Čím vším se živí ptáci

K napsání tohoto článku mne přivedla druhá epizoda letošní série pořadu Springwatch, vysílaného každé jaro na stanici BBC Two. Ve druhé polovině této epizody poskytl Iolo Williams divákům prezentaci zvláštních materiálů, kterými se živí ptáci. Rozhodl jsem se dnes na toto téma napsat článek, a celkově jej rozšířit pod premisou "čím vším se živí ptáci".

V živočišné říši existuje celá řada vzorců chování, jež mají co do činění s krmením a výživou. Ptáci jakožto druhově nejpočetnější skupina obratlovců žijících mimo vodní prostředí vykazují mnohé z nich, a živí se různými typy potravy, od rostlinného materiálu přes materiál živočišný až po materiál anorganický. Fakt, že se krmí například semeny, plody, hmyzem či masem celkově asi nikoho nepřekvapí. Polykají však také předměty, které by naše žaludky nesnesly, například peří. Čím vším se tedy ptáci živí? Připravte se na rychlou palbu.

Hmyz a další bezobratlí

Každý z nás jistě nesčetněkrát v životě pozoroval ptáka nesoucího v zobáčku nějakého zástupce hmyzu, pavoukovců a dalších bezobratlých. Když na jaře tažní ptáci přiletí do Evropy, vrhají se na velké množství studenokrevných bezobratlých, kteří s příchodem tepla ve vlnách ožívají a zaplňují vzduch, lesní hrabanku, okolí potoků, řek, rybníků a jezer... Jsou zkrátka všude. Některé druhy sov chytají můry, vlaštovky, jiřičky a rorýsi se vrhají po mouchách a dalším létajícím hmyzu, zatímco předvádějí úžasné letecké kousky, tyranovec domácí (Sayornis phoebe) ze Severní Ameriky je zase znám tím, že létající hmyz chytá v sedu z větvičky. Někteří brouci a pochopitelně i jejich larvy žijí ve dřevě stromů, a z toho je svými zobáky vytahují šplhavci - strakapoudi, žluny, datli - a různí pěvci, jako třeba brhlíci nebo šoupálci. Mezi bezobratlé samozřejmě patří kroužkovci, a na naší planetě žije skutečně ohromné množství ptáků, kteří si rádi smlsnou na obyčejné zahradní žížale. Všemi milovaná sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus), obývající všechny evropské státy, zničí každý rok více mšic, než jakýkoliv jiný pták, a z tohoto důvodu tedy může být skvělou kamarádkou zahrádkářů. Mnohé druhy ptáků, jež jsou insektivorní, však pojídají také rostlinný materiál, a mohou mít poměrně pestrý jídelníček. 

Vlhovec červenokřídlý (Agelaius phoenicerus) na lovu hmyzu

Tyranovec domácí (Sayornis phoebe) s kořistí

Semena rostlin

Granivorních ptáků je opět obrovské množství. Semeny rostlin se živí menší druhy papoušků, bažanti, křepelky, tetřevi, měkkozobí, včetně holubů a hrdliček, které většina z nás denně potkává i v ulicích velkých měst, dále například pěnkavy, jejichž strava je z velké části tvořena semeny trav, ale pochopitelně i celé řady dalších rostlin. Dříve dokonce existoval poměrně kontroverzní taxon, v angličtině nazývaný "seedeater" (požírač semen), který zahrnoval pěvce s kuželovitým zobákem - například kubánky (Tiaris) z Nového světa, pravděpodobně příbuzné Darwinovým pěnkavám - požírající především semena. Máte-li zahradu, zřejmě její ptačí návštěvníky či rezidenty krmíte semeny, ať už v zimě nebo rovnou po celý rok. Na semenech rostlin se rádi přiživují i ptáci, kteří jsou primárně třeba insektivorní. 

Náš starý dobrý známý vrabec domácí (Passer domesticus) je jak pojídačem semen, tak i predátorem

Brhlík lesní (Sitta europaea) se semínkem dýně

Plody rostlin

Frugivorů žije nejvíce v tropech, kde ovoce zraje prakticky neustále, a je tedy přístupné po celý rok. Různé typy plodů, včetně ořechů, lákají papoušky, tangarovité, tukany, drozdce... Jen vypsání řádů, čeledí či rodů by zde zabralo příliš mnoho místa. Mnoho druhů má mutualistické vztahy s rostlinami, jejichž plody se živí. Plody totiž obsahují semena, a ptáci umožňují, aby se tato semena rozšířila co nejdál od mateřské rostliny. Kosi se rádi živí bobulemi a jiným ovocem, a jistě jste již v životě viděli jejich trus, který obsahoval malé semínko. Defekovaná semena mají výhodu, neboť se na náhodné místo dostanou i s dusíkatým hnojivem. Projití žaludkem ptáka může u některých semen dokonce zvýšit pravděpodobnost germinace, tedy klíčení. Mnohé plody, včetně těch tropických, jsou samozřejmě pestře zbarveny, aby upoutaly pozornost živočichů, jež je požírají, včetně frugivorních nebo alespoň částečně frugivorních ptáků. Ptáci mají samozřejmě barevné vidění; vidí dokonce i barvy, které my nerozpoznáváme.

Pyrura červenokřídlý (Pyrrhura devillei) z brazilského Mato Groso do Sul

Maso obratlovců

Různé druhy dravců a sov loví savce, včetně hlodavců, ptáky, plazy, od ještěrů po hady (příkladem, který v takovém případě člověku okamžitě naskočí v hlavě, je jistě hadilov písař), obojživelníky a ryby. Spousta ptáků je masožravých, a živí se bezobratlými, kromě toho je však mnoho druhů, jež loví i obratlovce. A samozřejmě to není jen příklad dravců a sov, ale také brodivých jako jsou volavky či čápi, dále ledňáčků, tučňáků, kteří kromě bezobratlých hlavonožců loví i ryby, papuchalků... Ať už se jedná o maso rybí, plazí či savčí, či jakékoliv jiné, je zdrojem proteinů, a ty jsou pro tyto ptáky nesmírně důležité.

Supi, nepostradatelní odklízeči odpadků nejen africké savany, bez nichž by se ekosystém zhroutil

Ledňáček říční (Alcedo atthis) s úlovkem

Hadilov písař (Sagittarius serpentarius) loví zmiji rodu Bitis

Vejce

Vejce jakéhokoliv typu je pro ptáky skvělým zdrojem živin. Pravděpodobně nejznámější zloději vajec jsou havranovití (Corvidae), tedy havrani, kavky, vrány, straky a sojky. Velmi důležitou složkou jídelníčku antarktických chaluh jsou tučňáčí vejce. Ptačími vejci se živí například i káně lesní (Buteo buteo).

Šatovník laysanský (Telespiza cantans), havajský generalista živící se mj. vejci mořských ptáků

Krev

Někteří ptáci se rádi přiživí na krvi ostatních obratlovců, aniž by je zabili. Klubáci (Buphagus) jsou občas považováni za dobrý příklad mutualismu, neboť zbavují své hostitele, kopytníky z afrických plání, například zebry a pakoně, hmyzích parazitů. Rádi však v malých doušcích polykají i krev svých hostitelů. Byli natočeni, když bodali hrochy do otevřených ran, v jednom případě i neustále klovali zraněnou antilopu do hlavy, ze které tekla krev. Kdysi byla provedena studie, která prokázala, že dobytek, se kterým klubáci žili, neměl méně klíšťat od doby, kdy ptáci přiletěli, ale více otevřených ranek, kterým klubáci nedovolovali, aby se zahojily. Dobrým příkladem ptačího vampirismu je pak Geospiza septentrionalis, jedna z Darwinových pěnkav, obývající ostrovy Wolf a Darwin, jež jsou součástí Galapág. Útočí na tereje modronohé, klove jim do končetin či zad, a vytváří tak krvácející rány, ze kterých pak červenou tekutinu pije.

Vampíří pěnkavka

Štěrk

Obyčejný štěrk je anorganickým materiálem, který polyká celá řada ptačích druhů, například sýkořice vousatá (Pamurus biarmicus). Živí se jím především na podzim. Na jaře tento druh loví především hmyz, avšak na podzim je jídelníček sýkořice vousaté tvořen hlavně semeny, a strávit je není zase tak lehké. Proto tedy štěrk polykají, aby jim pomohl spolknutá semena rozmělnit. Štěrk je po polknutí přemístěn do druhého žaludku (anglicky nazývaného "gizzard"), a tam už zkrátka čeká na příchod semen. Vytvoří z nich pěknou kaši, jež je lehce stravitelná. 

Sýkořice vousatá, jeden z mnoha ptáků, kteří polykají štěrk

Gastrolity

Když je řeč o štěrku, musíme zmínit i mnohem větší "kameny", které někteří ptáci polykají. Takovým žaludečním kamenům se říká gastrolity. Ptáci jsou živoucími dinosaury, a polykají je podobně jako jejich vyhynulí příbuzní. Pštrosi údajně polykají kameny měřící na délku i 10 centimetrů. 

Kameny v žaludku pštrosům jen prospívají

Vápník

Někteří ptáci získávají vápník už ze své potravy, jiní si ho musí doplňovat. Požírají skořápky vajec či drobné úlomky ulit hlemýžďů. Vápník potřebují ptačí samičky zvláště na jaře, když kladou vajíčka, aby se v jejich těle vytvořila dostatečně pevná skořápka. Vědecké studie prokázaly, že samice rozličných druhů vyhledávají zdroje vápníku zvláště večer před následným nakladením vajec druhého dne ráno. 

Skořápky slepičích vajec můžete na zahradě nechat pro nastávající ptačí maminky

Peří

Potápka roháč (Podiceps cristatus) je známa tím, že pojídá peří. Rodiče těchto ptáků čas od času nějaké pero vytrhnou, ponoří ho do vody, aby ho pěkně smočili, a pak ho předají do zobáčku mláďatům. Proč to dělají? Zaprvé takové pero zabrání ostrým rybím kostem, aby v žaludku potápky napáchaly škody. Spolknuté peří tedy slouží jako jakési síto. Zadruhé pera svazují vývržky v podobě pelet, a zatřetí pozřené peří, jak ostatně vědecký výzkum jasně prokázal, snižuje riziko nahromadění gastrických parazitů. Kromě vlastního peří, většinou z oblasti břicha či hrudníku, požírají potápky i peří jiných druhů ptáků. V jednom případě byla dokonce natočena potápka roháč, která ulovila břehuli říční (Riparia riparia), načež z ní začala vytrhávat peří.

Potápka roháč podává ptačí pírko svému mláděti

Doufám, že mi prominete, že jsem vynechal kapitoly o pupenech či stromové míze. Ptáci jsou neskutečně rozmanití, a zrovna tak je rozmanitý jídelníček různých řádů, čeledí a druhů samotných.