Thompson kontra KryptoAfrika (2/3)

Motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?" . Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1109/thompson-kontra-kryptoafrika-1-3 .

Thompson kontra KryptoAfrika, část druhá:

Byl to vodní lev. "Podívej se na tu roztomilou kočičku." řekl Jim. Za kmeny stromů se skrávalo něco, co vypadalo jako koťátko. "Tomuhle ty říkáš roztomilá kočička?!" vylekal se Adalbert. "Vždyť to je vodní lev!" vyhrkl hned na to. "Ara meseza!" vyhrkl též domorodec. Překladatel tak přeložil: "Vodní lev!". "Jakmile tohle vyfotíme, padáme odsud!" řekl Adalbert a vyfotografoval vodního lva. Toho ale blesk vyrušil a vyskočil po týmu. Naštěstí se už neodvážil dál. Vylezl na strom a bylo po všem. Kolem se mezitím objevovaly desítky zvířat Mbielu-Mbielu-Mbielu a ve vodě se pohyboval prazvláštní spinosaurid. "Trochu mi to připomíná jeden obrázek Baryonyxe, který jsem viděl na internetu." řekl Donald. "Čipekve..." řekl jen Adalbert. Čipekve bylo zcela zaneprázdněno do chytání ryb. Nevšímalo si lidí. Stejně jako zvířat Mbielu-Mbielu-Mbielu. Jak se slunce posunovalo, Mbiela spásala stále více potravy. "Jako kdyby věděli, že v noci by mohli mít hlad..." vyslovil takovou teorii Adalbert. "Co za to..." jen tak si zamumlal Jim a lekl se, stejně jako všichni ostatní. Přímo za nimi skočil na jednoho domorodce vodní lev. "Šavlozubec zase zaútočil!" vykřikl Adalbert a ukázal značku pro útěk přímo do kapradí. "Vodní lvi možná útočili na vojáky, když táhli ze Súdánu. Ale je to ohromující stvoření..." řekl Donald. "Fotku, prosím." poprosil Adalbert. Vodní lev se dobře nakrmil obsahem domorodcova břicha a hned, jakmile odešel zpátky do pelechu na větvi, slétli se k mrtvole Kongamatové. "Typičtí mrchožrouti. Viděli, jak vodní lev sežral člověka a když má břicho plné, jsou tu, aby zbytky dojedli oni." opět udělal tak trochu chytrého Adalbert. "Ale je to neobvyklé, že vidíme kryptidy takto zblízka." řekl Jim. Rozhodli se tedy, že ve Stinném údolí přenocují. Adalbert byl zcela posledlý výzkumem kryptidů. I když ne všechna setkání byla tak skvělá, jako ta předtím, s výjimkou vodního lva. Když Adalbert opět pokukoval po Kongamatech, něco chytlo kapradinu pod ním a sthlo ji do vody. Adalbert se příšerně vylekal. Za chvíli se z hlubin vynořila jakási "vodní příšera", která ale polykala zeleň. "La ma se te maki ra ma sutere ta Mokele Mbebe." řekl náčelník. Překladatel odpřekládal, že se prý pod hladinou každého jezera skrývá býložravé Mokele Mbebe. "Abych pravdu řekl, tak mi to trochu připomíná takového toho dinosaura, který byl ve dvojce Jurského parku, když tam mezi nima projížděli ti lidi. Myslím, že se takovým zvířatům říká Sauropod." řekl Jim, "a tohle je tak trochu Brontosaur.". "Dnes již Apatosaurus..." odvětil Adalbert. Ještě několikrát v noci se Adalbert vzbudil. Ale až k ránu zjistil, že něco opravdu nepříjemného po něm leze. "Kobra!!!" vylekal se. Jakmile ji ale sundal a hodil zpátky do kapradí, něco mu ve Stinném údolí nehrálo. A Jim řekl: "Nezdá se Ti, že tu něco nepříjemně páchne?". "S prominutím, ale pánové, nepodíváte se do svých kalhot..." řekl docela rozčíleně Donald, když ho rozhovor vzbudil. "To je mršina... Mbielu!" ukázal Adalbert. V noci něco velkého dokázalo skolit Mbielu. "Něco tady určitě je, ale co? Mám pocit, že mě něco sleduje..." řekl si jen tak pro sebe Adalbert. "Co chceš vidět ale skrývá se Ti, rychle odhal, než se přiblíží tvůj konec!".

Líbila-li se Vám druhá část mého příběhu, komentujte prosím. A jak již vidíte, blížíme se ke konci!