Konvergence: Vodní obratlovci

Konvergence je podivuhodným typem evoluce, při němž se nepříbuzné živočišné či rostlinné druhy vyvíjí podobným způsobem nezávisle na sobě. Způsobuje to především život ve stejném prostředí, jehož výsledkem je někdy až zarážející podobnost různých životních forem... V tomto seriálu se budeme zabývat nejznámějšími příklady konvergence, a sami uvidíte, jak si evoluce během milionů let pohrála se spoustou druhů...

Tentokráte se zaměříme na obratlovce, jejichž útočištěm se stalo vodní prostředí. Život podle všech důkazů kdysi ve vodě vznikl a nadále se v ní vyvíjel. Pozdějšími obratlovci, kterým se ve vodě velice dařilo, a kteří se také stali základem pro všechny další živočichy s páteří, byly ryby. Své typické znaky si drží dodnes, ovšem někteří z jejich nejvzdálenějších potomků po stovkách milionů let udělali krok ze souše zpět do vody a dávné znaky po rybích předcích si znovu přivlastnili... Co je k tomu vedlo?

RYBY A DALŠÍ RYBOVITÍ OBRATLOVCI:

Ryby jsou velice širokou skupinou obratlovců. Tato skupina ve vodě žijících zvířat patří k nejstarším obratlovcům, jací kdy na naší planetě žili-a kupodivu po stovkách milionů let tito tvorové neustále přežívají. Ryby, i ostatní jim podobní rybovití obratlovci, včetně paryb (žraloků a rejnoků) žijí až na pár výjimek výhradně ve vodě. Vodu v podstatě ke svému životu potřebují. Nacházejí v ní potravu, a dokonce v ní i dýchají. Přizpůsobili si jednoduchou funkci-dýchání pomocí žáber. To je také důvod, proč se neustále nemusí nadechovat nad vodní hladinou, a to jim dává obrovské možnosti. Mnohé ryby i paryby jsou k nalezení hned u vodní hladiny, kde se živí miniaturním planktonem, jiné formy zase nalezneme až v kilometrových hloubkách, v místech, kam ani sluneční světlo silnou vrstvou mořské vody nepronikne. Ryby žijí i ve sladké vodě, ve vnitrozemí, ale až na vrstvu slizu okolo těla se od svých zaoceánských bratranců příliš neliší. Základním znakem, který však ryby i paryby využívají k plavání, jsou ploutve, včetně samotného ocasu. Tyto klíčové znaky hrají roli v jejich životě-bez nich by zkrátka tito tvorové vězeli na jednom místě a nemohli se vůbec pohnout. Plavecké styly jsou různé, patří mezi ně jemné třepotání ploutví, anebo mávání obrovskými "křídly" tak, jak to dělávají rejnoci manty. Mnozí z těchto rybovitých obratlovců si navíc během dlouhé doby osvojily aerodynamický tvar těla, takže mohou doslova prolétávat vodními řetězci. Fantastické ovšem je, že rybovití obratlovci položili základ pro všechny ostatní obratlovce, jak již bylo uvedeno výše. Představte si však, že mnohem dokonalejší skupiny se později uchýlily ke znakům, jež ryby dělají tak vitálními a přeživšími živočichy...

MOŘŠTÍ PLAZI, ICHTYOSAUŘI:

To, že se z ryb vyvinuli obojživelníci a z těch pak plazi neznamená, že by však nějaká z těchto skupin nemohla být později spjata s vodou, a to doslova. V období Triasu, první geologické periodě druhohor (Mezozoika) se jedna skupina tzv. euryapsidů (viz. článek Eurypsidi) vrátila zpět do vodního světa. Vedlo je k tomu pravděpodobně hledání vhodné potravy, tedy ryb a možná i dalších, například bezobratlých, ale snáze ulovitelných mořských živočichů. Mezi Eurypasidy se vyvinula celá řada skupin, my však budeme mluvit o jedné docela proslulé-o Ichtyosaurech. Ichtyosauři vypadali původně jako velká mořská monstra nahánějící hrůzu kdejakému menšímu tvorovi, ale později se z nich vyvinula krásní rychlí plavci. Předchozím rybám se snad ze všech druhohorních plazů Ichtyosauři podobali nejvíce. Proto se jim také říká ryboještěři. Kromě skutečnosti, že nebyli rybami, se tito tvorové od oněch obratlovců odlišovali ještě jednou věcí-nedýchali samozřejmě žábrami. Ačkoliv konvergenční evoluce navrátila plazy zpět do hlubinných vod, novější způsob dýchání u nich nezměnila...

KYTOVCI:

Nakonec se ani savci nebáli udělat ten podstatný krok zpět do vody. Když před 65 miliony let vyhynuli dinosauři, malí rejskům podobní savci započali svoji vládu. Výsledkem bylo nepřeberné množství druhů. Mnohé druhy slezly ze stromů nebo se vyhrabaly z hlubokých děr v podzemí a přiblížily se k pradávným vodám. Při mořském pobřeží se nacházela spousta potravy. Možná právě to byl důvod, proč jedna skupina kopytníků, vzdáleně příbuzná hrochům, zdánlivé bezpečí souše opustila a vydala se hledat nová teritoria na osídlení po celém širém oceánu. Postupem času ztratili kytovci spojení se zemí úplně a oceán už začali považovat jako odvěký domov. Z končetin s prsty a blánami mezi nimi se vyvinuly ploutve. Plavecký styl však vůbec ryby nepřipomínal, byl mnohem dokonalejší. Kytovci jako jakákoliv jiná skupina savců samozřejmě dýchá vzduch plícemi, takže je jejich potřebou vynořit se nad vodní hladinu, aby se nadechli. Z primitivních druhů evoluce stvořila dravce typu Basilosaura s hadovitým tělem, jednoho z největších predátorů historie. Skončila až u moderních velryb, jako jsou neškodní, planktonem se živící plejtváci, anebo vorvani či kosatky, které se doslova rvou ke každé krvavé hostině. U kytovců je tedy rybí tvar těla více než zřejmý. Zajímavý je ovšem ještě jeden případ konvergence. V období Miocénu za mladších třetihor (Neogénu) se mezi kytovci objevili delfíni, sviňuchy a jim podobní. Všimněte si však (a to i na obrázcích), jak se tito kytovci podobají vymřelým Ichtyosaurům? Jelikož mnozí loví ryby, dlouhým zobákem rozráží vodu, podlouhlý tvar těla jim dodává rychlost při jejich vodních akrobatických hrách a vůbec-jsou si prostě nesmírně podobní... I zde sehrála konvergence velkou roli...

Všechny uvedené živočišné skupiny se tedy navzájem tolik podobají, neboť je takto utvarovalo prostředí, v němž žijí, ačkoliv jsou si naprosto nepříbuzné...

Doufám, že se Vám tato část nové série líbila, pokud ano, komentujte! Za všechny názory budu taktéž velmi rád...