Mé setkání s mlokem skvrnitým

Dnes na blog přidávám tak trochu netradiční článek. Pokud o mě něco víte, asi Vám neuniklo, že jedním z mých zájmů je herpetologie a s ní spojený herping (pátrání po herpetofauně, nebo-li plazech a obojživelnících). Zvláště na jaře v tomto roce si víkendy bez běhání po lesích a loukách a hledání fascinujících studenokrevných živočichů nedokáži představit, přitom také pozoruji ptáky a případně savce, naskytne-li se mi příležitost. Až donedávna jsem ovšem žádný herp neobjevil, v neděli se to ale změnilo. Nastalo mé první setkání s jedním z nejkrásnějších obojživelníků naší planety!

Obrázek z www.cs.wikipedia.org

V neděli 10. května jsem opět vyrazil na cestu do lesa s dalekohledem a s hákem na hady ve snaze objevit co nejvíce pozoruhodných zvířat. Hluboko v lese, asi dvě stě až tři sta metrů od pomalu tekoucího potůčku, jsem udělal to, co mě vždy velmi baví a co jsem se za spoustu let naučil od Nigela Marvena-otočil jsem starý kus dřeva. A co tam nebylo! Mlok skvrnitý! Okamžitě následovalo mé "Proboha!" a malý, černý obojživelník s naprosto jasnými žlutými skrvnami se už chystal zmizet. Jelikož se jednalo o můj první herp v životě, nevěděl jsem v první chvíli, co mám udělat. Mloci jsou aktivní v noci a přes den se skrývají pod kameny nebo dřevem, odkud mohou zmizet ve spadaném listí kolem. Okamžitě jsem si vytáhl mobil a pořídil první fotografii, jak ale sami uvidíte, je rozmazaná, protože se mi neskutečně třásly ruce. Byl to šok, ale zároveň jsem věděl, že jsem si konečně splnil svůj celoživotní sen. Když jsem se z tohoto parádního objevu vzpamatoval, mlok stál stále na místě a nesnažil se nijak uprchnout, vlastně ani neměl proč, protože ode mě mu rozhodně žádné nebezpečí nehrozilo. Tak jsem si ho dal na ruku a pořídil pár fotografií (viz. obrázky níže). Musím Vás ale ujistit, že jsem jej nedržel moc dlouho, ačkoliv celé setkání bylo naprosto úžasné. Zaprvé, mlok skvrnitý je chráněný zákonem a neměl by se tedy nějak ovlivňovat, v zájmu ochrany přírody je tedy dobré zmaximalizovat jeho čas strávený volným životem. Držel jsem ho tedy opravdu jen chvilku a okamžitě, a především opatrně, jsem jej hned vrátil na místo, kde jsem jej našel, dřevo pomaloučku přikryl do původní podoby a již se k němu nevracel. Zadruhé, mlok skvrnitý je jedovatý. Proto má také to výrazné, varovné zbarvení, které hned každý predátor uvidí. Je-li ohrožen, může mlok stříkat neurotoxický jed salamandrin ze žláz za očima kupodivu do očí nepřítele. To ale lidem nehrozí, nenašel-li by se tedy nějaký lump, který by mu chtěl ublížit, nicméně právě to zákon zakazuje, takže bych všem anti-milovníkům přírody doporučoval ani nepomyslet na nějaký zločin. Nicméně, existují lidé, kteří si vzali mloka na ruku, a to se projevilo silným svěděním, protože zvíře vyloučilo jed. Tito lidé měli jemnou kůži na rukou, což asi není můj případ (myslím, že se mi to jen potvrdilo), navíc exemplář, se kterým jsem se setkal, byl naprosto v klidu a v mých rukou se jen chvíli plazil. Nesnažil se utíkat, asi se cítil celkově v bezpečí. Vyjmenovali jsme si však dva důvody, proč raději mloka nebrat do ruky. Třetím důvodem je snad fakt, že kůže obojživelníků se musí udržovat vlhká a suché ruce by mohly tvorečka zbavit vody. Právě to je hlavní důvod, proč jsem jej držel jen chviličku, každý amatér i profesionál by si měl být jistý tím, že bezpečí zvířete je mnohonásobně důležitější, než bezpečí Vás samotných. Jak už jsem zmínil, po chvilce jsem mloka vrátil zpátky na místo, kde jsem jej našel, okamžitě jsem jeho území opustil a opustil jsem i les, běžel jsem domů to vše oznámit rodině a známým. A tak jsem si tedy v neděli odnesl z lesa o jeden obrovský zážitek více...

Mlok skvrnitý je v Evropě místně bežným druhem, nicméně rizikem pro druh jako takový je znečišťování ovzduší a ničení přirozeného prostředí těchto nádherných zvířat. Mé setkání s mlokem mne neskutečně inspirovalo dozvídat se více o ochraně tohoto pozoruhodného druhu, který hlavně nesmí zmizet! Jen se podívejte na fotografie, dokážete si představit, že by takoví tvorové vymizeli z přírody? Až se možná jednou s mloke setkáte Vy (nedoporučuji Vám asi dělat to, co jsem udělal já), sami pochopíte, že mloci žijí dokonale v souladu se svým přirozeným prostředím. Vždyť jen fakt, že jsou jedovatí a díky tomu nemají v přírodě žádné nepřátele, kromě člověka, nás musí donutit k zamyšlení...

Všechny následující fotografie jsou mé vlastní, prosím, nekopírujte je bez svolení autora.

Mloci jsou skutečně překrásná zvířata a je naší povinností je chránit, protože patří do ekosystému, z něhož vzešel i náš druh. Jak jsem již zmínil, toto setkání pro mě bylo velmi inspirativní a ve značné míře změnilo můj pohled na tyto krásné, leč ohrožené živočichy.

Mlok skvrnitý však možná není posledním živočichem, kterého možná ještě v našem lese někdy uvidím. Mým hlavním cílem je teď najít nějakého plaza a opravdu si tak splnit svůj mnohaletý sen. V oblasti, kde jsem jej totiž našel, je hlášen výskyt užovek, jedna před nedávnem dokonce jednomu obyvateli vlezla do koupelny. Pokud něco najdu, dám Vám vědět!