Lovci kryptidů jsou tentokrát na Portoriku, kde pátrají po tajemném zabijáku koz, Chupacabře. Tento krvelačný netvor však přechází ze sání krve na masakrování svých obětí, což jej činí velmi nebezpečným. Jak již víte, Jack, Pierre a Akihiko číhají na Chupacabru u kozí ohrady, zatímco Pauline, Roger a Fahad vnikli do stodoly, na jejíž střeše nedávno mladý Fernando spatřil ono hrozné monstrum. Začínají se dít opravdu zvláštní věci... Všude je tma... Toto je snad nejstrašnější mise, kterou kdy naši přátelé zažili...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZTĚLESNĚNÍ NOČNÍ MŮRY, ČÁST TŘETÍ:
Jack přistoupil k ohradě a posvítil na stádečko koz, které se už tisklo k jedné straně ohrady. Starý kozel výbušně mečel a hýbal hlavou s úctyhodnými rohy ze strany na stranu. Náhle se za ohradou cosi mihlo. Jack na ten objekt nastavil svou termokameru, ale zvíře okamžitě zmizelo. "Je tu," řekl mu Akihiko a poplácal ho po rameni. Vysunul svou teleskopickou tyč. Jack pevně stiskl pažbu brokovnice, kterou držel v levé ruce. Náhle se k nim zezadu něco přiblížilo. Šláplo to na větvičku. Jack se pořádně vyděsil, Akihiko však zůstal v klidu stát. "Promiň, Jacku," řekl Pierre třesoucím se hlasem. "Uf, úplně jsem zapomněl, že tu s námi jsi, strašpytle," oddechl si Jack. Kozel se najednou něčeho vylekal a přidal se ke svému stádu. Jack spatřil v termokameře toho podivného živočicha. Byl v ohradě. Plazil se po všech čtyřech. Po pár metrech se postavil na zadní, až stál skoro vzpřímeně. V tuto chvíli na něj Jack, Pierre i Akihiko posvítili baterkami zároveň. Objevil se před nimi ohyzdný tvor s ostny vyčnívajícími z hlavy a páteře. Svalnaté ruce, pokryté zježenou srstí, byly zakončeny skoro až lidoopími prsty, jež nesly ostré drápy. Rudé oči ve světle baterek ďábelsky svítily. Vypadalo to, jako by se ten tvor neustále cynicky usmíval. Jeho dlouhé, bílé zuby jistě sloužily k prokousnutí krční tepny obětí. Z tlamy se vinul dlouhý jazyk, který se pomalu pohyboval ve vzduchu. Jako by snad ochutnával vzduch. "Tak tohle je... tohle je... eh... Chupacabra?!" zašeptal zděšený Pierre. "Jo, to je ona," odpověděl mu Akihiko. "Tak divně se na nás kouká... Jacku, nechceš něco udělat?" řekl Pierre. V jediné vteřině se Chupacabra vymrštila ze země a zmizela ve tmě. "Proboha! Proboha!!! Kde je?!" řval Pierre. "Zmizela! Někde za stádem! Kruci, už ji nevidím!!!" vykřikl Jack. Nastal strašný zmatek. Akihiko se snažil udržet se v klidu. Náhle spatřil stín přímo za Jackem. "Pozor!!!" vyhrkl ze sebe hlubokým hlasem a hbitě vyhodil z rukávu šuriken. Jack se otočil a posvítil na něj baterkou. Šuriken se zabořil do kůry stromu. Po Chupacabře zase ani památky. "Měl jsem ji zastřelit. Měl jsem ji zastřelit!!!" opakoval si vyčítavě Jack. Pierre svítil baterkou všude kolem sebe. Přišlo mu, že každé pohybující se stéblo trávy teď představovalo smrtelné nebezpečí. Strach byl na něm vidět nejvíce, ale i jeho kolegové, i drsňák Akihiko, byli hrůzou bez sebe. Z ohrady se ozvalo tlumené mečení. "Dostala ji! Dostala jednu!" vykřikl teď Jack a přeskočil ohradu. "Co to děláš?! Ty ses musel totálně zbláznit!!!" zakřičel na něj Pierre. "Zastřelím ji, slibuju," odpověděl Jack a ztratil se mezi děsem paralyzovanými kozami. "Tak tohle není dobrý," řekl si pro sebe Akihiko a taky přeskočil ohradu. "Kluci?! Kluci!!! A co já?!" šeptal Pierre, držíce se za hrdlo. Ozval se výstřel. Stádo koz se rozeběhlo na všechny strany. Další výstřel. Jack střílel na neuvěřitelně rychle skákajícího krvelačného zabijáka, a nedokázal jej trefit. Akihiko náhle ucítil, že zvíře dopadlo na zem jen pár metrů od něj. Vyhodil po něm další šuriken. Pak na místo posvítil baterkou. Tentokrát trefil jen kůl od ohrady! Najednou Jack ucítil, že mu něco zezadu dýchá na krk. Chlupy na krku se mu úplně vztyčily. Akihiko naň namířil svítilnu. Chupacabra se tiše přikradla až za Jacka a chystala se zaútočit. Akihiko mrštil svou kovovou tyč jako oštěp. Chupacabra sebou trhla, chytila Jacka svou mocnou přední končetinou za levou ruku, a shodila ho na zem. Jack měl však u sebe brokovnici! Pohnul rukou a pažbu vrazil Chupacabře do tlamy. Ozval se praskavý zvuk. Musel jí zlomit zub! Jack nečekal, vstal, obrátil se a střelil Chupacabru. Bohužel jen do přední končetiny, kterou si Chupacabra v poslední chvíli zakryla srdce, na které Jack původně mířil. Odhopkala pryč z ohrady. Zmizela v blízkém lese dříve, než se Jack stačil vzpamatovat. Pierre, který celý souboj z dálky pozoroval, byl skoro mrtvý strachem o své kolegy. Jakmile bylo po všem, opřel si záda o kůl, zaklonil hlavu a vydechoval. Cítil, jak se mu po celém čele vyrýsovaly žíly. Vůbec mu nebylo dobře...
"V pořádku?" zeptal se Akihiko Jacka a ukázal na zranění na jeho levé ruce. "Jen škrábnutí. Doufám, že ta potvora nemá jedovatý drápy," vydechl v odpovědi Jack. "Koukni na tu kozu. Úplně jí rozervala krk," řekl Akihiko. Jack pohlédl na oběť Chupacabry. Chudák zvíře mělo v očích strnulý výraz, výraz hrůzy, kterou zažilo při své smrti. Její hlava ležela v kaluži krve. Všem se udělalo špatně. "Ta Chupacabra je pěkně hnusná potvora. Co... Jak? Kruci, jak může něco takovýho vůbec existovat? Je to jak z jiný planety," řekl Jack a utřel si pot z čela. "Měli bychom ji stopovat. Zanechá za sebou krvavou stopu. Dobře jsi ji trefil," řekl ještě Akihiko. "Ne. Mířil jsem na srdce," odpověděl Jack. "Hoši, nechcete už ven z té ohrady? Je mi nějak mdlo, byl bych rád, kdyby mi někdo pomohl zvednout se ze země," ozval se Pierrův vyděšený hlas. Jack a Akihiko se museli alespoň usmát...
V těchto chvílích pociťovala Pauline bodání v krku. Drápy Chupacabry po milimetrech pronikaly hlouběji a hlouběji. Pauline však vůbec nebyla bezbranná. Začala střílet z laserové pistole přímo za sebe. Jeden silný laser zasáhl přímo hlavu odporného monstra a odeslal jej směrem k zemi. Pauline se otočila, levou ruku přiložila na krvácející krk. Znovu zmáčkla spoušť. Jenže monstrum zde již neleželo. Odhopkalo na další dřevěný trám. Velice rychle začalo lézt nahoru, ke střeše a k otevřenému světlíku. Chystalo se uniknout. Pauline se rozhodla mu v tom zabránit. Laser zasáhl trám, ten se zřítil a Chupacabra s ním. Roger se konečně po kopnutí do hlavy probral. Popadl čelovku, jež ležela vedle něj, nasadil si ji na hlavu a posvítil na ten nepořádek. "Leží tam," řekla mu Pauline a ukázala se křečovitě se pohybující ruku s kostnatými drápy, ležící pod velkým kusem trámu. Drápy se ve smrtelné křeči zarývaly do hlíny, tak hluboko, jak to jen šlo. "Krvácíš," řekl Roger, vytáhl z kapsy šátek a omotal jej Pauline kolem krku. "Nic se nestalo. Jenom mě podrápala," odpověděla Pauline. Fahad se mezitím na provaze zhoupnul až k dřevěné liště, připevněné ke stěně stodoly. Chytil se jí a pak se zase pustil, načež spadl do kupky sena. "Co ty?! Jak je ti?!" optal se starostlivě Roger, hned jak k němu přiběhl. "Mám kousanec v rameni... Dost to pálí... Fuj..." zněla Fahadova odpověď. Konečně se dveře stodoly zase otevřely. Stáli v nich Jack, Pierre a Akihiko. Přilákal je sem hluk a také štěkot psů, připoutaných k boudám v okolí stodoly. "Jste celí?!" optal se Jack, ale nebylo třeba odpovídat. Úplně se mu sevřelo hrdlo, když uviděl Paulinin krvácející krk a Fahadův ošklivý kousanec v rameni. "Leží pod tím trámem... Hele, já ty dva odvedu zpátky do hlavní budovy a pak vyřešíme, co dál... Jak to vůbec šlo?" řekl Roger. "Našli jsme ještě jednu, zranil jsem ji," odpověděl spěšně Jack. Pak s Akihikovou pomocí odkryl polámané tělo Chupacabry. Jackovi se zachvěla ruka, když položil prsty na její čelo, obrátil je a spatřil tu černou krev. "Co je tohle za kryptida? Kdy se vyvinul? Z čeho? A co je zač? A proč se takhle chová?" položil si Jack několik otázek jen tak, pro sebe a nahlas. "To zatím nikdo neví," odpověděl mu Akihiko, "hele, měli bychom dostat tu druhou. A to pěkně rychle."
Jak bude mise v Portoriku pokračovat? Příští část již brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat