George McCann ztracen v čase-část 2.

Jak již víte, George McCann a Freddy Dixon se jako jediní zachránili ze spárů smrti panamské džungle 21. století nechtěným průchodem strojem času do dávné minulosti. Zjistili, že se nachází v době před 230 miliony lety, a navíc mají velké problémy...

GEORGE MCCANN ZTRACEN V ČASE-ČÁST 2.:

Saurosuchus mohutně zařval a udělal dva těžké kroky dopředu. George a Dixon okamžitě pobrali věci, které rozeskládali kolem, a začali utíkat. George se také snažil použít některou ze zbraní, ale při běhu se mu nedařilo ji zpětně z tašky vytáhnout. Jenže při pohledu zpět oba dva zjistili, že k útěku nemají důvod. Saurosuchus se na ně sice ještě stále díval, ale o nějaké pronásledování se nepokoušel. Nakonec se napil vody z jezera a zmizel tam, odkud přišel-mezi nekonečnými písečnými dunami, kde si chtěl najít méně rychlou kořist. "Uff, to teda bylo..." řekl Dixon. George mu ale řekl, že takových setkání mohou zažít ještě hordu. "Když už jsme u toho, podívejme se na ten přístroj, který jsi mi ukazoval předtím, než na nás ten dravec zaútočil. Podívej, támhle je les, projdeme pouští a ve stínu u trochy vody mi ho ukážeš," navrhl George, a tak se také stalo. Hned po příchodu pod vysoké, cykasovité rostliny se oběma mužům velmi ulevilo. Listy hustě pokryté vysoké stromy vytvářely zábranu horkému slunečnímu svitu, a navíc byl i vzduch v lese takový chladnější a mnohem příjemnější. Z George i Dixona se ale i tak po přechodu pouště lil pot a tak se na chvíli posadili mezi kapradiny. Před nimi líně tekla říčka, skály v dálce za stromy odrážely světlo vydávané sluncem a u toho všeho se nacházel skutečný pravěký ráj. Podél řeky se opět potuloval jeden Eoraptor, tito malí dravci tu byli pravděpodobně běžní. Zrovna se mu povedlo ulovit jednoho podivného rhynchosaura, Hyperodapedona. Mezi stromy procházely Ischigualastie, další velcí a neméně zajímaví plazi. "Soudím, že se opravdu nacházíme ve formaci Ischigualasto v Argentině před 230 miliony lety v období Triasu. Když jsme pracovali na tom projektu v panamské džungli, vyslali jsme jednu expedici za Eoraptorem právě sem. Zajímalo by mě, zda bychom zde mohli potkat naše lidi, kteří tehdy říkali, že při výpravě nezahlédli nic neobvyklého," řekl George. "Co jsou zač tamti tvorové?" optal se Dixon a ukázal na Ischigualastie. "To jsou..." chtěl mu George odpovědět, ale zapraskání větví jejich rozhovor přerušilo. Potom zašplouchala voda a u říčky se objevil nějaký relativně velký dravý theropod se svým mládětem. "Páni, to je Herrerasaurus, asi největší dravý dinosaurus ve své době, tedy nyní. Tenhle musí mít tak čtyři metry," oznámil Dixonovi George, ukrývaje se mezi výhonky kapraďorostů. Herrerasauři se naštěstí pouze napili, dospělec potom zavětřil a nasměroval svého potomka i sebe zpět k místům, z nichž vyšel, tedy zpět do hlubokého a těžko přístupného lesa. Eoraptor se po chvíli zpozornění vrátil k hodování na své kořisti, zatímco Ischigualastie si konečně povšimly lidí, což je trochu zneklidnilo. Jedna velká samice přišla až těsně k Dixonovi a nahlas zabručela na znamení varování...

"Fascinující," pousmál se George, "a měli bychom odsud vypadnout. Jdeme!" Po chvíli se Ischigualastie naštěstí uklidnily a vrátily se zpět k pastvě. "Tak, tady to máme," řekl trochu tajuplným hlasem George, když mu Dixon o pár desítek metrů dál konečně znovu ukázal přístroj na spouštění časové smyčky. Věděl sice, že baterky se nějakým způsobem spálily, právě v tu chvíli ho ale Dixon měl překvapit s jistou skutečností. "Mám tady nějaké baterky do magnetofonu a dalších zvukařských přístrojů, které jsem si vzal na tu filmařskou výpravu," řekl. George na něj chvíli hleděl jako vyšitý a potom radostně vyskočil. "Můj bože, to je přece skvělé! Jenom vyměníme baterky!" zvolal dále a pobídl Dixona, aby baterie vytáhl ze svého batohu. "Na jakém principu tenhle stroj funguje?" optal se Dixon. "Objeví se časová smyčka, podobná té, kterou jsme sem proletěli, a ta nás přivede zpět do jednadvacátého století. Jsem si jistý, že se to stane, objekty jako je tento sloužily našim výpravám k otevření stroje času i v džungli, takže vždycky se svým dinosauřím nákladem projeli klasicky do současnosti. Objevíme se tam, kde jsme byli ještě dnes ráno a pak šup, rychle pryč a hezky zpátky do Ameriky!" vypověděl vše George. Dixon konečně vytáhl baterie, George odebral ty spálené a narval nové do přístroje. "Ale ne, zacpal jsem je tam špatnou stranou, tady má být kladný náboj a teprve až tady záporný!" naštval se na sebe George a pokusil se svůj omyl napravit. Dixon se mezitím ohlédl a vykřikl strachy. Jen asi dvacet metrů za zády obou mužů stál znovu Herrerasaurus, tentokrát se na dva tvory mlsně díval a nakonec vyrazil. "Pryč!" zavaroval Dixon svého druha a ztratil se v husté vegetaci. George nejprve nevěděl, co se děje, ale po chvíli zjišťování udělal to samé. Přitom hodil po Herrerasaurovi plynový granát, ten přistál přímo v dravcově tlamě a kašlající dinosaurus si už útok pořádně rozmyslel. Potom si všiml Hyperodapedona při útěku před jiným, menším Herrerasaurem a ihned se k lovu připojil. George po chvíli dohnal Dixona, poplácal ho přátelsky ho zádech a poděkoval mu za ostražitost. Dixona to spíš rozesmálo, ale pak Georgovi pomohl se správným nasazením baterií do přístroje a bylo vyhráno. "Tak, loučíme se s tebou, Triase, vyrážíme zpátky domů, do doby, v níž normálně žijeme!" poznamenal chytrácky George, strojek konečně zapnul a s Dixonem takřka zároveň prošel nově otevřenou časovou smyčkou. Půda na druhé straně byla měkká, jakoby ji někdo kypřil...

Pokračování příště! Nebudu Vás dlouho napínat a další část přidám hned o víkendu, možná už v sobotu!!!