, jako já... Pořád se mi tomu nechce věřit," odpověděl
Harvey. "Předpokládám, že to nebude příjemný zážitek," řekl
Alessandro Velázquez, "když to z nás bude odčerpávat životní energii,
budeme se cítit hodně špatně. Člověk mého věku by klidně mohl i omdlít."
"Dám na vás všechny pozor," usmál se přátelsky Jack, a vytvořil
Briddimským drahokamem kolem komunikačního zařízení, stroje času a Nietova
letounu s medicínou velký kupovitý energetický štít. "Nejprve ten
lék," řekl Jack Black Spierovi. Ten mu podal deset balení zázračného
prášku. Jack jejich obsah vysypal do trubice v přístroji. Dean ostatním řekl,
aby se připravili, a stisknutím několika tlačítek uvedl stroj do chodu. Jack
položil na vrch trubice Briddimský drahokam, a pravou rukou ho přidržoval,
zatímco levou měl uvnitř přístroje, tak jako všichni ostatní. Zatnul zuby, a
soustředil se. Na hlavě měl stále posazenou svou starou telepatickou korunku, a
cítil, jak se komunikační zařízení napojilo na hustou síť po celé planetě.
Energetickými vlnami, které začal přenášet po Zemi, se lék šířil
neskutečně rychle. Z táborů Shai'ri se vzduchem přenášel do lidských sídel.
Black Spier sypal do trubice obsah dalších sáčků, a ten se pak šířil do středu
Londýna, na celé východní pobřeží Spojených států amerických, na sever Afriky,
a přímou linií dokonce i do Austrálie. V těchto místech se rozšířený materiál
rozdělil, část zůstala v ovzduší v okolí původní destinace, část se napojila na
jiné světelné paprsky, a roznesla se při cestě do dalších koutů světa. Netrvalo
dlouho, a všechny zásoby léčivého prášku byly vyčerpány. Na Deanův povel se
všichni od komunikačního zařízení vzdálili. Byli znaveni, a nikdo z nich si
nebyl jist, zda byl schopen splnit následující úkol. "Ta nemoc by měla být
vymýcena... Odvedli jste všichni skvělou práci," řekl Dean, "a hlavně
ty, tati. Jsi v pořádku?" "Jo, jenom... jenom už jsem cítil velký
tlak... prostě z toho diamantu... Soustředit se při tom, když cítíte, že vám
ubývá energie, je pěkně těžké," odpověděl Jack. "Vezmu to teď za
tebe," řekl Dean, "ty jsi pomohl zničit ten virus, já teď odstraním
Shai'ri. Je to můj úkol. Navíc nechci riskovat, abys upadl do bezvědomí."
"Padavky," zakřičel Quartermaine, "já bych se necítil ani trošku
slabý!" Začal se chichotat, ovšem když se jeho zrak střetl se zrakem
agentek Kentové a Lyonsové, přestal, a nahlas polkl. "Ahoj vojny,"
řekl trapně, a zamával jim prsty levé ruky. "S tebou si to ještě vyřídíme,
grázle jeden," řekla Barbara. "Vrahu," dodala Amanda. "Jakeu?!
Ony... ony si pamatujou?! Co mi to šeptáš do ucha, no co? Že prý strávíme
zbytek života ve vězení? Ale jdi ty, Jakeu. My?!" křičel Quartermaine,
otáčeje se na svůj stín, v záři energetického štítu dokonale viditelný.
"Nebylo to úplně nejhorší, nemám ani mžitky před očima," řekl
Velázquez. Pak se znakovou řečí zeptal své adoptivní dcery, jak se cítila.
Sloane ho však nevnímala. Upřeně hleděla za energetickou bariéru na jakousi
divokou ženu, účastnící se bitvy mezi Shai'ri, C'riely, Mothmeny, Olgoji, Chupacabrami
a roboty X-77. Kvůli spojení časových linií si matně pamatovala na to, že byla
nějak pozměněna, a nyní si uvědomila, že tou divoškou tam venku byla vlastně
ona sama. Neskutečně jí to vyděsilo. Jaksi matně si uvědomovala, že ta současná
Sloane, zbavená své identity, strašlivě trpěla. Rozběhla se k Deanovi, a
požádala ho o drahokam, který mu Jack předal. Znakovou řečí se mu snažila
vysvětlit, proč ho tolik potřebovala. Dean jí moc nerozuměl, jemně mu ho tedy z
rukou vytrhla, čímž odstranila energetickou bariéru, a pak na současnou Sloane
démantem zamířila. "Co to děláš?!" vykřikl Dean, uvědomuje si, že ho
Sloane neslyšela. "Ona nezemřela? Přežila ten pád do ulic Londýna?"
zděsil se Pierre, drže za ruku Kate. Otočil se na Quartermainea. "A ty se
chlubíš, že ten drahokam dokážeš pořádně ovládat, co?" sykl na něj.
Quartermaine pokrčil čelo. Sloane z minulosti a Sloane ze současnosti se na
sebe na chvíli podívaly. V očích obou bylo tolik bolesti, současná Sloane jí
však prožívala více. Zastavila se, a upřeně na své minulé já hleděla. Zřejmě
věřila, že měla halucinace. Sloane z minulosti jí pomocí drahokamu vypařila.
Nedokázala snést, že by měla tolik trpět. Jediným způsobem, jak ji zachránit,
bylo vzít jí ten nový, šílený život, plný zabíjení. Pak s pláčem vrátila
drahokam Deanovi, který jí jemně chytl za ruku a upřímně se na ni usmál.
Alessandro se zadíval na Thiaga. "Strašně mě mrzí, co se stalo.
Všechno," řekl pomalinku. "Mě také, pane. Mě také," odpověděl
Thiago. "No, co jsem říkal, stínomile? Ani ty jsi nedokázal Briddimský
drahokam tak skvěle ovládat," řekl Pierre Quartermaineovi. Ten se naschvál
nepřirozeně zamračil, prudce se k Pierrovi otočil zády a groteskně natočil
hlavu k obloze. Dean opět nahodil energetický štít, a přiběhl ke komunikačnímu
zařízení. "Tak dobrá, minuta odpočinku už uběhla, přátelé. Poslyšte, teď
máme šanci zachránit svět. Už jsme udělali vše pro skončení té strašlivé
nemoci. A já vám všem neskutečně děkuji, že jste do toho tak odvážně šli,
třebaže jste neměli na vybranou. Teď budeme potřebovat ještě větší množství
energie. Sám vědomě provedu to, co jsem tak trochu omylem dokázal se svým
milovaným otcem a s C'riely. Pomocí drahokamu přenesu všechny Shai'ri na této
planetě hluboko do vesmíru, tak daleko, že se už nikdy nevrátí. Nevím, co to se
mnou udělá. Budu se muset opět telepaticky ponořit do hlubin té hrůzu
nahánějící síly, jež ve své nekonečnosti tvoří střed Briddimského drahokamu. A
potřebuji vaši pomoc. Svět plný strádání, ovládaný válkou mezi roboty a
mimozemšťany, se nikdy nemusí stát realitou. Když mi teď pomůžete zbavit se
Shai'ri jednou provždy, stane se možná jedno... Možná se ještě někdy v
budoucnosti potkáme... Anebo také ne, nebude-li to čas chtít. Abych vám řekl
pravdu, mám strach... Třeba to bude poslední věc, kterou kdy v životě
udělám," prohlásil Dean. "Jsme s tebou, kámo," řekl Akihiko,
"pošlem ty emzáky do vesmíru a ještě dál." "Deane, jsi
hrdina," řekla svému synovi hrdě Pauline, a rychle ho objala. Nastal čas
změnit svět. Dean, vybaven telepatickou korunkou a Briddimským drahokamem, s
jednou rukou v trubici tak jako před ním Jack, začal pronikat do nitra moci
Briddimského drahokamu. Komunikační zařízení tentokrát zapnul Jack, a ruce do
trubice vložil jako poslední. V tu chvíli sebou všichni škubli. Megan měla
pocit, že se zhroutí, Alessandro skutečně takřka upadl do mdlob, Curupira
bolestí vycenila zuby jako zvíře, a Akihiko přímo děsivě zařval. Dean pokryl
každou vesmírnou loď na planetě, veškerého mimozemšťana, ať už se jednalo o
Shai'ri, o Mothmena či o Indrida Colda, energií z démantu. Světle modré vlny se
šířily po celé planetě, ze světelných paprsků mezi komunikačními přístroji
Shai'ri se obdobně jako zázračný prášek před nimi šířily po obloze, pronikaly
do budov, překonávaly neuvěřitelné vzdálenosti, a všechny je vedl jediný
člověk. Člověk ani tak nepotřebuje představivost, jako odhodlání, pomyslel si
Dean. Byl by vykřikl, měl pocit, jako by mu démant pálil ruku, přestal vnímat
své okolí, a takřka upadl do víru chaosu, avšak necítil se být bezbranným. Nad
propastí vedoucí k moci, kterou žádný z lidí nedokázal uchopit, se zachytil
římsy, nejprve jednou rukou, pak oběma, nakonec na ní stanuly i jeho nohy, a
Dean se napřímil. Musel se usmát. Fungovalo to! Ovládl moc Briddimského
drahokamu, snad proto, že se nehodlal vzdát jako prve, nebo snad proto, že už
při tom viděl svého otce, a pochopil, co při využívání té úžasné energie muselo
procházet jeho hlavou. Zvláštní klid ovládl i všechny, kteří dodávali energii
komunikačnímu přístroji. V jednu chvíli pro Deana celý svět ztichl. Znovu viděl
své rodiče, stojící v pustině, volající o pomoc. Jack se vypařil, a Pauline
natahovala k Deanovi ruku, prosila svého syna, aby ji zachránil. "Už se
stalo," odpověděl v té představě Dean, "jste zpátky. Všichni jsou
zpátky. A všechno dobře skončí." "Zabij mě! Tak zabij mě!!!"
zařval Shy'rk na Elora. "Udělej, co jsem já nedokázal. Ano, byl jsem
slabý. Nechal jsem je, aby ze mě udělali stvůru. Když jsem byl mladý, chtěl jsem být na stejné
úrovni s ostatními druhy... Ale neodhodlal jsem se k tomu. Chyběla mi
odvaha postavit se systému, který Shai'ri po miliony let budovali," mluvil
dále. "Třeba ještě budeš mít šanci," odpověděl Elor, a zarazil ostří
z meteokolosia do země. "Co? Jak to myslíš, Elore?! Zabij mě!!!" vykřikl
Vládce. Podíval se na své ruce. Byly obaleny modrou září, stejně jako celé jeho
tělo, oděné v zelené uniformě zdobené drahokamy. Prudce se otočil na
krvácejícího, naříkajícího Reh'shba, zbaveného ruky, a kroutícího se na zemi.
Obalovala ho stejná záře. Stejně zasvítil každý Shai'ri, každý Mothman na
bojišti, každá vesmírná loď i všechny menší letouny. Shy'rk se otočil na Elora.
"Co to má znamenat?!" vyhrkl. "Znamená to, že máš ještě šanci.
Ještě můžeš Shai'ri zachránit před nenávistí, která je uchvacuje," odpověděl
Elor. Shy'rk se zvedl ze země. "To ti lidé," řekl vyděšeně, "oni
nás porazili, že ano? Co s námi udělají? Ty s nimi spolupracuješ, že? Elore,
jaký osud pro můj druh vybrali?" "Nikdy už se neuvidíme,
Shy'rku," řekl mu klidně Elor, "ti lidé vás nechají žít, ovšem tak
daleko, že ani po tisících let cestování po vesmíru už jejich svět znovu
nenajdete." Celou planetu pokryla modř. Uběhla jedna vteřina, pak dvě, pak
tři, a za tu krátkou chvilku Shai'ri zmizeli z planety Země i jejího okolí.
Stalo se to tak rychle, že jim ještě dlouho trvalo, než pochopili, co se stalo.
Všichni Shai'ri, kteří se v tu chvíli nacházeli mimo kosmická plavidla, do nich
byli energií z drahokamu přemístěni. Shy'rk se probral v chodbě menší vojenské
lodi, a vyhlédl z okna. Všude kolem byla mrazivá temnota, jen kdesi v dálce
slabě svítila hvězda. Shai'ri ji nedokázali identifikovat. Byli přemístěni do
končin kosmu, kde se žádný z jejich zvědů nikdy neocitl. Vesmírná plavidla byla
plná Shai'ri, Mothmenů i Coldů. Bývalí otroci Shai'ri při přesunu utrpěli
ztrátu paměti, a vybavili si jen své předchozí, svobodné životy. Vojáci, kteří se nyní
znovu pokusili Mothmeny zkrotit, se přesvědčili o jejich divokosti a
nebezpečnosti. Mnoho životů ještě tam, v dalekém koutu vesmíru, skončilo.
Shy'rk tiše prošel kolem krvácejícího Reh'shba, a zamyslel se. Na Ed'ře, Zemi,
planetě, kterou už nikdy neuvidí, se naučil důležitou lekci. Uvědomil si, jakým
měl být Vládcem. Dostal šanci se změnit, a změnit i myšlení svých následovníků.
Nezbývalo mu nic jiného. Měli-li mimozemšťané v té mase vesmírných lodí
přemístěných společně, jedna vedle druhé, do hlubin vesmíru ze Země, přežít,
museli se naučit vyhledat pomoc. Shy'rk učinil rozhodnutí, že dny, kdy se
Shai'ri stavěli nad vše ostatní, kdy si vystačili sami a ostatní tyranizovali,
navždy skončily.
Dean zavřel oči. Vysunul ruku z komunikačního zařízení, a upustil Briddimský drahokam. Pozbyl vědomí. Jack a Pauline, dosud stojící vedle něj, ho před pádem zachytili. Jemně ho posadili na zem. Ostatní se rozhlédli kolem. Všude zavládlo takové ticho! "Dokázal to," zašeptal Jack. "Splnil svůj úkol. Zachránil svět," řekla Pauline. Dean zakašlal. Prudce sebou pohnul, a pohlédl na své rodiče. "Zachránili jsme ho společně," řekl nahlas. Pauline ho objala, v láskyplném sevření ho držela několik minut. "Jo, pravda. Sice se nemůžu zbavit vzpomínek na to, jak umírám, ale jinak je všechno dobrý," zasmál se Akihiko. Poplácal po rameni Rogera a Fahada. Fahad se pak chytl za ruce s Harveym, a políbili se. "Ta tvoje pozvánka na divadlo ve West End ještě platí?" usmál se Harvey. "No, jestli tuhle katastrofu přežili nějací herci, a dají dohromady nové divadelní představení, pak určitě jo," odpověděl Fahad. Kate se zase líbala s Pierrem, a Barbara s Amandou. Arik poplácal po rameni Collinse, a poděkoval Megan Leesonové. Společně se pak přivítali s kapitánkou Jordanovou. Curupira, stále působící smutně a otřesně, neschopná zbavit se na rozdíl od ostatních vzpomínek na smrt, se přitulila k Lilovi. Tatz se snažil nejprve přilísat k Pierrovi, ale protože ten zrovna neměl čas, spokojil se s Rogerem, který mu byl připraven věnovat dostatek pozornosti. Alessandro, Sloane a Thiago se na sebe usmívali, a povídali si, a to i znakovou řečí. Ewet si sedl na zem a vydechl. "Pěkná fuška, co?" zasmál se Mike, a praštil ho do ramene. "Snad už je po všem," řekl se znaveným úsměvem Ewet. Pierre se vzdálil od Kate, a přišel ke Curupiře. "Jak to zvládáš?" zeptal se jí přátelsky, a posadil se vedle ní. Curupira se nervózně nadechla. "Držel jsi mě za ruku, když jsem umírala," odpověděla tiše. "Budeš v pořádku, stejně jako všichni ostatní. Jsem moc rád, že jsi se vrátila." "Ngoy zemřel," řekla zdrceně Curupira, "zahynul proto, že jsem byla sama zabita, a on se zase naštval na všechny lidi. Jenže nakonec ničeho nedosáhl. A jeho druh byl vyhuben." "Sám si to vybral. Je mi ho líto, ale... on byl prostě ztracený. Byl jsem mnohokrát v jeho hlavě. Cítil jsem, jaká nenávist ho sžírala, a přitom jakou cítil bolest ze ztráty ostatních zástupců svého druhu. Vím, že ti dvakrát zachránil život. Ten svůj však obětoval pro něco, co překročilo všechny hranice. Nedokázal se vypořádat se svou minulostí, a to ho zničilo," odpověděl Pierre. Dean se usmíval na Jacka a Pauline, a povídal si s nimi. Pak si náhle, stejně jako ostatní, všiml toho nádherného klidu. Nejen Shai'ri, ale i Nietova armáda byla pryč. Kousek od stroje času byl do země zabodnutý kolík s kusem papíru. Nápis "Regalo. De Nieto el salvador" byl na něm tužkou přeškrtnut, a pod ním malým písmem stálo "Dík za to, co jste udělali. Black Spier (a Metaller, ale já děkuju za něj)". Jack vzkaz nahlas přečetl, a pak pokýval hlavou. "Je pravda, že bez Nieta a jeho pomocníků bychom lidstvo neochránili před tou nemocí," řekl všem, "největší potlesk patří vám všem, co jste tady, ale párkrát můžeme zatleskat i jim." Z hlubin jezera Nikaragua vyletěl malý letoun, a přistál na jeho břehu, nedaleko poničené Granady. Z letounu vystoupili prezident González, jeho žena Sofia a dcera Magrethe, doprovázeni Deylinem Nietem, jenž se do své podvodní základny vrátil po rozšíření léčivého prášku po několika nikaragujských městech. Nieto vyběhl z letounu s velkým nadšením, a objal Metallera, který stál na břehu spolu s Black Spierem před několika letouny plnými nasycených zmutovaných Chupacaber, a armádou robotů. "Synu, kolik že jsi jich povraždil?" vyhrkl dojatě Nieto, tlačíce se k Metallerově kovovému tělu. "Sedm set padesát šest, otče. To je nejvíc Shai'ri, co jsem za jediný den zabil," pronesl skřípavým hlasem Metaller. "Jsem na tebe tak hrdý!" vykřikl Nieto, a utřel si slzy. Pak učinil cosi překvapivého. Pohladil po rameni Black Spiera. "A Robbie," řekl tiše, "ty jsi byl taky skvělý. Díky vám, hoši, jsem zachránil svět. Já, Nieto zachránce!" "Tak trochu," pousmál se Black Spier. "Hrdinové! Hrdinové! Nechť všechna sláva patří vám!" zakřičel hystericky prezident González, a začal Nietovi divoce potřásat rukou, až se na sebe Sofia a Magrethe nechápavě dívaly. "Jste úžasný, Deyline. Úžasný! Díky vám bude tento svět zase v pořádku!" "Jo, tak trochu," řekl opět Black Spier. "No, ti Lovci kryptidů trošku pomohli, to uznávám," řekl Nieto s přivřenýma očima, "nakonec to byli oni, kdo Shai'ri odstranili ze Země. Ale můj intelekt zachránil lidstvo před vymřením, a to je, myslím si, nezapomenutelný čin." "Ano, nezapomenutelný! Nezapomenutelný! Jezero Nikaragua je vaše, Deyline. Dělejte si s ním, co chcete," usmál se González. "Díky, pane prezidente," řekl s upřímným úsměvem Nieto... Quartermaine neustále tleskal, otáčel se, a mluvil ke svému stínu. Jack komunikoval telepaticky s Elorem a jeho C'riely. Bylo třeba vymyslet, co s nimi. "Přál bych si vzít C'riely na nějakou obyvatelnou planetu, přiletět na ní v míru, a požádat její rezidenty o pomoc," sdělil Elor Jackovi. "Chtěl bys, abychom C'riely znovu přenesli užitím démantu?" zeptal se jej Jack. "To by nefungovalo. Nevěděli byste, kam nás odeslat. Potřebujeme si tu planetu najít sami. Vše, o co žádám, je vesmírná loď," zněla Elorova telepatická odpověď. Jack dostal nápad. Zašel za Arikem, a zeptal se ho, zda by C'rielům nemohl být poskytnut vesmírný letoun typu Black Butterfly, schopný překonat velice rychle úžasné vzdálenosti v kosmu. "Pokud nějací Černí motýli tuto katastrofu přežili, pak pro ně pošlu. A víte vy co? Mám vysílačku, zavolám do Spojených států hned teď. Pár lidí bude asi překvapených, že Thomson ještě žije," zasmál se Arik. Při hovoru musel však nejprve odpovídat na otázky typu "Co se stalo?" "Proč jsou všichni mimozemšťané pryč?" "Mohou lidi opustit své domovy, aniž by jim hrozilo, že budou zabiti?" A zatímco několik perfektně funkčních Černých motýlů přilétalo pro C'riely do Velké Británie, oznamoval Arik v podstatě celému světu, že jej Lovci kryptidů před Shai'ri zachránili.
Hodiny ubíhaly, obloha zrudla, vzduch se ochladil. Lovci kryptidů setrvali na místě, odpočívali, a povídali si. Nikdo z nich ani neměl sílu bývalé bojiště opustit, ačkoliv pro jednoho z nich se čas strávený v tomto světě již chýlil ke konci. "Tak tady je, mladý Owen," řekla Barbara Kentová, a poplácala Deana tvrdě po zádech. "Opatrně, ať mu nezlomíš páteř, mlaďochovi," napomenula ji Amanda. "Nemá ji z meteokolosia, jako já," zasmál se Fahad. "Nemáte tu někdo pivo?!" zařval Akihiko. "Ty furt jenom myslíš na alkohol," odpověděl Roger. "Jdi ty, stříbrný lišáku. Chci, abychom oslavili Deanovu odvahu!" dodal Akihiko. Všichni se shlukli do malé skupinky na vrcholku nízkého svahu, a smáli se, a vzpomínali na mnohdy strašlivé chvíle. Barbara a Amanda ve dvou obklíčily Quartermainea. "Vojny, prosím, ne do předních zubů. Ty mám nové," řekl třesoucím se hlasem Quartermaine. "Kam bys ho poslala, Amando? Do San Quentin?" pronesla nahlas Barbara. "V každém případě půjde do nějakého studeného, strašidelného vězení," odpověděla s úsměvem Amanda. "No jo, vojny, no jo, ale vy nejdřív musíte dokázat, že jsem něco provedl. Jenže když jste živý... jak mě chcete soudit za... ehm... za to, že jsem vás někdy v minulosti zabil?" vyhrkl Quartermaine. Barbara zvážněla: "V tomhle světě to půjde. Všechno se změnilo. Lidi, kteří měli být mrtví, jsou živí, invaze mimozemšťanů byla zastavena... Mělo se to všechno ale stát?" "Určitě!" ozval se Akihiko. "Všichni jsme živí díky Deanovi," řekl Jack, "ani nevíš, jak moc jsem na tebe hrdý, synu. Strašně moc!" Nato Deana objal. Dean se usmál, dívaje se do země. Všichni čekali, co řekne. "Dnešek byl neuvěřitelným dnem. Vypadalo to, že budoucnost naší planety bude temná. Taková, jakou měla původně být. Pak se něco stalo, a teď jsme tady, vítězové bitvy za lepší svět. Všem vám moc děkuji. Lovci kryptidů mě přijali mezi sebe, a bez jejich pomoci bych se neobešel. Teď ale přišel čas rozloučit se s vámi..." pronesl. Vytáhl z kapsy ovladač na spuštění portálu do budoucnosti, ten samý ovladač, kterým otevřel portál, jímž z roku 2039 prošel do roku 2019. "Jak víte, zbývá mi jediné stisknutí. Cesta tam a zase zpátky. A já mám před sebou už jenom tu cesta zpátky. Zpátky do roku 2039." S nostalgickým úsměvem se na všechny podíval, a pak potřásl rukou Jackovi a Pauline, svému otci a matce. "Doufám, že řeka času nás od sebe neoddělí. Doufám, že to, co jsme dnes dokázali, opravdu změní svět, a že vás zase uvidím. Za devatenáct let, za pár minut. To má hned několik významů, že?" Zasmál se. "Za pár týdnů se nám narodíš," usmála se Pauline. "A my se na tebe těšíme," dodal Jack. "Jo," řekl nostalgicky Dean, "a já se zase těším na vás. Ale abych řekl pravdu, trochu se bojím. Možná jsi měl pravdu, tati. Třeba přece jenom budoucnost, ze které jsem přišel, bude nadále existovat, ačkoliv v nějaké jiné dimenzi, a já pak budu muset zbytek života strávit v ní..." "Ať už se stane cokoliv, Deane, zachránili jsme spolu svět před mimozemšťany. To zní úplně šíleně," rozesmál se Jack, "ale my to zvládli, a já doufám, že v budoucnosti najdeš to, co jsi vždycky hledal." Spolu s Deanem pozorovali Lovci kryptidů a jejich přátelé západ slunce. Dean hluboce přemýšlel. Byl toto poslední západ slunce nad pustinou zbavenou života? Změní se nakonec jeho život, až znovu projde portálem do roku 2039? Přál si, aby ano. Nakonec se znovu naposledy podíval na Sloane, na Alessandra, Thiaga, Larryho, Barbaru, Amandu, Arika, Megan, Stacy, Mikea, Eweta, Tatze, Lila, Curupiru, Kate, Harveyho, Fahada, Rogera, Akihika, Pierra, Pauline a Jacka, pak ovladačem otevřel portál, a prošel jím. Brána do jiného světa se uzavřela, a Dean zmizel. Lovci kryptidů seděli na svahu ještě dlouho, dokud slunce nezapadlo úplně, a dokud nepadla noc...
KONEC
Žádné komentáře:
Okomentovat