Pokračuji v psaní článků o životech vybraných druhů současných zvířat - již zde byl článek o životě mamby černé a životě baribala. Tentokrát jsem se zaměřil na jeden zajímavý druh kytovce...
ŽIVOT DELFÍNOVCE LAPLATSKÉHO
Brazilské atlantické pobřeží. Pětiletá samice delfínovce laplatského (latinsky Pontoporia blainvillei) se v pobřežních vodách chystá na porod. Po 11 měsících čekání konečně přivádí na svět mládě. Je jen jedno. Samice mají obvykle jedno mládě za rok. Tento "drobeček", který se právě narodil, bude pojmenován James. Je to malý samec a jeho porodní váha činí něco okolo 8 kilogramů, což je mezi novorozenci delfínovce laplatského obvyklé - váží totiž při narození mezi 7,3 až 8,5 kilogramy. Nedlouho po narození se James poprvé nadechl; stejně jako všichni savci, musí i on dýchat vzduch. I když váží více než dva lidští novorozenci zároveň, je James ještě opravdu malý v porovnání se svou až padesátikilovou matkou...
Delfínovec laplatský je velmi nenápadný, málokdy pozorovaný druh delfínovce. Pozorován je jen málokdy a často je i za příhodných podmínek pozorovateli přehlédnut. Ve vodě se pohybuje velice hladce, je to brilantní plavec. Zpravidla se krmí tak, že na dně vytrhává svým zobákem vegetaci, v níž se skrývá jeho oblíbená potrava - olihně, chobotnice a různí korýši. Dospělci mají v horní čelisti 106 až 116 zubů, ve spodní čelisti 102 až 112 zubů. Ústní štěrbina je rovná, ocasní ploutev je dosti široká a dýchací otvor (sifon) za hlavou kytovce je půlměsíčitý.
James se od matky výrazně liší také tvarem své hlavy. Jeho hlavička je baculatější a má mnohem kratší zobák. Naopak dospělci mají zobák, který spolu s jejich protáhlejší hlavou tvoří jakousi plynulejší linii, rozhodně velmi typickou pro delfínovce. V čem se však delfínovec laplatský od ostatních delfínovců, nebo též říčních delfínů, liší, je fakt, že jako jediný z delfínovců žije v oceánských vodách. S tímto druhem se setkáme pouze na pobřeží Brazílie, Uruguaye a Argentiny, tedy na atlantickém pobřeží Jižní Ameriky. Toto je Jamesův domov a nikdy ho nezmění. Zde bude žít po celý svůj život.
V 8 až 9 měsících života je James odstaven. Do této doby pil tučné mléko, které mu dovolilo velmi rychle vyrůst. Dospěje velmi brzy, dříve než většina známých kytovců. Teď se ale James, kterého už matka opustila a pravděpodobně již čeká na na narození dalšího potomka, zdržuje v písečné čeřině, kde si užívá lov chobotnic. V mělkých pobřežních, prosluněných vodách je jich celkem hodně. James si občas všimne, že se na hladině objeví jakýsi pohybující se "tvor". Voda se za ním rychle čeří. Nedokáže motorový člun identifikovat jako něco jemu známého, dosud s matkou nic takového nepozoroval. Zaujalo ho, že se člun, neustále kroužící po hladině, na chvíli zastavil. Cosi matného z něj shodilo obrovskou čtvercovou síť. Padá ke dnu. Už se do ní chytilo několik ryb. James je zvědavý, co je to zač... Blíží se k objektu... Tohle by ale neměl! Je to příliš riskantní!
Delfínovci se zpravidla vyhýbají plavidlům, i když čas od času podlehnou zvědavosti a k nějakému se přiblíží. Uváznutí v rybářských sítích, které pravidla často doprovázejí, je pak nejčastější člověkem způsobenou smrtí tohoto živočicha. Není loven, ale je obětí tzv. bycatch, je tedy vedlejším, nechtěným úlovkem. Takovéto nehody způsobují, že počet delfínovců laplatských, unikátních obyvatel atlantického pobřeží Jižní Ameriky, neustále klesá. V současnosti IUCN klasifikuje delfínovce laplatského jako zranitelný druh... Samozřejmě však také, bohužel, dochází k degradaci jeho přirozeného prostředí, především vlivem znečištění vody. Jeho potrava může být někdy toxická, což delfínovce zabíjí...
James se v poslední chvíli síti s háčky vyhnul. Vyděsil ho znovu se ozývající hluk motoru. Raději si najde jiné místo k hledání potravy... Jen asi o měsíc později je James viděn se skupinkou dalších čtyřech samců. I když jsou delfínovci laplatští obvykle samotářští, mohou se občas seskupit do skupinek až o 5 jedincích. Tento gang právě zbavuje lagunové dno místních chobotnic a humrů. Pak se náhle v dálce objevuje podivný obrys. Ano, připlouvá sem nějaký predátor. Je to žralok sedmižábrý! Delfínovci jsou po dně laguny různě rozmístěni. Každý z nich, i James, předvádí svou nejlepší taktiku obrany. Prostě se nehýbou. Zůstávají na dně bez pohybu. Žralok, kterého úplné znehybnění všeho velkého v laguně zmátlo, hbitě odplouvá. Všichni delfínovci rázem vyplouvají k hladině. Nedokáží zadržet dech na moc dlouho. Půl minuty je totiž nebezpečná hranice, po půl minutě se už musí nadechnout. James je velmi rád, že přežil další nebezpečné setkání. Jako vysoce inteligentní kytovec opravdu cítí radost...
Na jižní polokouli nastala zima. Zbarvení Jamesova těla se změnilo. To je u delfínovců laplatských normální - během zimy bývají světlejší. Avšak kůže také bledne s přibývajícím věkem. Je možné, že někde v nedaleké laguně se Jamesovi brzy narodí potomek, ale on na to rozhodně nemyslí a možná se s ním nikdy nesetká. V tuto dobu je zaměstnán hledáním potravy a ignoruje ostatní delfínovce. Moc se s nimi nesetkává. Je možné, že gang se rozpadl jen tak, bezdůvodně. James je rád sám a může se plně věnovat udržování svého metabolismu.
Delfínovec laplatský se dožívá v divočině až 20 let. To je bohužel věk, kterého James nikdy nedosáhl. Zatímco v písečné čeřině lovil sépie, přišla bouře. Velice silný proud si s ním začal pohrávat jako s hadrovou panenkou. James dostal zásah do hlavy. Lebka praskla nárazem o skálu. Proud jej vyplavil na pobřeží, kde se kolem něj druhého dne shromáždilo několik lidí. Dostali vzácnou příležitost prohlédnout si delfínovce laplatského zblízka. Bohužel takto skončil Jamesův teprve pětiletý život...
James byl dlouhý 1,6 metru, dosáhl tedy maximální délky, které mohou samci dosáhnout. Samice bývají větší, až 1,8 metru dlouhé... Jamesovo tělo prozkoumalo několik vědců zaměřených na kytovce. To bylo předtím, než si při další bouři, jež způsobila velký příliv, moře jeho tělo zase vzalo - k velkému vzteku vědců, kteří se jej chystali odvést... Teď asi Jamesova kostra leží někde na dně moře, kosti jsou roztroušeny po nějaké laguně, kterou proplouvají jeho mláďata...
Tento článek byl poměrně kratší než předchozí články o životě mamby černé a baribala... Snad Vám to nevadí. Nechci psát žádné dlouhé romány, které by nikdo nečetl... Článků, jako je tento, ještě přibude!
4 komentáře:
Článek s příběhem je moc pěkný. :-)
[1]: Díky. :-) Brzy napíši další, podobný článek - tentokrát se pro změnu budu opět věnovat nějakému plazu. Jaký to bude, to ještě uvidím. :-D
Hodně hezký krátký příběh. K tomu je tam sspoustu zajímavých věcí, které jsem v životě neslyšela.
[3]: Děkuji. :-) Snažil jsem se vybrat zhruba to nejpodstatnější o delfínovcích laplatských, tak doufám, že se mi to povedlo...
Okomentovat