Claude Ngoy se obětoval pro zničení lidského druhu. Při dodávání energie komunikačnímu zařízení Shai'ri bylo jeho tělo zapáleno, jak očekával. Rozšířil smrtelný virus, modifikovaný k útočení na lidskou populaci, po celém světě. Deanova temná budoucnost se stala realitou. Lovci kryptidů Ngoye nezastavili. Tento velký neúspěch je však jen jedním z několika problémů, s nimiž se momentálně na východě Londýna potýkají. Jsou obklíčeni obrovskou armádou Shai'ri. Poněvadž jsou tolik vzdoruplní, Shy'rk je hodlá zničit, tak jako všechny lidi, kteří mimozemské kolonizátory nectí. Jedinou nadějí, kterou Dean, Pierre, Pauline a Quartermaine mají, je stroj času. Otázkou zůstává, zda bude vůbec fungovat. A pokud ano, podaří se Deanovi provést plán, jak zvrátit invazi Shai'ri, změnit události posledních měsíců a možná tedy i zabránit tomu, aby byl Ngoyův smrtelný virus kdy rozšířen? Nebo zbylí členové týmu padnou tak jako tolik odvážlivců před nimi, a jejich poslední vzdor vyjde vniveč?
LOVCI KRYPTIDŮ 4: POSLEDNÍ VZDOR, ČÁST DRUHÁ:
Dean pomalu přistoupil ke Quartermaineovi. "Co se s tebou stalo?" zeptal se starostlivě. Quartermaine neodpovídal. Z hrdla se mu vydral jen úzkostlivý skřek. Prsty, jimiž objímal Briddimský drahokam, se mu třásly jako při posmrtné křeči. "Archibalde," promluvil na něj znovu Dean, "jsi v pořádku? Nakazil tě snad? Je ti dobře nebo ne?!" Pauline, dosud si při pláči prohlížející Pierrovo zkrvavené tělo, na Quartermainea zvolala: "Dej ten drahokam Deanovi. No tak, do toho!" "Doufám, že tohle jenom nehraješ," řekl poděšeně Dean, a pomalu sáhl Quartermaineovi na ruku. "Lidi, já... se musím soustředit," zašeptal Quartermaine, a silně vydechl. "Držím všechny viry kolem toho sloupu," pokračoval, "je to... příšerný. Musím se soustředit na každý z nich... Je... jich tam tolik... Krucinál... Vidíte je?!" Kolem komunikačního zařízení Shai'ri se náhle rozsvítil světle modrý oblak. Quartermaine pokryl každý z mikroorganismů světlem z drahokamu, a dohromady pak vytvořily ohromný mrak. Vypadalo to, jako by se celý nízký kopeček pomalu ztrácel v modré mlze. "Povedlo se mi to... na poslední chvíli," sykl Quartermaine, "zkusím je zničit... vypařit je... Je strašně těžký... soustředit se na ně všechny... musím je odstranit po jednom... anebo... kruci, hraje si to s mou hlavou..." "Hlavně, že jsi Deanovi jaksi vyčítal, že nemá fantazii," ozval se Pierrův hlas. Pauline nahlas vydechla. Pierre se konečně postavil. Rána v břiše byla zacelená, krev už pokrývala jen cáry modré košile, které na něm zůstaly. Tatz, po výbuchu miny celý otřesený, k němu rychle přiběhl, a začal se mu otírat o nohy. "No jo, kamaráde, jsem v pohodě. Říkal jsem vám, že roztrhání klidně přežiju. Ale měl jsem štěstí. Kdyby mi to odtrhlo nohy nebo ruce, nevím, jestli by mi hned dorostly. Museli byste mě nosit na rukou, a já nejsem zrovna lehký," povídal Pierre Tatzelwurmovi i svým lidským přátelům. "Já že nemám fantazii? Vidím v hlavě každý z těch virů, jako bych na ně hleděl nějakým elektronovým mikroskopem nebo čím!" rozčilil se Quartermaine. Ve vzteku se mu podařilo část modrého mračna odstranit. Prostě se vypařila. Quartermaine zařval, a vypustil ze sebe všechnu svou zlobu. Fungovalo to. Když ke své neuvěřitelně přesné představivosti přiložil silné emoce, Briddimský drahokam ho poslouchal ještě lépe než kdykoliv předtím. Do minuty veškeré viry, jež držel v okolí komunikačního zařízení, zmizely napořád. Quartermaine pak těžce dopadl na zem, a pustil drahokam z ruky. "Teď si ho seber, šibeničníku," pousmál se drze na Deana, vytáhl kapesník, a utřel si jím zpocený obličej. "Počítám, že jsi zničil všechny viry vypuštěné do okolí z tohoto konkrétního přístroje," řekla Pauline, "ale určitě ne všechny, jež byly rozšířeny po zbytku světa." "To ne. To by se nedalo. Vlastně... dalo, možná, jenže na to jsem neměl čas. Jo, kdybych drahokam měl předtím, kdybyste mi ho pořád nedrželi od rukou, možná bych to zvládl zastavit," odpověděl naštvaně Quartermaine. Dean zvedl démant ze země, a vrazil ho Quartermaineovi zpátky do ruky. "Ber," řekl spěšně, "a nějak nás odsud dostaň. Už si na nás brousí nože." Vojáci Shai'ri se na Shy'rkův telepatický příkaz dali pomalu do pohybu. Mothmeni již nad kopečkem kroužili, a svýma obrovskýma rudýma očima skupinku lidí a jejich kočkočerva s vražednými úmysly pozorovali. "Teď můžeme jedině dál na východ. Z ostatních světových stran jsme obklíčeni," řekla Pauline. "Tak fajn," pronesl Quartermaine, vyskočil, a třikrát se na místě zatočil, "teď vám ukážu, co dokáže síla fantazie! Jakeu, veď nás!" Rázem čtveřice lidí s Tatzelwurmem a strojem času zmizela. Mothmeni začali poděšeně krákat. Nedokázali si jejich náhlé zmizení vysvětlit. Shy'rk překvapeně pohlédl na Reh'shba. "Nevěděl jsem, že lidé umí i tohle," řekl svému mentorovi v jazyce Shai'ri. "Myslíte, že se teleportovali, Vládce?" zeptal se ho Reh'shb. "Jak to mám vědět, Reh'hsbe?! Nemáš ty být odborník?! Ztratili se nám před očima! Na co teď bude armáda útočit?!" Shy'rkovo přání boje se však brzy splnilo. Ze západu přiletěla mohutná armáda Nietových robotů, vedených Metallerovým letounem. Vesmírné lodě padaly jedna po druhé. Roboti prolétali mezi nimi, stříleli na slabá místa, shazovali na veškerá plavidla Shai'ri, malá i velká, bomby, a z druhého letounu, který automaticky přistál asi půl kilometru od shromáždění mimozemšťanů, vyběhla velká skupina hladových zmutovaných Chupacaber. S obvyklou brutalitou skákaly na vyděšené, pištící a skřekající vojáky Shai'ri, drápaly jim do hlav, prokousávaly jim tenké krčky, odtrhávali jim končetiny od těl, a se vzrušeným řevem zabíjely, jako by to bylo to jediné, co je skutečně dokázalo nadchnout. Pierre, Dean, Pauline, Quartermaine a Tatz to vše pozorovali stále ze stejného místa. Quartermaine pomocí zázračného démantu vytvořil iluzi, díky níž splynuli s okolím. Dean se Pierra zeptal, zda chtěl zpátky telepatickou korunku. Ten mu jen odpověděl, ať si ji nechá, a ať si dál hledí vytváření telepatického štítu. Dean zaznamenal Shy'rkovu mysl. Bylo jasné, že útok vedl samotný Vládce. Jediné, na co si nyní Dean musel dávat pozor, bylo neproniknout telepaticky příliš hluboko do jeho myšlenek. V takovém případě by si Shy'rk uvědomil, že Lovci kryptidů byli v bitvě stále přítomni. Zatímco strašlivá bitva řádila kolem nich, pochodovali čtyři odvážlivci se svým zvířecím přítelem pustinou, chovali se tiše, a přemýšleli, co dál. Stroj času nyní přenášeli Dean a Pierre, Tatz se držel Pierrova ramena, Quartermaine držel v ruce Briddimský drahokam, a Pauline kráčela jen s lehkým batůžkem. "Mami, je ti něco? Vypadáš hodně znaveně. Stalo se ti něco při tom pádu?" zašeptal Dean. "Je to jenom únava, Deane. Nic víc," odpověděla Pauline, a usmála se. Od té doby, co tým opustil Velázquezovu tvrz, nedostávala Pauline dostatek času na odpočinek. Chodit britskou pustinou plnou mimozemšťanů s velkým dítětem v břiše pro ni bylo stále obtížnější. Dean i Pierre si toho všímali, a snažili se jí podat pomocnou ruku, kdy to jen šlo, ale to nejlepší, totiž alespoň pár hodin naprostého klidu, jí dát nemohli. V tomto světě totiž žádný klid neexistoval. Zažili ho jen ti, kteří zemřeli, a to v posledních vteřinách svých životů, než se ztratili v temnotě, a jejich mozek přestal fungovat. Takoví jako Claude Ngoy. Jeden z robotů X-77 neúmyslně zasáhl žlutým výbušným paprskem hromádku popela u komunikačního zařízení Shai'ri. Pozůstatky Ngoyova těla se rozletěly do všech stran, rozpadlé na malé kousíčky, a ztratily se v suchém písku. Pierre se prudce otočil, a naposledy se zahleděl na místo úmrtí posledního zástupce Rapanai.
"Quartermaine, nemohl bys sem přemístit to komunikační zařízení Shai'ri? Ať už s ním nikdo nenapáchá žádné další škody!" navrhl spěšně Pierre. Quartermaine se zatvářil otráveně. "Ať je teda po tvým, hadronosiči," pronesl, mrkl na něj, a pomocí Briddimského drahokamu přenesl přístroj telekineticky Pierrovi do ruky. "Tenhle diamant fakt dokáže věci," řekl Pierre. "Právě proto ho teď použijeme. Je nejvyšší čas uvést stroj času do plného chodu," řekl Dean, "přesuneme se co nejdál od téhle krvavé bitvy mimozemšťanů a robotů, a spustíme stroj. Vrátím se zpátky v čase, a konečně uskutečním svůj plán." Zatímco Lovci kryptidů, obdaření neviditelností, opouštěli okolí kopečku, nastával na bojišti příšerný masakr. Metaller seskočil z letounu, a jeho tělo, tvořené nejsilnějším kovem v celém vesmíru, projelo celou vesmírnou lodí, vzdálenou jen pár stovek metrů od Vládcova plavidla. Na zemi začal se strnulým, sadistickým úsměvem kosit mimozemšťany v obrovské mase. Jednomu usekl hlavu, druhému probodl hruď, třetímu usekl ruku a odhodil ho hladovým Chupacabrám, čtvrtému a pátému vysekl z hlavy jediným říznutím kusy kůže a masa, takže se s pištěním váleli po zemi a volali své druhy o pomoc, jež se jim při lítém boji nedostala, a šestému roztříštil lebku ranou pěstí. Pak ze zápěstí vysunul nové, vylepšené pušky, a ty rázem opustilo několik desítek těžkých, ostrých kulek, z nichž každá si našla svůj "mimozemský" cíl. Black Spier zůstal v letounu, a bojoval s Mothmeny. Automatické pušky, umístěné na křídlech letounu, samy zaměřovaly létající příšery, a střílely po nich podlouhlé načervenalé paprsky, schopné rozseknout každého z nich na dvě poloviny. Tyto zbraně byly ještě účinnější, než laserové pistole Lovců kryptidů. V jednu chvíli dosedl na přední sklo letounu zraněný Mothman. "A hele, mám tu chromýho s useknutým křídlem," pousmál se Black Spier, "co ty, hmyzáku jeden? Chceš mi poplivat přední sklo? To se přece nedělá. Kdo tě vychoval? Počkej, já vím, kdo." Zamířil letounem k zemi, a prudce s ním zatočil. Zraněný Mothman z něj sletěl, dopadaje mezi tři zmutované Chupacabry. Ty už proces popravy molího muže dokonaly. Trhaly z něj peří, maso, po hrdlech jim stékala krev, a ostrými jazyky mu zajížděly do očí, zatímco sebou házel ze strany na stranu ve snaze vyprostit se z jejich spárů... V těch chvílích vstupoval Shy'rk do poradní místnosti. "Nějaké zprávy o těch čtyřech lidských uprchlících?" zeptal se jednoho z generálů. Ten se mu dlouze snažil vysvětlit, že ani stopovací zařízení Shai'ri je nedokáží v okolí zaregistrovat. Quartermaineova iluze necílila pouze na zrak. Dokázal pomocí drahokamu upravit vlny vysílané z vesmírných plavidel tak, aby se zemí i vzduchem pohybovaly jako při procházení běžným terénem a čistým vzduchem. Vládce si stále lámal hlavu s tím, jak mohly jeho oběti zmizet, a litoval, že kvůli onomu zvláštnímu sliznatému tvorovi, který se z jemu neznámého důvodu sám zapálil, vůbec zastavil útok. Lovci kryptidů se již dostatečně vzdálili od bojiště. Teprve za vysokým kopcem asi dva či dva a půl kilometru východně od bojiště Quartermaine s iluzí přestal, a vrátil Briddimský drahokam Deanovi. "Díky," řekl překvapeně Dean, "jsem rád, že o něj nemusíme bojovat." "Za co mě máš, ty rejsku jeden podezřívavej?" reagoval na to s úsměškem Quartermaine. "Za iluzionistu," odpověděl Dean, a zmáčkl drahokam v ruce, "máš štěstí, že je tentokrát skutečný. Hologram bychom k uvedení stroje času do chodu nemohli použít." "Jak už víme," dodala Pauline. Pierre položil Tatze na zem, a svlékl si zkrvavenou košili. Z batohu vytáhl uniformu Lovců kryptidů. "Hele, lidi, nekoukejte mi na bicepsy. Jsem stydlivej," řekl nervózně při převlékání. "Hele, a co ti Olgojové chorchojové? Co když si nás najdou? Necítil jsem v půdě žádný pohyb, ale víte, jak rychle dokáže velký červ rýt půdou," řekl Quartermaine. "To je teď jedno," odpověděl Dean, "tady jsme asi nejvíc v bezpečí. To je všechno, na čem teď záleží. Koukněte, kousek odsud je další mírně vyvýšené místo. Tam stroj času zapneme." Po přenosu přístroje na vrcholek mírného svahu zabodl Dean do země čtyři tyče s kabelem, přiložil Briddimský drahokam ke stroji na odčerpávání energie, a zapnul ho. Stroji času byla okamžitě dodána energie. "Vypadá to dobře," řekl pomalu. Z dálky se ozvala rána. Quartermaine se celý otřásl. "Připadám si bez svého kamínku strašně zranitelný," prohodil. "Tak co? Už?" zeptala se po chvilce Pauline. Dean mlčel. Působil zvláštně. "Deane, jak to vypadá? Už by se přece mohl vytvořit portál, ne?" ptala se dál Pauline. Dean stál u stroje času, a naťukával na něm data. Portál se však nechtěl otevřít. Energie k jeho vytvoření už bylo ve stroji dost, a přesto se nic nedělo. Dean se zamračil. Něco takového rozhodně neočekával.
"Něco je špatně," řekl Dean. "Hele, neměli bychom se tu moc zdržovat! Třeba pro nás brzy přijdou. Když se teď nekryjeme, můžou nás lehce vyhledat," řekl poděšeně Quartermaine. "Stroj času nereaguje!" vykřikl naštvaně Dean. Začal panikařit. Pohnul s jednou páčkou, nejprve nahoru, pak znovu dolů, pak naťukal znovu datum dne, do kterého se hodlal vrátit. Avšak přístroj jako by se zasekl. Dean vytáhl Briddimský drahokam z prostoru mezi páčkami u odčerpávacího zařízení, a namířil drahokamem ke stroji času. Tímto způsobem však portál nemohl vytvořit, ať se snažil sebevíc. "Neexistuje nějaká alternativa? Co to takhle spustit ještě jiným způsobem?" napadlo Pauline. Dean si prohlédl telepatickou korunku. "No jistě," řekl, a nahlas polkl, "nemám představivost. Nedokážu s démantem dostatečně pracovat, protože mi chybí představivost! Ale když použiju telepatickou korunku, znásobím své možnosti. Třeba proniknu do hloubi moci Briddimského drahokamu." Zarazil démant zpět mezi páčky, a stále se ho rukou dotýkal. Telepatický přístroj napojil na kabel natažený mezi čtveřicí tyčí. "Soustřeď se, Deane," řekla Pauline. Dean jen zakýval hlavou. Snažil se ignorovat všechen hluk. Jeho mysl byla plná světla, modrého světla. Cítil drahokam, jako by byl živou bytostí. Pokoušel se vkročit do něj, a nakázat mu, aby vytvořil portál do minulosti. Soustředil se na počátek roku 2020. Doufal, že portál, který by mu umožnil vrátit se do ledna či února, do doby před počátkem invaze, se skutečně otevře. Pociťoval úžasnou sílu, a přesto se cítil limitován. Modré světlo jako by zahalilo jeho mysl. Ztrácel se. Měl pocit, že si s ním Briddimský drahokam pohrával. Jedna vlna energie za druhou pronikala Deanovou myslí, a odhalovala nejstinnější kouty jeho paměti. Přestal se soustředit. V jeho mozku nastal chaos. Začal křičet. Pauline k němu přispěchala, ale Quartermaine ji od Deana včas odtrhl. "Jestli mu teď tu korunku sundáte, pukne mu bedna. Vede teď boj sám se sebou. Je jen na něm, zda ho vyhraje či prohraje," řekl zcela vážně. Dean otevřel oči. Neviděl však to, co se dělo kolem něj. Neslyšel Paulinin starostlivý hlas. Světle modré světlo ustoupilo vzpomínkám na dětství. Moc drahokamu jej zavedla do míst, do časů, na které chtěl zapomenout. Viděl svou matku umírat, když byl ještě malým dítětem. Slyšel ji křičet na Pierra, ať se o malého Deana postará. Viděl každý detail toho, jak ji Shai'ri cupovali. Pohlížel na tisíce mrtvol v suchých pustinách, vybavoval se mu pláč dětí, jako byl on sám, byl zahnán zpět do temné komůrky kdesi v Glasgow, kde plakal nad ztrátou matky i otce, kterého nikdy nepoznal. Viděl fotografii Pauline a Jacka, kterou si tak často prohlížel. Byla zvlhčena slzami nevinného, lítostivého dítěte. Vždy toužil poznat svého otce, a nikdy k tomu nedostal příležitost. Prohlížel si na fotografii jeho obličej, a ronil slzy. "Mami, tati," řekl nahlas. Pauline se zastavilo srdce. V Deanově hlasu byla taková lítost. "Chybíte mi, moc mi chybíte..." mluvil dál Dean, a lehce sebou zamotal. Na chvíli pocítil přítomnost své matky, pak se zase vytratila. Pomýšlel jen na Jacka, a křičel. Moc démantu jej zahnala do slepé uličky. Nedokázal vytvořit portál do minulosti. Bolestná touha po životě se svou matkou a s otcem, se kterým se nikdy neseznámil, ovládla jeho mysl, a vrhla jej do temné propasti, ze které již nebylo úniku. Obloha zahřměla. Temnými mračny pronikl světelný sloupec modré energie, a kolem něj se zjevily desítky drobných mimozemšťanů. Pierre se zděšeně nadechl. Pauline se roztřesenou rukou dotkla jeho ramena. Už z dálky je poznala. Dean nevytvořil portál do minulosti, místo toho přenesl tyto podivné bytosti z jednoho velmi vzdáleného místa, ztraceného v hlubinách vesmíru, na Zemi. Mezi všemi těmi drobnými, modrými, metr vysokými tvory, v samém středu objemného paprsku, stála podivná vysoká postava. Dean pustil Briddimský drahokam na zem a strhl si telepatický přístroj z hlavy. Byl vyčerpán, a nevěřícně hleděl na to, co učinil. Na chvíli nastalo ticho. Pauline se zatajeným dechem udělala několik kroků vpřed. Oči měla vytřeštěné, a nedokázala je odtrhnout od té zvláštní, povědomé postavy. Byl to člověk ke skafandru. Pomalu si sundal přilbu, a ukázal šokovanému týmu svou zarostlou, vousatou tvář. Byl by k nepoznání, kdyby jeho rysy nebyly Pauline, Deanovi, Pierrovi i Quartermaineovi tolik známé. Pauline vytryskly z očí slzy. Rozběhla se k němu. Byl to on! "Jacku!!!" vykřikla v pláči.
Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat