Je to opravdu zvláštní, ale květen rychle uběhl, a se zítřkem začíná již šestý měsíc tohoto roku. Ale než se nám ten rok 2024 zlomí, musím vám odprezentovat další Obrázek týdne. Vždyť je přece pátek, a s tím jsou zkrátka Obrázky týdne na tomto blogu dlouhodobě spojeny! Tentokrát mám pro vás toto nádherně vypadající dílo aspirujícího paleoartisty Isaiaha Cole Terry, který jej nedávno představil na svém twitterovém účtu jako nápad pro scénu ve třetí sérii Prehistorické planety (Prehistoric Planet), pokud tedy tvůrci cyklu mají ještě zájem tvořit další epizody.
Popisek k obrázku: Obrovský masožravý mořský plaz Mosasaurus hoffmani byl přilákán k nafouknuté mrtvole sauropodního dinosaura druhu Paludititan nalatzensis, unášené vlnami jeho domovského moře. Poté, co šestimetrový sauropod zahynul na březích ostrova Hateg anebo na březích některé z řek, jež jím protékají, byl odnesen vlnami na desítky kilometrů od své domoviny, a protože je jeho nehybné tělo plné vzduchu, vznáší se při hladině. Třináctimetrová, varanům příbuzná potvora s masivní ocasní ploutví k němu se zájmem připlouvá a ochutnává hnijícím masem nasáklou vodu s pomocí svého rozeklaného jazyka. Jeho stahováním zpět do tlamy vyhodnocuje Mosasaurus s pomocí svého Jacobsonova orgánu, v jakém stupni rozložení vlastně sauropod je, a zda bude dobrým obědem. Zdá se, že má zájem, a že dříve či později hnijící maso okusí. Nebude však sám. Umrlý Paludititan totiž láká i celá hejna ryb, jež se na jeho mase rána přiživí. Mrtvolu při plavbě následuje také nemalé množství létajících plazů, pterosaurů. Velká mořská hostina se blíží. Tato scéna se odehrává před 70 miliony let v oblasti, ze které bude později Rumunsko. Paludititanův domov, ostrov Hateg, byl domovem celé řady dalších "zakrnělých" dinosaurů, od rhabdodontida druhu Zalmoxes robustus až po titanosaura magyarosaura, který byl tomuto sauropodovi velikostně blízko.
V příštích dnech vás čeká třetí pareiasauří příspěvek v rámci 6 vybraných druhů pareiasaurů! Také chystám krátký příspěvek k začátku příštího měsíce, který je neodmyslitelně spjat s duhovými barvami. Jinak to stále v brzké budoucnosti vidím tak na dva, maximálně tři příspěvky týdně - ne, že by Blogorgonopsid hodlal odejít do důchodu, ale zkrátka není čas produkovat jich takové množství, jako v minulosti.
Užijte si víkend, a těšte se na přicházející léto!
Tento pareiasaur, popsaný formálně v roce 2005 V. V. Bulanovem a O. V. Yashinou, je znám z jediného exempláře pocházejícího ze souvrství Salarevo v lokalitě Obirkovo v evropské části Ruska. Exemplář, nalezený o tři roky dříve, přitom sestává jen z levé kvadratojugální kosti, jež se nachází mezi jugální a squamosální kostí, které u obratlovců spojením vytvářejí tvář; Obirkovia gladiator je tedy známá pouze z části levé líce. Vrstvy, z nichž kost pochází, jsou svrchnopermského stáří. Spolu s ní se našly ještě tři osteodermy, které by teoreticky mohly patřit ke stejnému zvířeti. Bulanov a Yashina ve svém článku z roku 2005, publikovaném v Paleontological Journal, upozorňují na to, že se Obirkovia se mohla lišit od všech ostatních (do té doby) známých pareiasaurů z východní Evropy právě na základě odlišnosti osteodermů. Ornamentace těchto osteodermů je nicméně podobná jednomu pareiasaurovi, konkrétně druhu Elginia mirabilis, se kterým Obirkovia gladiator patří do stejné podčeledi (Elginiinae). Velikostně byla Obirkovia elginii nejspíše blízko; celková délka těla tohoto býložravého tvora může být odhadována zhruba na 90 centimetrů. Dobře zachovalý kvadratojugál zvířete je dlouhý 6,2 centimetru.
Další týden je za námi, včera jsem oslavil 10. výročí vydání filmu X-Men: Budoucí minulost, dnes zase na Netflixu vychází celá 1. série animovaného seriálu Jurassic World: Chaos Theory, který bude zajisté brilantní... A další významnou událostí je vydání dalšího Obrázku týdne na tomto blogu! Na twitterovém a instagramovém účtu výtečného velšského umělce Andyho Frazera neboli DragonsofWales se před pár dny objevil nový obraz, na němž se nachází překrásný srpodrápý dinosaurus. Nemohl jsem odolat nezařadit jej do této rubriky!
Popisek k obrázku: Dvoumetrový masožravý dinosaurus druhu Dromaeosaurus albertensis sedí na starém, částečně zvráceném kmeni stromu a zaujatě pozoruje cosi pohybujícího se na lesní půdě. Možná je to drobný savec, který o dromeosaurovi vůbec neví, neboť dravec naprosto tiše sedí na kmeni již několik desítek minut. Naklání hlavu, naslouchá cupitání osrstěné kořisti, a vyhodnocuje, kdy přijde ta pravá chvíle se po ní vrhnout a probodnout její tělo jedním z těch nebezpečně působících zahnutých drápů, jež mu vyrůstají z prstů zadních končerin. Dromeosauři jsou rychlí a inteligentní lovci, a žijí ve smečkách. Tento jedinec nemusí být svým druhům příliš vzdálen, ale o kořist, kterou si uloví takto v ústraní, se nebude muset s nikým dělit. Tento druh dromaeosaurida byl popsán v roce 1922 Williamem Dillerem Matthewem, mj. autorem popisu permského savcotvárného plaza tetraceratopse, a nálezcem fosilií Barnumem Brownem, známým též pro objevení prvních fosilií tyranosaura rexe. Brown ostatky dromeosaura nalezl o osm let dříve v oblasti řeky Red Deer River v kanadské Albertě. V době, kdy toto zvíře žilo, obývala dnešní jihozápad Kanady celá řada karnivorních dinosaurů, od menších troodontidů vzrůstem se blížících dromeosaurovi až po velkého gorgosaura z rodiny tyrannosauridů. Každý z nich samozřejmě obýval v ekosystému svou ekologickou niku v důsledku rozlišení jejich realizovaných nik, takže si přímo nekonkurovali; dromeosauři zřejmě lovili větší kořist než albertánští troodontidé. Tato scéna se odehrává před 76 miliony roky ve svrchní křídě stupně kampán.
A co dalšího vás čeká na mém blogu? Doufám, že pokračování 6 vybraných druhů pareiasaurů! Přinejmenším jeden další popisek by mohl v příštím týdnu vyjít. Také si začínám pohrávat s nápadem na malý příběh... Uvidíme, co z toho bude.
Ještě jednou vám připomínám, žeJurassic World: Chaos Theory je ode dneška na Netflixu, takže se zachumlejte do deky nebo se třeba schovejte pod gauč, a pusťte si ho! Další Obrázek týdne vás čeká v poslední květnový den!
Když 14. července 2020 uplynulo přesně 20 let od vydání snímku X-Men, který změnil nejen superhrdinský filmový žánr, ale celý filmový průmysl, napsal jsem k onomu výročí článek. V první květnový den loňského roku pak uběhlo přesně 20 let od vydání jeho pokračování, X2: X-Men United, mnohdy považovaného za jeden z vůbec nejlepších komiksových filmů všech dob, a toto výročí jsem též na blogu oslavil. Dnes, 23. května 2024, jsem se coby x-menovský fanoušek dočkal dalšího neméně významného výročí, a to sice 10 let od vydání dost možná nejlepšího snímku ze série X-Men vůbec (ačkoliv mnozí fanoušci se přou, zda ještě lepší není Logan z roku 2017). Před desetiletím šel totiž do amerických kin snímek Bryana Singera s názvem X-Men: Budoucí minulost (X-Men: Days of Future Past), sloužící jako adaptace stejnojmenného dvoudílného komiksového příběhu od Chrise Claremonta a Johna Byrna z roku 1980 a zároveň jako sedmý díl x-menovské filmové série od studia 20th Century Fox. Jde o film, který byl v době svého vydání právem opěvován. Vše, co předchozí snímky zavedly do kontinuity série, ačkoliv kvůli tomu vzniklo pár významných nesrovnalostí, dal tento film dohromady a zároveň s ním skončila původní časová linie, v níž se před ním odehrávaly také filmy X-Men, X2, X-Men: Poslední vzdor, X-Men Origins: Wolverine, X-Men: První třída a Wolverine. Fanoušci byli také nadšeni z návratu Bryana Singera do režisérského křesla, zvláště po chladném přijetí třetích X-Menů z roku 2006, jejichž režii Singer přenechal Brettu Ratnerovi, neboť chtěl natočit film Superman se vrací (Superman Returns) pro studio Warner Bros. K marvelovským mutantům pod taktovkou Foxu se sice vrátil coby producent filmů X-Men: První třída a Wolverine, ale jeho osobitý režisérský styl v sérii dosti chyběl.
Film měl původně režírovat pochybný Matthew Vaughn, který se zhostil režisérského křesla První třídy, již vnímal jako začátek nové trilogie o mladých X-Menech. Napsal scénáře ke všem třem filmům, jež zamýšlel, přičemž druhý měl introdukovat mladší verzi Wolverina hranou Tomem Hardym, nikoliv Hughem Jackmanem. Zatímco První třída se z velké části odehrávala v době kubánské krize, v roce 1962, druhý díl Vaughnovy trilogie se měl odehrávat ve druhé polovině 60. let. Budoucí minulost měla být až třetím, závěrečným dílem příběhu, a její děj byl vždy rezervován pro rok 1973 (komiks Days of Future Past se přitom odehrává v roce 1980, kdy vyšel, přičemž budoucí část příběhu je zasazena do roku 2013). Poté, co Marvel Studios a jeho vlastník, korporace Disney, uspěly s vydáním snímku Avengers v roce 2012, přehodnotil Fox své plány. Z Budoucí minulosti se mělo stát přímé pokračování nejen První třídy, ale také Posledního vzdoru a tehdy natáčeného druhého Wolverina od Jamese Mangolda. Vaughn byl jaksi rozhořčen, a protože si už našel nějaký pro něj zajímavější příběh se zrůdným thatcherovským poselstvím a protože ho mutanti coby metafora pro queer lidi asi stejně nikdy moc nezajímaly (příběh k První třídě, na základě něhož byl napsán scénář, napsal mimochodem Singer), tento projekt naštěstí opustil. Bryan Singer, který se od začátku snažil, aby filmy co nejvíce po vzoru komiksů a animovaného seriálu odrážely strasti menšin ve společnosti (je ostatně bisexuálním mužem židovského původu, a jako mladý si připadal jako outsider, což se přeneslo do jeho filmové tvorby), dostal šanci vrátit se ke své franšíze a ukázat, co v souhře s novějšími speciálními efekty a komplikovanějším příběhem vlastně dokáže. Úžasný výsledek v podobě finančně nejúspěšnějšího x-menovského filmu s výdělkem 746 milionů dolarů oproti dvousetmilionovému rozpočtu, překonal veškerá očekávání... tedy až na pár. To, co bylo fanouškům slíbeno a do finální verze se nakonec nevešlo, se pak ale objevilo na Blu-Ray v roce 2015 jako ještě lepší (a mnou preferovaná) prodloužená verze X-Men: Days of Future Past - The Rogue Cut.
Ve filmu X-Men: Budoucí minulost se střetávají minulost s budoucností v konfliktu, jehož výsledek rozhodne o budoucnosti celého světa. V temné budoucnosti roku 2023 bojují mutanti i nemutantští lidé o přežití. Zabijáčtí roboti Sentinelové, kteří byli vytvořeni k masovému vybíjení mutantského obyvatelstva, dominují světu. Pro mutanty i lidi, jejichž děti zdědí gen X a mutace se u nich projeví, stejně jako pro politické oponenty bigotských lídrů, byly zřízeny koncentrační tábory. Z nenávisti vůči malé skupině obyvatel, jež se svou přirozeností liší od ostatních lidí, se zrodil temný svět. Dokáží se mutanti přizpůsobit, aby přežili a aby zachránili naši planetu? Dokáže jeden mutant s adamantiovými drápy přežít cestu 50 let zpět, aby zabránil rozvoji projektu Sentinel? Je budoucnost předurčena?
Fanouškovský plakát k filmu X-Men: Budoucí minulost (2014) se všemi hlavními postavami z minulosti i budoucnosti. Zdroj: Pinterest
Do sedmého x-menovského filmu se vrátilo velké množství herců z předchozích snímků; Hugh Jackman jako Logan/Wolverine, Patrick Stewart jako Charles Xavier/Profesor X, Ian McKellen jako Erik Lehnsherr/Magneto, James McAvoy jako Charles Xavier (mladší), Michael Fassbender jako Erik Lehnsherr (mladší), Jennifer Lawrence jako Raven Darkholme/Mystique, Halle Berry jako Ororo Munroe/Storm, Elliot Page (Kitty Pryde/Shadowcat), Shawn Ashmore (Bobby Drake/Iceman), Nicholas Hoult (Hank McCoy/Beast), Anna Paquin (Marie D'Ancanto/Rogue), Lucas Till (Alex Summers/Havok), Daniel Cudmore (Peter Rasputin/Colossus) a v cameo rolích také Kelsey Grammer jako starší Beast, Famke Janssen jako Jean Grey a James Marsden jako Scott Summers/Cyclops. Dále ve filmu hrají Omar Sy (Lucas Bishop), Fan Bingbing (Blink), Adan Canto (Sunspot), Booboo Stewart (Warpath), Josh Helman (William Stryker), Evan Peters (Peter Maximoff/Quicksilver), Mark Camacho (Richard Nixon) a konečně Peter Dinklage v roli hlavního záporáka Bolivara Traska, který započal projekt Sentinel. Na fotografiích se pak ve filmu objevují také tváře Jasona Flemynga v roli Azazela a Zoë Kravitz v roli Angel Salvadore z První třídy, v prodloužené verzi filmu je také vyobrazen zapalovač, kterým se ve filmu X2 oháněl Aaron Stanford coby John Allerdyce/Pyro.
Singer natočil film podle scénáře napsaného Simonem Kinbergem, který se počínaje třetím x-menovským filmem účastnil produkce takřka každého snímku série, a Jane Goldman s jejím dlouhodobým spolupracovníkem Matthew Vaughnem. Chris Claremont, autor původního komiksového příběhu, ve snímku vystupuje v cameo roli (vlastně ve druhém ze svých tří cameo rolí v rámci celé filmové série X-Men), doprovázen Lenem Weinem, spolutvůrcem Wolverina a komiksovým scénáristou, který nejen znovuzrodil X-Meny v roce 1975, ale také tehdy do pozice jejich scénáristy obsadil samotného Claremonta. Vizuální efekty pro film jsou dílem celkem dvanácti společností. X-Men: Budoucí minulost byl po vzoru svých předchůdců nominován na řadu ocenění Saturn Awards; v šesti kategoriích vyhrál nakonec jen v jedné, a to za nejlepší DVD v roce 2016 - myšlena je prodloužená verze X-Men: Days of Future Past - The Rogue Cut. Poněvadž 2 hodiny a 11 minut dlouhá kino verze filmu trochu zklamala hardcore fanoušky (včetně mě), kteří požadovali vydání vystřižených scén s Annou Paquin coby Rogue (v kino verzi se totiž objevila jen na pár vteřin na konci filmu, přitom oficiální trailery jasně slibovaly její větší roli), uvolnilo se studio Fox k vydání 2 hodiny a 28 minut dlouhé alternativní verze, která nám dala naši oblíbenou mutantku s bílým pramenem vlasů, ale také nám představila novou akční scénu s Magnetem Iana McKellena a vůbec, celou druhou polovinu filmu lehce pozměnila (i díky přítomnosti Rogue v budoucím týmu).
Rogue (Anna Paquin) udržuje Logana (Hugh Jackman) v minulosti s pomocí schopností převzatých od Kitty Pryde. Zdroj: DoBytuDesign
Děj filmu X-Men: Budoucí minulost je zasazen jak do roku 2023, kdy mutantstvo i nemutantské lidstvo vymírá ve světě sužovaném Sentinely, tak do roku 1973. Film se tedy odehrává 17 let po událostech Posledního vzdoru, 10 let po událostech druhého Wolverina (osm let po jeho mezititulkové scéně) a v případě části v minulosti 11 let po událostech První třídy. V budoucnosti se poslední přeživší mutanti skrývají na území Moskvy, kde jsou však Sentinely povražděni, než Kitty Pryde - v dospělosti schopná nejen procházet pevnou hmotou, ale také vyfázovat mysl člověka do minulosti - posílá Lucase Bishopa o několik týdnů zpět v čase, aby své mutantské bratry varoval před útokem v Moskvě. Skupina tvořená Bishopem, Kitty Pryde, Icemanem, Warpathem, Blink a Sunspotem se pak přemisťuje do Tibetu, kde se k nim přidávají Profesor X, Magneto, Storm a Wolverine. Charles má plán, jak s pomocí Kittiných schopností změnit události posledních 50 let tak, aby ke genocidě mutantů nedošlo. Hodlá nechat svou mysl poslat zpět do svého mladšího těla v roce 1973, kdy jeho nevlastní sestra Raven poprvé zabila v rámci svého povstaleckého tažení vůči mutantofobům. Tehdy na setkání v Paříži připravila o život Bolivara Traska, tvůrce programu Sentinel, který se po Traskově smrti dosti rozjel. Charles chce vraždě zabránit, čehož tehdy nebyl schopen, neboť v důsledku užívání látky potlačující jeho telepatické schopnosti nebyl v boji za práva mutantů nikterak aktivní. Kitty ho však zklame; ačkoliv je možné poslat někoho padesát let zpět v čase, jeho mysl bude zcela roztříštěna. Nabízí se však alternativa; k cestě zpět může být využit někdo disponující okamžitými regeneračními schopnostmi. Někdo, jehož mozek se zahojí, a cestu zpět v čase tedy přežije. Nejimpulzivnější, nejdivočejší člen týmu - Wolverine. A tak začíná dobrodružství, ve kterém se psychicky zničení mutanti stěží zhošťují svých rolí hrdinů. Ve snaze zachránit svět, který je nenávidí pro jejich odlišnost, udělají cokoliv; i když to bude znamenat zánik té reality, kterou znali.
Stejně jako všechny předchozí a následující filmy ze série X-Men, i Budoucí minulost je relevantním příběhem s důležitým sociálním komentářem. Pod vrstvou sci-fi a superhrdinské akce je divákům vyprávěn příběh o menšinách ve společnosti, reprezentovaných mutanty. Je to příběh o genocidě, o strachu vlivných nemutantských lidí z neznámého, a o pokusu umlčet nenáviděnou menšinu takovou silou, že došlo k dalšímu holokaustu. První X-Men začínal v koncentračním táboře Osvětimi v roce 1944, kde mladý Erik Lehnsherr přišel o své rodiče. Singer novodobé koncentrační tábory s hromadami mrtvol mutantů představuje na začátku tohoto filmu; děsivý příběh o genocidě tak dokončuje kruh. Jasná paralela mezi mutanty a LGBTQIA+ lidmi provokuje diváky k zamyšlení, zda například objevení genů zodpovědných za sexuální orientaci - podobně jako Trask studuje gen X zodpovědný za odlišnost marvelovských mutantů - nemůže v budoucnu vést k úplnému odstranění naprosto validní součásti ohromné lidské rozmanitosti. V X-Menech se přitom "odstranění odlišnosti" a eugenika neřeší poprvé, ani naposledy. Zatímco v Singerově dvojce z roku 2003 se William Stryker pokusil "vyléčit" svého syna z mutace tak, že ji získal do svých rukou nekonsensuální lobotomií svého potomka, v Posledním vzdoru se mutantská komunita potýká s "lékem na mutace", za který je zodpovědný boháč Warren Worthington II - a jediný důvod, proč chtěl mutanty "léčit" byl ten, že byl zahanben odlišností svého vlastního syna (druhá scéna ve filmu, ve které si dvanáctiletý Warren Worthington III řeže křídla na toaletách, je metaforou sebekastrace mladého gaye vyrůstajícího v konzervativním prostředí, rozhodnutého nikdy nemít sex a poškodit si kvůli tomu své genitálie). O "genové terapii" zodpovědné za vyhynutí mutantů se pak hovoří také ve filmu Logan. Místo "léku na mutace", který samozřejmě nefungoval a ti, jež jim byli ovlivněni - jmenovitě Magneto a Rogue - svých mutantských schopností do začátku Budoucí minulosti opět nabyli (poselství o tom, že nemůžete změnit, kým jste), se v tomto filmu objevuje jiný prostředek odstranění mutantskosti. Tím prostředkem je umělá inteligence schopná rozpoznat, zda je někdo mutant či ne. Budoucí verze Sentinelů z roku 2023 jsou pak schopny zacílit i lidi nesoucí gen X, který se u nich neprojevuje, ale projevil by se u jejich dětí. Perzekuce mutantů je přitom čistě politická; část filmu odehrávající se v roce 1973 vykresluje vztah Bolivara Traska s tehdejším republikánským prezidentem Richardem Nixonem, který k mutantům nechová žádný respekt. Nixon nechoval respekt ani k lidem tmavé barvy pleti (jak se nyní ví z jeho nahraných rozhovorů s Ronaldem Reaganem; oba byli rasisté).
Obvyklí podezřelí, zleva doprava: Logan (Hugh Jackman), Erik Lehnsherr (Michael Fassbender), Charles Xavier (James McAvoy) a Quicksilver (Evan Peters). Zdroj: DrunkSunshine
Singerovi temní X-Meni jako by nejen zaznamenali návrat, ale stali se v tomto filmu ještě temnějšími. Dystopická budoucnost, ve které je vše tmavě modré, a ve které X-Meni nosí obleky s brněním (oproti černým koženým oblekům z původní trilogie), je po estetické stránce neskutečně podmanivá a děsivá. Část filmu odehrávající se v roce 1973 přitom není nikterak méně zatemněna; sedmdesátkové oblečení ji rozhodně nerozzařuje. Futuristicky, syntetizéry ozvláštněná znělka Johna Ottmana z X2 (později v plné orchestrální formě zaznívající i v X-Men: Apokalypsa z roku 2016) spolu s jeho děsivou hudbou pro Sentinely, kteří by s Ultrony z druhých Avengers zatočili levou zadní, dodává filmu na pochmurné atmosféře. Nutno dodat, že Ottman film také sestříhal, stejně jako v případě X2.
"Je budoucnost předurčena?" Úvodní scéna s monologem Charlese Xaviera (Patrick Stewart) a koncentračními tábory.
Nezapomenutelnou scénou, kterou musím připomenout, je setkání mladého Charlese Xaviera hraného Jamesem McAvoyem se svou starší verzí v podání Patricka Stewarta, která ve filmu proběhne skrze Loganovu mysl vyslanou do minulosti. Celá scéna, začínající explozí Cerebra a následným vhledem Charlese do Loganovy mysli protkané traumatickými událostmi (flashbacky z předchozích filmů), jež mladého profesora naprosto vykolejí, a končící pronesením těch slavných slov "Když někdo klopýtne nebo zabloudí, neznamená to, že je navždy ztracen. Občas my všichni potřebujeme menší pomoc..." je dost možná jedním z nejdůležitějších filmových momentů posledního desetiletí (Patrick Stewart pak tato slova zopakoval znovu ve filmu Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství z roku 2022, ve kterém měl cameo jako variant Profesora X ze Země-838 v marvelovském multiverzu). McAvoyův herecký výkon je v tomto filmu úctyhodný. Jeho mladý Xavier začíná jako zdrogovaný, dlouhovlasý, nemytý sedmdesátkový týpek bloudící životem, potlačující to, kým opravdu je... a končí jako skutečný Profesor X, připravený v nové časové linii shromáždit ty, o nichž mu Logan řekl ("Storm, Scott, Jean... zapamatuj si ty jména. Je nás tolik."). Zajímavé je, že scéna, ve které se mladý a starý profesor setkají, byla natočena v první den natáčení Jamese McAvoye a v poslední den natáčení Patricka Stewarta. Štafeta předána.
"Charlesi, potřebujeme, abys znovu začal doufat." Setkání mladého a starého Profesora X (James McAvoy a Patrick Stewart).
Ve výsledku je Budoucí minulost vlastně příběhem Charlese Xaviera. Je to příběh o jeho vzestupu z depresivního muže, který se přestal věnovat boji za práva své skupiny, a jeho zrození ve figuru, která je pak v podání Patricka Stewarta připodobnitelná k Martinovi Lutheru Kingovi. Jeho protějšek, mnohými přirovnávaný (ač poněkud nepřesně) k socialistovi a radikálnějšímu bojovníkovi za práva Afroameričanů Malcolmovi X, se v tomto snímku vydává na neméně zajímavou cestu. Ačkoliv je Magneto ve filmu též hrán dvěma skvělými herci, nemohu si pomoci a dodnes si myslím, že Ian McKellen svou rolí převálcoval Michaela Fassbendera. Jeho starší Erik Lehnsherr, majestátní a rozhodný, se filmem nese s veškerou mutantskou hrdostí, jako v předchozích filmech. Člověk by opravdu musel být opravdu mimo, aby mu nefandil, když v Rogue Cut vniká do Pevnosti X a zachraňuje Rogue, kterou chtěl v prvních X-Menech obětovat (další kruh se uzavřel). Víme, že chtěl zmutovat světové lídry, aby věděli, jaké to je patřit do mutantské menšiny... pamatujeme si, že odsoudil ke smrti Williama Strykera v X2... fandili jsme mu, když shromáždil v Posledním vzdoru tisíce naštvaných mutantů a dovedl je na Alcatraz, aby se pomstili Worthingtonově firmě za ten ohavný nápad "léčit" jejich přirozenost... jásali jsme, když se s plně vrácenými schopnostmi objevil ve druhém Wolverinovi a rekrutoval znovu Logana mezi X-Meny... a při sledování tohoto filmu si utíráme slzy, když majestátní bojovník za práva mutantů padá k zemi smrtelně raněn plastovým šrapnelem ze Sentinela. Fassbender se ovšem role mladého Magneta v První třídě zhostil výtečně, a okouzlující projev, který pronáší v závěru třetího aktu všem mutantům světa, jako by měl každého z nás - každého, kdo se liší - vyburcovat začít bojovat za naše práva. "Come out," říká v anglickém originále (vždyť ta narážka na coming out LGBTQIA+ lidí je více než patrná!), "join me, fight together in the brotherhood of our kind!" Mladý Magneto se přitom vydává z vězení, kde strávil několik let po vraždě Johna Kennedyho, kterou ovšem nespáchal (snažil se ho zachránit, protože Kennedy byl také mutant), poháněn záští vůči lidským utlačovatelům, a dosahuje takřka nemožného.
"My jsme budoucnost! My zdědíme tuto Zemi! A kdokoliv, kdo se nám postaví do cesty, skončí jako tito muži!" Inspirativní projev Erika Lehnsherra před Bílým domem
Závěrem filmu vzniká nová časová linie v rámci x-menovské filmové série. V její minulosti pak příběh započatý První třídou pokračuje filmy X-Men: Apokalypsa z roku 2016 a Dark Phoenix z roku 2019, v budoucnosti jsou dalšími filmy tento příběh následujícími již zmíněný Logan z roku 2017 a Noví mutanti z roku 2020. Třetí wolverinovský snímek je nicméně svým zasazením na časovou linii poněkud problematický, neboť je v něm tvrzeno, že se po pětadvacet let před rokem 2029 (kdy se snímek odehrává) nenarodil jediný další mutant (mimo mutantské děti z programu Alkali-Transigen), nicméně na konci Budoucí minulosti je Xavierova škola ještě v roce 2023 plná mutantských teenagerů (a teenageři také vystupují v Nových mutantech odehrávajících se zhruba v roce 2030). Jste-li s x-menovskými filmy dobře obeznámeni, pak vás samozřejmě zmatečnost časových linií filmové série nikterak nepřekvapuje; ostatně si z ní dělal legraci i Deadpool ve svém prvním spin-off filmu z roku 2016, který se pro změnu odehrává na docela jiné časové lajně.
X-Men: Budoucí minulost je dnes, deset let po vydání, skutečně filmová klasika. Mohl bych o tomto výtečném snímku napsat ještě mnoho odstavců... Jednalo se samozřejmě o sedmý film s Wolverinem Hugha Jackmana, jehož návrat v letošním Deadpool & Wolverine bude v podstatě již jeho desátým outingem v roli kanadského drsňáka s adamantiovými drápy. Též se jednalo o film s velmi důležitým poselstvím o diskriminaci a genocidě menšin, jež vždy začíná pokusy o identifikaci obyvatel do nich patřících (podobně jako v prvních X-Menech hodlá senátor Kelly všechny mutanty v USA registrovat a jako William Stryker hodlá v X2 všechny mutanty lokalizovat a zabít pomocí Dark Cerebra ovládaného zmanipulovaným Xavierem). Jak to řekl Ian McKellen při propagaci Budoucí minulosti na San Diego Comic Con v roce 2013, "tyto příběhy je nutné vyprávět. Nejsou to filmy na letní dovolenou. Jsou to klasiky."
Pustíte si dnes večer znovu X-Men: Budoucí minulost? Sáhnete po verzi z kin či po Rogue Cut? Máte tento film rádi, a pokud ano, čím vás nejvíce oslovil? Oslavme dnes 10. výročí vydání jednoho z nejlepších x-menovských filmů vůbec!
Už je to padesát dnů, co jsem na svém blogu publikoval příspěvek Co vše zatím víme o sedmém filmu ze série Jurský park. Byl to příspěvek, na který jsem dostal pár reakcí nejen zde na blogu, ale také na mailu, a ne každého potěšil. Jeho anglickou verzi si přečetli také mí přátelé nehovořící česky, a byli z něj trochu vykolejeni. Ačkoliv Jurský park 7 neboli Jurský svět 4 skutečně pod taktovkou režiséra Garetha Edwardse a scénáristy Davida Koeppa vzniká, a má vyjít v červenci 2025, objevilo se v mém článku i několik ne zrovna potěšujících informací, alespoň tedy pro některé fanoušky série.
Objeví se v sedmém Jurském parku znovu Spinosaurus? Zahrají si v něm velkou roli majungasauři s puškami připevněnými na záda? A stane se z Alana Granta pomstychtivý zabiják raptorů, chovající vůči srpodrápým dinosaurům zášť proto, že zabili Ellie Sattler? Jeden uživatel na jisté sociální síti, se kterým jsem sdílel odkaz na článek scoopera Ricka Bernardse, nazval nadcházející film "complete shit". No, a jak to zde na blogu vždy psal Dan Jameson, správce Dinosauřího parku, to jsem se tedy urazil! Proč? Protože Rick Bernards jsem já, přátelé. A tenhle scoop jsem si vymyslel. 🤣 Apríl!
Jistě, asi jste to tušili. Jsem vtipálek a už řadu let si z vás, vážení čtenáři, s prvním dubnem střílím. 😃 Je to jediný den v roce, kdy je validní stvořit nějakou dezinformaci a zasmát se u reakcí těch, jež jí byli vystaveni. Blog Ricka Bernardse, na který jsem v aprílovém článku odkazoval, jsem stvořil já. A ujišťuji vás, že jsem si s asistentem Davida Koeppa rozhodně nikde nesedl, aby mi vylíčil, co vlastně ve scénáři k filmu je. Vše, co jsem o nadcházejícím snímku napsal, a co bylo potvrzeno v důvěryhodných entertainment webech jako je Deadline či Variety, je samozřejmě pravda; datum vydání, tvůrci, obsazení Scarlett Johansson do hlavní role... Ale Grant coby zabiják raptorů, to ne. 😂 To byl aprílový žertík.
Ačkoliv jsem nechtěl vytvářet skutečné dezinformace a napsal jsem tedy článek co nejopatrněji, abych některému z jurskoparkovských fanoušků nepřitížil (copak nekonsensuální násilí, třeba jen psychické, schvaluji? Ani náhodou!), mohl někeré z vás lehce otrávit. A pokud se tak stalo, ze srdce se vám omlouvám a jsem připraven strávit tři roky trestem propagace nového animovaného seriálu Jurassic World: Chaos Theory, který navazuje na mimořádně úspěšný, výtečný animák Camp Cretaceous. A všechny JP fandy, které jsem nakopl, ujišťuji, že se na ty animované seriály podívám, až budu mít trochu času. Samozřejmě to pro mě nebude trest, protože franšíza Jurský park je moje srdcovka. So, no punishment for anything, I guess... good.
Důležitá je však jedna věc. Články jako ten, který jsem napsal 1. dubna, se na internetu objevují i mimo to magické datum, kdy si všichni tak nějak můžeme dovolit tahat jiné za nosy. Filmový průmysl je komplexní, a zvláště o velkých amerických blockbusterech se stamilionovými rozpočty kolují všelijaké zkazky, misinformace a dezinformace. Často vycházejí z řad samotných fanoušků, kteří se prostě rozhodnou nějaký svůj sen o tom, jaký film má být, vyhodit ven, a sem tam se něco z toho chytne. Jenže pak film vyjde, je jiný, a některé lidi to zklame. Je důležité všechno si vždy ověřovat! A to se netýká jen filmů, ale jakýchkoli záležitostí. Každá informace, každý "fakt", na který narazíte, je třeba si ověřit. Kde? No, co se týče filmů, je dobré jít třeba na již zmíněný Deadline. Trade papers, kde jsou uváděny jen studii a filmaři potvrzené informace z průmyslu, jsou jediným zdrojem informací, které byste měli vyhledávat, pokud vás filmy zajímají. Samozřejmě filmové weby jako IMDb.com nebo různé filmové databáze pak na tyhle zdroje taky odkazují, takže si nějakou tu novinku o castingu toho či onoho herce můžete přečíst i tam. Rozhodně bych ale, být vámi, nesázel na pochybné, senzacechtivé weby jako je Screen Rant, We Got This Covered apod. Kruci, vždyť já už ani léta nekoukám na Grace Randolph, známou filmovou scooperku, která si vydělává tím, že občas hodí ven nějaký fakt, jindy totální blbost... and thank all the frickin' gods, že se Tom Cruise v Mnohovesmíru šílenství neobjevil jako variant Tonyho Starka, jak to před vydáním filmu tvrdila. Toho týpka nenávidím.
A co takový Rick Bernards' Scoops? Je to důvěryhodný web? Vždyť je to jen nějaký blog, ani nevíte, kdo ho píše, a pak se projeví, že jsem to vlastně já se svou brilantní angličtinou... Pokud jste jen na sekundu zaváhali a pomysleli jste si, že je to třeba pravda... že třeba ten Rick opravdu píše, co se ve scénáři filmu nachází... pak je třeba nabýt větší digitální literátnosti. Většina zdrojů informací na internetu je totiž totální crap, a co se týče filmových scoopů, věřit byste opravdu neměli ničemu kromě důvěryhodných zdrojů pokrývajících samotný průmysl. Teď se zase řeší, že v pátých Avengers možná zanikne hlavní časová linie (to, čemu v TVA říkali "sacred timeline"), a přitom to vůbec není studiem potvrzené. Stejně tak ty zkazky, že Hugh Jackman se vrátí v šestých Avengers do role Wolverina (v což osobně doufám, ale není to potvrzené!) jen pod podmínkou, že bude interagovat s Tonym Starkem Roberta Downeyho Jr. a Spider-Manem Tobeyho Maguira. Když si dohledáte, kdo si to vycucal z prstu... no, prostě internet je plný zkazek, a není dobré nechat si jimi poplést hlavu.
Abych to tedy uzavřel, Jurský park 7 neboli Jurský park 4 bude, a takřka vše, co jsem o něm 1. dubna napsal, je pravda - režisér, scénárista, datum vydání, obsazení hlavní role či nepotvrzení názvu filmu. Ale to je tak vše. Sam Neill s vydáním Jurského světa: Nadvlády prohlásil, že se už v dalších filmech do role Alana Granta nevrátí, takže Grant coby raptory zabíjející Freddy Kruger s největší pravděpodobností nebude... pokud tedy Universal nepoužije pro psaní scénáře mimo Davida Koeppa i umělou inteligenci, která by si ten můj (Rickův) článek našla... kruci. Třeba AI vyhodnotí, že ten nápad není "complete shit", jak mi napsal ten týpeček na Twitteru, a nakonec se Grant vrátí a opravdu zabíjet bude. Eep.
Smíšené stádo slonů a sinoceratopsů v závěru filmu Jurský svět: Nadvláda (Jurassic World: Dominion) z roku 2022. Obrázek z Jurassic Park Wiki
Nakonec ještě uvedu, že je dobré ověřovat si informace i co se týče jiných záležitostí. Kde si ověřovat informace o přírodním světě, o zvířatech, o klimatu, o diverzitě lidí? Nějaký sociálně marginalizovaný hlupák odkudsi z Plzně si může na pravicovém konspiračním webu najít všelijaké dezinformace o změně klimatu, o rovnoprávném manželství, o tranzici či o nějakém údajném spiknutí apod., a protože není schopný kritického uvažování (mnozí izolovaní lidé vykazují znaky cirkulárního myšlení), uvěří jim. Přitom si nikdy nepřečte vědecký článek na tato témata, nikdy neotevře encyklopedii, prostě jen uvěří konspiračním narativům. Stejné je to s těmi, jež věří v plochou Zemi, s kreacionisty, s všelijakými nenávistnými jedinci, od xenofobů přes homofoby po ableisty... Neznalost a lenost hledat a ověřovat si informace v akademické literatuře či v literatuře na akademickou literaturu odkazující vás neomlouvá!
Zdroje pro cokoliv filmového? Důvěryhodné weby věnující se dění ve filmovém průmyslu. Zdroje pro cokoliv paleontologického, zoologického, geologického, klimatologického? Vědecká literatura, akademické zdroje či literatura a webové stránky nezaujatě informace získané v těchto oborech shromažďující. Zdroje pro sociální témata, jako je lidská diverzita - diverzita sexuální, genderová, neurodiverzita? Též vědecká, akademická literatura, univerzitní zdroje, knihy akademiků a těch, kteří z akademického bádání získávají informace. Nevěřte scooperům, za vší tou senzacechtivostí je touha po penězích z reklam a zhlédnutí. Nevěřte dezinformátorům, konspiračním webům, a každou informaci, jakož i legitimitu každého zdroje, si ověřujte. A samozřejmě si dávejte pozor na to, abyste se nenachytali 1. dubna! Ačkoliv po 364 až 365 dní v roce můžete Blogorgonopsidovi důvěřovat, prostě sem tam přijde jeden den, kdy si z vás vystřelím. 😃 Tak příště pozor na to!
Nastal páteční večer a je tedy nejvyšší čas sdílet s vámi další Obrázek týdne! Minulé týdny byly pro tuto rubriku poměrně zajímavé - skočili jsme ze čtvrtohor do prvohor, pak do druhohor... a teď si zase dáme čtvrtohory. Před nějakou dobou jsem narazil na tento výtečný paleoart Billa J. Unzena, vystupujícího na internetu pod přezdívkou Orribec. Velice mne zaujal pro svou fotorealističnost, a já jsem se rozhodl, že vám jej zkrátka musím představit. Co na něj říkáte?
Popisek k obrázku: Samice obrovského masožravého děsoptáka druhu Titanis walleri kráčí se svým mládětem po deštěm omývané travnaté planině. Prudký déšť bičuje její nahrbená záda, zatímco s potomkem míří k nedalekému lesu, kde se budou oba moci před průtrží skrýt. Mladý Titanis ještě takový liják nezažil, a vzrušeně píská se zobákem dokořán otevřeným. Je pro něj důležité, aby příliš nezmokl; v opačném případě se to u něj může projevit zdravotními potížemi. Samice žádná další mláďata nemá, stará se jen o jedno, a celý proces jeho vyvedení je u tohoto ptačího druhu zdlouhavý. Bude trvat ještě více než rok, než se mladý Titanis zcela osamostatní. Tento druh phorusrhacidů se poprvé objevuje ve fosilním záznamu před asi 5 miliony roky, v raném pliocénu, v Jižní Americe. Po srážce jihoamerického kontinentu se Severní Amerikou a následném vzniku panamské úžiny se titanisové rozšířili až na území Texasu a Floridy, kde přežívali do raného pleistocénu. Vymizeli asi před 1,8 miliony let, přičemž do té doby představovali spolu se savčími karnivory, jako byly šavlozubé kočky rodu Smilodon, vrcholové predátory amerického kontinentu. S výškou 1,4 až 2 metrů a hmotností okolo 150 kilogramů se nejednalo o největšího z phorusrhacidů (Kelenken guillermoi byl sice o 50 kilogramů lehčí, ale měřil na výšku až 3 metry), i tak byl však Titanis walleri velkou ptačí šelmou. Tato scéna se odehrává na území dnešní Floridy před 2 miliony let.
Podívali jste se již na poslední díl X-Men '97, který vyšel ve středu? Pokud ano, co k němu máte? První série přímého pokračování X-Menů z 90. let byla podle mě úžasná a velmi emoční jízda... Dovolím si odkázat vásna slova, která k jejímu závěru v jednom rozhovoru pronesla Lenore Zann (dabérka Rogue).
Nadále platí, že si od blogu dávám více či méně pauzu, a příspěvky píši jen sem tam, když se mi zachce; ve středu jsem však začal projekt 6 vybraných druhů pareiasaurů, který bude v příštích týdnech pokračovat sporadicky vydávanými částmi. Doufám, že vás zaujme.
Užijte si víkend, a doufám, že při něm nezmoknete tolik, jako naši titanisové.
Tento poměrně dosti malý pareiasaur je znám z fosilií ze sedimentární jednotky Kupferschiefer v Německu. Byl popsán Christianem Erichem Hermannem von Meyerem v roce 1857 na základě dvou exemplářů dříve přiřazených k archosauromorfovi druhu Protorosaurus speneri, a to zhruba desetiletí poté, co byly na německém území nalezeny pareiasauří pozůstatky. Von Meyer měl za to, že Parasaurus byl plazem, nicméně v roce 1956 jej Friedrich von Huene zařadil do kladu Pareiasauria. Ačkoliv ke konci 90. let vyšel článek označující tento taxon za nomen dubium, od roku 2008 je Parasaurus geinitzi opět platným druhem. Příliš mnoho se toho o tomto zvířeti neví. Ze zadní části lebky mu vyrůstaly nepříliš dlouhé výrůstky, které mu dávaly jakýsi "dračí" vzhled; byl to půlmetrový býložravec, a jeho trup pravděpodobně nebyl pokryt osteodermy, na rozdíl od známějších pareiasaurů jako byl sibiřský Scutosaurus. Je však možné, že se jedná o fosilie mladých zvířat, jimž by se osterodermy osifikovaly později v životě. Do roku 2008 bylo známo alespoň pět exemplářů druhu Parasaurus geinitzi, dva z nich zahrnují i lebeční materiál, ale žádný z exemplářů není kompletní, byť dohromady všechny dali paleontologům představu o tom, jak toto zvíře vypadalo. Morfologie jeho obratlů jasně svědčí o příslušnosti k pareiasaurům, stejně jako přítomnost kulatých jamek v zadní části lebky.
Příští středu vyjde na streamovací službě Disney+ již poslední díl 1. série X-Men '97, jednoho z nejlepších animovaných počinů tohoto století a zároveň pokračování mimořádné úspěšného X-Men: The Animated Series z let 1992 až 1997. Pátá epizoda podle mnohých marvelovských fanoušků převálcovala všechny filmy o Avengers, v osmém dílu se dokonce objevil Spider-Man (který si s X-Meny užil crossover The Mutant Agenda v rámci svého Spider-Man: The Animated Series v 90. letech), a závěr deváté epizody byl dosti šokující... Seriál se, stejně jako všechny ostatní příběhy o X-Menech, věnuje vážným sociálním tématům nerovnosti a diskriminace. I to činí z X-Men '97 jeden z nejdůležitějších popkulturních fenoménů naší doby.
V minulých měsících jsem na svůj blog přispěl několika příspěvky s dvojicemi videoklipů z X-Men: The Animated Series, kterými se snažím navnadit vás ke sledování jeho přímého pokračování. Pokud jsem zatím neuspěl, a vy jste se na X-Men '97 či na X-Men: TAS nepodívali třeba z časových důvodů, vůbec to nevadí. I tyto výstřižky vám totiž mohou pomoci pochopit základy x-menovského světa v rámci marveláckého univerza, pokud tedy již nejste jeho fanoušky (je však dosti možné, že jimi již jste, vždyť zde hovoříme o několik desetiletí nejúspěšnějších marveláckých komiksových postavách!). Dva klipy, které jsem pro vás vybral tentokrát, by mohly zaujmout i ty z vás, kteří dosud o X-Meny neměli zájem. Pojí se totiž úzce s hlavním zaměřením tohoto blogu. První z těchto dvou klipů nás vrací k samotnému počátku zkoumání přírodního výběru a k Charlesu Darwinovi, ve druhém pak vystupují dinosauři a pterosauři.
Nathaniel Essex se setkává s Charlesem Darwinem - epizoda Descent (Vzestup) z 5. série
Než se z něj stal Mister Sinister, byl Nathaniel Essex vědcem v 19. století, jenž byl hluboce ovlivněn mistrovským dílem Charlese Darwina O původu druhů z roku 1859. Navštívil jednu z Darwinových přednášek, kde mu navrhl, že hromadění toho, co nazýval mutacemi, pohání vývoj lidského druhu stejně jako všech ostatních. Darwin projevil sympatie k Essexovi, protože věděl, že obě jejich teorie byly považovány za hereze. Jedním z odpůrců Darwinových a Essexových názorů byl James Xavier, dědeček Charlese Xaviera. Ten tehdy nemohl tušit, že jeho vlastní vnuk bude jednoho dne živým důkazem evoluce lidstva v nový druh a že povede válku se sociálním lamarckistou Misterem Sinisterem.
Wolverine a Ka-Zar bojují se Sinisterovými posluhovači - epizoda Reunion, Part 2 (Setkání, 2. část) z 2. série
Po příletu do Savage Land, zvláštní oblasti deštného pralesa uprostřed Antarktidy plné prehistorických tvorů, byli všichni X-Meni uneseni posluhovači Mistera Sinistera. Tedy všechny kromě jednoho. Logan utekl a je pronásledován Sinisterovými lokaji, vezoucími se na zádech pteranodonů, v lesích zamořených dinosaury. Podaří se mu najít nečekaného spojence - surovce téměř tak odvážného a divokého, jako je sám Wolverine. Jmenuje se Ka-Zar, doprovází ho šavlozubý tygr jménem Zabu a i on touží po pomstě, protože jeho lidé se stali otroky Sinistera. Dva divocí muži se spojí v boji, aby zachránili své přátele.
Zaujaly vás tyto úryvky? Který se vám zatím líbil nejvíce? Máte nějakou oblíbenou epizodu X-Menů z 90. let, nového X-Men '97 či oblíbenou epizodu dalších animovaných seriálů jako X-Men: Evolution, Wolverine and the X-Men či Marvel Anime: X-Men? Podělte se se všemi o své názory!
Minulý týden jsem vám představil gorgonopsidovský Obrázek týdne, neboť pak v neděli můj blog oslavil své 15. narozeniny! Ještě jednou děkuji všem, kteří k nim Blogorgonopsidovi popřáli, ať už zde na blogu nebo na YouTube či přes e-mail. Tentokrát je již na čase se gorgonopsidům trochu vzdálit, postoupit v čase směrem k současnosti a prezentovat vám obrázek z jiné geologické éry - z druhohor. Autorem tohoto výtečného obrazu je paleoumělec Connor, vystupující také pod přezdívkou pantydraco. Zobrazil na něm tzv. ranní chór nikoliv v ptačím, ale v pterosauřím podání.
Popisek k obrázku: Začíná nový den, a ačkoliv slunko ještě nestačilo vyrazit nad horizont, pouští se mladý ptakoještěr druhu Darwinopterus modularis do zpěvu. Z hrdla mu vychází skřehotavý, ale též melodický zvuk, sem tam stoupající, sem tam klesající, a následující jakýsi čtyřtónový až šestitónový vzor. Poněvadž je ještě chladno, dere se mu od zobáku kouř ohřátého vzduchu. Darwinopterus se probudil teprve před několika minutami, a ze svého hřadu na nižších větvích tohoto lesního velikána zamířil na jeho samý vrchol, odkud se jeho teritoriální píseň nese na míle daleko, a to i díky chladnému vzduchu, který zvuk lépe přenáší. Ostatní pterosauři této části lesa jsou jeho zpěvem probuzeni a také míří ze svých hřadů do míst, odkud se jejich skřehotání, pískání a švitoření dobře ponese do co nejširšího okolí. Diverzitě jejich pěveckých schopností se nově se objevující praptáci sotva vyrovnají. Darwinopterus modularis je jedním ze tří zástupců svého rodu, a žil před 160 miliony roky na území dnešní Číny. S asi metrovým rozpětím křídel rozhodně nepatřil mezi pterosauří giganty. Byl to dlouhoocasý pterosaurus z čeledi wukongopteridů, kteří z fosilního záznamu zmizeli v pozdní juře. Z asi 30 až 40 fosilií těchto zvířat paleontologové odvodili, že se jednalo o ptakoještěra s pohlavním dimorfismem; jednotlivá pohlaví se od sebe lišila velikostí a tvarem hřebene táhnoucího se od druhé poloviny zobáku dále až po temeno. Toto mladé zvíře zatím nemá hřeben plně rozrostlý. Scéna se odehrává ve střední juře v čínské provincii Liao-ning.
A když už zmiňuji Megs, zrovna dnes vyšel devátý díl jejího podcastu The Frog's Bollocks, který vytváří s kameramanem Jamesem Stevensem, takže kdybyste si chtěli poslechnout něco málo o krabech a nově natáčeném dokumentu ve Skotsku, můžete jej najítna tomto odkazu.
Co dalšího vás čeká na mém blogu v následujících dnech? Chystám pro vás další videočlánek a zvažuji také, že bych vám začal představovat dalších 6 vybraných druhů jisté skupiny vyhynulých obratlovců!
V neděli 5. května jsem při příležitosti 15. výročí založení Blogorgonopsida vytvořil pro svůj kanál na YouTube tříminutovou upoutávku na tento blog. S hudbou Hanse Zimmera a Andrew Christie k populárnímu dokumentu Prehistorická planeta (Prehistoric Planet) se v ní ponoříte do dlouhé, patnáctileté historie tohoto blogu.
Přes 5000 příspěvků, obrovská rozmanitost témat, od pravěku po současnost, od neptačích dinosaurů po ty dnešní, od dokumentů o přírodě po knihy, videa a mé vlastní příběhy... Blogorgonopsid s koncem minulého týdne oslavil své 15. narozeniny, a rozhodně po nich nikam nezmizí. S publikací tohoto videa i zde na blogu bych chtěl všem čtenářům ještě jednou poděkovat za dlouhodobou podporu!
Narozeniny nejznámějšího moderátora, vypravěče a v minulosti i producenta a scénáristy dokumentárních filmů o přírodě, světově opěvovaného Davida Attenborougha, vám připomínám takřka každý rok. A to z dobrého důvodu. David Attenborough má na svém kontě obrovské množství vzdělávacích filmů a seriálů, kterými ovlivnil celé generace zájemců o svět přírody a nemálo z nich také inspiroval coby výzkumníky či dokumentaristy. Od Zoo Quest (1954) po The Life of Mammals (2002), od The Trials of Life (1990) po Our Planet (2019), od Lost Worlds, Vanished Lives (1989) po Natural History Museum Live (2013)... Trilogie o planetě Zemi (Planet Earth) z let 2006, 2016 a 2024; dvě Modré planety (Blue Planet) z let 2001 a 2017, dokumenty o změně klimatu (Climate Change - The Facts z roku 2019) či o prehistorické zvířeně (Attenborough and the Giant Sea Monster z roku 2024)... David Attenborough má na svém kontě stovky hodin naučného obsahu, a přestože v posledním desetiletí efektivně vypráví či moderuje dokumenty, které nejsou doslova jeho, neboť není jejich producentem, neustále pokračuje v televizní tvorbě. Dnes, 8. května 2024, slaví své 98. narozeniny. Je to vskutku neuvěřitelné, že i v 98 letech se veteránský televizní přírodovědec nezastavuje (nebuďme ageističtí, ale pravda je, že mnoho lidí, kterým táhne na stovku, třeba tolik aktivní nejsou), a rozhodně neodešel do důchodu. Jeho nejnovější seriál, Mammals, v šesti epizodách oslavující diverzitu savčí třídy, se vysílal v premiéře na BBC One mezi 31. březnem a 5. květnem. Za poslední rok přitom na seznam jeho práce přibyla také 2. série populární Prehistorické planety (Prehistoric Planet), velký cyklus Wild Isles o přírodě britských ostrovů (jeho poslední epizoda však byla kontroverzním rozhodnutím televize BBC stažena z televizních obrazovek, neboť byla údajně "příliš proti-toryovská", a ukazovala šílenou devastaci britské krajiny pod konzervativními vládami od roku 2010), Secret World od Sound, Planet Earth III a již zmíněný dokument Mammals. Kromě toho loni David vystupoval také v hodinovém filmu režisérky Roxane Schlumberger Climate Crisis: Drought o dopadech narůstajícího sucha za současné klimatické krize.
David Attenborough na oficiální premiéře první epizody cyklu Prehistoric Planet v květnu 2022. Fotografie z webu Apple
Ačkoliv se v posledních letech snaží David Attenborough hovořit o současné environmentální krizi, ozývá se vůči němu i kritika - a to že nepropaguje alternativy, jež jsou k jejímu řešení potřebné. V roce 2018 napsal environmentální žurnalista George Monbiot článek pro The Guardian s titulkem "David Attenborough zradil živoucí svět, který miluje", v němž dokumentaristu právem obviňuje z nařčení celé společnosti či dokonce chudých lidí za současnou environmentální krizi. Pro pravicový web The Telegraph dokonce David v roce 2013 řekl: "Co jsou zač všechny tyto hladomory v Etiopii? O čem to je? Jde tu o příliš mnoho lidí na příliš málo půdy... Říkáme, ať jim Organizace spojených národů pošle pytle mouky. To je bláznivé." Ačkoliv se David na konci 90. let označil za levicového liberála, v průběhu času zjevně zcyničtěl. I mě osobně v posledních letech rostoucího povědomí o změně klimatu a jejích dopadech na životní prostředí začala připadat Attenboroughova rétorika v některých případech až malthusiánská. Je třeba mít na vědomí, že David Attenborough není žádný socialista, který by kritizoval dopady kapitalistického ekonomického systému na životní prostředí a který by měl zájem o propagaci ekonomiky nerůstu. Vlastně sám environmentální krizi v celé její komplexnosti zřejmě nechápe. Nemůžeme mu vyčítat, že nechce, aby byl v médiích tolik vyzdvihován; v dokumentu Attenborough's Journey z roku 2011 prohlásil, že jej lidé mylně považují za jakéhosi experta, když přece jen pracuje v televizním průmyslu a věnuje se pouze popularizaci vědy. Jeho prohlášení z roku 2013 je rozhodně poněkud alarmující - kvůli této antipatii vůči chudým lidem východní Afriky v mých očích poklesl a prokázal, že problematice chudoby nerozumí. Léta byl také kritizován za to, že se ve svých dokumentárních filmech dostatečně nevěnuje environmentálním problémům; ještě v roce 2003 o něm Nigel Marven, jeho bývalý spolupracovník, v pořadu The Way They We Went Wild řekl, že David se cíleně vyhýbal i jakýmkoli ochranářským poselstvím ve své tvorbě. Pravda je, že David Attenborough je skutečně vyzdvihován i proti vlastní touze, a ačkoliv britské fašizující se konzervativce mohl nakopnout poslední díl jeho seriálu Wild Isles, není v environmentálních otázkách nikterak dostatečně progresivní.
Mým cílem dnes však není kritika Davida Attenborougha, ani vyzdvihování jeho osobnosti. Chci mu zkrátka popřát vše nejlepší k jeho 98. narozeninám, neboť si toto přání zaslouží; jeho kontribuce v oblasti popularizace přírodních věd je nepopiratelná. Byl inspirací pro bezpočet dalších dokumentaristů a průvodců pořady o přírodě, dokonce i pro Steva Irwina, Nigela Marvena či Jeffa Corwina, kteří se prosadili díky svým poněkud divočejším stylům moderování (nutno však podotknout, že v 50. letech David Attenborough šplhal po stromech za krajtami asi podobně, jako v 90. letech Steve Irwin!). A ačkoliv filmy tohoto významného veteránského dokumentaristy nejsou bezchybné, zaslouží si pozornost. Připomínáme-li si však 98. narozeniny Davida Attenborougha, pak bychom si měli připomínat také narozeniny dalších tvůrců filmů o přírodě.
Podíváte se dnes na některý z dokumentů Davida Attenborougha? Připomenete si jeho tvorbu v den jeho narozenin? Pokud ano, který dokument to bude? A jaký se vám zatím líbil nejvíce?
A je to tu. Začíná velká oslava. Nikoliv pouze rok, ale rovnou patnáct let uteklo jako voda ze scutosaury vyhltané nádrže uprostřed kruté permské pouště. Ta poušť, jež se neustále mění - jejíž písek je neustále přenášen jinam, a vytváří tak nové a nové duny - však zůstala obydlena jedním permským vlkem, který přežil do dnešního dne. A dnes, 5. května 2024, slaví Blogorgonopsid své 15. narozeniny! Je to neuvěřitelné. Před patnácti roky, 5. května 2009, jsem si založil tento blog s cílem psát na něm o rozmanité zvířeně z prehistorických časů, která mne tolik zajímala. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že s přicházející polovinou přespříštího desetiletí bude tento blog stále aktivně fungovat. Mé nadšení pro tento zprvu malý, ale rychle se rozrůstající internetový koutek o přírodě pravěké i současné, o různorodých vyhynulých zvířatech od dinosaurů a savcovitých plazů mladších prvohor až po savce doby ledové a současné šupinaté, neutuchlo ani po patnácti rocích. Blogorgonopsid je dodnes aktivní, vitální, a rozhodně hodlá žít dál! Patnácté výročí založení tohoto blogu je skutečně výjimečnou událostí. My lidé si rádi z všelijakých důvodů romantizujeme kulatiny a půlkulatiny, a oslavujeme čas, který jsme strávili životem na naší planetě, ve spojení s čísly. Gorgonopsidi vnímali svět kolem sebe úplně jinak, a jinak ho vnímají i ostatní živočišné druhy či jiné lidské kultury. V každém případě si však všichni uvědomujeme, že patnáct let aktivní existence není málo. A já chci vám všem, kteří mne za těch patnáct roků psaní o záležitostech, jež mne zajímají, a s nimiž jsem vás chtěl obeznámit, podporovali, ze srdce poděkovat. V současné době má Blogorgonopsid již 5051 příspěvků. S 3. únorem tohoto roku jsem publikoval 5000. článek s dvaceti zajímavostmi ze světa přírody. Doteď nedokáži uvěřit tomu, že jsem se k takovému číslu vůbec dostal. Ačkoliv úplnou návštěvnost tohoto blogu co do celkového počtu návštěv od 5. května 2009 nikdy nebudu znát, jen od února 2020, kdy se Blogorgonopsid (tehdy ještě neoficiálně) přesunul z Blogu.cz na Blogspot či Blogger, zaznamenal tento blog přes 76 800 návštěv. Dovolím si říci, že vzhledem k tomu, jakým tématům je tento blog věnován, a také to, že je psán v češtině a nikoliv v angličtině, je tato návštěvnost opravdu vysoká. Za poslední rok byl překonán takřka desetiletý návštěvnostní rekord; 15. června 2023 měl Blogorgonopsid 1057 návštěv! V posledních měsících zažívá tento blog další návštěvnostní spike; jen včera to bylo 181 návštěv, 13. dubna 338 návštěv, a 4. února - den po publikování 5000. článku na tomto blogu - 397 návštěv! V dubnu 2024 zažil tento blog celkově 5360 návštěv, a jen v prvních pěti dnech tohoto měsíce se může chlubit již více než osmi stovkami. K němu připojený kanál na YouTube má v současné době přes 2600 odběratelů! Od 6. května 2023 jsem na Blogorgonopsid napsal 272 článků, z nichž některé zaznamenaly obrovský počet kliknutí; příkladem jsou loňské dokumentární novinky ze srpna a září, jež byly v průběhu měsíce od jejich publikace rozkliknuty pětasedmdesátkrát. Dalšími mimořádně úspěšnými příspěvky posledních měsíců byly příspěvek o nové knize z franšízy Primeval a článek o největším hadovi všech dob, nedávno popsaném druhu Vasuki indicus. Všem, kteří tento blog navštěvují či navštěvovali v minulosti, a kteří mé články čtou, chci vyjádřit velký dík. Bez vás by nebylo možné tento blog vybudovat!
Blogorgonopsida čeká obrovská oslava. Jeho přátelé, další permští vlci, na něj čekají u obrovitého patnáctipatrového dortu s patnácti svíčkami! Ta masitá dobrota, tvořená grilovaným scutosauřím masem, uzenými diictodoními stehýnky, smaženou kůží labyrintodonta, coelurosauravusími křidélky, vařenýma moschopsíma očima, lycaenopsími jatýrky, pareiasauřími ledvinkami a sem tam i nějakou tou zeleninou z oázy uprostřed největší a nejsušší pouště všech dob, udělá našemu patnáctiletému oslavenci jistě radost! Míří k dortu směrem od velké písečné duny, kde po celé ráno odpočíval, zatímco mu ostatní gorgonopsidé broukají "Happy birthday to you". Dort je tak velký, že jej určitě nespořádají během jediného dne, a oslava tak bude pokračovat ještě hezky dlouho... Proč by tak dlouhé přežití neměli slavit? Vždyť je to skutečně výjimečné!
Na rozdíl od většiny předchozích narozeninových oslav bych se s vámi, vážení čtenáři, rád ohlédl zpět za posledními patnácti roky, a podobně jako u příležitosti Blogorgonopsidových 10. narozenin před pěti lety si s vámi připomenul některé zlaté hřeby existence tohoto blogu. Za ta léta, kdy jsem se na blogu věnoval tématům, jež mne zajímaly či zajímají, jsem toho pokryl opravdu hodně. Pravda, mnohé z raných příspěvků na tomto webu byly možná fakticky nesprávné, ale copak od mladého člověka někdo čeká, aby rovnou četl vědecké články v angličtině? Za posledních pár let se Blogorgonopsid nese v duchu snahy o faktickou správnost, aniž by jeho čtenáři přišli o zábavu z hledání nových informací o světě kolem nás. Dovolím si ale připomenout veškeré projekty, série článků či jednotlivé příspěvky, které považuji v historii tohoto blogu za velmi důležité, třeba jen pro jejich význam při jeho dlouhém vývoji a jeho posunu k současnému stavu.
2009 - první články (Blogorgonopsid, Nessie, Putování s pravěkými monstry), první příspěvky do rubriky Fotogalerie BBC (o dokumentárních klasikách jako Putování s dinosaury či Prehistorický park), příspěvky do rubriky Zvířata vyhynulá v našem letopočtu a první popisky dinosaurů, kterých zvláště v srpnu a prosinci onoho roku přibylo na blog velké množství
2010 - příběhy ze sérií Pradávný život a Pravěká zoo, články v rubrice Různá naleziště, projekty Hmyz a jeho předci, Býložraví savci ze světa pravěku a Zvířata v ohrožení, na kterém jsem pracoval spolu s blogerskými kolegy Forusrakem a Prehistoricworldem, v neposlední řadě pak i projekt Evolution of Earth a založení rubrik Díly seriálů o pravěku a Obrázky týdne
2011 - příběhy o ostrově "Noční můra" inspirované mým vlastním návrhem pro blog Deinonych, příběh Thompson kontra KryptoAfrika, videoklipy ze seriálů Planeta mutantů a Ve stínu dinosaurů, začátek paleokomunitní hry Pravěké safari a projekt Podivuhodná divočina
2012 - celoroční projekt Život v divočině, série článků o ohrožených zvířatech (Sloni v ohrožení, Levharti v ohrožení, Tygři v ohrožení ad.), příběhy DirePark Brutus, Cryolophosauří život a To je má rezervace, s koncem roku pak návrat k dříve započaté sérii Dinosauři Trespasseru
2013 - příběhy Pravěké safari a Monstra ze severní Austrálie, projekt Geologická období Země vytvářený spolu s blogerem Mojeznamkym, návrat k rubrice Prehistoric Park, a začátek týdeníku Správce dinosauřího parku, který pak bez přestávek běžel do roku 2018, a který vystřídal Obrázky týdne
2014 - začátek projektu Pravěk v Čechách, projekty Soupis pravěkých žraloků, Střet obou Amerik, Jak se měnily představy o vzhledu pravěkých zvířat, Cesta pravěkým Madagaskarem, Ptačí řády, Konvergence a Croc Anatomy, příběhy Boj mezi příšerami a Džungle času a články Obojživelníci jsou ve velkém ohrožení či Někteří zástupci nejohroženější severoamerické zvířeny
2015 - projekty Úžasné objevy ve světě hadů, Velká evoluční odysea savců a Nepřátelé prvních lidí, začátek rubriky Slavné expedice a příběhy Ze ztraceného pralesa, Příběh dravce Jane, Sám v australské buši a Mračná hora
2016 - projekty Vývoj želv, Ostrovní trpaslíci a Pravěké antilopy, příběhy Svět opičích ještěrů a Ve stínu přízraků, a začátek 1. série příběhu Lovci kryptidů, který pak kontinuálně běžel do roku 2022
2017 - projekty Vyhynulí tvorové Karibiku, Ztracená fauna Nového Zélandu, Původ mosasaurů a příběh Útěk před časem (dokončení ságy, jež začala o tři roky dříve Džunglí času), zrození definitivní verze Lovců kryptidů s jejich 2. sérií
2018 - projekty Žraločí řády, Vyhynulé žraločí řády, Psovité šelmy pravěku, Prehistoričtí lasicovití, Zvláštnosti ve světě ryb, Tajemní megapredátoři, významné kapitoly 2. série Lovců kryptidů, jež příběh posunuly o kus dál a zvedly jeho laťku, 3000. článek na blogu Blogorgonopsid a v neposlední řadě návrat Obrázků týdne
2019 - projekty Evropští sauropodi, Evropští lacertidi, Velké kočky z pravěku, návrat k projektu Slavné expedice, články Počet bogongských osenic se snižuje a Squire Waterton - excentrický přírodovědec a jeden z prvních ochránců přírody, založení rubriky Divoké kouty naší planety a příběh Araripe - pravěký ráj
Příspěvků, jež mne skutečně bavily psát a jež i u vás zaznamenaly úspěch, však za patnáct let existence tohoto blogu vyšlo mnohem více! Každý z nich jsem zde publikoval s radostí. Ještě jednou vám všem tedy děkuji za vaši přízeň a podporu. Vězte, že Blogorgonopsid tu bude ještě hodně dlouho!
Ve středu nám prvomájovými pochody, akcemi, koncerty a majálesem v Praze a držhubováním atribučního klimaskeptika Vondry začal letošní květen. 😃🌸 Oslava 15. výročí založení blogu Blogorgonopsid se rychle blíží, a čeká nás již tuto neděli! Předem tedy zvu všechny své příznivce, čtenáře, podporovatele a zájemce o rozmanitý svět přírody minulosti i současnosti naší planety k velkému ohlédnutí zpět za patnáctiletou evolucí tohoto blogu! Ale předtím, než Blogorgonopsidovi předáme dort s patnácti svíčkami, podíváme se na další Obrázek týdne! A ten je pochopitelně k příležitosti blížícího se výročí také gorgonopsidovský. Nalezl jsem tuto výtečnou malbu od paleoartistky Synapsidgirl neboli 🌻The Internet Was A Mistake🌻, a řekl jsem si, že ji s vámi prostě musím sdílet.
Popisek k obrázku: Samice velkého gorgonopsida druhu Inostrancevia alexandri si užívá poklidný večer poblíž vysokého stromu v permské oáze. Zatímco odpočívá, hlazena slábnoucími večerními paprsky zapadajícího slunka, usedá jí na čenich drobný okřídlený hmyz. Svým sosákem se dotýká tvrdé kůže velké permské vlčice a pátrá po něčem, co by mohl nasát. Možná jej přilákal pach posledního inostranceviího oběda; pach krve některého z velkých býložravých therapsidů, které tito velcí karnivoři se zvětšenými špičáky běžně loví. Je však také možné, že se malý okřídlenec zkrátka jen potřeboval někde usadit, a čenich protahující se inostrancevie byl pro něj nejbližším potenciálním hřadem. Permské vlčici přítomnost hmyzáka rozhodně nevadí, a se zájmem se na něj dívá. Pohyb sosáku na její kůži jí může být i příjemný. Zatímco se tito dva velmi odlišní živočichové z permské pouště vzájemně obdivují, je čím dál více oblaků zbarvováno dorůžova, vzduch se ochlazuje a krutá poušť usíná. Inostrancevii přitom čeká noční lov po celodenním odpočinku ve stínu. Inostrancevia alexandri, největší z gorgonopsidů, byla 3 až 3,5 metru dlouhou potvorou s patnácticentimetrovými špičáky, a její kořistí se mohli stávat třeba až třímetroví pareiasauři druhu Scutosaurus karpinskii. Formálně byla Inostrancevia popsána v roce 1910 na základě fosilií z Archandělské oblasti v Rusku. Kromě I. alexandri jsou platné ještě tři další druhy; posledním na seznamu je I. africana, zavedený v roce 2023 na základě fosilních pozůstatků z Jihoafrické republiky. Tato scéna se odehrává v centru superkontinentu Pangaea, na území dnešní Sibiře, před 253 miliony let.
Masožraví therapsidi ze skupiny Gorgonopsia pro mne budou vždy čímsi velice zajímavým. A jak jsem již uvedl výše, tento víkend se dočkáme oslavy 15. narozenin toho nejvýjimečnějšího z nich - gorgonopsida žijícího nikoliv v permu, ale v jednadvacátém století, a to konkrétně mezi lety 2009 a 2024! Blogorgonopsid se už strašně těší, až jej v neděli 5. května navštívíte! Bude to výjimečná událost, a mohu slíbit, že letošní narozeninový příspěvek nebude takový, jako ty předešlé.
Tak u Blogorgonopsida zase 5. května! Přijďte zavzpomínat a navnadit se na další činnost tohoto blogu!
