Správce dinosauřího parku - Podmořský vulkán se zlobí

Máme tu pátek jednatřicátého srpna... Z mého pohledu letní pohodička. Z pohledu Dana Jamesona, který je správcem Dinosauřího parku na Tedově ostrově uprostřed Pacifiku, opak. Mám takový dojem, že se za poslední týden přihodilo něco dost neobvyklého...

Podmořský vulkán se zlobí

Nasupený vulkán. Tak bych nazval to, co v pondělí v osm hodin ráno vybuchlo. Zrovna, když jsem celý rozmrzelý vstal z postele, jako naschvál se mi pokazil budík (vlastním přičiněním, když jsem po něm šmátl rukou, shodil jsem ho na zem) a ještě jsem uklouzl při vstupu do koupelny. Sypal jsem Leptoceratopsovi Dinovi do misky krmení, které tak miluje. A pak náhle byl spuštěn alarm. Vyběhl jsem ven, oblečený jen v pyžamu, ostatně stejně jako většina mých kolegů právě se chystajících na denní směnu. Opustili jsme své malé domečky se zelenými zahrádkami a shromáždili se na prašné cestě mezi nimi. Pak se ozval Charlesův hluboký hlas. Znělo to trochu jako místní rozhlas na nějaké vesnici ve střední Evropě... Tak nám bylo oznámeno, že právě vybuchl ten podmořský vulkán. Ten, jehož chvění a rostoucí zloba po celé tohle léto způsobovalo únik jedovatého plynu a pukání půdy v některých částech našeho ostrova. Chlapi kolem mě začali panikařit. Co mi jen dalo času je uklidnit... Dvacet minut na to jsem stál v hlavní budově a krátce mluvil s Charlesem. Jen mi řekl, že jako ředitel parku je zodpovědný za naše bezpečí a že pokud dojde k ohrožení našeho zdraví, bude nás muset evakuovat. Plány na evakuaci parku se začaly stávat realitou. Kdybyste jen viděli, kolik ošetřovatelů si naráz připravilo uspávací pušky a stálo u výběhů, připravených dát zvířatům dávku a pak je dostat ven z výběhů. Ale k tomu naštěstí nedošlo. Vulkán soptil pod hladinou moře. V deset dopoledne jsem stál na severním pobřeží a sledoval z dálky tu hrůzu. Na hladině oceánu to na ploše srovnatelné s fotbalovým hřištěm nahlas bublalo. Byl to tak bizarní pohled! Člověka nepřekvapí ani tak podivný dinosaurus, jako úkaz z jeho vlastního světa. Nebylo to poprvé v životě, co jsem si připadal zranitelný. Ale měl jsem strach. Pod naším ostrovem se přece nachází jakási spící sopka. Tahle ji asi probudila. Proto ten jedovatý plyn. Takže... Mohlo by se něco stát? Kvůli erupci k nám v pondělí večer přiletělo pár odborníků ze států. Celý park byl až do půlnoci na nohou. Výsledky prokázaly, že parku nehrozí bezprostřední nebezpečí. K další malé erupci podmořské sopky pak došlo ve středu. Docela se zvedaly vlny, ve čtvrtek ráno to na pláži vypadalo vážně děsně. Všude mrtvoly plesiosaurů, ichtyosaurů, velkých i malých belemnitů a amonitů, sem tam nějaký ten eurypterid, dokonce i žraloci, žraloci bílí a Squalicoraxové - to byl tedy pohled. Mezi nedávno vyplavenými zvířátky jsme našli živého Tusoteuthise. Je to ještě mláďátko. Včas jsme jej přemístili do akvária. Je to jeden z nejnovějších přírůstků v parku. Oliver nás však varoval, že až vyroste, bude z něj 6 až 11 metrů dlouhý zabiják! Tusoteuthis totiž v pozdně křídových mořích a oceánech zabíjel mořské plazy!

Nehledě na to, co se přihodilo v pondělí a ve středu, vydali se Oliver a Tim na další expedici na Isle of Die. Včera nám přivezli zcela nejnovější přírůstek do parku, a to sice mladého pravěkého aligátora Deinosucha... Není to trochu moc? Tenhle třímetrový macek prý jednou bude měřit čtyřnásobek, co teď, tak vážně nevím, jestli už se Oliver nezbláznil. Prý ho našli na břehu řeky, mezi rákosy, uvíznutého v rybářské síti. Ano, v rybářské síti. V okolí Isle of Die dlouho žádní lidi nebyli, aspoň co víme. Jenže tohle rybářské náčiní, stejně jako kusy plastu, putují celým oceánem, až dosáhnou Isle of Die a začnou negativně ovlivňovat život i tam, v tom pravěkém ráji. Deinosuchus si jistě záchranu zasloužil a momentálně se rochňá v bahně na břehu naší říčky, nedaleko Masiakasaurova nového výběhu... Houby, jež napadly několik želv Testudo atlas, a jež jsme předchozích pár týdnů hubili, jsou zřejmě nadobro pryč. Hurá! A sláva, yes! Promiňte mi tu trapnůstku... Poté, co byl náš reptile house dokonale vydezinfikován, byli jeho původní obyvatelé vráceni zpět do svého domova. Želvy Testudo atlas už se zase procházejí ve své, řekněme, ohrádce. Ardeosauři zase šplhají po skle jako jejich současní příbuzní z řad gekonů. Pravěký had Pachyrhachis se opět koupe ve svém rybníčku, a jeho o moc větší příbuzný Gigantophis polyká celá prasata... Ujal jsem se našich dvou jeskynních lvíčat. Dost se jim daří. Rychle rostou. Nevěřili byste, jaké pokroky za ty nádherné dva týdny, co jsem s nimi strávil, učinili. Tak jednou bude z našeho Dinosauřího parku pravý kočičí park. Jen zmíním, že Barbourofelis je v naprostém pořádku a Smilodon, přestože občas trochu vzteklý a vrčící na ošetřovatele, také... Žádné problémy s náladovými Deinotheriem, Siamotyrannem a Giganotosaurem. Daří se nám, jedovatý plyn už neuniká, tedy zatím... Podmořská sopka se snad již uklidnila. A park je zajištěn, dobře financován a funguje jako rezervace a útulek zároveň. Žádné plány na znovuotevření, alespoň tak to Charles říká. V posledních pár dnech přijely na ostrov jeho děti, docela dost vyrostly od doby, co tu byly naposled. Rozhodně už naše zvířata netrápí. Mám takový pocit, že tu jednoho dne, možná brzy, začnou také pracovat... Dinosauřímu parku se prostě nebývale daří, víc než kdy předtím, a je to vidět!

Danova pošta: Tohle je tak krásné léto!!! Chci moc poděkovat těm, kteří v předchozích devíti týdnech četli můj comeback na tento blog. Někteří z Vás napsali moc milé komentáře, jež mne téměř dohnaly k slzám, ale obvykle jsem neměl čas na to, abych je vypustil. Přece jen se toho v našem parku děje tolik! Víte, Dinosauřímu parku se daří. Opravdu. Jak jsem napsal v závěru této části, daří se nám víc než kdy předtím. Přes všechny ty problémy s houbovým onemocněním, jež zabilo a nakazilo pár z našich velkých želv a ohrozilo život několika lidí... Přes problémy s probouzejícím se vulkánem... Dinosauří park je na svém vrcholu. Anebo možná ne, třeba přijde čas ještě lepší! Pevně v to doufám. Já mám místo zajištěné, a budu se dál snažit udělat maximum pro pohodlí našich pravěkých svěřenců. Dinosauří park zažil všechno možné. Začal jako malý projekt s omezeným rozpočtem. Rozrostl se v park, do kterého proudily tisíce návštěvníků. Pak se zase "zmenšil", stal se tím, čím byl kdysi a čím je teď. Jakýmsi pravěkým rájem... K napsání této části muselo dojít. Je 31. srpna... Musím se s Vámi rozloučit. Ano, mohl bych Vás informovat o dalších novinkách z Dinosauřího parku, ale uznejte, stálo by to úplně za to? Slíbím Vám ale, že se vrátím. Ano, vrátím se, a na krátko Vám zase popíši některé z našich starostí a problémů, a jak jsme je řešíme... Dinosauří park funguje jako do
bře namazaný stroj, a můj týdeník se vrátí za několik měsíců. Do té doby zdar!

To je konec letního Správce dinosauřího parku v tomto roce. Opravdu jsem si užil psaní všech částí, trochu více se vžil do Dana, omezil nepodstatné vtipkování a přišel s příběhovou linií o probouzejícím se vulkánu a houbovém onemocnění... Ta takřka půlroční pauza Správci dinosauřího parku podle mne velmi prospěla, a poslední dva měsíce jsem si Správce opravdu moc užíval... Není to konec. Správce se musí vrátit, vím, že mě bude bavit jej psát zase v budoucnu, ale bude to chtít pauzu. Slibuji, že na konci roku, v době Vánoc a Nového roku, se Správce dinosauřího parku možná na dva týdny zase vrátí! A pak se možná vrátí příští léto...