Obrázek týdne 18. 10. 2024

Poté, co jsme se seznámili s želvohlavcem kroužkovaným, mořským hadem s pozoruhodnými potravními návyky, musím na svůj blog přispět dalším Obrázkem týdne. Ten strom, na který se běžně v pátek při psaní těchto příspěvků dívám, již není jen žlutý, ale jeho listí se mění v hnědé až rudé (byť v tuto chvíli je již tma, a já na něj nevidím). Podzim zkrátka nelze v jeho postupování zastavit. I tentokrát jsem chtěl do obrázkové rubriky přispět podzimně laděným dílem, a vrátil jsem se proto k malbám skvělé umělkyně Bridget Voth. Pár z nich už jsem s vámi v minulosti sdílel; na konci října 2022 i října 2023. Tento obraz se jmenuje Autumn Bounty 4 (Podzimní hostina 4). Jak se vám líbí?

Popisek k obrázku: Severoamerická veveřice červená (Tamiasciurus hudsonicus) je zaujata zapáleným hodováním čipmanka východního (Tamias striatus) na ukořistěné ostružině. Droboučký, nanejvýš 30 centimetrů dlouhý hlodavec proslavený svou schopností přecpávat si lícní torby potravou, spokojeně uždibává z lahodného lesního plodu kousíček po kousíčku, očarován jeho trpce sladkou chutí. Veveřice sleduje, jak se mu nadouvají tváře, a je možné, že se jí v hlavě rodí plán, jak si ten hezký kus ovoce získat pro sebe. Možná se o to pokusí, to však neznamená, že bude úspěšná. Čipmankové nejsou pomalí, ani hloupí. V případě, že se o odcizení ostružiny snažit nebude, může si pro sebe veveřice nasbírat pár pěkných žaludů. Ty se budou moci hodit i celé týdny a měsíce poté, co by taková ukořistěná ostružina dávno shnila, pokud by ji veveřice včas nezkonzumovala. Tato scéna se odehrává na severovýchodě Spojených států amerických, v oblasti Nové Anglie, jež proslula mj. svými podzimními lesy hýřícími barvami. Veveřice hudsonské jsou až 35 centimetrů dlouhými stromovými hlodavci, rozšířenými ve značné části severní poloviny severoamerického kontinentu. Mají rády semena a jehlice jehličnanů, houby, pupeny topolů, "medvědí bobule" z rodu Arctostaphylos, ale občas se přiživí i na ptačích vejcích či dokonce mladých zajících měnivých (Lepus americanus). Podobně velcí čipmankové východní jsou doma v pásu od jihovýchodních států USA po jihovýchod Kanady, jsou také aktivní ve dne, a požírají semena, plody, oříšky, houby, malé bezobratlé a občas též ptačí vejce. Veveřice hudsonské na rozdíl od čipmanků nehibernují přes zimu, a tento jedinec si pouze vytváří zásoby k přežití blížících se mrazů. Zato čipmank se potřebuje nacpat před začátkem zimy co nejvíce, neboť ji stráví v dlouhém období torporu. Vstoupí do něj již s koncem října.

Kouzelný vhled do podzimních životů dvou veverkovitých, tedy zástupců čeledi Sciuridae, ze Severní Ameriky! Musím říci, že bych si tuto malbu dokázal představit jako obálku hezké knížky pro mladší zájemce o přírodu či přímo o hlodavce.

Pomalu již začínám dávat dohromady nové dokumentární novinky, kterých se dočkáte ve stejné době, kdy náš čipmank začne se zimním spánkem - tedy v posledních říjnových dnech. Dále mám v plánu napsat co nejdříve 3. kapitolu příběhu Oedipinas, od kterého jsem si dal delší přestávku čistě z časových důvodů (regulérní čtenáři jistě vědí, že články už nějakou dobu i o víkendech vydávám spíše v pozdních odpoledních či večerních hodinách... zkrátka časy se mění, přátelé, a Kuzurimu už dávno není jedenáct 😉). V neděli započne letošní Ace Week, tedy Týden povědomí o asexualitě, a tak se můžete těšit na celý týden článků o této mnohdy opomíjené sexuální orientaci.

Užívejte nadále říjnových dnů, a pokud máte tu možnost, zkuste třeba mezi tím zlatnoucím listím najít nějakou tu veverku!