Správce dinosauřího parku - Tropické bouře

Máme tu další pátek a s ním přichází i další Správce dinosauřího parku! Tentokrát výjimečně představený, jelikož v tuto dobu již nejsem přítomen doma... Zato Dan Jameson je stále na ostrově a má plné ruce práce!

Tropické bouře

Většina pracovníků parku odjela na dovolenou. Oliver se vrátil na dva týdny do Anglie a kontroluje své staré a nemocné rodiče, Charles také odjel za svou rodinou a společně se vydali na Havaj, jen já stále zůstávám na našem malém tropickém ostrůvku uprostřed Tichého oceánu a jsem svědkem bouřlivého počasí, zvedajících se mořských vln a nezbedného chování našich zvířat. Pršet začalo už před týdnem a doteď nepolevilo. Není chvíle, kdy by z oblohy nepřicházely dunivé zvuky hromů a nerýsovaly se na ní žilnaté zjevy blesků. Jsem na ostrově jen s pěti lidmi, všichni jsou to vesměs ošetřovatelé. Příští týden odjedou domů a vystřídá je několik dalších, kteří se už vrátí z dovolených. Ale věřte tomu nebo ne, ta naše zvířata snad cítí, že je nás tu na všechnu práci jen šest. Včera jsem měl potíže s dvěma Cryptoclidy, kteří jsou již skoro dospělí. Trochu se do sebe pustili, asi jen tak přátelsky, a skončilo to skoro bitvou na život a na smrt! Musel jsem je od sebe oddělit, ale to není zrovna dvakrát jednoduchý úkol, když musíte oba zuřivé a naštvané mořské plazy vytáhnout z vody a oni po Vás k tomu ještě nejednou chňapnou! Naštěstí jsem vždycky uhnul. Nakonec jsme v akváriu vystavěli malou bariéru, ale obávám se, že silnější náraz jejich podlouhlého těla by ji zlomil a zase by se do sebe pustili. Možná jsou teritoriální, ale to nevím s jistotou, chybí nám tu Oliver, který je expertem na chování divoké zvěře. Ve středu jsem zase nemohl nakrmit mladého Giganotosaura, kterému strava sice svědčí, je však stále vybíravější. Toho dne navíc uhodil prudký liják a mladý predátor nevyšel z úkrytu. Promočené maso pak nechtěl sežrat, zato si však na něm pochutnala skupinka nezvaných hostů. Nějací ptakoještěři, přibližně dvakrát tak dlouzí, jako jsem já vysoký, přiletěli z Isle of Die a nakrmili se tím masem. Když jsem to zjistil, odehnal jsem je, ale řeknu Vám, ten jejich zjev byl zvláštní i povědomý. Někde jsem už tato zvířata viděl, kdybych si jen vzpomněl, kde...

Dnes ráno přišla další vlna tropických bouřek. V osm ráno jsme s chlapi seděli v jídelně a dopřávali si ne zrovna luxusní snídani. Ohřívali jsme si brambory, což děláme celý týden a už nás z toho na ně přešla chuť. Když Charles i Oliver odjeli, dohodli jsme se, že si zagrilujeme, jenže počasí nám to nedovoluje. Po snídani mě navíc jeden z chlapů upozornil, že malý Teleoceras pobíhá po výběhu jako divý. Bylo jasné, že se bojí bouřky. Občas pobíhal po výběhu a pak se zase přitiskl k docela klidné matce. I když už je skoro dospělý, stále si na některé typy počasí nebo klima nezvyknul. A před chvílí jsem zase zjistil, že na pláži leží něco opravdu podivného. Přišel jsem k tomu blíže a zjistil, že se dívám nejspíše na nějakého mořského škorpióna! Byl už mrtvý, muselo ho vyplavit moře-to ta bouře. Zvedající se vlny nebohého bezobratlého pohřbily v plážovém písku. Byl ale obrovský, tipuji, že měřil přes tři metry. Pořídil jsem pár fotografií a běžel upozornit na to chlapy, ale když jsme se vrátili, byl už pryč. Asi si ho moře zase vzalo, anebo snad nebyl tak mrtvý, jak vypadal? Těžko říci, ale jedna věc je jasná: Pořád nevíme, s jakými tvory tu vlastně žijeme!

Stále platí článek Omluva . Příští části se ale dočkáte rozhodně zase za týden, poněvadž bude opět představena!