Správce dinosauřího parku - Zloději vajec, požár a Oliver postřelen

Léto je již v plném proudu, mnozí z Vás jistě pojedou brzy na dovolenou, jiní se vydají k vodě, ale správce Dinosauřího parku, Dan Jameson, má stále práce nad hlavu. Podívejme se, co se mu a jeho týmu přihodilo...

Zloději vajec, požár a Oliver postřelen

Někdy už ani nevím, jak svůj týdeník začít. Zvláště v poslední době. Problémů máme víc než dost a pořád jich nabývá. Po klidném předchozím týdnu přišel sled událostí, z nichž mnohé by si nikdo z nás nepřál. Zvláště to poslední, co se v průběhu uplynulého týdne stalo. Nejen, že nám to všem vyrazilo dech. Způsobilo to zároveň i totální kolaps organizace našeho týmu, ze kterého se mnozí chystají vystoupit a podat výpověď. Mnohým ze svých přátel se to snažím rozmluvit, protože právě o snižující se počet členů těm darebákům, jež vše provedli, jde. Všechno to začalo na sklonku minulého týdne. Zatímco jsme byli na Prehistorickém pobřeží Isle of Die, objevila se znepokojující zpráva: dva dělníci jen tak, bez ohlášení, odletěli. A brzy jsme přišli na to, proč a s čím. Ukradli dvě vejce Othnieliím. Starostlivé matky byly ještě den poté, co se to stalo, rozrušeny, houkaly a svá vejce hledaly ve všech rozích výběhu. Není ale tak těžké zjistit, kam dělníci odletěli. Nasedli totiž do letadla a to je přeneslo do Los Angeles v Kalifornii, Spojených státech amerických. Pátrání se ujal Tim, kontaktoval správu tamního letiště a s pomocí kamerových záznamů oba dělníky znovu vypátral. Hned na letišti se setkali s nějakým tmavě oblečeným mužem, který se pak ke kameře otočil víceméně předkem a tak mu bylo výtečně vidět do obličeje. Měl sice černé brýle, ale nejzákladnější rysy obličeje byly snadno rozpoznatelné. Když nám Tim ukázal záznam, Oliver vyhrkl, že toho muže odněkud zná. Dosud si ale nevzpomněl, kde jej viděl, i když jeho obličej v černých brýlích prý již minimálně jednou zahlédl. Domnívá se ale, že byl možná tento muž přítomen při jednom z ostřelování našeho ostrova, které prováděla banda zločinců. Ještě zajímavější je ovšem fakt, že si dva dělníci i s tím mužem objednali na letišti taxi. Taxikář, který je vezl, sdělil, že si přáli vysadit ve středu LA. To bylo vše. Alespoň však víme základní. Zřejmě se spojíme s americkou policií a otevřeme operaci "Zloději vajec", doufejme, že něco společně vypátráme. Řešení tohoto případu však bylo jedinou náplní minulého týdne...

V úterý večer jsem si, jako obvykle, šel lehnout asi po deváté hodině. Do čerstvě vypraných a nažehlených peřin jsem odcházel s přesvědčením, že dnes jsem pro zvířata při krmení i ošetřování udělal maximum. Byl jsem si jist, že jsem nevynechal žádnou povinnost a večer jsem všechny výběhy obhlédl. Lehl jsem si, ale nemohl jsem usnout. Tak jsem si četl knížku. Popadl jsem rovnou tu první, která ležela na nočním stolku. Brzy jsem zjistil, že si ze mě zase někdo udělal legraci. Otočil jsem knihu tak, abych viděl na obal, a okamžitě mne praštilo do očí jméno Oliver Marsh. Povzdychl jsem a začal hledat detektivní román, jenž mám rozečtený. Nebyl tu. Oliver mě zase přechytračil, divím se, že ho to pořád tolik baví. Vstal jsem a když jsem vykročil ze svého domku, poplašeně jsem vykřikl. Okolní domy hořely! Všude kolem mě utíkali lidé s hadicemi stříkajícími vodu na ten děsivý ohnivý živel. Hašení se účastnil i samotný Oliver a já se mu rozhodl pomoci, na řešení jeho vtípků teď nezbýval čas. Nad ostrovem letěl vrtulník a já si ho náhle všiml. Zvolal jsem na Olivera, který mne přes ten povyk sotva slyšel. Ohlédl se nahoru a spatřil nějakou pušku. Ozval se výstřel, já se příšerně polekal a Oliver padl na kolena! Helikoptéra odletěla, ale nikdo si snad ničeho nevšiml. Věděl jsem o tom jen já a Oliver, jenž se bolestí skláněl k zemi. Odvedl jsem ho do hlavní budovy, zatímco požár konečně ustával. Tam jsme zjistili, že byl naštěstí pouze postřelen do ramena. Bolest to ale byla strašná. Přenechal jsem ošetření lékařům a běžel k radaru ve vyšším patře. Tam jsem zaznamenal zrovna odlétající helikoptéru. Mířila severně od ostrova, pak zmizela úplně a ani radar ji už na takovou vzdálenost nezachytil. Vše jsem sdělil policii Francouzské Polynésie... Podle našich pozdějších domněnek někdo z helikoptéry, která neuvěřitelně tiše přelétala nad ostrovem, hodil mezi domy zapálenou tyč či něco podobného. To způsobilo požár-ten nás měl nějak odlákat. Helikoptéra pak chvíli kroužila nad výběhy se zvířaty, ti lidé zřejmě něco zamýšleli a potřebovali se podívat, kde se ohrady nacházejí. Jsem zvědav, jak tohle dopadne. Začínáme mít čímdál více trablí a teď ještě tohle. Alespoň Oliver je už v pořádku, i když na žádnou ze svých expedic ještě minimálně týden nevyrazí...

Příští část zase za týden! Doufám, že se Vám tento díl líbil, pokud ano, komentujte...