Gerrothorax

Gerrothorax ("proutěný hrudník") byl obojživelník ze skupiny Temnospondyli, jenž žil v obdobích Perm a Trias, na přelomu prvohor a druhohor. Vyskytoval se na území dnešní Evropy, jeho fosilní ostatky byly odkryty na území Švédska a Německa, ale vyskytoval se i v Grónsku a několik nálezů nasvědčuje i možnému rozšíření až na území Thajska. Dnes jsou tyto části světa od sebe velice vzdáleny, nicméně v Permu a Triasu svět tvořil pouze jediný kontinent-Pangea. Zvířata, která žila v jednom koutu zeměkoule neměla problémy rozšířit se i do druhého koutu, Pangaeu totiž nerozděloval žádný oceán ani jiná velká vodní plocha. Rod Gerrothorax dosáhl velkého úspěchu hlavně ve středním a pozdním Triasu. Temnospondyli jako takoví existovali už v Karbonu, někdy před 300 miliony let. Gerrothorax byl opravdu fascinující, neboť je příkladem jistého zplošťování lebky, které se objevuje i u dnešních kladivounů nebo u jiného pravěkého obojživelníka, rodu Diplocaulus. Mezi tzv. Plagiosaury, mezi něž se Gerrothorax řadil, však byla zploštěná hlava celkově raritou. Důvod, proč se obojživelník tímto způsobem přizpůsobil prostředí, je zřejmý. Gerrothorax nejspíš ležel naprosto nehybně na dně jezera, byl dokonale maskován mezi balvany a vodními rostlinami a při tom všem číhal na ryby. Oči měl Gerrothorax umístěny úplně na vrcholku hlavy, tak, jak to mají i dnešní ze zálohy lovící predátoři, například anakondy a krokodýlové. Když pak nad Gerrothoraxem plula nic netušící rybka, obojživelník sebou prudce trhl, rozvířil dno jezera, což mohlo rybu zmást, a bleskurychle ji chytil svými širokými čelistmi. Existují však i teorie o jakémsi lákání kořisti za pomocí zvláštního výběžku, jenž se nacházel v tlamě. Něco podobného se vyskytuje i u dnešních želv kajmanek, které zejména v mládí ryby lákají na kožovitý útvar v tlamě, jenž připomíná červa či jinou rybí potravu. Poté, co se ryba dostane blízko, sklapnou čelistmi a lapí ji. Zda se však tento lovecký styl objevil už u Gerrothoraxe, to se nikdy nedozvíme. Co je jasné, je fakt, že Gerrothorax žil trvale ve vodě-byl životu v tomto prostředí vlastně přizpůsoben celým svým placatým tělem. Nejen larvy, ale také dospělci měli tři páry keříčkovitých žaber. Tento znak se vyskytuje u dnešních ocasatých obojživeníků velmi běžně, ale zemní druhy, jako například mloci, je v dospělosti ztratí. To nebyl Gerrothoraxův případ, ostatně, dokazují to i výzkumy zkamenělin. Mláďata zřejmě dýchala těmito žábrami, každopádně dospělcům se už vyvinuly plíce, ačkoliv žábry nezmizely. Je to zvláštní případ evoluce, hříčka přírody nebo zkrátka efektivní využití dvou dýchacích orgánů k životu v přirozeném prostředí. Gerrothorax byl asi 1 metr (3 stopy) dlouhý, vážit mohl tak okolo 5 kilogramů. Šlo rozhodně o úspěšný druh, žil desítky milionů let. Ale žádný druh tu není věčně, a tak i Gerrothorax spolu s ostatními, jemu příbuznými Plagiosaury na konci období Triasu vyhynul. Možná to způsobilo právě veliké vymírání, které na konci tohoto období přišlo. To bylo vyvoláno změnami ve vzhledu naší planety, superkontinent Pangaea se začal rozpadat, vznikl raný Atlantik a většina podivuhodných permsko-triaských plazů a obojživelníků nadobro vymizela. Pravé vlády dinosaurů se tento obojživelník nedočkal...

Gerrothorax je celkem známým pravěkým obojživelníkem. Jeho popisek můžete najít v knížce Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat od kolektivu autorů, mj. Barryho Coxe a Colina Harrisona.

Příště Westlothiana!!!