Pracovní týden je zase u konce, a já jsem si zcela jist tím, že jste nyní na Blogorgonopsid zavítali kvůli dalšímu Obrázku týdne! Opět se pokusím rubriku trochu zpestřit, tentokráte tímto temným, skoro hororově a přesto docela komicky působícím dílem talentovaného paleoartisty vystupujícího na sociálních sítích pod přezdívkou MidKil. Před pár dny jsem na něj narazil úplně náhodou, ale velmi se mi zalíbilo. Zapomeňte na velociraptora schovaného za kabely v prvním Jurském parku. Zapomeňte na sovy a lelky, které jste možná po setmění potkali někde na venkově. Po prohlédnutí tohoto díla budete již navždy vyděšeni třeba jen letmým pohledem na peří v černočerné tmě!
Popisek k obrázku: Trojice holubů našla po setmění bezpečné místo k odpočinku v blízkosti svého prehistorického příbuzného z čeledi Dromaeosauridae. Čtyřka opeřenců sedí nehnutě na nízké cihlové zídce. Rychle smráká. Holubi se připravují ke spánku. Po setmění příliš dobře nevidí, jsou to totiž denní ptáci, a za noci jen výjimečně opouštějí své odpočinkové místo - většinou tak učiní v případě, že byli vyrušeni. V městském prostředí jsou pak schopni využít například pouličního osvětlení k orientaci v prostoru, jinak jsou ve tmě stejně bezbranní, jako lidé. Srpodrápý Velociraptor je na tom však jinak. Jak prokázal výzkum z roku 2011, velociraptoři a jim příbuzní měli dobré noční vidění. Holubi se k opeřené příšeře nebudou choulit dlouho. Zanedlouho totiž vyrazí na lov. Jak se do města tento vyslanec ze svrchní křídy Mongolska dostal, to je velkou otázkou. Snad unikl z nějakého speciálního zařízení, kde přebývají i další dávno vyhynulí tvorové, přivedení skupinou odvážlivců do současného světa. Snad byl naklonován nebo je výsledkem jiného, ještě méně etického pokusu. V každém případě se z něj stává postrach noci, a ačkoliv se svou metrovou výškou nepředstavuje nebezpečí pro lidské obyvatele tohoto světa, zcela jistě dnes v noci vystraší kohokoliv, kdo si po dlouhé alkoholové párty zajde odskočit na zahradu.
MidKilova díla jsou opravdu výtečná, groteskní a vtipná, a opravdu vám doporučuji věnovat jim trochu pozornosti. Troška paleobiohumoru totiž nikdy neuškodí, jakkoliv dětinský může být.
Závěr tohoto příspěvku věnuji paleoartistce Callie Cal, s jejímiž díly se v blízké budoucnosti v Obrázcích týdne také setkáte. Jason Ramos před čtyřmi dny začal fundraiser, jehož cílem je pomoci Callie získat peníze na ketaminovou terapii, která by mohla výrazně zlepšit její zdravotní stav. V současné době si ji však z finančních důvodů nemůže dovolit. Věřím tomu, že paleonadšenci navštěvující tento blog smýšlejí altruisticky, a mají zájem jí pomoci - prakticky jakoukoliv částku jí můžete darovat zde.
A co dalšího vás čeká na mém blogu? Blíží se publikace první kapitoly pokračování Vřískotu v džungli - dočkáte se jí o víkendu! Také si v poslední době pohrávám s myšlenkou napsat jakousi esej o fikčním světě zmíněném v prvním odstavci tohoto příspěvku, tedy o Jurském parku. O čem konkrétně tato esej bude? To uvidíte! Přeji vám krásný víkend.
Žádné komentáře:
Okomentovat