Slavné expedice: Stromerova výprava do Egypta

SLAVNÉ EXPEDICE

STROMEROVA VÝPRAVA DO EGYPTA

Ernst Freiherr Stromer von Reichenbach (12. června 1871 až 18. prosince 1952) byl německý aristokrat a paleontolog. Jeho druhé jméno, Freiherr, znamená v němčině zhruba něco jako "baron". Tento muž byl však více, než pouhým šlechticem. Uspořádal totiž velkou paleontologickou expedici, která přinesla světu řadu podstatných objevů, z nichž mnohé později změnily náš náhled na minulost severní Afriky, a kromě toho také na tvory, kteří tuto nehostinnou oblast obývali. Popsal mnoho druhů dinosaurů, jež nalezl, ale i přes všechnu jeho snahu se nakonec nejvýznamnější nálezy nadobro ztratily... Podrobně si popíšeme expedici, kterou na počátku 20. století Enrst Stromer podnikl, a o které se dnes jak kdy mluví, ať už v souvislosti s pozdějšími výzkumy, nebo s objevem oné na fosílie bohaté oblasti, ve které Stromer pátral po stopách pravěkého života...

Stromer pracoval v Bavorské státní paleontologické sbírce historické geologie v Mnichově. Byl jistě profesionálním paleontologem, v terénu však příliš nepracoval. To se změnilo až roku 1910, kdy Stromera, nebo případně někoho z jeho blízkých spolupracovníků, napadlo uspořádat velkou expedici do Egypta. Z Evropy a Severní Ameriky bylo už na počátku 20. století známo mnoho skvělých a revolučních nálezů týkajících se dinosaurů a vůbec druhohorních živočichů i rostlin. Ovšem Afrika byla stále kontinentem, na který bezpočet vědců jaksi zapomínal. Stromer chtěl zřejmě prozkoumat, jaké zkameněliny tamní horniny obsahují. S jistotou určitě nemohl vědět, co jej čeká, a co nakonec nalezne. Dnes Stromerovy nálezy vyrážejí prehistorickým nadšencům dech, on sám však nevěděl, že něco takového v životě nalezne...

Plánování expedice proběhlo v roce 1910. 7. listopadu téhož roku Stromer dorazil do Alexandrie v Egyptě. Musel bohužel na lodi zůstat po další dva dny, neboť byla loď uzavřena do karantény. Pasažéři měli nějaký typ mořské nemoci. Nastala středa 9. listopadu a Stromer konečně opustil loď poté, co to místní lékař povolil. O den později Ernsta čekala cesta vlakem do Káhiry, největšího a zároveň hlavního města Egypta. V hotelu Stromer údajně našel dopis od ředitele Geological Survey of Egypt, přičemž odpoledne se pak paleontolog setkal s Georgem Steindorffem, předním německým egyptologem, se kterým následně naplánoval budoucí expedici. Stromer byl na formality zvyklý už z domova, takže mu tato setkání u čaje v drahých restauracích určitě nedělala problémy. 14. listopadu se svými společníky údajně naplánoval výpravu do oázy Bahariya-dnes proslulého, paleontologům velmi dobře známého naleziště. S plánováním tedy nebyly žádné trable, se získáním povolení pro vstup do pouště do už bylo těžší. V roce 1910 (a ještě o mnoho desetiletí později) byl Egypt britskou kolonií, možná lépe řečeno zkrátka součástí britského království. Rozpory a napětí mezi Německem a Británií neustále rostly a obě země byly navzájem na pozoru před činností svého potencionálního nepřítele kdekoliv ve světě. Nakonec se Stromerovi jako zázrakem povolení dostalo, což bylo velice výjimečné...

Podle všeho expedice oficiálně odstartovala 19. listopadu 1910, když se Stromer se svými spolupracovníky dostal do Gízy, kde začal s hledáním zkamenělin primitivních savců. Nicméně jeho cílem nebylo nalézt maličkaté, myším podobné tvorečky, chtěl něco mnohem většího: nalézt pozůstatky egyptských dinosaurů. Stále se mu však nedařilo žádné najít. Nalezl alespoň několik žraločích zubů a další pozůstatky mořských živočichů, z nichž se dalo jasně vyčíst, že tato oblast kdysi ležela pod mořem. Pro Ernsta Stromera to mohlo být trochu zklamání a začala se naskytovat možnost, že žádné dinosauří pozůstatky neobjeví. Brzy se však objevily zajímavější nálezy, například kusy želvích krunýřů či čelist vyhynulého typu krokodýla. V prosinci se Stromer vrátil zpět do Káhiry, byl velice zklamán a ačkoliv učinil několik pěkných paleontologických nálezů, jeho víra v objevení dinosauřích ostatků klesala. Jeden z jeho spolupracovníků, Markgraf, však brzy objevil lebku vyhynulého druhu opice, jenž byl na objevitelovu počest nazván Libypithecus markgrafii. Stromerovi to možná dodalo na odhodlání a rozhodl se vypravit na Nil, zde však nic nenalezl. Dvě plánované části expedice již tedy byly minulostí a moc toho nepřinesly. Pak ale přišla ta třetí. Říká se "do třetice všeho dobrého", v tomto případě to rozhodně platí. Konečně nadešla výprava do oázy Bahariya...

Zde Stromer nalezl grafmenty kostí a zubů dávných stvoření, po kterých tak dlouho a usilovně pátral. Konečně se mu jeho trpělivost vyplatila. Našel zkamenělé kosti jakéhosi obrovského tvora, kterého snad zprvu ani nedokázal zařadit. Pojmenoval jej Carcharodontosaurus, tedy "ještěr se žraločími zuby". Zuby toho obrovitého dinosaura se mu totiž jevily jako zuby velkého bílého žraloka anebo snad jeho ještě většího, prehistorického příbuzného, druhu Carcharodon megalodon. Stromer s pomocí svých zkušených očí z hornin vyčetl, že musejí být tak 100-90 milionů let staré a že tím pádem pocházejí z konce rané Křídy. To byl ale úžasný nález, jelikož na počátku 20. století věda ještě mnoho dinosaurů z té doby neznala. Carcharodontosaurus byl sám o sobě obrovský dravec, měřil 12 až 13 metrů na délku a délka jeho lebky činila 1,53 metru, což je více, než u Tyrannosaura Rexe! Tento devítitunový predátor, jako rod popsaný Stromerem roku 1913, musel lovit velkou kořist. Tu Stromer také nalezl...

Ernst našel humerus (pažní kost) náležející velkému sauropodnímu (dlouhokrkému) dinosaurovi, přinejmenším tak 10 metrů dlouhému. Toto veliké zvíře bylo nazváno Aegyptosaurus (není asi překvapením, že k popisu došlo až o 20 let později, roku 1932). Dalším velkým predátorem, kterého Ernst nalezl, byl Bahariasaurus, teropod taktéž větší, než samotný T-Rex. Byl nazván na počest místa, v němž byl nalezen. Stromer ho popsal roku 1934, dnes se někteří vědci domnívají, že je synonimický s rodem Deltadromeus, kterého roku 1996 popsal slavní americký paleontolog a jeden z významných a velkých dobrodruhů současnosti, Paul Sereno. Tito dravci, měřící tak 8-13 met
rů na délku, museli pouští prohánět velkou kořist a podle některých teorií se alespoň na čas (kupříkladu při lovu sauropodů) slučovali do tlup či smeček. Dalším jistě velice zajímavým nálezem byl Stomatosuchus, obří příbuzný krokodýlů měřící 10 metrů na délku. Takové zvíře mohlo vyrazit z vody po velkých dinosaurech, jeho přítomnost na místě však dokázala, že Bahariya nebyla před 95 miliony let jen pustinou, ale mokřadem, nad kterým se možná tyčily stromy měřící i 60 metrů...

Roku 1912 ale přišel asi nejzajímavější nález. Stromer učinil překvapivý objev, našel úlomky neobvykle dlouhé lebky, tenkého obratle měřícího 165 centimetrů a několika málo zubů. Ten dlouhý obratel ho zaujal asi nejvíce a začal přemýšlet o tom, zda nemohl podpírat nějakou plachtu nebo ploutvi... Dlouhé hřbetní trny, lebka podobná krokodýlovi, náležející však mnohem děsivějšímu monstru-příšeře, která je největším masožravým dinosaurem, jaký kdy žil. Roku 1915 Ernst nazval svůj objev Spinosaurus aegypticus. Ihned předpokládal, že tvor byl mnohem, mnohem větší než Tyrannosaurus Rex a jeho spekulace byly nakonec pravdivé, poněvadž tato dravá šelma měřila skoro 18 metrů na délku. I když to byl rybožrout, mohl být pořádně nebezpečný. Fosílie byly vystaveny ve zvláštní expozici v Mnichově, odkud ale brzy zmizely nadobro...

Stromerova expedice přinesla tolik úžasných a převratných objevů! Roku 1944, za 2. světové války, však došlo k náletu, při němž bylo muzeum bombardováno. Carcharodontosaurus, Aegyptosaurus, Bahariasaurus, Stomatosuchus i Spinosaurus se změnily v prach. Tak, jako přírodní události před 95 miliony lety rozložily jejich kůži i maso, tak lidská síla roztavila i jejich kosti. Těžko říci, jaký názor na to mohl mít samotný Stromer. Žil ještě 12 let po náletu a lze předpokládat, že byl alespoň smutný z této události. Možná pomýšlel na to, že jeho práce vyšla nazmar. Jediné, co se z nálezů, včetně Spinosaura, zachovalo, byly fotografie a důkladné nákresy. Ty byly uskladněny v depozitářích muzea a veřejnosti ukazovány nebyly...

Svět paleontologie se s onou hroznou událostí musel naučit žít, i když veřejnost o Spinosaurovi ani pořádně nevěděla. Největším predátorem byl v té době i po mnoho dalších desetiletí T-Rex (přičemž i v dnešní době je právem brán jako král dinosaurů). Na Spinosaura se nakonec úplně zapomnělo a po mnoho desetiletí se nemluvilo ani o Stromerově expedici. Pak v roce 1975 někdo neznámý v jižním Maroku objevil lebku, ta byla 27 let uchovávána v soukromé sbírce v Itálii. Až roku 1996 americký paleontolog Paul Sereno nalezl v Maroku další exemplář Spinosaura a určil, že tento predátor byl jasně větší, než T-Rex. Spinosaurus se konečně dostal do většího povědomí veřejnosti. Nakonec se objevil i ve 3. díle Jurského parku, kde si zahrál roli velké dravé šelmy a tím pádem se stal jedním z nejslavnějších dinosaurů. Avšak, nejen to. Podařilo se najít i původní Stromerovu lokalitu, oázu Bahariya. Tam byly později vyzdviženy kosti dinosaurů rodů Deltadromeus, Ouranosaurus a Afrovenator. První nalezenou fosílií novodobé expedice však byla kost sauropoda rodu Paralititan. A aby se na Stromera nezapomnělo, byl roku 2001 tento dinosaur nazván Paralititan stromeri...

Práce, kterou Stromer v terénu nehostinné Saharské pouště odvedl, je dnes náležitě ceněna a je dobře, že po něm byl pojmenován i jeden ze známých, majestátních dinosaurů. Svou prací totiž tento paleontolog velmi přispěl našemu poznání světa...