Ptačí řády a jejich evoluce: Trogoni

"Všem se líbí ptáci. Které jiné divoké zvíře je více přístupno našim očím a uším blízko k nám i všem ve světě tak univerzálně, jako pták?" David Attenborough

Trogoni

Stratigrafický výskyt: raný Eocén (49 ma) až současnost

Areál rozšíření: rovníkové oblasti (střední a Jižní Amerika, subsaharská Afrika, jižní a jihovýchodní Asie)

CO TO VLASTNĚ JSOU TI TROGONI?

Trogoni jsou řádem ptáků příbuzných srostloprstým, sovám a myšákům. Samci se ozývají hlasitými, výraznými zvuky, zatímco samice jsou mnohem tišší, důležité je však uvést, že jsou tito ptáci poklidnými lovci hmyzu nebo sběrači ovoce. Jiným typem potravy se zpravidla neživí. Slovo "trogon" znamená v řečtině "okusování" a poukazuje na zvláštní vlastnost těchto ptáků, kterou je možno pozorovat v období jejich hnízdění. Trogoni totiž vyhlodávají díry do kůry stromů a následně si v nich vytvářejí hnízda. Dalším typickým znakem trogonů je kompaktní tělo a dlouhý, v případě některých zástupců řádu, velmi dlouhý ocas. Mezi ptáky je unikátní také uspořádání jejich prstů na zadních končetinách, dva prsty míří dopředu a dva dozadu. Křídla jsou obyčejně krátká, ale dostatečně silná na to, aby unesla tělo trogonů. Svaly uchycující křídla tvoří i přes 20 % hmotnosti těla, které váží v případě kvesala chocholatého, největšího současného zástupce trogonů, nanejvýš 210 gramů...

Trogon rudohlavý (Harpactes erythrocephalus)

EVOLUCE ŘÁDU TROGONIFORMES:

Jak je již zvykem u většiny moderních ptačích řádů, i první trogoni se objevili v Evropě. V období Eocénu zde totiž převládalo mnohem teplejší klima a většina Evropy, včetně dnešního Německa, byla porostlá tropickými lesy, jež by na první pohled jistě připomínaly deštné pralesy dnešní jihovýchodní Asie. Možná nejstarší známý zástupce řádu trogonů se objevil už před 54 miliony let na území Dánska, nicméně zde opět není zcela jasné, zda nepatřil do jiného, třeba mnohem primitivnějšího ptačího řádu. Mnohem jistější nález pochází z Německa, konkrétně z Messelu, což je největší evropské třetihorní naleziště. Jmenoval se Masillatrogon a žil před 49 miliony let. Znaky řádu trogonů jsou u něj již patrné, včetně postavení prstů na zadních končetinách nebo délky křídel k poměru velikosti těla. Vedle kostry se na fosílii (viz. obrázek pod textem) zachovaly i obrysy peří, jež dokazují, že měl Masillatrogon dlouhý ocas, což je pro trogony typické. Vývojově pokročilejší rody trogonů se také vyskytovaly ve střední a západní Evropě, jeden nález pochází kupříkladu ze Švýcarska a byl nalezen v horninách z období Oligocénu. Mnoho jiných ptačích řádů, např. papoušci nebo myšáci, dnes v Evropě nežijí, ale stejně jako trogoni se vyvinuli právě zde. Evropa před cca 50 miliony lety opravdu poskytovala dokonalé útočiště velké diverzitě ptáků. Pozdějši se však trogoni z Evropy přesunuli do Afriky a do Asie, k tomu došlo v pozdním Oligocénu nebo v raném Miocénu. První američtí trogoni, kteří se zabydleli v neotropech (střední a Jižní Americe), se ve fosilním záznamu objevují až před 2,6 milionu let...

Masillatrogon z německého Messelu

DNEŠNÍ TROGONI:

Dnešní trogoni jsou tropickými parádníky. Vyskytují se v tropických oblastech skoro celého světa, tedy ve střední a Jižní Americe, v subsaharské Africe a v jižní a jihovýchodní Asii. Z kontinentů se jim nepodařilo osídlit Austrálii a Antarktidu, a v Evropě, své pravlasti, se už desítky milionů let nevyskytují. Trogoni se zpravidla zdržují v korunách deštných a monzunových lesů a hrají všemi možnými barvami. Je ale pravda, že trogoni Nového světa jsou pestřejší a barevnější, než trogoni Starého světa. Tito nádherní ptáci, kteří vesměs svým peřím reprezentují snad všechny barvy, tvoří 7 rodů (Apaloderma, Apalharpactes, Harpactes, Priotelus, Trogon, Euptilotis a Pharomachrus). Druhů žije na Zemi celkem 39, nejvíce je jich v neotropech-24 druhů se zdržuje v tropických oblastech střední a Jižní Ameriky. 12 druhů žije v Asii a jen tři se rozšířily po subsaharské Africe. Vesměs jsou zástupci řádu označováni jako trogoni nebo kvesalové. O jejich chování se toho však mnoho neví, většina poznatků vychází z pozorování ornitologa Alexandera Skutche. Protože jsou však tito ptáci veřejností označováni jako "jedni z nejkrásnějších", mnoho ekoturistických společností ve střední Americe zřídilo rezervace, ve kterých se pozorovatelé mohou dostat blíže ke kvesalům. Trogoni se živí ovocem a hmyzem a stejně jako všechny dnešní druhy žijící v pralesích, čelí i oni velkému nebezpečí ze strany člověka. Kácení lesů a ničení přírozeného prostředí trogonů má za následek úpadek jejich počtů, ale člověkem zatím nebyl vyhuben jediný druh. Zajímavé je, že jsou tito ptáci teritoriální, a mají asi také výbornou paměť, neboť dobře znají ostatní jedince žijící ve stejné oblasti a možná z toho důvodu spolu páry žijí po celý život. Trogoni žijící v nížinnách nejsou příliš dobrými letci, ačkoliv na kratší vzdálenost se vrhnou kamkoliv. Horské druhy naopak často překonávají kilometrové vzdálenosti. Jeden z nejkrásnějších zástupců tohoto řádu, trogon šedoprsý, byl poprvé odchycen viktoriánským přírodovědcem Johnem Whiteheadem, průzkumníkem jihovýchodní Asie a prvním mužem, který kdy vystoupil na nejvyšší horu ostrova Borneo. Pták, kterého našel, je endemitem ostrova Borneo a žije pouze v horských pralesích v nadmořské výšce 900 až 1500 metrů nad mořem...

Trogon šedoprsý (Harpactes whiteheadi), kterého roku 1888 objevil John Whitehead