Thompson kontra KryptoAfrika (1/3)

Nedávno skončila má velká série o ostrově s naklonovanými prehistorickými zvířaty, nyní ale začíná nový příběh o třech částích: Thompson kontra KryptoAfrika! Nechal jsem se inspirovat africkou kryptozoologií, a zde je jednoduché motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?". Doufám, že se Vám příběh bude líbit...

Thompson kontra KryptoAfrika, část první:

Bylo krásné pondělní dopoledne, když ne moc proslulý zoolog Adalbert Thompson vkročil do své pracovny na okraji Londýna ve Velké Británii. "Už jen vyvolám ty fotky a zjistím plné DNA informace o papoušcích!" řekl si Adalbert a vydal se to místnosti, kde se vyvolávají fotky. Tam na něho již čekal jeho kamarád od školky: Jim Reallyto. "Kromě paopušků tady mám ještě něco..." podivně se zamračil Jim a sáhl si do kapsy. Jakoby čekal, že už si o něco dalšího Adalbert řekne. A ten to udělal. "Tak tady to máš!" řekl Jim. "Co to je?! Kongamato nebo Dimorphodon z Jurského dramatu?!" řekl Adalbert. "Ne. Tohle je fotka Kongamata, kterého vyfotila jedna expedice minulý rok..." řekl Jim. "Já jsem jen zoolog, ale..." zamyslel se Adalbert. V jeho hlavě skákaly různé možnosti, ale ta hlavní byla to, že by se do Afriky vypravil a vyfotil Kongamata znovu. "Afrika je prozkoumána zhruba tak ze 3% a co by bylo, kdybych se seznámil s africkým kmenem a hledal u Konga Kongamata a další kryptidy?". Adalbert si začínal po dnech vybírat trasy letadel a lodí, nakoupil několik aut a sehnal tým. Jeho hlavními členy byli: Adalbert Thompson (tedy on), zoolog, Jim Reallyto-aplikovaný zoolog a fotograf divoké zvěře a doktor Donald Whateyr, který by byl schopný vyléčit takřka cokoliv. Letadlo vylétlo na dlouhou trasu 31.července 2011. "Doba expedice KryptoAfrika bude trvat asi 2 měsíce, takže si musíme pospíšit. Zítra ve 12:34 se dostaneme do Konga, letadlo přistane, odjedeme jeepy do pralesa, po cestě se tak dostaneme až ke kmenům a najdeme kryptidy..." vyslovil Adalbert. Přesně tak to také bylo. Když se druhý den, na začátku odpoledne vydali na cestu v pralese, zahlédl Donald jakési "zvířátko", které se na ně celou dobu dívá na každém ze stromů. "Co to tam pořád vydíš?!" řekl Adalbert. "Vypadá to jako zvíře, které nemá kůži ale lebku." řekl Donald, ale sotva co ukázal do koruny stromů, ošklivá hlava zmizela. Později ale patrně to samé zahlédl i Adalbert a Jim. "To bude zdá se Kongamato. Kryptidi určitě žijí! Ale musím to vyfotit, nebo mi nikdo věřit nebude. Jime, prosím, foťák..." řekl Adalbert. Ale zrovna ve chvíli, kdy se Adalbert rozhodl Kongamata vyfotit, hlava zmizela, takže na fotce zbyl jen nekonečný prales. "Co to je za zvuky?!" zeptal se Jim. Všude se něco podivného hýbalo a zvuky, více skřekavé, byly stále blíž. Večer, když si členové týmu ustlali na náklaďáku, se objevili konečně domorodci. "To jsou ti z kmenu Aragungurata! Ti tady žijí! Cíl je tu!" řekl Adalbert. "Dobrý den, my jsme ti bílí lidé z Velké Británie a hledáme tu záhadná zvířata. Budete našimi průvodci?" řekl Adalbert a překladatel to samé pečlivě odpořekládal. Domorodci a britové si sedli kolem ohně a začli se dohadovat. "Ura masa tere mese jaka nusu tuku ra. Mana se te jakutuasaza. Raka se te jaka se te creterete Mbielu-Mbielu-Mbielu." řekl náčelník kmene. Překladatel přeložil: "Zítra Vás zavedeme támhle do Stinného údolí, kde žijí hroziví tvorové. Žije tam Lev-Dlouhý zub nebo Mbielu-Mbielu-Mbielu.". Druhý den se vydali směrem do údolí. Náhle se však na dnimi cosi mihlo. "Kongamato!" vyhrkl jeden lovec. "Komngamato, takže žije!" vyslovil Adalbert. Jim popadl foťák a vyfotil jakási křídla a končetiny. Sotva ušli dalších deset metrů, Kongamato zaútočil. Bylo jich více. Létali nad týmem. "To je úžasné!" řekl Adalbert. "To je hrozivé!" zparodizoval jej Donald. Ale také bylo. Kongamato se za chvíli zakousl Jimovi do baťohu a odnesl jej. "Tak to byl náš jediný batoh, ve kterém bylo jídlo. Co teď?!" řekl Jim. "Něco si najdeme." řekl Adalbert a zcela posedlý svou expedicí šel s domorodci dolů do údolí. A náhle... Jakoby vstoupili do ráje... Všude prosvitly sluneční paprsky korunami stromů a před nimi stálo něco, co zdánlivě připomíná Stegosaura. "Mbielu!" vyhrkl Adalbert. "Kongamato!" řekl Jim. Avšak dole, u bažiny je sledovalo něco méně přívětivého, co cokoliv, co jako kořist, zabije... "Zabij, nebo budeš zabit!".

Líbí se Vám můj nový příběh? Co tedy bude dál, to uvidíte...