Archibald Quartermaine, muž, který si povídá s vlastním stínem, je zpět ve hře. Prozradil Lovcům kryptidů, že krádeži Briddimského drahokamu ve Velázquezově tvrzi prostě nedokázal odolat. Poté, co s agentkami Kentovou a Lyonsovou odletěl do Langley (na konci kapitoly V zemi obrů), dopustil se strašlivého činu. Své staré známé pomocí drahokamu zavraždil. Unikl z letounu předtím, než spadl, rozpustil kostry obou bojovnic, a s neomezenou mocí poletoval po světě. Pierre, Pauline a Dean byli z jeho přiznání rozčileni, přesto mu však Pierre nabídl, aby dál šel s nimi. Dean mu démant vytrhl z ruky, čímž jej učinil bezmocným. Podle Pauline však nakonec Quartermaine týmu pomůže s drahokamem pracovat, neboť i on bude usilovat o zabránění strašlivé budoucnosti... Quartermaine je ale člověkem velice vychytralým. Naschvál se před ostatními chová jako blázen, ale přitom si pro sebe ponechává dokonale promyšlené plány, jak ty, kteří mu věří, zradit, a využít všeho ve svůj prospěch... A hned večer prvního dne, kdy se k Lovcům kryptidů přidal, neočekávaně zmizel. Co to má znamenat?
LOVCI KRYPTIDŮ 4: PAŘÁTY STÍNU, ČÁST TŘETÍ:
"Je pryč už nějak moc dlouho," řekla Pauline, a napila se vody z pet láhve. "Myslíte, že utekl?" zeptal se Dean. "No, u tohohle pitomy člověk nikdy neví," odpověděl Pierre, "nebo prostě narazil mezi ruinami domků na nějaké Shai'ri, když odešel na toaletu." "Nerada bych ho tady volala. Musíme zůstat potichu," prohlásila Pauline. "Půjdu ho hledat. Třeba se jenom ztratil támhle za plotem," navrhl Pierre. "Půjdu s tebou," vyhrkl Dean. "Ne, ty zůstaň se svou maminkou. Nesmíme jí tu nechat samotnou," usmál se přátelsky Pierre, "hele, já budu hned zpátky. A jestli tam někde nějací extraterrestres jsou, ubráním se jim vlastníma rukama. Mám výhodu, že to dokážu." Nato se Pierre sebral, a ztratil se ve tmě. Tatz nevypadal příliš spokojeně. Nebyl rád, že ho jeho nejlepší kamarád, který přežil, opustil. Trochu se však uklidnil, když si ho Pauline přitáhla k sobě a začala mu hladit záda. Zvláštně třepal svým ocáskem a vrněl. Jeho citlivý čich zřejmě nezaznamenal žádné mimozemšťany v bezprostředí blízkosti dětského domku, a to bylo jedině dobře. Pierre rozsvítil malou baterku. Její světlo projelo temnotou, a ozářilo vířící se prach a písek. "Pierre, es-tu sur que tu le trouveras?" zeptal se sám sebe potichu odvážný Francouz, a pomalu postupoval podél poničeného dřevěného plotu, ozařuje světlem baterky poničené zdi domů. Po Quartermaineovi tu nebyla ani stopa. Zmizel, vypařil se. Nemohl se však přece teleportovat na druhý konec světa! Pak se ozval zvláštní zvuk. Vycházel zpoza křovisek na druhé straně ulice. Připomínal něco mezi syčením, vrčením, hrdelním voláním lva. Něco takového Pierre v životě neslyšel. Ačkoliv byl člověkem neporazitelným, ten zvuk mu nahnal hrůzu. Cítil, jak se mu na rukou vyrazila husí kůže. Mezi těmi křovisky se jistě nacházel nějaký nebezpečný živočich, další biologická zbraň Shai'ri, taková, kterou Tatz svým čichem nedokázal zaznamenat, neboť si ji nespojil s nebezpečím. Pierrovi procházely hlavou všelijaké myšlenky. Mohl být Quartermaine při své vycházce nakonec zabit nějakou podivnou mimozemskou příšerou, či dokonce člověkem mimozemšťany upraveným v ultimátního zabijáka, vrčícího jako samotný král zvířat? Krůček po krůčku přistupoval ke křovinám, a svítil na ně baterkou. Zaťal pěst. Byl připraven na útok. Srdce mu bilo jako na poplach. A pak se zděsil. Z křovin vylézaly lidské nohy v botách. Přesně takové boty měl na sobě Quartermaine! "Bon sang!" zašeptal si pro sebe Pierre. Tělo toho nezbedného chlapíka leželo mezi křovisky, a neznámý útočník si na něm nejspíše pochutnával. Alespoň to si Pierre myslel. Vrčení bylo čím dál hlasitější, najednou se však změnilo v lidské zakašlání. "Kruci, na tohle už nemám dech," ozval se Quartermaineův hlas. Pierre se naštval. Sáhl mezi keře, a Quartermainea z nich za tričko vytáhl. "Hele, hele, co děláš, francouzská hranolko?! Byl jsem zrovna na záchodě!" vykřikl. "Jo, ale kalhoty máš už natažený, takže jsi skončil," odpověděl Pierre. "Ne, neskončil! Hledám taky Jakea! Ztratil se, můj jediný kamarád! Je pryč, fuč, fí! Uletěl mi, a já bez něj nemůžu žít. Kde není Jake, tam je Archibald osamocen! Vidíš, jak mi tečou slzy? Vidíš je?! Hů... Proto vždycky spím s rozsvícenou lampičkou, abych na Jakea mohl kdykoliv v noci pohlédnout," vykládal Quartermaine, a předstíral, že brečí. Aby mu slzely oči, začal si do nich tlačit palci. "Co měly znamenat tyhle zvuky?" vykřikl Pierre. "Ehm, no, já jsem myslel, že jimi Jakea přilákám," odpověděl Quartermaine, a s naprosto vykulenýma očima se nepřirozeně zazubil, a třikrát se ukazováčkem pravé ruky bodl do tváře. "Říkal jsem ti, že tvůj kámoš se znova objeví, až Dean zapálí oheň. Kde je světlo, tam je stín," řekl Pierre, "a teď už pojď, tu crétin, nebo nás zase dostaneš do maléru." Quartermaine na to jako obvykle reagoval zpíváním nesmyslů: "Říkají mi mrazík, nejsem žádný plazík, říkají mi vosel, pole jsem dnes osel! Zítra půjdu domů, mezi stádo volů, skočím pak do řeky, uslyším tam tvé skřeky! Bodnu do tebe nožíček, nechám ho v tvé ruce kousíček, pak tě hodím do řeky, vyskočím a cheche chi!" "Ces anglais," zašeptal si pro sebe Pierre. V zadní části ulice se náhle něco pohnulo. Pierre to zahlédl jen velmi matně, jeho oči totiž nebyly stále dostatečně přivyklé na tmu. Posvítil na to místo baterkou, avšak nespatřil nic neobvyklého. "Něco tam bylo, to vím. Jenže to uteklo," řekl Pierre. "Asi nějaká kočička, utekla jí myšička! Chce jí dneska ulovit, tvé ucho z vody vylovit!" pokračoval ve svém otravném zpěvu Quartermaine. Pierre mu dal facku. Nedokázal to snést. "Můžeš už konečně ztichnout! Možná jsem tě přece jenom měl nechat v těch křovinách umřít! Jestli nezavřeš hubu, tak..." rozčilil se Pierre. "Tak co? Bum prásk džum bum? Au ech uch é? Nebo... písk! Exploze! Archibaldova ruka letí vzduchem... To?" usmíval se Quartermaine. Pak zvážněl. Také očima zaregistroval nějaký pohyb ve tmě. Celý se proměnil. "Proboha, já u sebe nemám drahokam," řekl mohem hlubším hlasem, "zabijou nás." "Nás? No, to je hezký, že konečně nemyslíš jenom na sebe," sykl na něj Pierre. "Proklatej Owen," řekl naštvaně Quartermaine. "No, je pěkný, že si pamatuješ aspoň jeho příjmení," reagoval na to Pierre. "Skočilo to tam! Na střechu toho domu! Tři metry napravo od tebe," řekl zcela vážně Quartermaine. "Nic nevidím." Quartermaine se začal hystericky chechtat. "Dělal jsem si srandu!" zařval. Najednou před Pierra a Quartermainea dopadla lidská mrtvola s prožraným krkem. Byl to jakýsi vysoký, dvacetiletý mladík. Oba muži pohlédli na střechu domu, na který Quartermaine původně ukazoval. Stál na ní zabiják, jenž tělo své předchozí oběti táhl sem jen proto, aby Pierra s Quartermainem vystrašil. Pierre posvítil na útočníka baterkou, a zděšeně vydechl. "Sloane?!" Velázquezova adoptovaná dcera, jejíž mozek byl přemístěn do těla jisté Afroameričanky, po něm skočila jako útočící šelma, a povalila ho na zem. Začala mu mačkat krk, a z hrdla jí přitom vycházel příšerný skřek. Dokonce se pokusila Pierra kousnout do nosu, on jí však odtlačil, povalil na zem, a dal jí ránu pěstí do obličeje. Sloane se celá zatřásla, dvě vteřiny na něj němě hleděla, a pak zcela bez očekávání skočila po Quartermaineovi. "Ne! Zachraňte mě! Mami, tati, strejdo Phile!" zařval hystericky Quartermaine, a dal se na útěk. Sloane mu zmáčkla krk, a obličejem ho prudce natlačila ke stěně domu. Quartermaine vypískl. Z nosu mu okamžitě vytryskla krev, a zbarvila šedou omítku do ruda. "Hele, dámo, skoro jste mi vyrazila zub. Jako... to se nedělá! A taky jsem kvůli vám přišel o dvanáct litrů vzácné tekutiny, která projíždí mým mozkem a umožňuje mu, aby neustále pracoval, protože to mozek potřebuje, a proč jste mi vlastně radši nezakroutila krkem, když jste tolik silná, protože to by fungovalo líp, neboť tohle je jen čirá brutalita, a to prostě není lidské, a co si vlastně myslíte, vy jedna huso, takhle mě mlátit, no co by tomu řekly úřady, kdyby nějaké fungovaly, a proč mě furt tisknete k té stěně, a já chci pomoc! Pierre Leroyi, superhrdino! Utrhni hlavu! Ale ne mně!" povídal dlouze Quartermaine, zatímco pomalu přicházel o dech. Pierre kopl Sloane do zad, odtrhl ji od Quartermainea, a vyhodil ji zpět na střechu domu. Pak popadl Quartermainea za ruku, a bežel s ním zpět k dětskému příbytku.
Pauline vstala, když je spolu uviděla utíkat. "Co se stalo?" vyhrkla. "Myslím, že za námi poslali Sloane. I když... ji pořád tak trochu nepoznávám," odpověděl spěšně Pierre. Dean vytasil laserovou pistoli. "Kde je?!" zeptal se. "Hodil jsem jí na střechu tamtoho baráku. Nejspíš se propadla do nejnižšího patra, vynasnažil jsem se totiž, aby dopadla dost tvrdě. Hele, lidi, asi to tu budeme muset zabalit. Moc jsme si neodpočinuli," odpověděl Pierre. Tatz náhle začal vrčet. Přiběhl k Pierrovi, jako by ho chtěl chránit. "Merde," řekl Pierre. Dean vyběhl s laserovou pistolí v pravé ruce a s Briddimským drahokamem v ruce levé z příbytku, a spatřil několik desítek Shai'ri rychle postupujících k plotu. Mimozemšťané možná donedávna nebyli v blízkém okolí, ale rychle ke zpustošené zahradě přeběhli. O týmu je nejspíše telepaticky informovala Sloane. Rychlým klusem se vojenské jednotky přemístily z okolních ulic k úkrytu Lovců kryptidů za pouhé dvě minuty. Dean neváhal, a začal střílet z laserové pistole. Shai'ri střelbu opětovali, a kolem Deana se strhla smršť svítivých modrých střel. "Jakeu? Ahoj, Jakeu. Chvíli jsme se neviděli," pronesl mezitím Quartermaine. Pauline oheň okamžitě zakryla hlínou, a Quartermaine předstíral, že brečel, neboť jeho kamarád stín se zase vytratil. "Zlí lovci riptideů, zlí," naříkal. "Přenech je mě," křikl Pierre na Deana, a vyskočil mezi Shai'ri. Okamžitě začali pálit jeho směrem. Jejich střely pronikaly jeho uniformou, a rychle ji ničily. Rány v mase se však Pierrovi rychle regenerovaly. A výprask, který za ně Shai'ri dostávali, jim za ten útok snad ani nestál za to. Pierre byl na rozdíl od Sloane při smyslech, ale choval se podobně. Pěstmi mimozemšťany kosil, prorážel jim lebeční kosti, lámal jim žebra, ohýbal jim končetiny a odkopával je do vzdálenosti stovek metrů. Dean mezitím odváděl ostatní do bezpečí, přičemž svíral v rukou stroj času. Pauline držela v rukou rozzuřeného Tatze. Ten se náhle vytrhl z jejího sevření, a zamířil Pierrovi na pomoc. Marně se ho Pauline snažila přivolat zpátky. Quartermaine utíkal ze všech nejrychleji. "Kdybych tam měl ten drahokam... ubránil bych nás," pronesl hlubokým hlasem, a nenávistně se zadíval na Deana. "Nedám ti ho, ani kdyby mě za to měli zabít," odsekl Dean. Quartermaine se zastavil, a začal si natahovat kůži na tvářích. Pak nasadil podivný, nepřítomný výraz, otevřel ústa tak, aby mu z nich vylézaly jen horní řezáky, a začal se pomalými kroky sunout dopředu. Dean a Pauline dorazili k vozidlu se řetězovými koly, jež Shai'ri zanechali na cestě ve vedlejší ulici. "Mami, sedni na to! Tohle už jsem v životě řídil. Dostane nás to odsud," prohlásil v rychlosti Dean. Pauline ho poslechla. Dean nastartoval motor. Pak na místo konečně dorazil Quartermaine. "Gege, ge, gegé... gé..." vydával podivné zvuky, a s nepřítomným výrazem se usmíval, a prstem ukazoval na hvězdnou oblohu. "Gé! Gé! Hehe! Gé!" vykřikoval. "Štve mě, darebák jeden," řekla Pauline. Pierre a Tatz se v tu chvíli znovu utkali se Sloane. Tatz si moc dobře pamatoval, že kousnutím do zad ji nezastaví, a tak se jí tentokrát vrhl na nohy. Zakousl se jí do lýtka, až jím jeho zuby úplně projely. Sloane, blížící se rychlými kroky k Pierrovi, náhle s řevem upadla. "Tatzi, pozor!!!" zařval Pierre, učinil jediný skok, stanul před Tatzem, a odtrhl jej od chladnokrevné hrdlořezky. Ta by jej nejspíše těžce zranila pouhou ranou pěstí do hlavy. Pierre vyskočil tím směrem, kterým běželi jeho přátelé. Dopadl na cestu ve vedlejší ulici, a na Deanovo doporučení si sedl na ono rychlé vozidlo s řetězovými koly. Dean zatáhl za páku, a přístroj tak uvedl do chodu. Pierre musel zakřičet, vozidlo se pohybovalo příšerně rychle! Tatz by mu byl vypadl z rukou, kdyby ho pevně netiskl k hrudi. Quartermaine konečně šokem ztichl.
Vozidlo vydávalo rytmický, pískavý zvuk, nebyl však slyšitelný na velkou vzdálenost, a proto bylo vhodné s jeho pomocí pustinou cestovat. Tým se na něm vezl po celý zbytek noci. Pauline při cestě únavou usnula, stejně jako Pierre a Tatz. Quartermaine byl pořád vzhůru, ale už nic neříkal. Kdo ví, možná si uvědomil, jak šíleně se tu noc choval, zatímco ti, kteří mu navzdory všem jeho strašným činům nabídli ochranu, téměř zemřeli. Neustále však pohlížel na plnou kapsu v Deanově uniformě. Vedle telepatické korunky v ní měl Dean i jeho milovaný drahý kámen, a Quartermaine neustále přemýšlel, jak se ho zmocnit. Natáhl k Deanovi zezadu ruce, v tu chvíli se však probudila Pauline, a protože Quartermaine seděl na vozidle za ní, jeho ruky si všimla, a plácla mu po ní. "Auu!" zakřičel Quartermaine. "Doufám, že to měl být jenom vtip," řekla Pauline, a přísně se na Quartermainea zadívala. "Hele, chtěl bych něco říct," řekl docela vážně Quartermaine. Dean stroj mezitím zastavil. Zazíval, a sesedl z něj. Pierre se probral, Tatz také, a oba seskočili na zvtrdlou, popraskanou půdu. "Co? Nikdo z vás nechce slyšet, co chci říct?" vyhrkl Quartermaine. Ani Pauline už se na něj nedívala. "Omlouvám se. Za všechno. Za všechny moje blbosti. Nebral jsem to dost vážně. Nějak jsem o tom přemýšlel, a řekl jsem si, že už si nebudu povídat s Jakem. Svět je na tom dost špatně, a já bych neměl dělat pitomosti, protože... Koukněte se na tu ztvrdlou krev, co mám u nosu. Nebýt našeho supersiláka, krev mi by nejspíše vytekla i z krku, z břicha nebo z ucha... Prostě byl bych mrtvý, chápete to? A tady Pierre mě zachránil. Teď bych měl předstírat, že jsem dojat. No, upřímně, zas tak dojat nejsem. Ale! Prosím, neberte to špatně. Jsem rád, že jsem s vámi. Děkuji vám za to," pronesl Quartermaine. "Fajn. Tak odteď žádné hloupé, rádoby vtipné poznámky. Nebudeš nic předstírat. Chceme skutečného Archibalda Quartermainea, inteligentního člověka, který nám může pomoci Briddimský drahokam ovládnout," řekla Pauline. "Není však ten skutečný Quartermaine vrahounem?" řekl Pierre. "Ne, není! Lituju všech svých šílených činů," řekl přesvědčivě Quartermaine. Pak přistoupil k Deanovi, a natáhl prsty ke kapse v jeho uniformě. "Tohle už nechci," prohlásil, "ale je to mocný nástroj. Chcete, aby dodal stroji času energii. Pomůžu vám sestrojit něco, co z něj bude tu energii čerpat a stroji času jí předávat." "Myslíš tedy, že je možné, abychom portál otevřeli i bez Velázquezova odčerpávacího přístroje? Opravdu si můžeme sestrojit jakousi miniaturní verzi toho zařízení?" řekl Dean. "Určitě. Tahle věc, přátelé, je mocnější, než byste si dokázali představit. Víte, rád jsem s tím po světě běhal a hrál si na superzločince. Ale... Většina z nás tady asi ví, čeho je Briddimský drahokam schopný. Dá se s ním dělat všechno... Kruci, tvůj táta přece zničil tu obrovskou vesmírnou bytost, ne? A to s pomocí Briddimského drahokamu z jiné dimenze. Takže já říkám, že jestli chcete cestovat v čase a zabránit tomuhle všemu, je to možné. A já jsem připraven vám pomoci. Nechci tady umřít. Čestné slovo," odpověděl Quartermaine. "Dobrá," odpověděla Pauline, "uvědom si, Archibalde, že jsi jedním z lidí, na nichž závisí osud lidstva. Dean přišel ze světa plného strádání. My máme šanci učinit svět lepším." Quartermaine pohotově zakýval hlavou. "Jsme zhruba jihovýchodně od Londýna. Naše hledání Clauda Ngoye tedy dospívá do posledního bodu. To nejnebezpečnější se blíží," řekl Pierre. "To, co nás teď čeká, nebude nic příjemného, Quartermaine," řekla ještě Pauline, "jsi si opravdu jistý, že s námi chceš jít?" "Když ne s vámi, tak s kým? Koukněte, všechno co jsem teď řekl, vážně míním. Přestanu si hrát na blba, a pokusím se vám pomoci, jak to jen nejlépe půjde," odpověděl Quartermaine. "Tak si to shrňme. Jdeme po Ngoyovi, musíme si sestrojit nové zařízení na dodání energie stroji času, a máme v patách Sloane a případně další vylepšené lidi, a samozřejmě taky Shai'ri," řekla Pauline, "tohle je náš poslední pokus. Pokud teď neuspějeme, Deanova budoucnost se stane realitou."
Osud naší planety nyní závisí na Pierru Leroyovi, Pauline Jetkinsové, Deanu Owenovi a Archibaldu Quartermaineovi. Neuspějí-li, většina lidské populace bude smetena virem, který Ngoy rozšíří po celé planetě z Velké Británie. A válka mezi Shai'ri a roboty X-77 promění zbytek planety v takovou neúrodnou pustinou, jakou se stalo již okolí Londýna... Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat