Správce dinosauřího parku - Potíž s Arthropleurou

Jelikož jsem byl dnes celý den v Olomouci na velmi příjemném setkání mladých lidí, je tu dnešní Správce dinosauřího parku později než obvykle. To ale nic nemění situaci, co se asi Danu Jamesonovi přihodilo?

Potíž s Arthropleurou

Máme opět celkem dost problémů s prehistorickými zvířaty, jež chováme v našem parku. Tento týden je popravdě neuvěřitelně suchý, každé ráno spadne na zem jen pár kapek z mlhy, jinak však půda vysychá a vysychají samozřejmě i jezírka poskytující našim zvířatům tekutiny. Malý Teleoceras dostal téměř úžeh či něco podobného, když zůstal dlouho na spalujícím sluníčku a neměl se z čeho napít. Naštěstí mu pomohla sprcha, při které se jak osvěžil, tak i napil, ačkoliv my vyplýtvali několik litrů drahocenné sladké vody. Pokud tedy mohu říci "vyplýtvali", protože jsme ubohému nosorožčímu mladíkovi určitě zachránili život. A zrovna Teleocerasové patří k tvorům, se kterými jinak potíže nejsou žádné. Zato nejnovější přírůstek v parku, obří třímetrová stonožka, Arthropleura, nám způsobila řadu problémů. Nebyly to problémy jen tak ledajaké, zjistili jsme totiž, že tento býložravý obr má jed silnější, než jsme předpokládali. Pravda, minulý týden jsem ho okusil ve vlastních očích a kupodivu se u mne nevyskytly žádné problémy. Kyanid je však silný toxin, který dokáže i zabíjet, a Arthropleura je schopna jej stříkat na delší vzdálenost do obličeje nepřítele. Není to zrovna příjemné, když se Vám takový toxin nějakou rankou v kůži dostane do krve. Bohužel, insektárium ještě není kompletně dostavené a tak se stalo, že Arthropleura nárazem svého mohutného těla rozrazila konstrukci dělící její výběh od venkovní části. A byla pryč! Rangerům okamžitě došla zpráva, že ji musejí chytit dříve, než se cokoliv stane, takže vyrazili. Nicméně stonožka se ztratila mezi kapradinami a už si to více než třiceti páry klapavých nohou ťapkala v husté džungli pokrývající střed ostrova. Po pár minutách neúspěšného pátrání mě rangeři informovali o této nepříjemné události. Vyrazil jsem jako blesk, ale po vyběhnutí z vily jsem zakopl a spadl na bradu. Byla to silná rána! Nahlas jsem nadával, proklínal jsem stonožku, pak dokonce i rangery, nakonec se dostalo i na Olivera, ale zatímco jsem tak utíkal a nahlas řval, obří členovec vylezl z podrostu a zamířil si to přímo ke mě. Po nepěkném zážitku s jeho kyanidem jsem se raději rozhodl utéci. Tak jsem i učinil. Jenže při běhu jsem zase zakopl. Vytáhl jsem vysílačku a řval do ní mé příkazy rangerům. Ti okamžitě přiběhli. Zakopl jsem potřetí a uvědomil jsem si, že mám na botě něco přilepeného. To zřejmě způsobovalo mé pády. Neměl jsem ale čas to řešit, chtěl jsem chlapům pomoci s odchytem toho obřího hmyzu...

Po chvilce Arthropleura zvedla své enormní tělo a stříkla kyanid do obličeje jednoho z rangerů. Ten se svalil na zem a začal nadávat. Druhý mu běžel na pomoc a Arthropleura byla v trapu. Jediný, kdo ji mohl zastavit, jsem byl já, ale ona se opět postavila a dívala se mi přímo do očí! Kryl jsem si je rukama a udělal jsem dobře, protože další sprška toxinu se od ně odrazila. Pak udělala Arthropleura něco podivuhodného-takový malý výpad. Pokrčila své masivní tělo a vrhla jej vpřed, přímo ke mě. Upadl jsem a jen tak tak jsem unikl jejím klapajícím čelistem. Za pár desítek vteřin naštěstí přiběhl třetí ranger, bez váhání skočil na Arthropleuru s přichystaným pytlem, navlekl ji do něj a pak odnesl zpět do insektária. Mě pak dalo spoustu práce organizovat opravu výběhu. Poraněný ranger na tom bohužel není moc dobře. Musel okamžitě do nemocnice, to však v našem případě znamená přeletět obrovské vzdálenosti a dostat se do Francouzské Polynésie, kde jsou i tak schopnosti lékařů omezeny na jejich nepříliš vyspělé vybavení. Dnes ráno se již ranger vrátil z nemocnice, stále má však na očích pásku a nic nevidí. Snad bude v pořádku, moc bych mu to přál... Kromě toho jsem se dnes po obědě podíval na své boty, ve kterých celý týden padám, zakopávám apod. Někdo mi na ně přilepil kus slizu nebo čeho! A ten někdo se ve chvíli, kdy jsem to zjistil, začal smát tak nahlas, že se pracovníci parku při cestě z oběda museli ohlížet, co se děje. Oliver mi udělal další naschvál! Prozradil mi, co to mám vlastně na botech-vývržky ryb, které našemu Plesiosaurovi nechutnaly. Tohle už ale opravdu přehnal!!!

Chtěli byste být správcem Dinosauřího parku? Asi by to vůbec nebylo jednoduché, že? Ale problémů určitě zase přibyde, o tom za týden!