sobota 27. prosince 2014

Jak vypadá práce paleontologů na Antarktidě?

K letošním Vánocům jsem mimo jiné dostal i knihu "Poznávej věci kolem sebe-Dinosauři" od profesora Michaela Bentona, předního světového paleontologa. Okamžitě mě zaujala jedna dvoustrana, a právě díky ní jsem se rozhodl napsat tento článek...

Antarktida je veliký, nehostinný, ale přesto krásný kontinent. Ačkoliv se zdá, že mnoho ze svých krás nemůže lidem nabídnout, vědečtí pracovníci stále usilují o odhalení mnohých antarktických tajemství. Už v roce 1990 podnikl paleontolog William Hammer se svým týmem expedici do této nehostinné oblasti naší planety, aby našel fosilní pozůstatky dinosaurů. Podařilo se mu najít kosti Cryolophosaura ("zmrzlého dinosaura s hřebínkem"), který žil na Antarktidě v období spodní Jury (stupeň pliensbach). Výprava Augusta College z Georgie se pod vedením Hammera vrátila na Antarktidu i roku 2004, a nalezla pozůstatky dalších pradávných živočichů-včetně býložravého sauropoda Glacialisaura, známého z nálezů několika kostí jeho končetin na hoře Mount Kirkpatrick. Později i další výpravy odhalily mnohé o prehistorické fauně a flóře Antarktidy. Jak ale práce těchto vědeckých pracovníků v tak nehostinném prostředí, jakým Antarktida je, vypadá? Rozhodně se nejedná jen o nějakou samozřejmost, vyjet si na Antarktidu. Celá výprava stojí spousty peněz, určitě mnohem více, než kterákoliv jiná expedice do terénu. Paleontologové jsou tlačeni časem, veškeré výkopy totiž musí probíhat výhradně v období antarktického jižního léta. Ačkoliv během zimy klesá teplota na Antarktidě až k -70°C, v létě se oteplí natolik, že mnohá zmrzlá místa úplně roztají a geologům a paleontologům odhalí pevnou tvrdou půdu. Tou se vědci mohou prokopat až k ostatkům dávno vymizelých zvířat. Jelikož ještě před asi 50 miliony lety byla Antarktida pokryta lesy a tuhé mrazy jako dnes jí byly cizí, může nám i tento zledovatělý kontinent nabídnout mnohé k poznávání prehistorického světa. Na ledové půdě se však odborníci nemohou dopravovat terénními auty, zapotřebí jsou lodě, letadla a dokonce i vrtulníky. Při přistávání na ledu musí pilot vždy předem znát hloubku zmrzlé vody pod sebou, aby náhodou nedošlo ke katastrofě. Vědci dále k prokopávání se ztuhlou zamrzlou zeminou používají krumpáče, lopaty, kladívka a často i modernější technologie. Hloubení děr do věčně zmrzlé půdy není vůbec nic jednoduchého a někdy i prohloubení země o pár metrů zabere celé hodiny. K tomu ani nechybí rychlý průzkum nálezů, jejich balení a odesílání do bezpečnějších míst. Vědci musí nosit teplé oblečení, zimní boty a přebívají hlavně v teplých stanech. Často po celou dobu expedice žijí jen z konzerv. Na konci léta pak samozřejmě všechno zamrzne, začne padat sníh, začne se tvořit i led a většina míst se stane naprosto nepoužitelných k průzkumu. Přitom se navíc musí odvézt všechno vybavení, dokonce i odpad, který po sobě vědečtí pracovníci zanechají. Bezpečnost pro nalezené předměty, různé fosílie, je samozřejmě nezbytná...

Snad Vám tento článek poskytl alespoň malou představu o tom, jak je pro paleontology těžké zkoumat fosílie pravěkých zvířat na jednom z nejdrsnějších míst naší planety... Pokud se Vám líbil, komentujte...

2 komentáře:

siamotyran řekl(a)...

Velice zajímavý článek :)

Martinoraptor řekl(a)...

Velice zajímavé.

Okomentovat

Nejčtenější