Správce dinosauřího parku - Gangsteři za zády

Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Doufám, že se Vám bude dnešní část alespoň trochu líbit...

Gangsteři za zády

Problémy s prehistorickými zvířaty, jež chováme v Dinosauřím parku, během tohoto týdne překonaly problémy skutečně otřesné a děsivé, vyvolané lidmi. Víte, starat se o takový park s pravěkými tvory není absolutně nic jednoduchého, ba naopak. Každý boháč Vám závidí a vy začínáte mít pomalu strach, že o své dílo přijdete. Že přijdete o všechny své plány, zázemí, ctnosti, světové prvenství a máte strach o budoucnost. Charles nyní prožívá psychickou krizi, jelikož se tento týden ukázalo, že jako tým Dinosauřího parku si musíme hlídat záda před celým světem. O víkendu přišla Charlesovi zpráva od údajně mladého, nadějného paleontologa, který by byl štěstím bez sebe, kdyby náš park mohl navštívit a trochu prozkoumat živoucí prehistorické tvory, jimž, jak sám v dopisu zmínil, "fandil už od nejútlejších dětských let". Charlese to nadchlo a řekl si, že to jen napomůže proslulosti Dinosauřího parku a pozdějšímu zájmu o něj. Mladý paleontolog se v dopisu podepsal jako Andrew Wills. V úterý se nad naším ostrovem objevilo letadlo. Při okružním letu nad letištěm se nám ohlásilo a naši pracovníci přichystali ranvej. Letoun přistál, trochu nešikovně zabrzdil před vysokými trsy trávy lemujícími východní část letiště, ale dlouho z něj nikdo nevycházel. Chlapi z letiště přestávali být trpěliví. Nakonec se jeden z nich k letadlu přiblížil, ale z pootevřeného okýnka vypadl nějaký syčivý předmět. Než se muž stačil nadát, zelenkavá věc velikosti lidské dlaně vybuchla a plameny mu sežehly ruku. Naštěstí se mu nestalo nic dalšího a horšího, ale z letadla rázem vyskočila banda asi dvaceti ozbrojených mužů a okamžitě po pracovních letiště požadovali, aby je dovedli do centra ostrova za ředitelem parku a bez přemýšlení jim ukázali všechna pravěká zvířata, jež v parku chováme. Jeden z pracovníků vytáhl vysílačku a vše oznámil kontrolní věži, v zápětí byl však zastřelen. Ti darebáci pohrozili, že jestli se ostatní o něco takového pokusí, zastřelí je a rozstřílí také kontrolní věž, přičemž si cestu do středu parku najdou sami. Asi by neměli problém se tam prostřílet. Každopádně letecká asistentka ve věži situaci okamžitě vyložila rangerům a mě, já okamžitě zavolal Charlesovi a hned poté i Oliverovi. Teď jsem spoléhal na jejich dlouholeté zkušenosti. Oliver byl, jak jinak, zase na expedici na Isle of Die a lovil dinosaury, takže mi nemohl nijak poradit. Jen mi doporučil použít násilí. Nejprve jsem nesouhlasil, ale jak se později ukázalo, byla to rada nad zlato. Zato Charles byl celý nešťastný, vystrašený a nevěřícný. Hodlal zavolat na pobřežní policejní stanici někde ve Francouzské Polynésii, ale ukázalo se, že nefunguje proud. Dráty vedoucí elektřinu byly zkrátka přetrhány. To ale znamenalo, že se skupina gangsterů přiblížila už ke středu ostrova, neboť právě tam se nacházejí. V centru ostrova už zločinci narazili na naše rangery, kteří začali bez rozmýšlení střílet puškami z vrtulníku. A hned několik darebáků dostali, kulkou je většinou trefili rovnou do hlavy. Ale světe div se, ti gangsteři se skryli mezi budovami a brzy začali po helikoptéře střílet. Přiběhl jsem k Charlesovi do hlavní budovy, v níž se skrýval. Na místě byl i Fred a zrovna řediteli vytýkal, že vůbec nějakého rádoby paleontologa na naše území pustil. Charles se téměř rozbrečel, ale moc dobře věděl, že bych se mu pak smál, a tak to raději potlačil. Z venčí se zvuky výstřelů ozývaly čím dál častěji...

Už jsem to nevydržel. Popadl jsem první pušku, která byla ve skladu, vyběhl jsem ven a střelil po prvním ohavném chlápkovi, kterého jsem viděl. Bylo pro mne celkovým překvapením, když jsem zjistil, že puška, jíž držím, je uspávací. Šipka zasáhla svůj cíl a toho střelce po chvíli uspala. Dalších akcí jsem se docela bál, raději jsem se vrátil zpět do budovy a vypůjčil si jinou zbraň, policejní pistoli. Z východního přístavu mezitím do středu ostrova přijela skupina našich ozbrojených sil, kteří útok gangsterů silou potlačili. Když bylo obnoveno telefonní spojení a na náš ostrov přijela policejní eskorta Francouzské Polynésie na svých člunech, bylo sečteno dvacet mrtvých. Jeden náš, a devatenáct darebáků. Ten, kterého jsem uspal pomocí pušky uspávačky, byl okamžitě zatčen a podroben výslechu. Prý ale nic neprozradil, dostane však zřejmě doživotí. Problémem bylo, že si Charles nezjistil více informací o tom Andrew Willsovi, muži, který mimochodem mezi ozbrojenci nebyl. Možná ani neexistuje, byla to jen vymyšlená postava. Jasné ale je, že někdo nám chce překazit naše plány. Už na jaře nám nějaký travič zabil několik Adelobasileů, předtím zase v Pacifiku řádila polská mafie. Někdy ke konci minulého léta na našem ostrově proběhl ozbrojený konflikt. Třeba to všechno bude spadat do sebe, kdo ví. Lidé jsou závistiví a třeba nějaký chytrák náš park chce dostat do vlastních rukou. Teď je problém vyřešen, snad už se nic takového opakovat nebude. Popálený pracovník z letiště je již také v pořádku, odletěl domů do Anglie s rukou v sádře, ale co nevidět se zase vrátí. Prý by se rád pomstil a promluvil si s tím vězněm, já s ním tento názor sdílím. A stejně tak i Charles, Oliver a většina ostatních. Zbytek týdne byl jinak poklidný, jen dnes ráno mě kousl náš Leptoceratops Dino. Snědl jsem mu totiž salát. No, i dinosauři dokáží občas používat násilí...

Doufám, že se Vám příběh líbil, pokud ano, můžete napsat komentář. Za všechny názory budu moc rád...