Ekofašoun - Kapitola 1.: Fraktura

Minule se vřískalo v bornejské džungli. Nyní se bude vřískat po celém světě. Lidé jsou pro něj jen parazité. A on je přesvědčen, že parazity je třeba hubit. Ve zkoušce obstál, jeho krvácející penis se prosekal divokým pralesem, a nyní bude přenášet bolest na všechny, kteří si to podle něj zaslouží. Landon Kaelber, devětadvacetiletý doktorand z Edinburghské univerzity, původem Američan z velmi konzervativního a náboženského prostředí, se díky drogovému experimentu bakalářského studenta Russe Andru osvobodil z pout všeho, co byl v životě naučen. Z nutnosti a z nenávisti zvolil ještě extrémnější tábor - podporován svou nesnášenlivostí vůči každému, kdo se od něj liší, vyhlásil lidstvu válku. Svými kolegy byl v bornejské džungli zatracen, a vydal se na vlastní cestu životem. Jeho cíl je jasný. Chce zachránit planetu. A zároveň chce zažít potěšení, jež si donedávna kvůli své víře nedopřával. Ale je tu problém - Landon je sociopat. Nerozumí lidským vztahům. Schválení, souhlas, rovnost a pochopení ostatních mu nic neříkají. Jeho choutky jsou známy sedmdesáti procentům heterosexuálních mužů, Landon se však na souhlas ptát nebude. Utržen ze řetězu, je připraven učinit vše, co mu jeho tělo zavelí.

Ekofašouna, pokračování příběhu Vřískot v džungli, věnuji všem cishet mužům smýšlejícím třeba jen z desetiny tak, jako Landon Kaelber. Myslím na vás.

KAPITOLA 1.

FRAKTURA

Noční obloha ronila slabě kyselý déšť. V desetitisících dopadaly dlouhé kápance jako bomby na listy stromů tvořících řídký lesní porost. Rostlinstvo se pokoušelo nápor nečisté vody ustát. Zkroušeně se sklánělo, přijímajíc nepřiměřený, nezasloužený trest. Vzduch nebyl čistý. Měl zvláštní, nasládlý zápach, takřka omamný. Nakupená černá mračna nechtěla, aby se v lese vyvětralo. Chtěla mu připomenout, že co jde nahoru, musí jít také dolů. Listy se rozpouštěly, po kmenech stromů stékala voda obsahující nečistoty, a pronikala do lesní půdy. Příroda trpěla.

Z malé mýtinky uprostřed lesa se přesto ozýval radostný zpěv. Tlumeně se nesl z provizorní dřevěné chajdy, jejíž vnitřek byl osvětlen špinavou petrolejovou lampou. Vrhala na mokrou půdu dlouhé stíny zoufalých lidí, kteří neměli nic. Jen sami sebe.

"Mama, gusto ko nang matulog," řekl šestiletý chlapeček své mamince, která mu zpívala dětskou písničku. "Mami, chci jít do postýlky."

Sklonila se k němu, a za zpěvu ukázala na pelíšek, který mu připravila z několika dek. "Ilagay ang lambat na ito sa iyong katawan. Obleč si tuto síť," řekla mu starostlivě po skončení zpěvu, a dala mu do rukou šustivou síťku. 

"Bakit? Proč?" zeptal se chlapeček.

"Poprotektahan ka nito mula sa mga lamok. Ochrání tě před komáry," řekla s úsměvem maminka.

"Ang mga lamok ay nakakatawang maliliit na surot! Hindi nila ako kayang saktan! Komáři jsou jen legrační malí brouci! Nemůžou mi ublížit!" zasmál se klučík.

"Oh, kaya nila. Mohou," řekla mu maminka, a úsměv se jí rázem ztratil z tváře. Vzpomněla si na příběh imigrantky, která podobně po doražení do Indonésie ztratila své čtyřleté dítě. Sebrala jí ho malárie.

Syna uložila do pelíšku, pohladila ho po tváři, a pak vystrčila hlavu z chajdy. Chtěla se přesvědčit, zda déšť ustával. Přišel jí naopak ještě silnější. Na čekání však již nebyl čas. Když se její milované dítě zachumlalo do sítě a dek, vykročila ven, do kyselého deště, kryjíce svou hlavu pouze širokým kusem prkna. Přeběhla k vedlejší chajdě, vzdálené asi patnáct metrů, a působící ještě zuboženěji, než její dočasné obydlí. Ani tato chajda neměla dveře. Žena vkročila dovnitř, a zaskočeně vydechla. Svalnatý muž, za kterým přišla, k ní byl otočen zády, a močil do plastového kbelíku. Několikrát si přitom odkašlal, pak si zapnul zip od kalhot, mlčky kýbl zvedl, a podal jí ho do rukou. "Ibuhos ito. Pakiusap. Vylijte to, prosím." 

Jejich rozhovor trval pouze několik minut. "Ano ngayon? Co teď? Kdy tento les opustíme?" zeptala se Filipínka toho muže, a trochu zašilhala, když jí pohlédl do očí. Jeho pohled byl nepříjemný, agresivní. 

"Jestli přestane pršet, tak odejdeme už zítra," řekl suše, a špinavými prsty levé ruky se pohladil po vousech.

"To jste říkal i včera. A předevčírem."

"Nejsem rosnička." Zase agresivní pohled. "Nedokážu předpovědět, kdy ten kyselý déšť ustane. Je únor, pro rány božího syna! Období dešťů má na Borneu skončit někdy teď."

Filipínka se na něj ustrašeně podívala, a opět zašilhala. "Alláh nemá syna," řekla tiše.

Muž se rozchechtal: "Běžte s tím už do prdele. Vyvedl jsem vás z prostředí, kde by vás nejspíš jako muslimku rozčtvrtili. Máte mi být vděčná, a neopravovat mě kvůli každému rouhání." Nahnul se k východu z chajdy, a pohlédl na její obydlí. "Syn už spí?"

"Ano. Už jsem ho uložila," odpověděla mu. Začínala být nervózní. 

"No, tak to je skvělé. Jste na správném místě, Nenito. Teď byste mi mohla konečně zaplatit," řekl agresivním tónem, a zazubil se.

"Já jsem si to rozmyslela, pane Mendozo," řekla mu vystrašeně. Třásly se jí ruce. Kdyby neblokoval východ z chajdy, utekla by. "Mám v poslední době nějaké zdravotní problémy. Asi nějaká nemoc. Nechtěla bych, abyste se ode mně nakazil."

Svalnatý Filipínec se rozchechtal ještě mohutněji. "Nemusíme jít tak daleko, má milá. Bude mi to stačit i... nalehko."

"A dovedete nás až do Pinamulutu? Nebo... nebo jenom na hranice s Malajsií?" Nenita raději rychle změnila téma. Nevěděla, jak jinak se zachránit. Srdce jí bušilo jako o závod, třásl se jí hlas. V duchu litovala, že za Mendozem přišla takto pozdě v noci. Kdosi ji varoval, snad nějaká jiná filipínská muslimka - některá z těch, které se rozhodly zůstat v Tujungu. I když měla burku, povšimla si tehdy Nenita ztmavlé, zmodralé kůže v okolí jejího pravého oka. "Je v něm nějaké zlo," řekla jí tehdy ta žena.

"Ano, půjdu s vámi až do Pinamulutu. Na kraji vesnice by pořád měl být k pronajmutí ten malý domek, o kterém jsem vám říkal... vzpomínáte si? Bude vám tam lépe, než tady," usmíval se Mendoza, "pokud tedy samozřejmě nedáte své peníze mně. Ale to asi nehrozí, co? Tak mi zaplaťte, Nenito, tak, jak to chci. Hezky na kolena, jako při salá." 

Kolem dvojice provizorních chajd proběhly tři postavy. Byly oblečeny v průhledných pláštěnkách, po kterých v proudech stékal kyselý déšť. Divoce mezi sebou gestikulovaly. 

"Orang Filipina bodoh! Ty jsou jejich! Říkal jsem, že je tady najdeme!" poznamenal tiše jeden z těch lidí. Vkročil do chajdy, ve které se svítilo, a přejel očima po jejím vnitřku. 

"Ada apa saja di sini? Je tu něco?" zeptal se ho druhý muž.

"Spíš někdo," řekl mu ten první. Oba to byli Indonéšané, mladíci s řídkými knírky. Vypadali jako dvojčata. Pohlédli na spícího klučíka obaleného provizorní moskytiérou.

"Ty vole, Muluku... Malej imigrant."

"Co s ním?"

"Cokoliv, co se vám zachce, pánové," ozval se zpoza nich vysoký Američan. "Vyzkoušejte si na tom malým bastardovi, co se vám zlíbí."

"Nemá tu někde rodiče?"

"Nejspíš budou v tý vedlejší chajdě," odpověděl Američan, "kdo ví, co tam dělají. Měl bych se tam podívat."

"Hej, kluku," zašeptal druhý kníratý mladík, "kde máš maminku? Co?"

"Filipínsky, kreténe. Nerozumí ti," zasmál se ten první.

Šestiletý hošík vykřikl bolestí. Něco ho při spánku švihlo do tváře. Skrze síť nebyl schopen rozpoznat, kdo mu mačkal krk. Agresor mu klekl na břicho, a smál se u toho. "Připrav se, hošíku, bude z tebe vůl! Muluku, kde máš ten nůž?"

Nenita sebou trhla. Synův výkřik ji roztřásl. Otočila se k východu z Mendozovy chajdy, a zaregistrovala stíny rychle se pohybujících osob, vrhané skrze malé okýnko ven z jejího obydlí. Rázem dostala ránu pěstí do hlavy, a její čelo narazilo na tvrdou zem. 

"Říkal jsem začni už, děvko!" Mendoza jí hrábl do vlasů, a zatímco křičela, vytáhl ji na kolena.

"Můj syn," řekla poděšeně Nenita, "něco se mu děje... Někdo tam je!"

Dítě se ozvalo znovu. Tentokrát zavřískalo.

"Mendozi, kde máte pistoli? Říkal jste, že tu máte pistoli!" vyhrkla Nenita.

"Jednu pistoli mám," usmál se Mendoza, "a je plně nabitá. Přestaňte už konečně věnovat pozornost nočním můrám svojeho kluka, a dělejte, co máte. Jinak končíte tady, a přes hranici se nedostanete." 

"Mendozi, prosím!"

"Mám toho dost, ty uřvaná děvko!" zařval Mendoza, vytáhl z kalhot opasek, a švihl jím Nenitu do tváře. "Čekal jsem na to už dost dlouho!" Podruhé ji švihl ještě silněji. Nenitě vytryskly z očí slzy, svalila se na zem, a krvavý šrám na čele si zakryla rukama. Mendoza se zazubil. Něco se mu na tom líbilo.

"Prý plně nabitá, jo?" ozval se Američanův hlas. Mendoza, dosud omámený svou rozplizlou roztoužeností, překvapeně pohlédl na stoosmdesáticentimetrovou štíhlou figuru, opřenou o dřevěnou stěnu. "Já mám taky pistole plně nabitý."

Ozval se výstřel, a Mendoza si zajel prsty mezi nohy. Druhý výstřel, a z jeho mezinoží vyletěly dva prsty. Při třetím výstřelu následoval palec pravé ruky. Statný muž spadl na zem, a za bolestného vřískotu se válel ve vlastní krvi. 

"Jaký je to pocit, krvácet vodtamtud? Sladký, že?"

Nenita byla malátná. Prudce, vyděšeně oddechovala, a snažila se útočníkovi bránit. Na zápěstích ji studilo. Zatímco se po Mendozových ranách vzpamatovávala, připevnil jí vysoký Američan na ruce okovy, a jejich řetězy natáhl na hřebíky ve dřevěné zdi. Nenita byla ke zdi připoutána, a divoce sebou zmítala ve snaze osvobodit se. Marně. Viděla tomu muži do tváře. Dřepěl před ní, prohlížel si ji ďábelskýma očkama, a přitom projížděl rukou svými mokrými vlasy. Měl plnovous, už dlouho se neoholil. Na bradě měl vousy delší, snad si kdysi pěstoval bradku. Několikrát ďábelskýma očkama přejel Nenitě po těle, a pak jí horlivě roztrhl šaty. 

"Nechte mě být! Nechte... Pomoc! Pomoc!" křičela Nenita.

"Nikdo ti na pomoc nepřijde, děvko. Tvůj manžílek, nebo kdo to byl, vykrvácel z rozkroku. Tvůj synáček, ta malá, ukřičená muslimská sviňka, nemůže chodit. Nikdo jinej tu není. Jen já a mí kamarádi," usmál se Landon, zajížděje rukama k Nenitiným prsům. Plakala při tom.

"Já se jmenuju Landon," řekl s úsměvem Američan, "Landon Kaelber!" Své jméno a příjmení vykřikl zuřivě, a celým jejím tělem divoce zatřásl. "Děvky, jako seš ty, fakt nenávidim. Uctívači Alláha... Pamatuju si, jak mi kdysi páter Lieber v mojem rodným Tennessee vyprávěl, že muslimové jednou ovládnou svět. A že si nás zotročí. Kdo nepůjde s nima, bude proti nim. To je svět, od kterýho nejsme daleko. Každej muslim se počítá. Každej mrtvej muslim přinese světu malou úlevu." 

Mačkal její ňadra. "Ale než tě zabiju, ty zkurvená svině, něco pro mě uděláš. A uděláš to líp, než bys to udělala jemu." Vstal, a ukázal na Mendozovu mrtvolu. Svlékl si kalhoty. Nenita zavřela oči, a opět zakřičela o pomoc. Modlila se ke svému bohu, aby ji zachránil. Landon se smál.

"Z těch obvazů si nic nedělej," řekl jí ve smíchu, "pokaždý, když mi vstane, praskne. Musím ho ňák držet pohromadě, jinak by se rozletěl jak nekvalitní raketa při startu."

Oběma rukama stiskl Nenitiny tváře. "Splnim si sen."

Dva indonéští mladíci seděli v dešti za chajdou, a poslouchali Nenitin tlumený řev smíšený s Landonovým hekotem. Po chvíli začala Nenita zvracet.

"Drsňák, co?"

"Na to, že má penilní frakturu, jo, brácho."

"Někdy bych to měl zkusit, jako on. Navrh jsem to přítelkyni, ale ta nechtěla. Děvka."

"Měls jí donutit. Od čeho seš chlap? Ty svaly máš na co?"

"Nechtěl jsem jít do vězení, Muluku."

Jejich rozhovor vyrušil Landon, když z chajdy vyběhl. Byl nahý, vřískal bolestí a přitom se smál.

"Ty blbče!" smáli se mladíci.

"Zas to prasklo... Bože, já potřebuju novej obvaz!"

"Proboha... Ty vole, tos nějak přehnal, ne?!" vyhrkl Muluk, když si Landonovo přirození prohlédl ve světle baterky. "Vytáhnu lékárničku."

Landon se řechtal. "Tahle byla lepší, než ta poslední, pánové. Jestli to někdo chcete zkusit..."

"Tak dělej, Ajiade! Když ses mi tady tak svěřoval," zasmál se Muluk, vytahuje ze svého batohu kufřík s obvazy.

"Já ti nevím," odpověděl Ajiad, "nehceš už její trápení ukončit, Landone?"

"Vzhledem k tomu, jak krvácim, tak budu muset," zasmál se Landon. 

Jakmile byl ošetřen, vrátil se do chajdy, a Nenitu modlící se k Alláhovi zastřelil. Vyprázdnil na ní zásobník, a nadšeně se u toho smál. "Děvka jedna... Svůj úkol tady na zemi splnila. Co... co její synek?"

"Bastard ujetej," zasmál se Muluk, "je v bezvědomí. Nevydržel bolest. Mám jeho kuličky... by mě zajímalo, za kolik je prodám."

Kyselý déšť ustal. Les byl tichý. Trojice mužů seděla kolem táborového ohně. Vzhledem k vlhkosti lesní hrabanky měl Ajiad značné problémy s jeho udržením. Landon si pohrával s železnými okovy, jež své oběti po zabití sejmul z rukou.

"Opravdu přiletí sem?" zeptal se Muluk, a plastovou lžičkou nabral čerstvě uvařené fazole z plechového kastrolu. Ochutnal je, a hned je vyplivl. Byly příliš horké.

"Starson říkal, že jo," odpověděl Landon, aniž by se na Muluka podíval. Stále si hleděl okovů.

"Pokud nepřijde další bouřka," řekl na to Ajiad, "což se klidně může stát. Počasí je tady v poslední době nevyzpytatelné."

"Vy jste mi říkali," změnil téma Landon, "že ti muslimové utíkají z jižních Filipín proto, že je tam současná vláda nechce... protože preferuje křesťanství."

"Jasně. Proč... proč to zase vytahuješ?"

"Dělá to ze mě křesťanského hrdinu, když zabíjim muslimy?" zazubil se Landon.

"Neříkal jsi, že jsi to náboženství opustil, debile?"

"Já nevim... Pořád... pořád asi v Boha věřim..."

Ajiad a Muluk se na sebe podívali, a usmáli se. Landon si toho všiml. "Běžte do prdele, idioti. Když jsem byl mladší, bylo to pro mě dost důležitý."

"Když jsi byl mladší, myslel jsi na to, jak velkou hubu má Mariapanna, co?"

"Běž do prdele, Ajiade."

"Běž si do ní sám, když je máš tak rád."

Landon ho praštil do hlavy železnými okovy. Muluk prudce vstal, a mezi oba muže se postavil. Nebylo to však třeba. Ajiad jen zakroutil hlavou, a také si začal hledět uvařených fazolí.

"Měl jsem přítelkyni... Zaylee... Musel jsem se svojeho náboženství vzdát, protože jsem porušil... pravidla..." vyprávěl Landon, opět si všímaje jen okovů.

"Zradils jí, chudinu... Ale to už jsi nám říkal," ozval se zase Muluk, a ukázal na Landonův rozkrok, "když jsme se tě ptali, jaks přišel... k tomuhle."

"Stálo to tehdy za to," usmál se Landon, "jak vřískala... Ne, to nikdy nepůjde napodobit."

"Stejně si říkám, Landone, že jsme tě měli vzít za urologem. Spravil by ti to."

"Nemůžu ven z džungle... Je na mě vydaný zatykač! Zapomněls?" odfrkl Landon.

"Jó, vlastně... kvůli tý holce... Heather?" zeptal se Ajiad, a pokýval hlavou.

"Helga. Svině jedna... To taky stálo za to. Akorát to byla lesba... jsem se snížil k tomuhle."

Opět se rozchechtal. "Sakra, pálí to... Vy jste blbci... Fakt blbci! Teď zas myslim na Helgu... Zas na ni myslim, do prdele už!"

Ajiad a Muluk se smáli. "Přestaňte s tím! Budu potřebovat další obvaz."

"Hele, my nemůžem za to, že tě to tak vzrušilo!" vykřikl Ajiad.

"Homosexuálky mě vždycky vzrušovaly. Nevim, proč... asi je vidim podobně jako ty křesťanský holky, mezi kterýma jsem vyrost. Takovej ten chlad... Člověk cítí, jak ho to nutí na ně skočit... že se neubráněj. Podobný to bylo u týhle muslimky. Stejně jako Zaylee prosila Boha, když jsem ji obdělával, prosila tahle děvka Alláha, aby jí pomoh... aby to její utrpení ukončil. Člověk cítí tu převahu... je to krásný."

Ajiad a Muluk se Landonovými slovy docela bavili. Neustále na sebe pohlíželi, nevěřícně kývali hlavami, a zubili se. Landon si mezitím za hlasitého syčení vyměnil obvaz v rozkroku. 

"Než Starson přiletí, to bude pět hodin," poznamenal po snězení večeře Muluk. "Co tu budeme dělat? Necítím se unavený, i když je půlnoc za námi."

"Půjdeme zpátky k tomu zmrzačenýmu klukovi, a ještě si s ním trochu pohrajeme, ne?" navrhl ve smíchu Ajiad.

"Já bych si docela rád odpočinul. Čeká nás dlouhý let z Bornea. Chci být vyspanej... chci vidět Jihočínský moře, užít si pohled na něj... Z týhle hnusný džungle jsem už nemocnej."

Muluk a Ajiad na sebe opět pohlédli. "Ty že seš nemocnej, jo?" zašeptal v reakci na Landonova slova Muluk.

"Mohl bys nám povyprávět, jak jsi v té své 'hnusné džungli' přežil, než jsme tě našli. O tom jsi nám v posledních týdnech neřekl ani ň," navrhl Ajiad.

"Jo! Povyprávěj nám, jak ten tvůj potrhaný šourek vydržel v džungli celé měsíce pohromadě! Mě to teda zajímá," ozval se nadšeně Muluk.

"Vy chcete vědět víc o té době, kdy se mi celý plán dal v hlavě dohromady? Fajn... Možná je nejvyšší čas říct vám všechno podstatný... protože moje přežívání v džungli je spjatý s mým politickým manifestem."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.