George McCann ztracen v čase-část 1.

Určitě si všichni vzpomínáte, že na konci výpravy filmového štábu do panamské Džungle času došlo ke strašlivým věcem. Tým byl rozdělen, většina členů byla zabita a jen dvěma se podařilo uniknout, jenže ne zrovna tou nejlepší cestou-a také tou, kterou si oni sami vůbec nevybrali... O tom, že příběh Džungle času bude mít tolik pokračování jsem věděl již od doby, kdy jsem jej začal psát, ale Vám jsem to neodhalil, ovšem již od dnešního dne se budete moci dozvědět, co se stalo Georgi McCannovi ztracenému v čase... Začínáme!!!

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 1.:

Uprostřed obrovské písečné pouště něco podivně zablesklo. Náhle se otevřel podivný útvar modré barvy, který byl skoro průhledný a v něm se rýsovaly obrysy nějaké místnosti, tedy úplně jiného světa. V poslední chvíli tím nehmotným úkazem prolétly dvě postavy a zvláštní úkaz zmizel. Oba ti tvorové byli vyslanci úplně odlišného světa, se kterými si osud více než pohrál... Byli to George McCann, padesátiletý paleontolog, a Freddy Dixon, filmový zvukař. "Proboha, co se to stalo?!" vykřikl George ve chvíli, kdy se stačil z toho strašného dění vzpamatovat. "Myslím, že nás to vtáhlo sem, do nějaké jiné dimenze," pokusil se mu odpovědět se správností Dixon. Oba muži byli velmi vyděšeni. Uklidňoval je alespoň sypký písek, na kterém leželi a ze kterého se dosud nezvedli. "Ten stroj času nás zachránil před smrtí," začal po chvíli George, "ale možná nám tak napomohl ke smrti někde úplně jinde. Vidíš to?" "A co?" zeptal se z Georgových zmatený Dixon. "Jsme v úplně jiném období..." zašeptal George a podíval se na vzdálené vysoké rostliny, které mu nepřipomínaly nic jiného, než co doposud viděl. Také vzduch tu byl jiný, zdál se takový těžší. Rozhodně se oba nacházeli v nějaké velmi, velmi dávné době. "Co budeme dělat? Ani nevíme, kde jsme, co s námi bude dál a čemu budeme muset čelit! Jsme možná miliardy let od jednadvacátého století!" začal pomalu panikařit Dixon. George už po chvíli poslouchání Dixonovy řeči také pořádně naštvaly. "Buď zticha! Kdyby nějaký Ian Palmer nepřišel na nějakou filmařskou výpravu do Panamy, nic z tohoto by se nestalo! Může za to jen ten Váš pitomý štáb!" rozkřičel se. "Tak tady nevyřvávej na všechny strany a něco dělej, když seš ten paleololontolog nebo jak to jmenuje!" vyjel po něm Dixon. "Jsem paleontolog, a nemám vůbec povinnost přidávat se k bůhvíjaké expedici pár bláznů, kteří prostě chtějí vidět živé dinosaury, k takovým lidem, jako jsi ty!" zasupěl George. "Tak jste se k nám neměl přidávat! Kdyby jste nezalezl do toho domu s tím Vaším strojem času, nic by mě nevtáhlo někam sem! Měl jste zůstat kanclkrysou a vyplňovat si formuláře a věci tohoto typu!" řekl Dixon. "Já nejsem kanclkrysa, ty bastarde!" vykřikl George a chytil Dixona pod krkem. "To jsem nikdy neřek!" dodal Dixon, když v tu chvíli si oba uvědomili, co tady vlastně provádějí. "Řešíme tu nesmysly!" řekli oba skoro zároveň. George Dixona pustil a slušně se mu omluvil, Dixon však vypadal, jakoby se nic nestalo. "Jsme jedinými dvěma lidmi, kteří přežili, a navíc jsme se dostali někam do dávné minulosti naší planety, musíme vymyslet, co bude dál... Opusťme tuhle poušť a přejděme k tamtěm rostlinám, tam se rozhodneme, co dál." navrhl George...

Za pár minut oba muži mlčky došli ke dvěma vysokým rostlinám a posadili se do jejich stínu. "Jsme nepochybně někde na přelomu prvohor a druhohor, ale nemůžu si být jistý, ve kterém období. Ty rostliny mi něco připomínají, ale přesto jsem je asi nikdy neviděl," konstatoval George. "Asi tu budeme muset přežívat těch pár dnů, než nás něco zabije," řekl Dixon. "Musíme zjistit, co všechno máme," navrhl George a oba začali vybalovat batohy a tašky, které měli s sebou. Kromě oblečení a bot tu měli dva samopaly, skládací pušku, pistoli s pár náboji, plynové granáty, sítě, pětimetrové lano, nějaké nepoužitelné vysílačky a mobilní telefony, pár Georgových knížek o dinosaurech, Dixonův mikrofon a další zvukařské náčiní, kameru a magnetofon. Kromě toho tu byly dva stany a pár menších věcí, z nichž každá se určitě hodila. Potom Dixon vytáhl ještě jeden předmět. Byla to ta kovová věc, kterou chtěl hodit po Dilophosaurovi těsně předtím, než se ocitli v časové smyčce a pak tady. S podivem na věc hleděl. George kontroloval počet nábojů ve skládací pušce, když si náhle všiml, co to s sebou Dixon vzal. "Můj bože, to je přece ovladač časové smyčky! Kde jsi ho sebral?!" vyhrkl a vytrhl Dixonovi objekt z ruky. "No, ležel tam někde na zemi..." odpověděl prostě Dixon. "Tahle věc zapíná časovou smyčku, takže se teoreticky můžeme dostat zpátky do současnosti!" vykřikl s radostí George a pokusil se přístroj zapnout. Ten ovšem, jak je již známo, fungoval na baterky a ty se při průchodu smyčkou samotnou zpálily. "Do Prčic!" zanadával George. "Baterie jsou na škvarky," dodal. Dixon chtěl něco říci, ale z rozhovoru je vyrušily podivné zvuky. Georgův zrak se upřel k menšímu jezírku poblíž. Stáli u něj dva malí dinosauři, které George důvěryhodně znal. "Ale to jsou přece Eoraptoři! Takže jsme v Argentině před 230 miliony let v období Triasu, možná dokonce v samotné formaci Ischigualasto, kde byli tito dinosauři nalezeni!" řekl s nadšením. Eoraptoři popíjeli vodu, když tu se k jezeru přihnal obrovský tvor. Jednoho Eoraptora chytil mezi zuby, zacloumal s ním, hodil do vzduchu a zabitého téměř vcelku sežral. Druhý Eoraptor jen tak tak unikl jeho otevřeným čelistem a zmizel mezi pouštními dunami. "Co to je?" zeptal se zděšený Dixon. "Asi Saurosuchus, největší predátor na Zemi v této době!" odpověděl George. "Vážně? Mám takový nelibý pocit, že se na nás dívá..." doplnil ho Dixon. Saurosuchus opravdu zaregistroval nějaké dva vysoké tvory stojící v blízkosti, a rozhodl se, že by mohl něčím doplnit svůj Eoraptoří oběd...

První část nového příběhu a hned s takovým zakončením?! Co se asi stane? Přežijí oba naši hrdinové útok dravého Saurosucha? A co s nimi bude dál? Povede se jim dostat se zpět do současného světa? To se dozvíte v příštích částech!