Užovka Kirtlandova - téměř ohrožený natricin z amerického středovýchodu

Zájemcům o šupinaté, kteří můj blog navštěvují, dlužím omluvu. Kdysi regulérní popisky hadů, publikované alespoň měsíčně, z Blogorgonopsidu od dubna 2023 zcela zmizely. Posledním čistě hadím článkem byl popis mravencojedky černohlavé, ale po dalším beznohém zvířeti, jehož představení jsem vám sliboval, se tu slehla zem. Promiňte mi mou nedostatečnou pozornost skupině živočichů, jež je i po tolika letech tak blízko mému srdci. Popisky hadů snad začnou vycházet častěji.

Vědecký název: Clonophis kirtlandii,

Rozšíření: středovýchod USA,

Velikost: délka 30 až 46 centimetrů.

Clonophis je monotypickým rodem užovkovitých (Colubridae) z podčeledi Natricinae, česky označované jako vodní užovky. Ta zahrnuje známé rody jako je eurasijský Natrix (do kterého patří i naše užovka obojková, N. natrix), africký Afronatrix (s jediným druhem A. anoscopus) či severoamerická Nerodia (včetně užovky mokasínové, N. sipedon). Jak již bylo zmíněno, Clonophis je rodem monotypickým, tudíž podobně jako Afronatrix zahrnuje jediný druh - a to konkrétně užovku Kirtlandovu. Tento nejedovatý, zčásti vodní natricin je k nalezení na území amerických států Kentucky, Indiana, Illinois, Michigan, Ohio a Missouri, a do roku 1966 se vyskytoval i v západní části Pensylvánie (od té doby však ve státě nebyl znovu spatřen). Jídelníček užovky Kirtlandovy je poměrně pestrý; zahrnuje žáby, ropuchy, mloky, čolky, drobné sladkovodní ryby a korýše, žížaly a dokonce i slimáky a pijavice. S maximální délkou ani ne půl metru (včetně ocasu) je užovka Kirtlandova malým hadem; natricini obvykle nebývají příliš velcí, takový sumaterský Rhabdophis akraios měří maximálně 88 centimetrů, užovka obojková pak asi metr, ale mnoho druhů se velikostně pohybuje právě okolo zhruba dvou stop. Jedná se o vejcoživorodého hada, což znamená, že samice v podstatě přivádějí na svět živá mláďata; dalo by se říci, že háďata opouštějí skořápky kožovitých vajíček ještě v těle matky. K "porodům" dochází v pozdním létě, v srpnu a září. Nejmenší počet mláďat, který kdy pozorovaná samice užovky Kirtlandovy porodila, se rovnal čtyřem kusům. Největší pak dvaadvaceti. Délka novorozených užoveček se pohybuje od 13 do 17 centimetrů; největší z háďat tedy mohou být poloviční velikosti dospělců! Podobně jako ostatní zástupci podčeledi vodních užovek, je tento druh naprosto neškodný člověku. Pokud se s ním - nebo s jiným potenciálním predátorem - užovka Kirtlandova ve volné přírodě setká, pak se stočí do klubíčka a ztuhne v naději, že bude ponechána vlastnímu osudu. Pokud nebezpečí nepomine, vydá se užovka na rychlý úprk. Může v rychlosti zmizet ve vegetaci nebo se odplazit do vody a uplavat pryč. Podle webu USA Snakes nebyl do roku 2020 zaznamenán jediný případ, ve kterém by užovka Kirtlandova někoho kousla. Tento plachý a nejedovatý had skutečně ani nebojuje, ocitne-li se ve stresové situaci. Jak by se dal vzhled užovky Kirtlandovy popsat? Je to plaz s našedlými šupinami na zádech, zdobenými dvojitou sérií velkých černých skvrn. Boky jsou světlejší, a vyskytují se na nich menší černé skvrny. Břišní šupiny jsou něco docela jiného; mají cihlově červené zbarvení, a jsou v kontaktu s bočními šupinami lemovány (po obou koncích břišních šupin, viz obrázek) dvěma řadami drobných černých teček. Zádové šupiny jsou kýlnaté, tzn. středem každé takové šupiny prochází výrazný výstupek, díky němuž je kůže hada na omak hrubá, drsná. Užovka Kirtlandova ctí svým jménem amerického přírodovědce, politika, někdejšího člena Americké filozofické společnosti a zaměstnance Clevelandského přírodovědného muzea Jareda Pottera Kirtlanda. Existuje ještě jeden druh hada, jenž nese jeho jméno, a tím je liánovec lesní (Thelotornis kirtlandii), vysoce jedovatý stromový užovkovitý ze subsaharské Afriky. Na Kirtlandovu počest byl pojmenován také ornitologický klub v severním Ohiu, kde přírodovědec žil a kde byl politicky aktivní. Prostředím, které užovka Kirtlandova preferuje, jsou mokřady, bažiny, lesy a travnatá krajina s keři. Na Červeném seznamu IUCN je tento druh veden jako téměř ohrožený; ve státech Indiana, Michigan a Pensylvánie je považován za ohrožený. Může za to především destrukce prérijních mokřadů, ale také snížení počtů žížal v důsledku nepřiměřeného používání pesticidů. V zemědělské krajině se užovkám Kirtlandovým nedaří.

Příště zmije pobřežní!