Další pátek, další Správce dinosauřího parku! Co se asi našim hrdinům přihodilo? Jakým nebezpečím byl Dan Jameson vystaven? To se dozvíte právě dnes...
Útok smečky Troodonů
Můžu říci, že Oliver občas dělá velké chyby. Nejen, že plánuje přivážet opět prehistorická zvířata na náš ostrov, vypadá to, že své plány hodlá i uskutečnit-a to stoprocentně. Nedávno přivezl obrovského štíra, velikého pavouka a stonožku, která mi způsobila nemalou bolest očí poté, co mi do nich vpustila nebezpečný jed. Stonožka později utekla, ale naštěstí jsme ji chytili. Při své pondělní expedici na Isle of Die si bohužel Oliver usmyslel, že náš park by mohl být domovem pro další dinosaury. Zatímco pochodoval s Timem a dalšími dvěma zkušenými zoology po mlžném lese, uslyšel podivné houkání. Kvůli padající mlze nebylo příliš dobře vidět do okolí, nicméně podivuhodné zvuky zesilovaly. Oliver a jeho tři přátelé se drželi při kmenech vysokých stromů, na které by v případě nebezpečí mohli hbitě vyšplhat. Nakonec byl Oliver trochu vylekán, když se jen asi dvacet metrů před ním z hustého porostu kapradin zvedla hlava. Byl to Troodon. Tohoto dinosaura už Oliver někokikrát zahlédl, ke konci dubna jej dokonce i vyfotografoval. Právě díky tomu věděl, že se k těmto relativně krotkým a nepříliš nebezpečným dinosaurům může dostat opravdu hodně blízko. Teď měl šanci nějakého Troodona chytit! Chvíli se radil se svými společníky, kteří nadšeně pokyvovali hlavou a nakonec si nabil uspávací pušku. Jenže předtím, než vůbec stačil zamířit, stanula přímo za ním celá skupinka Troodonů. Nevypadali příliš nadšeně, Oliver se totiž dostal do centra jejich teritoria. Naštvaně pobíhali okolo hloučku lidí a vyluzovali nepříjemné skřeky. Olivera to však neodradilo a po jednom v rychlosti vystřelil. Šipka zasáhla svůj cíl, vyděšený Troodon po chvíli usnul, jelikož byla v šipce velká dávka anestetik. Pád jednoho z druhů Troodony vystrašil a tak se dali na útěk, ale Oliver okamžitě střelil po dalších dvou. Měl tři Troodony, zavolal s týmem vrtulník, během několika desítek minut naložil dinosaury do klece, kterou helikoptéra nesla na dlouhém provazu, jenž pronikl korunami vysokých stromů, nakonec z dveří létajícího stroje vypadl žebřík a všichni vyšplhali nahoru. Při této průzkumné výpravě toho Oliver sice moc neobjevil, ale stejně si liboval, že alespoň chytil trojici překrásných dinosauřích dravců pro Dinosauří park... Šok přišel vzápětí...
Když helikoptéra přistála, stál jsem zrovna na travnaté louce a popíjel páteční čaj. Byl horký, zrovna jsem si ho uvařil a vychutnával jsem si pohled na krásnou, námi zatím nedotčenou krajinu. Vítr z vrtulníku mi však čaj ochladil. Napil jsem se ho, ale nebyl dobrý. Chtěl jsem Olivera proklít, ale osud to asi nechtěl a proto poručil větru, aby mi čaj vzal i s hrnkem, odnesl mi ho z ruky a rozbil o půdu. Byl jsem vzteky bez sebe, ale hned nato jsem si povšiml krabice, již helikoptéra nesla s sebou. "Dobrý bože!" vykřikl jsem a utíkal jsem směrem ke dveřím stroje, které se právě otevřely a vyšel z nich náš slavný dobrodruh. Ptal jsem se ho, jakou pitomost to zase vymyslel a co přivezl, ale on nechtěl nic slyšet a poručil mi, abych zavolal přepravní vůz. Ten v několika minutách přijel. Chlapi otevřeli víko krabice a vmžiku z ní vyběhli tři draví dinosauři a jednoho z našich mužů napadli. Víte, Troodoni se asi probudili už za letu, Oliver jim dal sice velkou dávku anestetik, ale i tak spali několik hodin a pak se jednoduše probudili. Byli plní energie a nedokázali pochopit, proč se okolní prostředí tak radikálně změnilo. Zřejmě si stále mysleli, že jsou ve svém teritoriu a tak útočili na vše kolem. Jeden z mužů po nejnebezpečnějším Troodonovi vystřelil a málem zasáhl ho do přední končetiny, kulka byla naštěstí slepá. Napadený muž však schytal dva nepěkné škrábance na levé ruce od Troodoního drápu. Smečka dinosaurů se vydala na útěk, přitom napadali každého. Nakonec to skončilo čtyřmi zraněnými, ale nikdy nešlo o horší zranění, než škrábnutí drápem. Brzy jsme Troodony odchytili a přepravili do provizorního výběhu. Potíž je v tom, že jsme dosud nezačali stavět výběh. Ani se mi nechce. Ne že bych byl líný, ale Oliver mne trochu naštval, když přivezl něco, co neplánoval, nesliboval a neoznamoval. Asi celou výstavbu výběhu nechám na něm!
Další část zase za týden, tedy, snad! Doufám, že se Vám tento díl líbil...
Žádné komentáře:
Okomentovat