Správce dinosauřího parku - Další pravěcí bezobratlí

Máme tu další pátek, který je zároveň státním svátkem, a tak hned ráno přicházím s další částí Správce dinosauřího parku... Snad se Vám bude líbit...

Další pravěcí bezobratlí

Víte, pracovat v Dinosauřím parku není vůbec lehká věc. Snažím se já, snaží se i dalších několik desítek pracovníků, snaží se dokonce i Charles, který však raději než to vysedává na verandě svého domku a popíjí vychladlou kávu (jeho umění vaření kávy však nehodlám komentovat), jen Oliver nám zase dělá přítěž. Nedávno opět přivezl něco velmi, ehm, zajímavého, něco, co by každého fanouška pravěku potěšilo a každého upracovaného správce parku pořádně naštvalo. Nové přírůstky však Oliver přivezl až poté, co jsem byl svědkem událostí týkajících se našich skutečných rezidentů. Pamatujete, jak jsem před rokem dostal do hlavy kopanec od Othnielie? Byla to matka, která chránila své hnízdo. Sezóna hnízdění probíhá u těchto menších, ptakopánvých dinosaurů v květnu až červnu, což je právě nyní. Takže jsem si vzal veterinárního asistenta Marka a společně jsme s přístroji na určení teploty a s několika pravítky vyrazili do výběhu Othnielií. Našli jsme hnízdo přímo ve středu výběhu. Šel jsem k němu, ale něco se mi tu nezdálo. Mark raději stál u dveří od ohrady, jakoby byl snad připraven utéci. Neřekl jsem ale ani slovo a pokračoval, až jsem stanul tak dva metry od hnízda. Othnielie vůbec neutíkaly, což je neobvyklé, jelikož při mém příchodu do výběhu vždy poutečou tak o tři metry dozadu. Teď se však stalo něco, co jsem opravdu ještě nikdy nezažil. Matka, které hnízdo patřilo, ke mne sama přišla. Hleděla na mě jako nějaký přízrak, jako strašlivý ufon a její zářivé oči se blyštily s patřičnou nenávistí. Očividně nebyla ráda z toho, že se přibližuji k jejím vejcím. Pak nahlas zahoukala. Začal jsem na ni v klidu mluvit a po centimetrových krocích jsem se přibližoval k hnízdečku. Matka stála hned za ním. Pak jsem si chtěl kleknout, zapínal jsem již přístroj na měření teploty hnízda. Samice ale zahoukala znovu na varování. A aby to celé utvrdila, dupla si. Bohužel na mou nohu. Řval jsem bolestí a utíkal po výběhu. Samice se po mě nakonec rozehnala. Mark byl šťastný, že jen otevřel dveře a byl z ohrady pryč, já se k němu dostal až o minutu později zalitý potem. Když se mě Mark ptal, proč mi krvácí koleno, raději jsem nic neříkal. Dostal jsem kopanec tak velký, že jsem rád, že mi ten dinosaurus nezlomil nohu. Po celý zbytek dne jsem pak byl uražen a nevyšel jsem ze své pracovny. Uvažoval jsem o pomstě, ale neodhodlal jsem se k tomu. Nehledě na to, že jsem zlobou rozbil hrneček s čajem, a že jsem si musel zavázat zraněné koleno, jsem však nakonec vyvázl docela ve zdraví...

Potom přišel na řadu Oliver a jeho skvělý dárek! Velcí pravěcí bezobratlí! Jak víte, stavíme v Dinosauřím parku insektárium, kde budou všichni prehistoričtí hmyzáci doživotně ubytováni. Budova bude postavena již brzy, sám jsem se nemohl dočkat, jaký skvělý dárek nám Oliver přiveze. Náš dobrodruh se vydal do močálů na východě Isle of Die a skutečně něco přivezl. Bohužel ne to, v co jsem doufal. Když otevřel první krabici, vyšel z ní jakýsi velký pavouk. Držel jsem se od něj dál. Oliver říkal, že je to zřejmě Mesothele, jen tak pro informaci, tento pavouk byl velký jako jeho hlava. Jak jsem to zjistil? Když se k němu Oliver přiblížil, poskytl mi dokonalé měřítko. Druhá krabice byla podlouhlá, takže se v ní skrývala nějaká veliká příšera. Otevřel jsem ji a co tam nebylo! Obrovská stonožka Arthropleura! Byla asi tři metry dlouhá, zhruba srovnatelná s autem nebo chcete-li, s krokodýlem. Oliver mi o ní povídal nějaké údajně "důležité věci", ale já mu nevěnoval pozornost a zblízka si jí prohlížel. Stonožce se to ale asi nelíbilo. Stříkla mi do očí kyanid (prudce toxickou obrannou látku). Chytil jsem se za čelo a zase jsem řval. Oliver se smál, až se za břicho popadal a ostatním to také přišlo docela legrační. Oči mě pálily jako nikdy v životě. Stál jsem na místě a nic neviděl. Oliver ke mě přiběhl, poplácal mě po zádech a řekl: "Tak co, za kolik dnů na mě zamrkáš?" Ohnal jsem se po něm rukou, ale protože jsem nic neviděl, má pěst se nakonec nedotkla Oliverovy rozesmáté tváře, ale tvrdého víka krabice. Došla mi trpělivost a zavřel jsem se ve své pracovně. Byl jsem uražen a po celý zbytek dne jsem z ní nevyšel. Nebyla to ale zase taková legrace, musel jsem si pořádně vypláchnout oči a nakonec zajít k doktorovi, který mi řekl, že látky naštěstí nebylo do očí vpuštěno tolik, abych byl oslepen. I tak jsem ale přes noc nespal, tak mě oči bolely! A to všechno kvůli Oliverovi! Jestli teď začne vozit další zvířata, tak to bude můj konec!

Jak vidíte, Dan Jameson to nemá zrovna jednoduché. Co asi Oliver přiveze příště? Jak to bude s další snůškou Othnielií a co ostatní zvířata? O tom zase za týden!