Ze zapomenutého pralesa-část 7.

Minulá část:

Zbylí členové výpravy nalezli mršinu tvora, po kterém pátrali, a který připomínal dinosaura rodu Iguanodon. Později na ně však zaútočil veliký predátor, jenž předtím tým rozdělil. Teď se stalo to samé. Jane a Mark se po chvíli vrátili k místu útoku dravce a nalezli nehybné tělo Mary-útočník ji zřejmě zadupl. Jane byla v šoku, Mark byl celkově klidný, o pomoci druhým totiž příliš mnoho povědomí neměl. Namísto toho se vrátil k mršině, u které dravec odpočíval, a na kmen stromu připevnil malou kameru. Pak zmizel. Douglas se mezitím dostal do nějakého mokřadu, v němž se setkal se skupinkou hlučných, pštrosům podobných dinosaurů. Překvapením bylo, že se mu podařilo najít jednoho ze ztracených studentů, a to Davea Bakera. Společně se vydali na cestu mokřadem a docela se i spřátelili. Později Douglas zahlédl batoh a lidskou ruku na hladině jezera. Uvědomil si, že jde o synovce Mikea. Skočil za ním do vody, ale náhle se ocitl v teritoriu sladkovodních krokodýlů...

ZE ZAPOMENUTÉHO PRALESA-ČÁST SEDMÁ:

Mikeovo nehybné tělo leželo asi na pět kroků od Douglase. Ten stál v kalné vodě, která mu sahala po hrudník, a v okolí plavali dva právě lovící krokodýlové. "Nehýbejte se, pane Fentone!" poradil mu Dave. "Jo, tohle dělal jeden chlap, když jsme byli na expedici v Brazílii," zamyslel se nahlas Douglas, "když lovil kajmany, přestal se hýbat a pak počkal na toho, co připlave nejblíže. Já krokodýla chytat nebudu, ale..." Ozvalo se hlasité šplouchnutí. Jeden z krokodýlů se potopil. Ten druhý stále plaval na hladině a zdálo se, že Douglase zpozoroval. Mnozí plazi reagují na pohyb, lovce proto zaujal pohyb Douglasových úst. Douglas strnul. Oči mu z krokodýla sjížděly na Mikeovo tělo, a pak zase zpět. Zároveň si hlídal místo, kde se potopil první krokodýl. Voda byla ale studená, chlad začal Douglase brzy nutit ke kašli. Najednou Douglas zařval. Davem to až cuklo, byl v tu chvíli opravdu napjatý. Douglas sjel rukou k noze a chytil toho tvora, jenž mu kousnutí způsobil. Byla to karetka novoguinejská! Jedná se o sladkovodní želvu, která je známá svou agresivitou, a kalné říční toky Nové Guineje jí přímo vyhovují. Douglas želvu pustil zpět do vody, na zranění nemyslel a zasoustředil se na krokodýly. Pobyt ve studené vodě se mu ale už přestával líbit. Nakonec se odhodlal k několika rychlým plaveckým tempům, chytil Mikea za ruku a vytáhl ho na hladinu. Krokodýl, který číhal pod vodou, si však na Douglase počkal a udělal rychlý výpad. Douglas na bahnitém břehu málem uklouzl a spadl do krokodýlových mocných čelistí, ale Dave ho naštěstí chytil. Dave začal hned prohlížet Mikea. Douglas byl také zvědav, co se s jeho synovcem stalo, ale momentálně se nemohl zbavit silného kašle a tak se držel v povzdálí. "To ne. To ne!!!" vykřikoval Dave, když nahmatával Mikeovu krční tepnu. "Proč? Propána, proč?!" křičel hned nato. "Je mrtvý, já vím," řekl smutně Douglas chraplavým hlasem, div se nerozkašlal, "nejevil žádné známky života už ve vodě. Je to... Je to strašný...". Daleko od mokřadu se mezitím Jane vrátila k Markovi, který si zrovna prohlížel nahrávky na kameře. "Co teď budeme dělat?" optala se jej. "To nevím," odvětil Mark, aniž by se na Jane podíval, "víš, je mi líto Mary. Asi bychom odsud měli pěkně rychle zmizet." "Já ji tady ale nemůžu nechat!" vykřikla Jane a rozbrečela se. "Musíme najít Douglase," řekl Mark suše, zapnul nahrávání kamery a odešel. Jane se musela držet s ním, sama zůstat rozhodně nechtěla. "Nevíte, kde je ten pán, který nás provázel?" zeptala se kameramana, když se již trochu uklidnila. "Buďto zdrhl, nebo je taky po něm," odpověděl rychle Mark. "Takhle se chováte i normálně? Jste pěkný drzoun!" řekla mu Jane. Mark se na ni posměšně podíval, ale raději nic neřekl. Jeho myšlenky a plány se ubíraly jiným směrem. Už teď měl na kameře dost zajímavého materiálu, bylo mu celkem jedno, zda se z pralesa dostane s někým či sám. Díky takové výpravě by se z něj mohl stát jeden z nejváženějších a nejbohatších kameramanů vůbec, ale o tom Mark pomlčel. Přítomnost Jane mu ale trochu lezla na nervy, začínal přemýšlet o tom, zda by se ji nějakou náhodou nemohl zbavit. Jane se za ním držela jako ocásek, musel by ji vytratit nějakým důmyslným způsobem. Najednou změnil směr pochodu a zamířil zpátky k mršině. Měl plán. V mokřadu se mezitím Douglas a Dave odhodlali k prohledání Mikeových zásob a také jeho batohu. Douglas po chvilce našel Mikeův slavný mobilní telefon, s jehož pomocí mladý snílek odposlouchával svého strýce dobrodruha. "Není tu signál," řekl zklamaně Douglas a chytil se za čelo, "aby to čert vzal." "Tady nějaké pokrytí nečekejte, jsme desítky kilometrů od civilizace," zakroutil hlavou Dave a pak se na telefon podíval blíže. "Leda že bychom zkusili nahrát nějaký vzkaz někomu, koho měl Mike v kontaktech. Vidím tu ale jenom nějakého Rogera Fentona." Douglas zaťal zuby. Se svým bratrem, Mikeovým otce, nechtěl mít kvůli rodinným sporům nic společného. "Mám?" řekl Dave s prstem připraveným k ťuknutí na funkci Nahrát vzkaz. "Ne," řekl bez rozmýšlení Douglas a Dave ruku svěsil, "zkusíme se teď odsud dostat sami." "A co Mike?" optal se s viditelným zděšením Dave. "Až budem venku z pralesa," otočil se k němu s charismatickým výrazem Douglas, "oni se pro něj vrátí." Dave přesto v rychlosti prohledal Mikeův batoh a vzal si s sebou několik věcí, jež by snad v budoucnu mohli potřebovat. Bylo už pozdní odpoledne, skoro pět hodin, a mlhy bylo v mokřadu tolik, že by se dala krájet. Po tom teď Douglas s Davem toužili asi nejvíce. Bohužel takovou možnost neměli. Snažili se však najít cestu, odkud se sem Douglas dostal. U příkrého srázu našli hnízdo jednoho z těch pštrosům podobných dinosaurů. "Domnívám se, že jde o Elaphrosaura nebo nějaký jemu příbuzný druh. V mládí to byl můj oblíbený dinosaurus hlavně proto, že ho spousta lidí nezná," konstatoval Douglas. "Tady je nějaký tunel, zkusme jít tudy!" navrhl Dave. Douglas souhlasil a hned se do tunelu vydali. "Vede to nahoru! Ale můžeme tam vylézt, pojď!" vyhrkl Douglas, když se podíval výše. Pochod tunelem byl krátký, nahoře čekalo na oba dobrodruhy sluneční světlo. Dostali se někam výše, mlha z mokřadu však stále zahalovala pravou část lesa. Douglas asi ale tohle místo nevybavoval. Oba se souhlasně rozhodli pokračovat pásem vysokých kapradin. Dave byl mírně vylekán, když na něj pohlédla ještěrčí tvár. Byl to varan smaragdový, který žije na stromech. Nádherná a vzácná novoguinejská specialita teď hleděla Daveovi přímo do očí. Ten se odvážil sáhnout varanovi na ocas, ještěr udělal výpad, ale to už Dave pelášil pryč. Douglas procházel kapradinovým hájem a pozoroval okolí. Pak se zastavil. Hleděl na zem. Dave také zůstal stát a z nevědomosti, co asi Douglas objevil, nemohl ani dýchat. "Tady někdo byl," zamyslel se Douglas. "Hele Dave, lidská stopa." řekl. Prales byl plný různorodého hmyzu, který neustále bzučel, i tak se Douglas odhodlal zvolat. "Raymonde!" zařval. Zaposlouchal se a zdálo se mu, že něco slyší. Byla to snad nějaká odpověď! Douglas se rozběhl k místům, odkud vycházel lidský hlas. Dave ho pochopitelně následoval. Doběhl až k nějaké skalní proláklině. Byl zklamaný, když zjistil, že odsud se nesl jeho vlastní hlas. Byla to ozvěna. Při bližším pohledu do prolákliny si však Douglas všiml řeky. "Dave, myslím, že tohle je řeka, po které jsme se sem vlastně dostali! Pamatuješ na jeskyni, kde
na nás zaútočili ti malí ptakoještěři? Pak jsme z vody vylezli a šli pěšky, ale řeka pokračovala dál. Musíme se vydat proti toku!" informoval svého druha. "A co ostatní?" optal se ho Dave. Dostalo se mu jednoznačné odpovědi: "Určitě je najdeme při cestě, jdeme!" To už se ale Mark s Jane přiblížili znovu k mršině. "Támhle na stromě mám kameru, nemohla bys mi ji prosím přinést?" zeptal se hodným, věřícným hlasem Mark. Jane pokývala hlavou a šla. Ani si neuvědomovala, do jaké léčky se to vlastně dostala. Spícího predátora teď mohlo probudit každé prasknutí malé větvičky. Zatím spokojeně odpočíva. Jane se dostala ke kameře a sundala ji. Nevypnula ale nahrávání. Pak zakopla o klacek a vykřikla. Oči toho strašného zabijáka se otevřely. Jane se kvůli Markovi ocitla ve smrtícím nebezpečí... Pokračování příště...

Kolika našim hrdinům se podaří přežít? Zjistí ještě něco více o těch tajuplných tvorech? Nebo se již nevrátí? Jedné z posledních částí se dočkáte již brzy!