George McCann ztracen v čase-část 5.

Poté, co přístroj na otevírání smyček patrně ztratil spojení s 21. stoletím, zůstali George i Dixon skutečně ztraceni v čase. Minule se dostali do Severní Ameriky před 40 miliony let, kde je čekalo setkání s několika šelmami a také s velmi nebezpečným býložravcem Megaceropsem. Dixona od jisté smrti zachránila jen střelba neznámého muže-ukázalo se, že z nějakého neznámého důvodu je na místě přítomen Fernando Cortes... Ale proč?

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 5.:

"To nemůže přece nemůže být pravda!" vykřikl George, zatímco se vylekaný samec Megaceropse konečně vrátil ke své stejně tak zděšené rodině. "Nebojte, jsem skutečný," řekl Fernando, sestoupil z kopce a pomalým krokem přišel k Georgovi a potřásl mu rukou. Pak pomohl na nohy stále o to víc šokovanému Dixonovi. "Co tady děláš? Přece jenom tomu nemůžu uvěřit..." řekl George. "Klid, chlapi, všechno Vám vysvětlím. Při tom incidentu v panamském pralese jste kompletně zmizeli, a já byl napaden smečkou raptorů. Zatlačili mě ke zdi malé budovy a šli po mě, jediné, co mi zbývalo na obranu, byla má mačeta, kterou nosím stále s sebou. Už to se mnou vypadalo zle, když jsem se opřel o stěnu toho stavění a ona se probourala. Byla totiž ze ztrouchnivělého dřeva. Spadl jsem do nějaké jámy a padl do bezvědomí, zatímco se raptoři snažili ke mě dostat-jenže dlouhý ocas jim v tom bránil. O pár minut později jsem se probral a raptoři už byli pryč. Trvalo mi ještě čtvrt hodiny, než jsem z jámy vylezl a pak šel pátrat po Vás. Našel jsem Ianovu mrtvolu ohlodávanou těmi velkými dravci s hřebínkem na hlavě pár metrů před domem, kde stál ten Váš stroj času. Uzřel jsem rozbité okno a napadlo mě, že jste museli běžet tam. Jenže vy jste tam nebyli. Říkal jsem si, že jste asi proběhli tím strojem času, který byl ale v tu chvíli zrovna zavřený, takže se přede mnou nerýsoval žádný podivný objekt," povídal Fernando. "My jím neproběhli, on nás vtáhl," doplnil ho krátce Dixon. Fernando mávl rukou, jakoby to bylo nepodstatné, a pokračoval: "Něco mi říkalo, že musíte být někde hodně hluboko v minulosti. Vzal jsem si podivný kovový předmět, který se válel po podlaze, nějak se mi povedlo zapnout stroj času a už jsem mířil do minulosti, abych Vás našel." "Když jsi věděl, co se nám stalo, proč jsi se nevrátil k civilizaci a neuspořádal pro nás záchrannou výpravu?!" optal se George. "Ehm, já myslel, že Palmer chtěl, aby se o naší expedici nevědělo... Ale to je jedno, a je to vedlejší. Prve jsem Vás hledal na pobřeží nějakého moře, nedalo se tam vůbec dobře dýchat, dusil jsem se pod nátlakem nějakých plynů a po pláži lezli obrovští škorpióni. Pak jsem zapnul nějaké tlačítko a ocitl jsem se v dusném pralese plném obřího hmyzu, ale vyhnal mě odtamtud požár." "Takže ta stopa byla skutečná! A patřila tobě!" vykřikl Dixon. "Dixon říkal, že viděl nějakou čerstvou stopu předtím, než jsme před ohněm také utekli do tohoto období," oznámil George. "Určitě tam zbyla po mě," pousmál se Fernando. "No, a pak jsem skončil tady. Trochu jsem ten předmět na zapínání podivných objektů zkoumal a zjistil jsem, že je zařízený na přenášení lidí do pár období..." řekl dále Fernando, ale něco ho vyrušilo. Byl to dusot obrovských nohou samce Megaceropse, jeho bučení, odfoukávání vzduchu z nozder a z toho vycházející naštvání. Megacerops se totiž během rozhovoru lidí uklidnil a rozhodl se netolerovat nic živého v okolí jeho rodiny. Už zase vyrazil, a hnal si to přímo proti zděšenému Dixonovi. Fernando začal pálit ze samopalu, který s sebou měl, ale tentokrát už ani střelba do vzduchu nepomohla. Megacerops totiž věděl, že posledně mu to neublížilo, a tak již nyní neměl strach. "Takže rychle pryč odsud!" vyhrkl Fernando. Začala honička...

Muži se prodírali všemi kapradinami, nízkými větvemi mohutných stromů, do obličejů se jim zarývaly ostré akáty a jediné, co je pohánělo dál, bylo bučení Megaceropse. Za chvilku doběhli k velké skalnaté stěně, která obepínala tuto část lesa. Fernando se zoufale pokusil vyskočit nahoru, ale stěna byla mnohem vyšší, než on, a tak jen těžkopádně spadl do suché hlíny. George však při běhu vytáhl z kapsy jeden z těch plynových granátů, kterými byl vybaven, a hodil jej po Megaceropsovi. Fernando mezitím popadl svůj samopal a začal po zvířeti střílet. Megacerops dostal pár kulek do nohou a navíc se nadýchal ne zrovna zdravého plynu. Radši obrátil směr a prchal zpět k rodině. "Utíkáme dál!" zavelel Fernando a pobídl ostatní, aby utíkali za ním. Zdálo se, že přesně věděl, kam mají běžet. Jen Dixon se trochu zdržel vzadu, protože se také nadýchal vzduchu z plynového granátu a začal kašlat, takže mu pak George musel v chůzi pomáhat. Po asi pěti minutách se konečně dostali na mýtinu. Tam se Fernando posadil na kmen vysokého padlého stromu a nabídl Georgovi a Dixonovi láhev s vodou. Oba ji s radostí a poděkováním přijali. "Jak je možné, že jsi přežil?" zeptal se Dixon, vykašlávaje nezdravý plyn. "Kamaráde, já mám deset životů. I kočka by zemřela dřív než já," odpověděl Fernando. "Jo aha, já zapomněl, chlapi z pralesa... Jsi přece ten pralesní biolog, expert, co?" zasmál se Dixon. "Mám pětadvacetiletou praxi chytání velkých pralesních zvířat, od anakond přes pekari až po jaguáry. Nějaký dinosaurus nebo podobná potvora mě nezastaví," odpověděl hbitě bez jakéhokoliv rozmýšlení se Fernando. "Co jsi nám to chtěl ukázat s tím přístrojem?" obrátil list diskuse George. "Tohle," odvětil rychle Fernando a otevřel tu kovovou krabičku, kterou měl u sebe, "v téhle části spojení červených drátků je taková černá destička s bílým písmem. Jsou tu vypsána všechna období, do kterých se můžeš dostat, včetně současnosti. Pokud vedle nápisu svítí červený cuplík, jak jsem to já pochopil, máš šanci se do toho období dostat." Pak Fernando popadl Georgovu krabičku. "U Vašeho přístroje cuplík nesvítí vedle současnosti, to znamená, že byste zůstali ztraceni v čase. Já v podstatě zpět taky momentálně nemohu, protože při každém zapnutí krabičky se spálily baterky. V táboře tam na kopci mám ale jednu věc, která by Vás mohla zajmat ještě o něco víc," řekl dále Fernando. "Je milé, že jsi nás přišel zachránit, pralesáku," vetřel se zase do diskuse Dixon. "Tak na co čekáme? Pojďme do toho tvého tábora? Po cestě si možná ještě popovídáme..." navrhl George, Fernando kývl hlavou a opět začal běh, tentokrát však zpátky do lesa. Tam ale někdy číhá víc nebezpečí, než si člověk myslí...

Náplní této části byl spíše rozhovor mezi postavami, než hrůzu nahánějící setkání s pravěkými zvířaty, příště se to však podstatně změní... Co má však Fernando v táboře tolik zajímavého? Proč se přece jen George a Dixona rozhodl hledat? A najde teď naše trojice společnou cestu zpět do domovské éry?