Příběh dravce Jane-část 2.

Příběh dravce Jane pokračuje druhou částí, doufám, že si ji s radostí užijete. Minulou část naleznete v rubrice Příběhy na vyprávění .

PŘÍBĚH DRAVCE JANE-DRUHÁ ČÁST:

Matka pach toho určitého jedince znala, protože šlo o otce mláďat. Dospělí samci se ale o mláďata nestarají, vše nechávají na matkách. Pokud jsou hladoví a najdou mládě, zabijí a sežerou jej. Ani k vlastním potomkům je neváže mateřské pouto. Matka právě cosi vycítila a zároveň si uvědomila, že tři malí skotačící dravci, kteří se před nedávnem vyklubali z vajec, by se mohli ocitnout ve smrtícím nebezpečí. Právě tak si ale uvědomila i to, že těžkosti teď čekají ji. Možná jí ani nezáleželo tolik na mláďatech, jako na vlastním teritoriu. Ať už na její území pronikl kdokoliv, musel za to tvrdě zaplatit. Za chvíli se začal ozývat hlasitý řev, trochu hrubější, než vydávají samice. Matka na něj odpověděla. Chvíli bylo úplné ticho. Po nebi nelétali žádní pterosauři, koruny stromů jako by opustili všichni zpívající ptáci. Pak přišel samec. Rozhrnul více než tři metry vysoký keř a jeho hlava se svítícíma očima pohlížela na rodinku. Samec byl jaksi štíhlý, patrně vyhladovělý. Proto tedy přišel sem, hledal tu nějakou potravu. Tou ale mohla být i mláďata a matka si tedy to vše vyložila jako čistou provokaci. Vyrazila proti nepříteli a narazila do něj těžkou hlavou. Samec se zalekl a udělal pár kroků vzad, zatímco mláďata se bez přemýšlení schovala do malé jamky poblíž hnízda. Kdyby je samec uviděl, bylo by zle. Tyrannosauridi byli totiž kanibalové. Samec na chvíli ucítil, že v tomto souboji přece nemůže mít šanci. Ale hlad nakonec zvítězil a tak se vrhl po matce. Ta schytala velký kousanec na krku. Popadla tedy svými zuby jednu z malých předních končetin svého soka a prudce trhla. Samec tento útok opětoval dalším zahryznutím se do krku nepřítele. Matka nahlas zařvala a zakousla se do samcova boku, ten řval a škubal sebou, aby jej pustila, ale dlouhé zuby se při tom pohybu zařezávaly jen hlouběji a hlouběji do masa. Samec nakonec praštil samici ocasem a utekl. Z poklidného místa se stalo bojiště a všude dokola bylo plno krve. Utrpěla více matka nebo vetřelec? Zesláblá obránkyně mláďat i teritoria padla na zem a nehýbala se. Mláďata měla už také dobrý čich a když ucítila, že vetřelec je na stovky metrů daleko, opustila dočasný úkryt. Jane a její mladší sestra okamžitě přiběhly k matce. Až teď se ukázalo, že těžce dýchá a nahlas u toho sýpá. Jejich bráška se držel dál, byl ještě trochu vyplašený, ale zároveň už neměl k matce takový vztah. Po několik dalších dnů to na místě moc šťastně nevypadalo. Matka se jednoho dne jako zázrakem postavila na nohy a vyrazila na lov, a kupodivu ulovila mládě Edmontosaura. Mláďata už opustila hnízdní prostředí a následovala ji. Učila se lovit, ale matka přesto jaksi slábla. Jedné noci se rodinka uchýlila zpět na místě boje. Za měsíčního svitu, když všichni spali, ji sameček opustil. Byl už dost velký a samci tohoto druhu obvykle žijí samotářsky, ačkoliv někdy se mohou přidat k nějaké lovecké tlupě. Bylo na čase, aby si našel vlastní teritorium a začal svůj vlastní boj o přežití v tvrdém, nemilosrdném Křídovém světě. Později ráno došlo k dalšímu dramatickému odhalení. Menší a nedominantní samička v noci zemřela. Její bratr ji neustále odháněl od jídla, a ačkoliv měla u Jane trochu zastání, tlak ze strany nejsilnějšího sourozence už nevydržela. Matka se ze zranění už uzdravovala, ale Jane po svém boku mít nechtěla. Po pár dnech i ona musela opustit rodné území. Svou matku už možná nikdy neuvidí, zato ji však čeká úplně jiný svět. Jane nebyla nijak nucena k tomu, aby od matky odešla, ale také vycítila, že je čas prozkoumat onen veliký svět, kterému vládnou, jak jinak, dinosauři...

Hned za lesem necelý rok stará Jane spatřila poprvé v životě lávová pole. Byla to úplně jiná krajina, než na kterou byla zvyklá. Brzy zamířila k velkému sladkovodnímu jezeru, nad nímž se horkem mlžil vzduch. Pobyt v lese se jí líbil více, ale tady to mohlo být zajímavé též. U jezera se napila a chvíli si odpočinula. Také konečně zahlédla jedny z největších a patrně nejnebezpečnějších obyvatel tohoto světa-Triceratopse. Velcí býložraví dinosauři s rohy umístěnými vpřed a zobáky tak silnými, že jedním kousnutím by zlomili kost, požírali u jezera nízko rostoucí kapradí. Velcí býci měli jasně zbarvené krční štíty a občas jeden po druhém vyběhl jako by jej chtěl varovat před nějakým pozdějším výpadem nebo soubojem. Samice s mláďaty stály spíše opodál a samců si nevšímaly. Po nebi létali menší druhy ptakoještěrů, ale občas oblohu protnul i velký stín křídel Quetzalcoatla. Toho již Jane znala a věděla, že ani od tak obrovských létajících plazů jí nehrozí žádné nebezpečí. Při své cestě narazila na další les, tentokrát jehličnatý. Šlo o teritorium nějakého velkého predátora a tak jej raději co nejrychleji přešla. Území za ním bylo jedinci jejího druhu pravděpodobně neobydleno. Tady mohla začít svůj pravý příběh. Krajina se zdála být mírně potemnělou, ale sopečným polem putovalo stádo Edmontosaurů a ti by mohli být dobrou kořistí. Jane se tedy usídlila zde. Jen nad obzorem se tyčil možný nepřítel, sopka chrlící smrtelný plyn...

Pokračování příště, s největší pravděpodobností v srpnu... Do komentářů můžete napsat, co si zatím o příběhu myslíte...