Příběh dravce Jane-část 1.

Příběh dravce Jane konečně začíná, doufám, že si jej užijete. Sám jsem se na jeho psaní velmi těšil, tak uvidíme, zda se mi povede... Je tu tedy první část!

PŘÍBĚH DRAVCE JANE-ČÁST PRVNÍ:

Na povrch prašných, lávových plání našlapovaly zadní končetiny něčeho těžkého. Patřily tvorovi, který byl ve své době nejobávanějším predátorem celé oblasti. Zuhelnatělý popel, jenž se povaloval po krajině jako nějaká pokrývka, vstřebával horký sluneční svit. Teplo sálalo úplně všude, krajina na kilometr vzdálená se už zdála zcela rozmazaná. Toto nehostinné prostředí by dnes sedělo k vnitrozemí Kanárských ostrovů nebo Chile, ale tehdy takto vypadala Montana v Severní Americe. Svět byl tehdy úplně jiný než dnes. Savci teprve čekali na svou vládu, nebi kralovali létající plazi monstrózních rozměrů a po souši putovala nechvalně známá monstra všech monster-dinosauři všech tvarů a velikostí. Byl to svět v čase vzdálený od toho dnešního 65 milionů let. Ten těžkopádný dravý tvor, jenž křižoval lávové pole, byla samice. Mířila do nedalekého lesa, tvořeného především aurakáriemi. Byla totiž gravidní a už připravená klást vejce, proto potřebovala najít dokonalé místo k vytvoření hnízda. Když opustila horké pláně a vkročila do lesa, trochu se jí ulevilo, ačkoliv to na jejím vzhledu nebylo poznat. Chlad, který se v lese držel díky výšce stromů, jež zabraňovaly slunečnímu svitu proniknout na lesní půdu, vyhovoval celé řadě zvířat, a proto si samice okamžitě všimla malého savce rodu Didelphodon. Malý tvoreček opatřený srstí a lišící se od svých dinosauřích přemožitelů snad více, než jakýkoliv jiný obratlovec v lese, zrovna proháněl velké cvrčky. Samice věděla, že tento savec může představovat nebezpečí pro její hnízdo. Pokračovala dále cestou lesem a všimla si několika ptáků poletujících po obloze. Tito opeření letci se už chystali na sesazení z trůnu létající plazy, ptakoještěry, kteří do té doby dominovali obloze. Les byl plný zvuků a dalších, zvláštních, ale překvapivě nevelkých zvířat. Samice konečně našla místo, kam by mohla naklást vejce. Ve středu toho hustého lesa se totiž nacházela spleť spadaných větví, okolo nich se nacházel kapradinový porost a byla zde i spousta teplné, sluncem ohřívané hlíny. Slunci se zde dařilo vysílat své paprsky k zemině, a to byl výsledek. Samice dvakrát hrábla do zeminy těžkou zadní končetinou a pak do jamky nakladla tři vejce. Celé to bylo za pár minut. Pak si opatrně lehla opodál. Musela si přitom dávat pozor, jednak hleděla na hnízdo a chránila jej před predátory, s opatrností však nahlížela i na sebe. Kdyby si prudce lehla, už by se nezvedla, protože přední část jejího těla byla velmi těžká a malýma ručičkama, kterýma ani nedosáhla k tlamě, by se od země neodrazila. Ležela klidně, vypadala, jakoby spala, ale ve skutečnosti stále bděla a dívala se na hnízdo, od její mocné, zuby vybavené tlamy, vzdáleného jen na čtyři až pět metrů. Nedokázala ale předpovídat, co by se tak mohlo stát. Její mozek fungoval podobně jako mozek krokodýlů nebo aligátorů, takže když by se k hnízdu přiblížil predátor, bránila by je a možná by dravce i zakousla a sežrala. Vzhledem k její blízkosti k hnízdu by se sem ale málokdo odvážil. Tři vejce, která zatím nehnutě ležela ve sluncem ohřívané půdě, byla domovem mláďat, jež se zanedlouho měla vylíhnout. Nikdy neměla poznat svého otce, toho matka už dávno zahnala a kdyby ji sám neopustil, zabila by ho. Dny ubíhaly, matka hladověla, ale neustále pozorovala hnízdo a pokoušela se úspěšně odrážet malé dravce. Zahnala jednoho Didelphodona, ale více predátorů se k hnízdu nepřiblížilo. Po delší době začala konečně skořápka u vajec praskat. Z jednoho vejce se náhle vytlačila malá nožička, a za chvíli přišla na řadu i druhá. Z druhého vejce začala vylézat malá hlava. V důsledku pohybu se skořápkou bojujících mláďat zapadlo poslední vejce až úplně dolů, ale také se z něj začal líhnout malý dinosaurus. Matka se přišla k vejcím podívat, chvíli čekala, než se mláďata sama vylíhnou, ale jinak nedělala nic. Ze všech třech vajec se vylíhli malí predátoři, čilí hned po vylíhnutí. Byly to dvě samičky a jeden sameček. Jednou z těch samiček byla hrdinka našeho příběhu, jmenuje se Jane. Ze všech mláďat si svou matku prohlížela nejdůkladněji, snad jakoby už očekávala, že ji mnohokrát bude potřebovat. Mláďata pomalými krůčky opustila hnízdo. Když to matka viděla, šla na lov. Malí dinosauři proháněli vážky, cvrčky, šváby, dokonce i vosy sedající si na blízké kvetoucí rostliny. Ze všeho toho skotačení kolem hnízda jim notně vyhládlo...

Po hodině čekání se matka vrátila s velkou utrženou nohou Parksosaura. Dala ji mláďatům a ta si ji hned očichala. Díky tomu se okamžitě dozvěděla, jaká zvířata z okolí budou jednou lovit, až budou dospělí. Pustili se do jídla. I malí dinosauři po sobě občas při hodování vyjeli, matka na ně dávala pozor a mezitím prohlížela okolí. Jane nebyla mezi svými sourozenci zrovna dominantní, její bratříček své sestřičky neustále odháněl od jídla. Nejmenší samička byla docela slabá a nedominantní. Její bratr ji nedovoloval přiblížit se k úlovku. Alespoň Jane ji nechávala na pokoji, vůbec si jí totiž nevšímala. Když ale po jídle přišel čas na další hraní, byly to právě dvě sestry, jež spolu cvičily pomyslný boj o teritorium. Najednou oblohu protnul obrovský stín. Mláďata se lekla a všechna se naráz skryla mezi skořápkami vajec, z nichž se vylíhla. Ten stín patřil nějakému velkému tvorovi, který měl křídla! A pak se objevil další stín, snad ještě větší! Ačkoliv byla ta zvířata ohromná, šlo totiž o Quetzalcoatly, ptakoještěry s rozpětím křídel přes 10 metrů, nepředstavovala pro malé dravce žádné nebezpečí. Zato matka si něco uvědomila. Její nesmírně citlivý čich zaregistroval přítomnost nějakého pro ní známého jedince stejného druhu. Musel být na kilometry daleko, ale zcela jistě pronikl do jejího teritoria. Mláďata, včetně Jane, teď čekala první životní zkouška. Jejich osud závisí na bojových schopnostech matky, zároveň se však ukáže, jak dobře se dokáží schovávat...

Pokračování příště. Doufám, že se Vám první díl líbil, pokud ano, můžete napsat komentář...