Jedno z nejkrásnějších období roku, Duhový měsíc červen, je takřka za námi. Avšak dříve, než skončí, musím v rámci šestého měsíce roku do rubriky Obrázky týdne zařadit ještě jedno dílo. Předchozí tři obrazy byly zasazeny do aridních oblastí. Tentokrát už to bude trochu jinak - a navíc nás čeká scéna o dost divočejší! Tento výtečný paleoart je dílem brazilského umělce Heitoresco. Podle mě by byl vhodnou obálkou pro nějaké nové vydání Gladiátorů druhohor (byť si nevzpomínám, zda tito konkrétní teropodi v Marešově knize vystupovali).
Popisek k obrázku: Dvě samice obřích teropodů druhu Carcharodontosaurus saharicus spolu zápolí o teritorium, zatímco je večerní slunko postupně zakrýváno tmavými mraky. Schyluje se k bouři, a z oblohy se ozývá jeden hrom za druhým, doplňovány zuřivým řevem naštvaných zvířat. Přetlačují se, vrážejí do sebe hrudníkem, a jedna ze samic dokonce zvolila taktiku lehkého podrápání své rivalky. Ostré drápy její levé zadní tlapy se zarývají menší soupeřící do kůže na boku, a způsobují šrám, který se jistě nedlouho po bitvě zahojí. Rána má menší samici upozornit, aby souboj ukončila, a tohoto území se vzdala. Jakmile bude rozhodnuto, která z carcharodontosauřic je vítězná, nechají se obě samice na pokoji, a každá si půjde vlastní cestou. Při soubojích o území nebo o partnery se mnozí živočichové nezabíjejí; mohou si maximálně způsobit nevážná poranění, ale nikdy není jejich cílem zbavit zástupce vlastního druhu života. V tomto konkrétním případě rozhodně zabití rivalky není ani na místě, neboť se jedná o ohromné tvory. Carcharodontosaurus je samozřejmě znám jako jeden z největších masožravých dinosaurů všech dob; mohl měřit až 12,5 metru na délku a vážit i 7 tun. Jeho rodové jméno odkazuje na žraloky rodu Carcharodon, a to kvůli zdánlivé podobnosti jeho zubů dnešním bílým žralokům a jeho příbuzným. Svou severoafrickou domovinu v pozdní křídě tento dinosaurus sdílel s dalším ohromným masožravcem, spinosaurem. Scéna se odehrává před 100 miliony lety na území, které bude jednoho dne patřit Egyptu.
Abych se doplnil, zvířata pochopitelně mohou zabít zástupce svého druhu; každý z nás ví o infanticidě způsobené lvími nebo medvědími samci, potkají-li mláďata, která nepatří jim. Rád bych však odkázal na knihu Galapágy od rakouského zoologa, etologa a evolučního biologa Irenäuse Eibl-Eibesfeldta; v ní uvádí, že při soubojích o teritorium či partnery se živočichové nezabíjejí. Inspirován Eibl-Eibesfeldtovými Galapágami, napsal jsem na tomto téma v lednu 2020 článek Zvířecí turnaje.
Ještě bych vám rád připomněl, že jsem ve středu vydal článek o nových dokumentárních filmech a seriálech o přírodě a pravěku z května a června! Máte-li zájem o nové paleodokumenty o australské megafauně, tyrannosaurech a neandrtálcích, jistě si přijdete na své. Jinak začínám připravovat další várku úryvků z posledního Springwatch, ve kterém se řešila velmi zajímavá témata. Již brzy!
Dále vám mohu slíbit brzké vydání 2. kapitoly příběhu Oedipinas... O víkendu bude Blogorgonopsid rozhodně živý!
17 komentářů:
Mimochodem, teď jsem šel na Twitter a viděl jsem tento příspěvek od Jsme fér:
https://x.com/JsmeFer/status/1806573260223439156
Jestli někdo tvrdí, že se gayové nesetkávají s útlakem ze strany homofobních debilů, zaslouží si adamantiový drápy hluboko v prdeli. Tohle se děje v Česku v roce 2024! Neuvěřitelné...
Jo, takových debilů s prominutím, je tu pořád dost. Bohužel.
Mám u tebe spoustu nepřečteného - z mnoha důvodů teď trošku zápasím s časem, ale moc se těším na dokumentární novinky, které mám rozečtené a další kapitálu, tu první dočtu - byli jsme teď kvůli bouřkám několikrát bez internetu.
Doufám, že se máš dobře. Hezkou neděli. 🙂
Bez prominutí. ;)
Ty jo, to mě fakt naštvalo! Povinností všech je číst každý můj článek, i když nemají přístup k internetu!!! A je mi jedno, jak se k blogu dostanou!!! Ne, dělám si srandu. :D :D :D Samozřejmě to nemyslím vážně... Let Kuzuri have his fun... :D
Jo, doufám, že příběh se ti bude líbit. :) Druhou kapitolu teď píšu...
Občas si říkám, že žijeme ve světě, kde už to není tak hrozné jak bývalo. Ale opak je v mnoha případech pravdou. Je to hnus. Proč to někteří pořád řeší, to mi hlava nebere.
:D Čtu každý. I když jeden třeba na několik částí, ale to mi vůbec nevadí. :)
Zatím jen to fajn - dobře se to čte. :) Jsem zvědavá na pokračování. Já se taky chystám někdy sednout k notaťasu - už několik dní mám taky jeden rozepsaný, snad ho budu mít brzo hotový.
Tak protože útlak je nástrojem ekonomicky, politicky a nábožensky mocných. Ti z nás, kteří nejsou svázáni iracionálními pohledy na člověka; slepou vírou nebo biologickým determinismem spojeným s konzervativními či reakčními ideologiemi, samozřejmě nemohou uvěřit, jak někdo může mít s někým jiným problém na základě jeho sexuální orientace... nebo genderové identity, barvy kůže či neurodivergentnosti. Ale lidé svázaní prokapitalistickým smýšlením, konzervativní křesťanskou morálkou a/nebo redukcionistickými a deterministickými názory už zkrátka přišli o tu přirozenou solidaritu, a stávají se spojenci utlačovatelů. Je třeba brát v potaz historický vývoj toho útlaku - odkud se homofobie vzala, jakým způsobem se projevovala v českých zemích (zabíjení gayů za monarchie a dále) a ve zbytku světa, a jak se přenesla do dnešních dnů.
Díky. :) Taky bys mohla napsat nějaký příběh! ;)
Taky tomu nerozumím, ale za mě to jen svědčí o tom, jaký tihle lidé mají charakter. Jak už jsem tu napsala, já jsem tohle nikdy neřešila. 🙂
Raději to nechám na jiných, šikovných. Já jsem ráda, když dokážu něco přečíst a pak si zapamatovat, o čem to bylo. Kdysi jsem občas taky něco zkoušela, ale už hodně dlouho jsem nic nepsala.
Well, není to jenom o charakteru lidí. Samozřejmě pokud je někdo homofob, je to čirá stupidita, jistě... ale je třeba vnímat úplný, komplexní obrázek. Je třeba znát faktory útlaku. Proč je Pepa támhle z hospody homofobní? Je to dělňas pohybující se v maskulinním, heteronormativním prostředí, možná otupělý neustálým útlakem ze strany svého bosse. Proč nebyl o sexuální diverzitě dostatečně vzdělán? Rozumí diverzitě sexuálních orientací a ví něco o historickém vývoji hnutí usilujícího za jejich rovnost ve společnosti? Pokud ne - jakože určitě ne - pak je třeba směřovat pozornost ke vzdělávacímu systému, který je očividně nedostatečný. Jak je možné, že nikdo z nás na základce nebo střední neslyšel o asexualitě? Proč jsme se neučili o Stonewallských riotech? O historii výzkumu sexuální diverzity? Jak jsem napsal, útlak - včetně homofobie - je nástrojem ekonomicky, nábožensky a politicky mocných. Jedním z jeho mnoha důsledků je, že masy vykořisťovaných jsou rozděleny a nikdy se proti svým utlačovatelům nespojí. Část pracujících začne zastávat buržoazní hodnoty svých vykořisťovatelů, druhá část liberální hodnoty remorfistů, sem tam někdo útlak pochopí úplně a zamíří do socialistické části spektra. Ale hlavní je, že tu nejde jen o charakter lidí, kteří ten útlak reprodukují. Pokud Pepa půjde s fašisty, protože jimi byl oblbnut, a stane se ještě větším homofobem, jistě to o něm mnohé vypovídá - ano, je to kretén, ale reakční hnutí, které začne podporovat, se někde vynořilo, a je třeba vědět, kde a proč. No, a fašismus je jen pokračováním kapitalismu, to je známo. Svět je složitý a je třeba vnímat ho v co největší možné komplexitě.
To je škoda. :( Ale můžeš zkusit něco napsat, hej. :) Určitě bych si to přečetl.
Ten vzdělávací systém pokulhává ve vícero věcech.
Tak jestli mě něco napadne - někdy, tak možná. Pravda je, že mě to bavilo a hodněkrát pomohlo i v ne zrovna veselých chvílích. Teď se spíše do něčeho začtu či zaposlouchám - to druhé v posledních měsících denně, není tu potom takové ticho. A to první jen když mám něco, čím bych přispěla na blog. Jen jednou jsem v rámci výzvy napsala Den očima mazlíčka, který by teď vypadal úplně jinak.
Jo, to už jsme probírali... je to blbé, no. :/
Chápu, mě třeba hodně bavilo psát Lovce kryptidů, proto jsem se jim věnoval šest sedm let. ;) A je pravda, že člověku psaní pomůže v ne zrovna veselých chvílích. Mohu s hrdostí přiznat, že Akihiko Yukimura, když lebky živých kovovou tyčí lámal, byl jistým vyjádřením ducha mého po násilí toužícího. :D Ne, dělám si srandu, hej. :D Ale jo, když máš depky, můžeš napsat parádní depresivní horor. Mým problémem je teď to, že nejsem s to psát temné příběhy, neboť jsem pln štěstí a radosti. :D
Jo, pak se nejde divit takovým článkům v tvém odkazu v komentáři. Je to opravdu smutné.
Tak to se budu muset pustit do dalších tvých příběhů! :D Já bych to asi neuměla, na horor se občas podívám - před pár dny jsem viděla Řbitov zvířátek podle Kinga. Pak jsem myslela, že nezavřu oči. To ráda čtu, že máš dny plné radosti a štěstí. Ty moje jsou spíš pořád ještě smutné, radosti je málo, ale když jsem s rodinou, dokážu se i zasmát - to je teď štěstí, že na to nejsem sama. Že mám kolem sebe lidi, které mám ráda.
Kdybys měla o Lovce kryptidů zájem, tady máš zcela první část:
https://blogorgonopsid.blogspot.com/2016/10/lovci-kryptidu-kostarika-13.html
Byla to dlouhá série, kterou jsem psal od října 2016 do srpna 2022, a která měla velký úspěch. Za časů Blogu.cz mívali Lovci kryptidů největší počet rozkliknutí ze všech nových článků. ;) Plánuji někdy udělat takovou mapu, aby čtenáři našli všechny kapitoly pohromadě.
Třeba se věci zlepší, hej. Je dobře, že máš kolem sebe lidi, které máš ráda. :) Co víc k tomu dodat? :)
Ráda se podívám, děkuji. 🙂
To je fajn, že to mělo takový úspěch - moc ti to přeju. Je to ta největší odměna za to, že nad něčím strávíš tolik času, že?
Časem určitě ano. Babičku nám sice nic a nikdo nevrátí, ale máme jeden druhého, a to je teď nejvíc.
Jsem rád, že lidi měli Lovce kryptidů rádi. ;) Scházejí mi... to, jak v bolestech řvali, jak se, mučeni autorem, kroutili... ahh, dobré časy. Akihiko was my drug.
To je dobře. :)
Tak to se musím opravdu začíst, musí to stát opravdu za to, když po tom tak lačnili. 🙂 Jo, byly to dobré časy. Byla tam širší komunita a přijde mi, že se tam i líp hledaly jednotlivé blogy. Tady je to jiné - v něčem lepší, v jiném náročnější, ale dobré.
Uvědomila jsem si - ne jednou - že rodina je důležitá, to nejdůležitější, co můžeme mít. Držíme hodně při sobě, a když se něco stane, umíme se semknout a fungovat společně a pomoct si. Poslední dny babiččina života byly velmi těžké, slábla, ztrácela se před očima, což bolelo, ale nebyli jsme na to sami, byli jsme v tom společně. A jeden druhému pomáhal.
V menu blogu je seznam posledních sedmi příběhů ze světa Lovců kryptidů, od Cryptid Hunters Dark po Cryptid Hunters: The End of the Legend. :) Napsal jsem i pár spin-offů, z nichž jeden (Claude Ngoy Origins) byl bohužel nedokončen. Byla to ale nezapomenutelná jízda. :)
Well, já jsem rád, že je Blog.cz mrtvý. Dobře mu tak. Jsem moc rád, že jsem tam v našem přírodopisném koutku našel fajn lidi, se kterými jsem dodnes v kontaktu a kterých si vážím, ale i v oněch dinokruzích se našla pochybná zvířata, islamofobové, krajní pravičáci, pedofilní lháři typu Blogplateosaura atd. Blog.cz patří na propadliště dějin. Mere association with it makes me look fucking lame.
No, ale kdo je "my"? Myslíš vaši rodinu? Je dobře, že si pomáháte... Podívejme se ale na duhové rodiny, kterým tenhle pitomý stát rozhodně nepřeje. Pokud chceš nějakou diskusi o rodině obecně, doporučuji přemístit se spíš na e-mail. ;) Přece jen, jsme na blogu o přírodě, paleozoologii a sem tam jiných tématech, ale vyloženě se tímhle nezabývám.
Určitě si to přečtu. :)
Já taky - a myslím, že to ani nemohlo dopadnout jinak, vzhledem k tomu, jak fungoval nebo spíš nefungoval. Mrzí mě ale, že jsem zahodila deset let práce, protože ten jejich přesun článků byl jen na omezený počet. S ne velkým nadšením jsem tak přesunula do nynějšího blogu jen poslední rok toho předchozího.
Taky jsem s některými lidmi pořád v kontaktu, jiní si můj blog našli, za to jsem ráda a taky já jsem tu objevila spoustu zajímavých blogů. Například tvůj. :)
Jo, myslela jsem tím naší rodinou. O tom, jak to tu funguje a nefunguje, jsme se teď díky nemocné babi taky přesvědčili. Je to děs.
Hele, to je škoda, měla sis najít jiný způsob, jak přenést všechno. Já dostal veškerý obsah na Blogspot díky jednomu výtečnému ajťákovi, a to už v únoru 2020. Blogu.cz jsem kissnul goodbye dávno předtím, než to bylo cool.
Blogspot funguje jinak, že jo... Hlavně se tu nejede vyloženě na nějakou komunitu, jak to bylo na Blogu.cz. Heh, pamatuju si, že tam platilo pravidlo "okomentuj mi článek a já ho okomentuju tobě". Trapný. :D Lidi se vzájemně vychvalovali, aniž by se vzájemně četli. Jeden z milionu důvodů, proč jsem to tam absolutně nenáviděl. Pretentious af. Anyway, nechci to řešit...
Jinak díky, že sem chodíš. :) Zajímají tě třeba nějaká konkrétní témata, z těch, o kterých píši? Nebo máš k přírodě spíš obecnější vztah? :)
Okomentovat