Ekofašoun - Kapitola 2.: Izolace

Landon Kaelber, parafilní environmentální reakcionář se zlomeným penisem, se vynořil z bornejské džungle s cílem zachránit planetu před těmi, jež vidí jako hrozbu. Po měsících přežívání ve vlhkém, horkém pralese se spojil se dvěma indonéskými mladíky Ajiadem a Mulukem, a vydá se s nimi na cestu, při které se možná svět skutečně změní. Landon je připraven trápit každého, kdo si to podle něj zaslouží, a obzvláště rád k trápení ostatních použije své zraněné přirození. Se svými spojenci nalezl na kraji lesa, kdesi v Severním Kalimantanu, chajdy dočasně obývané muslimskou imigrantkou z Filipín, jejím synem a mužem, který je měl dovést za hranici do malajské části ostrova. Ajiad a Muluk šestiletého chlapce zaživa vykastrovali, Landon zabil průvodce imigrantské dvojice, a hochovu matku znásilnil a následně zabil. Ačkoliv s ním souhlasí, mají dva indonéští mladíci z Landona legraci, a nechápou jeho sympatie s náboženstvím, které devětadvacetiletý Američan opustil kvůli "porušení pravidel" (znásilnění své bývalé přítelkyně Zaylee). Předtím, než trojice odletí z Bornea, povypráví jim Landon, jaký je vlastně jeho plán na záchranu Země. Jak smýšlí? Odkud jeho ideje pramení? A co si chce Landon svými násilnými činy dokázat?

KAPITOLA 2.

IZOLACE

"První, co si pamatuju, je, že mě strašně bolela hlava. Měl jsem mžitky před očima. Ale viděl jsem si na něj. Byl špinavej, zkrvavenej, a od jejích tělních tekutin. Asi mi ho i pozvracela, coura jedna. Přiznávám, že jsem brečel. Strašně to bolelo. Pohromadě ho držely jenom vlákýnka kůže.

Seděl jsem u stromu. Měl jsem o něj opřený záda. Ty mě taky bolely. Bolelo mě úplně všechno. Než jsem si s Helginou prdelí pohrál, došlo mi, že posledních čtyřiadvacet hodin jsem byl pod vlivem drog. Nebylo to jenom LSD. Ty halucinace musely být výsledkem pěkně velký, kombinovaný dávky několika psychotropních drog. Blbci, se kterýma jsem do lesa přišel, mě opustili, protože se báli, že nás honily nějaký potvory. Žádný neexistujou, všem se nám to jenom zdálo. Noc předtím jsem se na lesní půdě kroutil s krásným sliznatým zvířetem, a vystřílel jsem si do něj svý náboje. Nebylo ale skutečný. Proto se mi otevřel... Halucinoval jsem. Představoval jsem si, že mě ta zrůdka znásilňovala, ale přitom jsem jenom svýho pinďu otíral o ostrej kámen. Proto byl ve zlým stavu. Doktor Jochi mi ho několikrát zašil, ale já se nedokázal udržet... Následující den jsem pokaždý v okolí Helgy zažil masivní erekci. Musel jsem jí dostat. 

Začal jsem věřit, že Bůh ji stvořil proto, aby mě udělala šťastným. Proto byla lesba. Na tomhle světě neměla stejnej důvod existence, jako ostatní holky. Nakonec mi dala, co jsem potřeboval. A aby náhodou nikdy nepotěšila nějaký další podřadný stvoření, nějakou ženskou, vytrh jsem jí srdce.

Celej den jsem chodil po lese. Hledal jsem vodu. Došel jsem ke špinavý říčce, a pinďu jsem si v ní umyl. Pálilo to. Tekla mi z něj krev, a močil jsem něco divnýho. Pokaždý když jsem se postavil ke stromu a pokropil jsem ho, třás jsem se, protože jsem měl pocit, že močim potrhaný kusy chámovodů nebo něco takovýho. Bolelo to jak čert. 

Občas se mi ještě vybavila nějaká zrůdka. To byly flashbacky z těch drog. Na konci prvního dne jsem mezi keřema uviděl prdel Zaylee. Nemoh jsem se ovládnout, i když mě to mezi nohama strašně bolelo, a tak jsem tam skočil. Ukázalo se, že to byl jelen, ne prdel Zaylee, a utek přede mnou. Začinalo mi docházet, že si potřebuju chytit další ženskou, jinak na jedinou hezkou část svý starý přítelkyně nepřestanu myslet."

Landon upřeně civěl na táborový oheň. Hodil do něj několik klacíků, a utřel si pot z čela. To, o čem hovořil, jej neustále vzrušovalo. Ačkoliv byl jeho hlas klidný, tělo měl vypjaté, a seděl u ohně nahrbeně. Čím déle se svým druhům svěřoval, tím více se hrbil. Ajiad a Muluk se na sebe dívali s pozvednutým obočím a široce otevřenými ústy, div se nahlas nesmáli. Vážnost Landonova monologu jim připadala komická.

"Pořád jsem měl svou tašku. A v ní kapesníčky. Obvazoval jsem si jima šourek, když byl v klidu. Chyběla mi ale desinfekce, lékárnička... Ty si odnes doktor Jochi. Musel jsem zapojit svoje survival myšlení. Jako teenager jsem často koukal na Beara Gryllse. Sympaťák... Vždycky mi se mi líbilo, jak žral hady a žáby zaživa. Někdy se u toho i trošku vyzvrátil, jeho pořady to dělalo zajímavý. Řek jsem si, 'jak by se o svýho pinďu postaral Bear Grylls, kdyby ho měl potrhanýho, a byl by ztracenej uprostřed divočiny?' Najednou jsem byl Bear Grylls. Uklidňovala mě představa, že když ten týpek dokázal přežít všechno, a zánět středního ucha si třeba vyléčil včelím voskem, přežiju i já se zraněním týhle esenciální části svýho těla.

První noc o samotě byla strašná, skoro jsem nespal. Dost krve ze mě vypili komáři. Vyplejtval jsem na nich svůj anti-moskyt sprej. Ráno jsem našel na takovým holým místě spadlý ovoce. Žrali ho giboni. Jeho kusy jim vypadávaly z hub. Trošku jsem si nabral, a šťávu z těch plodů jsem si vymačkal mezi nohy. Pomohlo to. Bylo to jak desinfekce. Ale po nějaký době to zas začalo krvácet, a mě bylo jasný, že potřebuju pomoc.

Vrátil jsem se k tý špinavý říčce, a šel jsem po jejím proudu. Bear Grylls jednou říkal, v nějakým svým dokumentu, že když seš ztracenej v divočině, měl bys hledat civilizaci buď podle lišejníků na severní straně stromů, nebo tak, že půjdeš podél řeky. Chytrej chlap. Ještě, že jsem na jeho dokumenty nezapomněl.

Na konci druhýho dne přežívání v pralese jsem našel dřevěnej domek. Myslel jsem, že umřu, podlamovaly se mi nohy, došly mi kapesníčky, a přiznávam, že jsem už hučel bolestí. Potřeboval jsem najít lidi, co by mi pomohli. Ale vyděsil mě svalouš, co se tam pohyboval na dvorku. Ten dům byl velkej, byla to taková samotka... Žili tam dva lidi. Chlap s ženskou. Ona byla taková ta sviňská, uječená děvka se žlutým ksichtem, furt na toho svalouše řvala něco jako 'ular, ular, uštk mě ular!', a on byl namakanej, záviděníhodný bicepsy, ty vole... Fakt jsem si říkal, že bych je chtěl pomačkat... i když nejsem homosexuál.

Počkal jsem, až se setmí, a pak jsem do jejich domku vnik, když spali. Moc jsem se tam neorientoval, ale našel jsem jejich koupelnu... byla plná švábů, pavouků, strašníků... jeden mě skoro kous, když jsem sáh na zrcadlo, na kterým si roztahoval ty svoje hnusný dlouhý nožky. Sprchovej kout vypadal, jako by do něj srali... Našel jsem tam ve skříňce náplasti, a penis jsem si jima polepil. Pak jsem se vodtamtud radši vypakoval.

Měli slepice. Ta coura se o ně starala, když její mužík běhal po lese, a kácel stromy. Nevim, jestli jsem byl pořád na území národního parku. Možná už jsem byl mimo něj, protože mě ráno vzbudil zvuk motorovejch pil. A ten svalnatej borec za svítání odcházel, taky s motorovou pilou, a na tu rašpli mával... Ona pak zašla ke kurníku, a sypala slepicím zrní. Řek jsem si, 'tohle je příležitost pro tebe, Landone'. Pořádně jsem si jí prohlíd... nebyla nic moc. Ale prdel měla dobrou."

"Ty seš teda chlap," řekl Ajiad, a uznale pokýval hlavou.

"Začínám si říkat, jestli takhle nějak uvažuješ úplně o každé ženské, kterou potkáš, Landone," poznamenal s úsměškem Muluk.

"Už spoustu let," odpověděl chladně Landon, pohlížeje do plamenů, "pamatuju si, jak páter Clarkson, ke kterýmu mě rodiče posílali na hodiny náboženství, říkal, že Bůh stvořil ženy proto, aby mi přinášely radost. Věděl to moc dobře... byl to dobrej chlap. Nezasloužil si jít do vězení." 

Ajiad potlačoval smích.

"Počkal jsem pár minut, a když se její manžílek nevracel, rozběh jsem se za ní. Ale tiše. Pak jsem jí co nejsilněji srazil k zemi, a zaleh jsem jí. Bránila se, řvala, furt křičela jméno Kulon, a já jí tlačil ksicht do země, a po chvíli jsem jí svlík kalhotky. Řek jsem jí, aby přestala řvát, jinak k ní nebudu milosrdnej, a protrhnu jí blánu mezi konečníkem a tim nepodstatným vpředu. Posrala se strachy..."

"Bez detailů, kámo," řekl mu Muluk. Zhluboka se nadechl, a nekomfortně pohlédl na Ajiada, dusícího se smíchem. "Tobě to jako přijde vtipné?" zašeptal.

Ajiad zakroutil hlavou, a nahlas se rozesmál. Landon po minutách vyprávění odtrhl oči od plamenů táborového ohně. "Milionkrát jsem vám říkal, jaký jsou moje preference, debilové. Že to nedokážete přijmout je váš problém."

"Otázka, Landone," řekl ve smíchu se zvednutým prstem Ajiad, "jak dlouho trvalo, než se ti trošku zahojil? Mě nepřijde, že by ses snažil nějak si to zachránit."

"Běž do prdele, kreténe. Víš, jaký to je? Když tě ženský tak strašně přitahujou, že se ti péro zvedá, i když seš sám a jenom na mě pomyslíš? Nevíš! Jestli ty nakonec taky nejseš nějakej homouš!" rozčilil se Landon.

"Homouš nejsem," odpověděl klidně a s úsměvem Ajiad, "s ženskýma to dělám už léta. Nikdy jsem ale neriskoval tak, jak ty... přijde mi to debilní, kamaráde."

"Sám seš debilní. Já vim, co mi dělá radost... i když ho mám poraněnej! Hlavní je, že mi dělaj radost všechny ty děvky, co potkávam..."

Ajiad se znovu zhluboka nadechl. Nechtěl se Landonovi vysmívat do jeho zrudlé, naštvané tváře. Landon tentokrát působil agresivně. Chtěl se za sebe rvát.

Po chvíli se trojice uklidnila, a Landon zabořil plastovou lžičku do vařených fazolí v kastrolu.

"Jsou stejně horký, jako její vnitřek," poznamenal Landon, když fazole ochutnal, "dělal jsem to s ní čtyřicet minut. Slepice nám sedaly na záda. Heh, nebylo to špatný."

"Co se s ní stalo pak, až tě omrzela?" zeptal se Muluk.

"Uřezal jsem jí hlavu. To taky stálo za to," odpověděl chladně Landon s plnou pusou. Dvě fazole mu přitom vyletěly z úst, a pomalu mu sjížděly po zarostlé bradě.

"A s tou hlavou jsi udělal co?" ptal se dále Muluk.

"Odnes jsem si jí. A pak jsem si s ní hrál... když jsem byl v lese sám. Nedala se používat moc dlouho, protože brzo zetlela... ale jo, pár dnů to nebyla špatná hračka."

"Takže seš tak trochu i nekrofil," poznamenal Ajiad.

Landon zavřel oči, a zafuněl. "Ne, nejsem nekrofil. Nejsem žádnej 'fil'. Jestli mě takhle ještě jednou nazveš, vodstřelím ti pinďoura a hodím ho do tohohle ohně."

Z Landonových úst vyteklo několik dalších rozžvýkaných fazolí. "Co se světu, do prdele, stalo? Člověk už nemůže mít rád ženský nebo aspoň části jejich těl, aby mu nedali nějakou nálepku... Co se, do prdele, stalo s normální heterosexualitou? Chlap skočí na ženskou, a není považovanej za normálního heterosexuála? Hned je z něj... úchyl? Tohle mě páter Clarkson a páter Lieber neučili. Normální svět je takovej svět, kde si každá ženská uvědomuje, že celou svou bytostí má sloužit chlapům. Třeba i když skončila s uřezanou cibulí."

Při konzumaci fazolí se rozčiloval čím dál více. Přímo je prskal. "Nekrofil... to tvoje slovíčko zas vymyslely nějaký feministický svině, ne? Mrtvá ženská je taky dobrá ženská, Muluku... To je jak ten parafil doktora Jochiho... řek mi, že jsem parafil... Běžte do prdele... Já jsem heterosexuál. Chápeš to?! Jsem, do prdele, heterosexuál, a jestli mě nazveš něčím jiným, tak ti to fakt vodstřelim!"

Muluk pokýval hlavou. Ajiad si protřel oči. V těchto chvílích potlačoval smích nejsilněji, až mu tekly slzy.

Po snězení fazolí se šel Landon vymočit ke stromu.

"Zvládneš to, kámo? Mohl bych ti ho oklepat," zeptal se ho s úsměškem Ajiad. 

Landon mu ukázal pěst. "Fakt si začínam říkat, Ajiade, jestli tě třeba chlapský genitálie nějak nepřitahujou... abys ty nakonec ten homouš nebyl."

Zatímco stál u stromu, a syčel při močení bolestí, vyprávěl dál svůj příběh, který chtěli Ajiad s Mulukem slyšet. "Dal jsem svýmu kámošovi pohov na tři měsíce... jo, na tři měsíce. Dlouhá doba, co? Ale mezi Zaylee a Helgou jsem to vydržel dva roky... Přemýšlel jsem během těch tří měsíců, co dělat. Řek jsem tomu idiotovi Russovi, kterej nad mrtvolou Helgy pateticky naříkal jak tříletý děcko nad rozbitou tříkolkou, že lidi jsou paraziti, a parazity je třeba hubit! Dost jsem na to myslel...

Jak pomoct týhle krásný planetě? Jak pomoct tomuhle modrozelenýmu světu, plnýmu krásný zvěře a rostlin? Osm miliard hloupejch, nahejch opic, půlka z nich degenerovaný s velkejma prsama, čtyři procenta radši koule s koulema a poštěváček s poštěváčkem, miliardy černejch ksichtů... Přemýšlel jsem... Chodil jsem po džungli a přemýšlel jsem... Nemoh jsem nic číst. Neměl jsem nic. Žral jsem plody a chycený ryby a syrový žáby... A vracelo se mi do hlavy všechno, co jsem si načet, když jsem studoval na Catholic University... Mám ta léta spojený s prdelí Zaylee, to jo... Ale od toho jsem se už osvobodil. A na náboženský kecy pátera Williamse jsem skoro zapomněl... V univerzitní knihovně jsem si tam ale půjčoval knížky, a jedna z nich byla Sylvanova A Critique of Deep Ecology. Tehdy mi začalo docházet, že tihleti environmentalisti, mezi který Sylvan patřil, dělají něco blbě. Co mu na tý hlubinný ekologii tak vadilo? Jeho argumenty byly dětinský.

Myslim, že tak tři týdny před koncem mojeho vztahu se Zaylee jsem si tam půjčil Social Ecology Versus Deep Ecology od Murrayho Bookchina. Přišlo mi to divný. Něco jsem si o tom Bookchinovi hledal... byl to socialista. Komouš. Spojil hlubinnou ekologii s Hitlerem. Blbec! Tehdy jsem byl ještě křesťan, a ta jeho antipravicová rétorika mě pěkně nakopla. Bral jsem svět tak, že ho stvořil Bůh, že příroda je tu od toho, aby člověku sloužila, a má se chránit proto, že nám poskytuje ekosystémový služby... A tenhle komouš se zastával hloupý sociální ekologie, což mi přišlo nějak spojený s třídním bojem a podobnýma blbostma... Byl to, do prdele, komouš... Páter Lieber mi kdysi říkal, že komouši jsou jako Satan. Jo... že satanisti jsou jako komouši, a že Marx byl posedlý ďáblem... měl pravdu.

Když je komouš na straně sociální ekologie, znamená to jediný. Musíš být na straně hlubinný ekologie. Směju se mu, tomuhle Bookchinovi... Že je hlubinná ekologie 'ideologickou toxickou skládkou'? To fakt moh říct jenom nějakej sovětskej šváb."

"Ta jména ani ty knížky mi nic neříkají," řekl Ajiad.

"To je jedno. Byli to levičáci. Většina lidí, co je začne číst, úplně zblbne," odpověděl Landon, zatímco se Landon vracel k táborovému ohni.

"A ty seš nějaký hlubinný ekolog? Tak by ses viděl?" zeptal se ho Muluk.

"Planeta má být vždycky první. Příroda je na prvním místě," odpověděl Landon, "lidi jsou na posledním místě. Jako křesťan jsem věřil, že byli nad přírodou a měli právo ji využívat. Teď věřim, že příroda nemůže fungovat, když lidstvo nepodstoupí oběť. Některý lidi holt musí pryč, aby si Země oddechla. Jestli je nad náma Bůh, chtěl by, aby se všechno vrátilo zpátky... aby to bylo takový, jaký to má být. Došlo mi, že hlubinná ekologie nabízí odpověď na otázku, jak svět zachránit. Když se podíváš, kam jsme dospěli... Omyly přírody, jako homosexuálové, mentálně nemocní lidi, kriplové, černoši, muslimové, jsou nahoře, a řídí firmy a všude roznášej ten svůj marxismus... to nemělo být. Levičáci z nich dělaj sobě rovný. Heh, dokonce berou malým dětem jejich heterosexualitu! Všichni ti socialisti a komouši a genderisti a feministi a podobný svině... proti nim se musí bojovat. Ti všichni, to je ta sociální ekologie, tyhlety rovnostní kecy vo delikátních vztazích mezi člověkem a životním prostředím, co se nakonec líběj všem těm antikapitalistům... všem těm marxistům, co kecaj, že homosexualita neni nemoc, a že autismus neni nemoc, a podobný sračky."

Ajiad a Muluk pokývali hlavami.

Landon pokračoval. "Den po dni, týden po týdnu se mi to dávalo v hlavě dohromady. Na Zemi je moc uhlíku. Sociální ekologové a komouši chtějí omezovat kapitalismus, a myslí si, jak tím kdovíco vyřeší. Ale řešení je jiný. Zbavit se uhlíku, který je nevyužitelný. Kriplů, homosexuálů, prostě všeho, co se stejně nerozmnoží a jenom to špiní lidskou společnost, a špiní to morálku, a do prdele, dělá to z normálního heterosexuála milujícího ženský nepřítele."

"To dává smysl," řekl Ajiad, "kdyby tihle lidi nežili, planeta by se asi měla lépe. Méně lidí, méně uhlíku, méně znečištění..."

"Až se zas dostanu do civilizace, koupím vám knížky Rudolfa Bahra. Ten chlap byl génius. Jednu jsem dočet před výpravou na Borneo. Měl jsem ji v notebooku v PDFku. Avoiding Social & Ecological Disaster. Bahro na žádný pitomý politický korektnosti nestál, ba naopak. Oponoval jí. Věděl, že levičáci nesnášejí spiritualitu... Fakt si to přečtěte."

"Než jsem našel vás dva, vlez jsem do jedný chalupy na kraji Longlanu. Byly tam dvě ženský, ležely spolu v posteli, a votíraly se o sebe. Chvíli jsem na ně koukal. Bylo to normálně za dne, teda... večer, bylo trošku šero... Nevěděly o mně. Smály se a hekaly a stahovaly se, a mě z toho bylo blbě. Kdysi bych o nich řek, že jsou to hříšnice. Teď vím, že jsou to schránky uhlíku existující úplně na nic. Skočil jsem k nim do postele, a tý první jsem plác po prdeli, a svlík jsem si kalhoty... A ony mě začaly mlátit! Jo, homosexuálky... ženský, co mě přitahujou fakt pomalu víc, než jakýkoli jiný... ukázaly mi, jak chlapy doopravdy vidí. Mlátily mě vším. Polštářema, páskem, jedna mě kopla do rozkroku... Do prdele, když ženská nechce přijmout svou úlohu a nastavit se chlapovi... proč by měla žít? Proč by měla zadržovat uhlík?! Jasně, vyhnaly mě... Rozkopaly mi péro, a vykoply mě z jejich hnusnýho, sliznatýho domku... Ale já si řek, že se jim za to pomstim. Planeta je první, a takový schránky uhlíku na nic na ní tolerovat nebudu."

"Takže tvůj plán je útočit na lidi, kteří nežijí z žádného dobrého důvodu," řekl Ajiad, a pousmál se.

"Nejen útočit. To dělá už spousta chytrejch lidí... rovnou oddělat! Představ si, jak by to planetě pomohlo," odpověděl Landon, "miliony lidí pryč. Jak jinak jí můžeš pomoct? Kvůli všem těm libtardům a marxistům, ke kterým kriplové a homouši a muslimové patří, je v prdeli. Nikdo to nechce slyšet, ale mě je to jedno. Vím, že tohle je jediný správný řešení."

"Můj děda kdysi říkal, že géniové se rodí v izolaci," řekl Muluk.

"Tvůj děda byl chytrej člověk," zašeptal uznale Landon.

"Hele, pořád zbývají čtyři hodiny, než Starson přiletí," poznamenal Ajiad, a zazíval, "půjdu si lehnout. Teď už o tobě víme úplně všechno, Landone."

"Jo. A hlavně víš, že nejsem žádnej úchyl, Ajiade. Kdybych jím byl, už byl spáchal sebevraždu, protože vim moc dobře, že takoví lidi jsou úplně zbyteční."

Landon se usmál. "Počkejte, co bude, až se dostaneme do Ameriky. Svět se změní. Přineseme mu naději. Zachráníme ho."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.