Pár minut předtím, než jsem začal psát tento článek, jsem si vygooglil všechny předchozí části Vyhynulých tvorů z Karibiku a za sebe musím říct, že jsem docela spokojen s tím, kolik částí jsem v průběhu léta 2017 a léta 2018 napsal... Ale stále zbývá tolik pravěkých živočichů z karibských ostrovů, se kterými jsem Vás ještě neseznámil... Včetně tohoto, tak je třeba to napravit a pustit se do psaní další části...
Jméno zvířete: Neocnus,
Zařazení: chudozubí (Xenarthra), čeleď Megalonychidae,
Vyhynutí: Holocén, před cca 5000 lety,
Příbuzní: nejbližší, pozemní příbuzní vyhynuli, existují však stromoví příbuzní.
Neocnus byl jedním z celé řady pozemních lenochodů, z nichž většina vyhynula v Pleistocénu, případně pak v Holocénu. Dal by se označit jako příklad ostrovního nanismu; jelikož žil na ostrově, během vývoje zmenšil své tělesné rozměry, takže se lépe přizpůsobil omezenému ostrovnímu prostředí, zatímco jeho příbuzní na americké pevnině, zvláště tedy na té jihoamerické, bývali třeba i desetkrát, možná i dvacetkrát větší. Neocnus byl poměrně malým pozemním lenochodem, nedosahoval zřejmě ani výšky člověka. Během let bylo popsáno 5 druhů, jejichž zkameněliny se našly na Kubě a na Hispaniole (na Haiti a v Dominikánské republice). Trup měl Neocnus poměrně zavalitý, mnohem zavalitější než většina ostatních pozemních lenochodů. Také se od nich lišil délkou ocasu; ocas byl v poměru ke zbytku těla mnohem delší. Tak jako ostatní pozemní lenochodi, i Neocnus měl široké kaudální (ocasní) obratle. Ty mu umožňovaly položit ocas na zem a použít jej jako podpěru. Pak si mohl stoupnout na zadní, čímž se mu uvolnily přední končetiny, zakončené ostrými drápy, s jejichž pomocí trhal listy stromů. Na rozdíl od většiny pozemních lenochodů byl vlastně semiarboreální, tedy část života trávil na zemi a část na stromech. Ocas se dokonale hodil k obtočení větví. Možná žil podobně jako dnešní stromoví mravenečníci (tamandua); ti také používají svůj ocas jako podpěru k tomu, aby se mohli postavit na zadní (a na zadní se při obraně staví i mravenečníci velcí z Jižní Ameriky), a tamandua také žije z velké části na stromech.
Jak již bylo uvedeno, Neocnus byl býložravec a živil se hlavně listím stromů. Byl vybaven velkými, trojúhelníkovými špičáky. Na jeho spodní čelist se upínaly velice silné svaly, takže byl schopen drtivého skousnutí... Tento savec, relikt pleistocénní megafauny, vyhynul teprve nedávno - zřejmě někdy v době okolo 5000 let před naším letopočtem. Samozřejmě se setkal s lidmi, a lidé se setkali s ním, a zapříčinili jeho vyhynutí. Nejmladší fosilie Neocna pochází z doby 4391 let před naším letopočtem. Lidé pozemní lenochody lovili, protože pro ně byli snadnou kořistí, nebyli moc rychlí a s pomocí oštěpů nebo šípů se dali lehce zabít...
Obrázky z:
Doufám, že se Vám článek líbil. Už se těším na psaní dalších částí tohoto projektu...
Žádné komentáře:
Okomentovat