Ze zapomenutého pralesa-část 6.

Minulá část:

Výprava pokračovala pralesem, až se dostala do džungle obehnané hradbou vysokých skal. Po cestě Mark ukázal ostatním členům expedice záběry, které pořídil v jeskyni při útoku malých, netopýrům podobných živočichů. Ukázalo se, že jde s největší pravděpodobností o nějaké ptakoještěry, a tedy že by tato oblast mohla být domovem pro skutečná prehistorická zvířata. Později však na výpravu zaútočilo nějaké velké, nepřátelské dravé zvíře a ihned srovnalo členy expedice se zemí. Za deštivé noci pak Douglas, Mary a Jane nalezli Marka, ostatní jsou však pohřešováni. Tým se skryl v malé jeskyni a ráno se vydal je hledat. Douglas ucítil nepříjemný zápach, šlo snad o hnijící maso. Vyrazil k místům, odkud vycházel, což pro něj skončilo menším šokem!

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST ŠESTÁ:

Douglas hleděl na mrtvolu, která se rozkládala na lesní půdě. Všude kolem byla spousta much, v některých místech mršiny se to jen hemžilo jejich larvami. Když k Douglasovi přiběhli ostatní, nemohli se na to zprvu ani podívat. Jane a Mary se udělalo špatně. "Co to je?" optal se Mark, když už si na ten nepříjemný zápach zvykl. "To nevím, ale vypadá to zvláštně," odpověděl krátce Douglas a pomalými kroky se k mrtvole začal přibližovat. Pak křoviny rozhrnula Jane a vrátila se na místo, Mary však stále raději zůstávala pozadu. "Bála jsem se," řekla Jane, "že to je člověk, ale teď vidím, že to tak není." Douglas na mršinu stále hleděl. Byla už v pokročilém stupni rozkladu, ale přesto na ní rozeznával jakousi prodlouženou hlavu, mohutné zadní končetiny a zvláštní, zvětšený dráp na jedné z předních končetin. Některé části těla, které nebyly obaleny horou muších larev, pokrývaly šupiny. Mark to vše začal natáčet. "Tak se mi zdá, že jsme objevili to, pro co jsme si přišli," řekl nahlas Douglas, obrátil se a rychle zamířil k Markovi. "Tohle je ten Iguanodontovi podobný plaz!" dodal. Najednou se ozvala rána. "Propána, co to bylo?" vykřikla Mary, kterou zrovna nebylo vidět, jelikož stále zůstávala skryta kdesi vzadu. Chvíli bylo ticho, a pak začala Mary křičet. Douglas rozrazil vegetaci a během pár vteřin byl na místě. Z husté spleti listů kapradin vystrkoval hlavu onen predátor, jenž den předtím tým rozdělil-byl to ten nepřátelský útočník. Douglas se na něj strnule díval až do chvíle, kdy směrem k dravcovi zafoukal vítr, ten blíže rozpoznal pach savců, které pozoroval, a bez váhání po nich vyrazil. Douglas chytl Mary za ruku a zmizel mezi křovisky, ale přitom ji zase pustil a ta tak skončila někde v dravcově cestě. "Padáme odsud, všechno Vám vysvětlím později!" křičel Douglas, když se dostal k Jane a Markovi. Pak nastala honička. Neměla však dlouhého trvání. Douglas se dostal do nějaké mlžné mokřiny, uvízl v blátě a nakonec se nechtěně celý ponořil do vody. Markovi a Jane se podařilo vylézt na strom, ale Mark musel na zemi nechat svou kameru. Ta vše opět natáčela. Ten velký dravý, dvounohý plaz na oba pohlížel a z tlamy plné ostrých zubů mu tekly sliny-byl patrně hladový. Brzy si však asi vzpomněl na mršinu, kolem které utíkal a vydal se směrem k ní. Mark a Jane mohli slézt ze stromu. "Do Prčic!" vykřikl Mark, jakmile se dostal na pevnou půdu. Z ramena mu vyčníval osmicentimetrový osten, jenž se mu zabodl hluboko pod kůži při slézání stromu. Hbitě si jej však vytrhl a začal v batohu hledat desinfekci. "Musíme najít pana Fentona," řekla Jane a pak začala hystericky vykřikovat, "a co Mary?! Co Mary?! Kde je?!" "Moment, všechny najdeme," uklidňoval ji Mark, popadl svou kameru, zastavil nahrávání a podíval se na to, co natočil. "To nevypadá moc pěkně," pokýval nakonec upřímně hlavou. "Co? Co nevypadá pěkně?" ptala se Jane. "Ty záběry... Třásly se mi ruce... Tohle skončí ve střižně..." říkal si spíše pro sebe Mark. Jane to rozčílilo: "Musíme je najít, všechny!" Douglasovi se v těch chvílích konečně podařilo dostat z vody. Zpočátku nemohl dýchat, tak byla voda ledová. Z bláta se dostal o pár minut později. Byl celý promáčený, ačkoliv mu tato nepěkná náhoda možná zachránila život. "Marku!!!" zařval na celé kolo předtím, než se silně rozkašlal. Nedostal ale odpověď. Místo toho začal nějaký tvor vyluzovat dlouhé, pískavé tóny. Něco jako varování, že se Douglas nachází v jeho teritoriu. Ten si teď všiml podivného objektu potápějícího se pod vodní hladinu. Křoviny v okolí se začaly rozhrnovat a vykoukla z nich malá hlava. Z hrdla toho tvora vyšel opět pískavý zvuk. "Dobře, je to tvé teritorium, odcházím," řekl Douglas, nasadil si promočený klobouk na hlavu a kulhavými kroky místo opustil. "To byl taky nějaký dinosaurus," pomyslel si, "asi jsme narazili na víc, než jsme čekali." Mezitím Jane našla nehybné tělo Mary. Byl to pro ní obrovský šok, když zjistila, že nedýchá. Na čele měla velkou ránu, tu jí asi způsobil pád na kámen či na kus dřeva. "Je mrtvá," zavzlykala Jane s očima plnýma slz a otočila se na Marka. Ten jen nečinně přihlížel. "Tak dělejte něco!" vykřikla na něj Jane. Mark se otočil a odešel. Je pravda, že nevěděl co má dělat, ani nevěděl, jak pomáhat ostatním lidem. Tento čin ale nebyl zrovna moc slušný. Namísto nějakého uklidňování se kameraman vrátil k mršině. Nedaleko ležel onen strašlivý dravec, břicho měl přecpané a spokojeně odpočíval. Mark si vzal malou kameru a připevnil ji na kmen nejbližšího stromu. Spustil nahrávání a neslyšně zmizel. V těch chvílích se zrovna Douglas motal po mokřinách. Najednou uslyšel nějaký hlas. "Pane Fentone!" zvolal někdo a ten někdo byl Dave Baker. "Propána, Dave," vyhrkl Douglas. "Jsem rád, že Vás vidím," řekl Dave a Douglas hned řekl víceméně to samé. "Kde jsou ostatní?" optal se ho vzápětí mladý student. "To právě nevím, ale jsem rád, že jsem našel aspoň tebe. Nevíš, kde je Mike?" řekl Douglas. Dave na to, že neví, ale včera po útoku dravce utíkali dlouho společně. Pak se ztratili v tomto močálu, ztratili se jeden druhému a zůstali zde uvězněni. "Najdeme cestu zpátky do pralesa," navrhl Douglas, "možná najdeme zbylé přeživší a pak se odsud určitě dostaneme. Mimochodem, pěkná khaki košile." Dave se usmál, oba okamžitě vyrazili. Mokřad byl ale rozsáhlejší, než se zdál zpočátku být. Na hladině stojaté vody se občas objevila hlava sladkovodního krokodýla, jednoho ze dvou krokodýlích druhů, které obývají Novou Gineu. "Musíme dávat pozor, abychom mezi ně nespadli," řekl Dave, když oba muži kráčeli po úzkém břehu. V okolí to občas šustlo a sem tam proběhl mezi stromy nějaký dinosaurus. "Víš, co jsou zač?" položil Daveovi otázku Douglas. "Jo, hnízdí tady. Je jich tu strašně moc, připomínají mi pštrosy." odvětil Dave. "Myslím, že jsou to ornithomimosauři, či jak se nazývají. Mám tu foťák, asi pořídím pár fotek." řekl na to Douglas. Chůze s Davem mu celkem vyhovovala, tak nějak si měli o čem povídat. Snad je jen k sobě dostal osud, ale i tak se necítil Douglas vůbec osamělý, u Davea platilo to samé. Najednou Douglas zahlédl batoh plovoucí na hladině jezírka. Pak si všiml i lidské ruky, která se ho dotýkala. "Propána, vždyť máhle je Mike!" vykřikl a rozeběhl se do vody. Brzy si ale uvědomil, že to byla chyba. Rozplaval se k němu pár lovících krokodýlů a Douglas se ocitl v situaci, z níž téměř není úniku... Pokračování příště...

Co myslíte, přežijí naši hrdinové toto nebezpečné dobrodružství? Sedmou část očekávejte již brzy!!!