Správce dinosauřího parku - Výzkum ryboještěrů

Další pátek, další Správce! U nás panuje horké letní počasí, ale na Tedově ostrově se schyluje k dešťům... Nezpůsobí to také nějaké problémy? Snad se Vám tato část bude líbit...

Výzkum ryboještěrů

A máme je! Zločince, kteří nám tak dlouho dělali problémy! Všichni byli zatčeni, odsouzeni na spoustu let, tedy, vypadá to tak... Víte, po té přestřelce během minulého týdne se leccos změnilo, a to je skvělé. Nějaká mezinárodní mafie si zkrátka dělala nároky na několik malých ostrůvků, z nichž ten náš byl asi největší. Mezi těmi darebáky byste našli lidi z celého světa, ale je jasné, že se jim nemohlo podařit nás přemoci. Jejich úkolem prý bylo zkusit z nás dostat co nejvíce peněz, ani jim nešlo o chov pravěkých zvířat. Chtěli zdemolovat náš park, ostrov obsadit a požadovat od nás peníze. Jejich vůdce se přitom skrýval až v Číně, původem to byl ale američan. Byl též zatčen a odsouzen, vypátrán byl na základě výpovědi již předtím zatčených zločinců. Doufejme, že jeden problém nám slezl z krku. Ale jak se často stává, na obzoru se rýsuje nový. Komu vlastně patří Isle of Die? Taková otázka zase padla poté, co policie Francouzské Polynésie zatkla mafiány. Asi se teď bude toto téma znovu řešit, což pro nás není nic krásného. Především když jsme již s L. C. Clarkem vymysleli to dinosauří safari, jež by na Isle of Die probíhalo. Objevily se již i domněnky, že by mohl ostrov připadnout nám a mohli bychom jej "spravovat", neboť jsme mu nejblíže. No, uvidíme. Pevně doufám, že světové mocnosti rozhodnou správně a ve prospěch jak lidí, tak pravěkých zvířat. Pracovní týden, jenž je takřka minulostí, byl jinak neobvykle klidný. Měl jsem jen problémy s nakrmením Lagosuchů. Když jsem jim donesl larvy červů k obědu, mladý samec si všiml předmětu, který jsem položil na lavičku za plot. Byla to má vanilková zmrzlina. Tuto příchuť mám nejradši, ale to stejně nikoho nezajímá. Když jsem z výběhu odešel, zjistil jsem, že Lagosuchus unikl! Ale to pro mne nebylo tak strašné a potupné jako to, že mi snědl mou zmrzlinu. Pobíhal jsem kolem výběhu a nadával na ně, zároveň jsem ho ale hledal. Po chvíli jsem šlápl do něčeho nepěkného. Udělalo to takový hlasitý zvuk, věděl jsem, že stojím v nějakém slizu. Byla to vyvrhnutá zmrzlina, tomu malému archosaurovi asi nechutnala. Našel jsem ho poblíž, ale následky nebyly zrovna pěkné. Kvůli studené zmrzlině se mladý Lagosuchus nachladil, takže byl převezen do veterinární kliniky. Později měl problémy s dýcháním, ale včera se konečně uzdravil a teď už zase běhá po výběhu...

Ve středu jsme vyrazili na moře s velkým úkolem. Oliver přizval odborníka na ichtyosaury, profesora Dougala Jordana, aby společně prozkoumali život mořských plazů. Profesor Jordan je už starší, šedesátiletý paleontolog, který učinil během posledních třiceti let zásadní objevy ve směru porozumění prehistorickým ekosystémům. Moře bylo bouřlivé a krátká jízda na širý oceán se rázem stala něčím naprosto extrémním. Loďky se houpaly, profesor Jordan se smál a volal, že nic zábavnějšího ještě nezažil, přičemž Oliver jen pokyvoval hlavou a nahlas se smál. Mě popadla mořská nemoc a když jsem viděl darebáckého Olivera smát se až se za břicho popadal, udělalo se mi moc špatně a skoro jsem spadl ze člunu, když jsem se z něj nakláněl, aby můj obličej stanul nad vodou, předtím průzračně čistou. Do toho začalo pršet, asi jsme stihli vyjet na moře na začátku veliké bouřky, která mimochodem nepolevila dodnes. Ukázalo se to být tropickým monzunem. Ale ryboještěři, nebo-li ichthyosauridi, náhle začali z vody skákat jako delfíni a očividně si to počasí užívali. Snad se jim líbilo, že na ně padají kapky sladké vody-jaká to změna oproti slané mořské vodě, ve které tráví celý svůj život. Profesor Jordan pořídil neuvěřitelně nádherné záběry s pomocí své vysoce průmyslové kamery. Na záběrech je vidět každý detail jeho těla, jejich jiskřící plazí kůže i velké, vyboulené oči. Myslíme si, že jsme narazili na Ichthyosaury nebo případně Ophtalmosaury. Vrátili jsme se před osmou večer, z lodi jsem zprvu nedokázal vylézt, tak špatně mi bylo. Oliver si ze mě dělal legraci, ale já mu nevěnoval žádnou pozornost, ani přes hlasitý smích moudrého profesora. Zavřel jsem se ve své pracovně, ulehl na stůl a usnul. Dnes ráno se ukázalo, že ani nemá cenu vyjít z domu. Déšť je tak prudký, že bych zmoknul během minuty. Přesto asi teď, po obědě, vyrazím nakrmit některá z našich obzvláště zlobivých zvířat...

Chtěli byste takový výzkum ryboještěrů také zažít? Asi každý, kdo se zajímá o pravěk, by chtěl taková zvířata vidět, ale pozorovat je za rozbouřeného moře, kdy jeden dostane mořskou nemoc, je možná už trochu moc. Nemyslíte? Snad se Vám tento díl líbil...