Obrázek týdne 12. 7. 2024

A máme tu druhý letošní červencový Obrázek týdne! Pokud na tento blog chodíte déle, třeba několik let, pak asi víte, že mám z různorodých důvodů léto jaksi spojeno s tropy, tropickými džunglemi a pralesy... To mi připomíná, že příběh Džungle času, který měl svého času tady na blogu ohromný úspěch, jsem psal před 10 roky! No, tehdy jsem ještě nemusel chodit o holi a používat zubní protézy. Ach, ta naivní juvenilní léta... Každopádně jsem si řekl, že tentokrát mezi Obrázky týdne zařadím nějaké dílo vyobrazující tropický les, a pak jsem narazil na tento skvost od Hodariho Nondu, který doplňuje jeden nedávno vydaný článek na webu The Extinctions. Bylo mi jasné, že ho s vámi musím sdílet.

Popisek k obrázku: V hlubinách ostrovní džungle Nového Irska, severovýchodně od Nové Guineje, učí lidský lovec svého potomka zabíjení ptáků pro obživu. Dítě natahuje tětivu luku, a míří šípem na modrozelenou slípku (Porphyrio sp.), jež se dost možná stane příštím obědem zdejší lidské tlupy. Dva bíle zbarvení papoušci kakadu (Cacatua sp.) vyplašeně opouštějí svůj hřad, a brzy lovecké dvojici přeletí nad hlavami. Zrovna tak svůj úkryt mezi větvemi stromů opouští drongo novoirský (Dicrurus megarhynchus), endemit tohoto ostrova, dlouhoocasý pták nevyskytující se nikde jinde na světě. Jeho dlouhá ocasní pera trochu splývají s tenkými kmeny stromů, avšak jeho modře zbarvená křídla jsou v kontrastu s jemně zeleně zbarvenými korunami stromů a bílou oblohou dobře pozorovatelná. Napravo vidíme zástupce dalších dvou druhů ptáků, doufající, že šíp nakonec nepoletí jejich směrem. Na zemi jsou usazeny dvě kukačky stračí (Centropus ateralbus), zatímco v jejich blízkosti vidíme hejno zelenočervených lorikalů bismarckých (Loriculus tener). Oba tyto ptačí druhy jsou endemity Bismarckova souostroví u Nové Guineje, do kterého Nové Irsko patří. V pravém horním rohu vidíme kuskuse pruhovaného (Phalanger orientalis), který byl do Nového Irska zavlečen lidmi z Nové Guineje, kde je dodnes loven pro své maso. Opomenout nelze přítomnost krajty Albertisovy (Leiopython albertisii), maximálně dvoumetrového škrtiče s typickými "piánově" zbarvenými retními šupinami. Scéna se odehrává v pozdním pleistocénu, před 25 000 roky. Lidé dorazili do Nového Irska už před 33 000 roky, zástupci Lapitské kultury pak dorazili na ostrov 3000 let před začátkem našeho letopočtu.

Pokud by vás více zajímala krajta Albertisova, která na tomto obraze "hraje", můžete si o ní přečíst v mém článku z roku 2018. Kdo si vzpomene na její roli v epizodě Jungle in the Clouds ze seriálu Lovec krokodýlů (The Crocodile Hunter) se Stevem Irwinem?

Na co vás mohu dále nalákat? Rozhodně hodlám pokračovat v psaní 6 vybraných druhů pareiasaurů; zbývá mi ještě jeden druh! Včera jsem svůj blog obohatil úryvkem ze Springwatch 2024 věnovaným skotským tetřevům, a věřte, že mám pro vás zatám vybrané ještě další dva úryvky z této série. Také bych se rád vrátil k popiskům hadů a k dopsání 2. kapitoly příběhu Oedipinas, ale jak jsem již uvedl minulý týden, trochu mne tlačí čas a tak ne vše stíhám. I z tohoto důvodu píši spíše kratší příspěvky, byť vím, že některým z vás mé dlouhé slohy velmi chybí. 😉

Pokud vše půjde hladce, mohl bych snad v příštích dnech či týdnech započít nový projekt, tedy novou sérii zaměřenou na určité téma. Uvidíme...