Obrovští karbonští pavouci

Dnes ráno jsem na zahradě chytil překrásného pavouka, který se zrovna prosekával džunglí krátké, nedávno posečené trávy. Přemýšlel jsem, zda bych náhodou nevěnoval pavoukům i dnešní článek, a pak mne napadlo, že většinu dnes žijících druhů v minulosti zastiňovali opravdoví osminozí obři... Doufám, že si článek užijete...

Největším dnes žijícím pavoukem je sklípkan největší (Theraphosa blondi) a rozpětí jeho nohou může dosáhnout 25 až 30 centimetrů. V angličtině se mu říká goliath tarantula, nebo také goliath birdeater, tedy požírač ptáků. Ačkoliv se ptáky normálně neživí, jen občas si do nějakého malého ptáčete kousne, nemá problémy se zabíjením hlodavců, ještěrek a hadů. Byl pozorován jedinec, který zabil i jedovatého křovináře z rodu Bothrops. Sklípkan největší obývá Amazonský deštný prales. Představte si ale výlet do minulosti vzdálené 300 milionů let... Rozpětí nohou u dnešního největšího pavouka je skutečně úctyhodné a prehistoričtí pavouci, kteří obývali deštné lesy v období, jež my dnes podle hojnosti na uhlí se měnící vegetace nazýváme Karbon, nebyli o moc větší. Ale přesto, dosahovali přímo gigantických, monstrózních rozměrů. Každý, kdo viděl Putování s pravěkými monstry-Život před dinosaury (Walking with Monsters: Life Before Dinosaurs), určitě nezapomene na scénu, v níž obrovitý pavouk Mesothelae zaútočí na malého ještěra zvaného Petrolacosaurus, mimochodem jednoho z prvních plazů vůbec. Později ho zabije. Právě Mesothelae byl jistý veliký pavouk, který v té době žil. Takový obr dosahoval velikosti lidské hlavy. Jak je řečeno ve filmu, "kdyby žil, lovil by kočky". Byl zřejmě větší, než největší dnes žijící pavouk. Ačkoliv se toho o prehistorických pavoukovcích, navíc z tak vzdálené minulosti, mnoho neví, předpokládá se, že obří karbonští pavouci se v mnohém podobali tarantulím. Možná žili v jámách v zemi, jež jim poskytovaly výtečný úkryt a zároveň prostor k manévrování. Dnešní sklípkani jámy sami nehloubí, jednoduše si nějakou najdou. Pak kolem ní utkají pavučinu. A jakmile jde nějaká kořist kolem a dotkne se vlákna, pavouk to ucítí díky mimořádně citlivým chloupkům na končetinách, vyrazí, oběť zabije a vstříkne do ní své trávicí šťávy. Tímto způsobem také pavouci svou kořist požírají, jakmile trávicí šťávy oběť rozloží, pavouci tu zvláštní "kaši" vysají. Něco podobného se snad dělo i u karbonských pavouků. Mesothelae a jemu příbuzní se živili praplazy a praobojživelníky. Proč však dorostli takových rozměrů? Proč svou velikostí zastínili i dnešního největšího pavouka? Pro odpověď na tuto otázku se nemusíme vracet zpět v čase, stačí se podívat důkladně na naleziště uhlí. Velké množství černého uhlí v horninách starých více než 300 milionů let napovídá, že svět byl v období Karbonu vlastně jeden velký prales. Bylo to nejzelenější údobí v dějinách Země. Nikdy předtím ani potom už zelené rostliny tolik nepřesycely atmosféru. Ano, vytvářely tolik kyslíku, že atmosféra jím byla doslova nabita. Dnes je v atmosféře 20 % kyslíku, kdežto v Karbonu 35. Jedna z teorií tvrdí, že právě kvůli velkému obsahu kyslíku v atmosféře byli tehdy členovci tak velcí. Dokázaly to v jiném i výzkumy vážek uzavřených a vyrůstajících v překyslíkovaném insektáriu. Členovci byli náhle na vrcholu potravního řetězce, i když je obratlovci konečně doháněli. Mesothelae musel být neskutečně zajímavým pavoukem. Jakým způsobem se takoví obři pohybovali, jak vlastně žili a co nakonec způsobilo jejich zánik, to se asi nikdy nedozvíme. Nakonec by však bylo dobré uvést, že Mesothelae nevymřeli docela. Ačkoliv skupiny prehistorických pavouků zvaných Arthromygalidae (podobné tarantulím), Arthrolycosidae (podobní slíďákům) a Pyritaraneidae již vyhynuly, stále existuje čeleď Liphistiidae. Zástupci této čeledi žijí v jihovýchodní Asii, Číně a Japonsku. Rod Liphistius je dokonce endemitem pouze jedné nebo dvou jeskyní v Malajsii. Takže nezapomeňte, ačkoliv je už Mesothelae minulostí, stále přece jen něco z této pozoruhodné skupiny zbylo. Jak to přece řekl americký spisovatel William Faulkner, "Minulost není mrtvá. Dokonce ještě neskončila."

Dnes se dočkáte možná ještě jednoho článku, nemohu to však tvrdit s jistotou. Doufám, že se Vám můj článek o obrovitých pavoucích líbil, pokud ano, komentujte...