Je tu poslední část první kapitoly třetí série Lovců kryptidů... Tým se vydal na Portoriko, přilákán zprávami o zabijáckém netvorovi, který nejen vysává krev kozám, ale také je masakruje. Jde o pověstnou Chupacabru... V minulé části následovali Jack a Akihiko zraněnou Chupacabru do lesa a nakonec ji zastřelili. Její tělo chtěli pro výzkumné účely přenést zpět na farmu, jenže je napadla celá smečka těchto příšer. Jack pouze odebral vzorky krve a slin mrtvé Chupacabry, její tělo museli zanechat na pokraji lesa. V hlavní budově se pak Jack dozvěděl, že Roger zašel s jedním farmářem do stodoly, aby vyfotografoval mrtvou Chupacabru... Pokud se však Chupacabry zajímají o své mrtvé příbuzné, je Roger ve velkém nebezpečí!
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZTĚLESNĚNÍ NOČNÍ MŮRY, ČÁST PÁTÁ:
Roger se zasyčením zvedl kus trámu, který ležel na zadních končetinách mrtvé Chupacabry, a odvalil jej na stranu. Prohlédl si pomačkané, hubené, srstí řídce pokryté tělo toho až mimozemsky vypadajícího živočicha. Zvedl fotoaparát, nastavil blesk a pořídil první fotografii. Děsila ho, ale ne tolik, jako mrtvola samotná. Protože Chupacabra neměla víčka, vypadalo to, jako by i po smrti stále bděla. Její velké rudé oči hleděly na stranu, na otevřené dveře stodoly. Jako by snad svým nehybným, mrtvým pohledem lákala své příbuzné, žijící nedaleko odsud. Ve dveřích stál statný farmář Samuel, jeden z Colónových pracovníků. "Budete ji fotit ještě dlouho? Jsem docela unavený, rád bych si šel lehnout... Ne, že by mi vadilo Vám dělat bodyguarda, pane Neille, ale..." postěžoval si Samuel. "Hned to bude. Jen jsem chtěl, abyste se mnou šel, kdyby se náhodou něco stalo. Běhat tady po farmě sám, a musel bych si měnit kalhoty," zasmál se Roger. Pořídil další fotografii Chupacabry, tentokrát detail jejího ohyzdného obličeje s otevřenou tlamou plnou svítivých zubů a mimořádně dlouhých špičáků. Samuel zazíval a vyšel ven ze stodoly. Ten řev, který Roger uslyšel, pronikl až do morku jeho kostí. Nejprve se ozýval křik, pak se ozvalo nechutné lupnutí, pravděpodobně zlomení krční páteře, a bylo po všem. Roger přestal s fotografováním, pověsil si fotoaparát kolem krku a okamžitě vytáhl svou laserovou pistoli. Pomalu kráčel k otevřeným dveřím. Jakmile v nich stanul, spatřil něco děsivého. Dvě Chupacabry, mnohem větší, než ta, kterou fotografoval, vysávaly Samuelovu krev. Úplně mu roztrhaly záda. Byl to velice odpudivý pohled. Roger instinktivně zavřel dveře od stodoly. Nahlas vydechoval. Snažil se zpracovat to, co právě viděl. Bylo mu špatně, chtěl zpátky do hlavní budovy... Otevřeným světlíkem něco proskočilo. Ve stodole byla rozsvícena lampa, takže na zvíře bylo moc dobře vidět. Byla to ta obrovská Chupacabra, kterou šurikenem zasáhl Akihiko. Za pouhých pár minut se na místě jejího zranění vytvořil strup, takže již nekrvácela. Plna sil se blížila k Rogerovi, tisknoucímu se k zavřeným dveřím stodoly. Po zemi lezla po čtyřech, vždy vkládala vpřed pravou přední a levou zadní nohu, a pak zase levou přední a pravou zadní, přičemž se její hlava a boky pohupovaly skoro jako želé na lžíci držené roztřesenou rukou. Oči měla snad ještě větší, než ostatní Chupacabry. Roger natáhl ruku. Nechtěl to protahovat. Na rukojeti nastavil paprsek nejvyššího stupně. Najednou do jeho hlavy proniklo něco ostrého. V šoku upustil pistoli. Chytil se za hlavu. Schoulil se. Vykřikl bolestí. To, co měl v hlavě, však nebyl žádný předmět. Byly to myšlenky Chupacabry. Krvelačný kryptid začal telepaticky vysílat hlasité zvuky do Rogerovy mysli, jež je nebyla schopna pořádně zpracovat. Chupacabra v podstatě způsobila Rogerovi psychický šok! Světlíkem postupně do stodoly pronikalo jedno zvíře za druhým. Tyto Chupacabry už byly menší. Ta velká byla určitě vůdcem tlupy...
Jack, Pauline, Akihiko a Fahad konečně přiběhli ke stodole. Jejich příchod vyděsil obě Chupacabry hodující na Samuelově těle, nebo spíše na jeho krvi. Jack se nezdráhal po nich vystřelit z laserových pistolí. Jednu zasáhl do hlavy a minimálně ji tím omráčil, možná i zabil. Druhá Chupacabra nejprve schytala ránu ostřím Akihikova vrženého šurikenu, a pak ji dokončila Pauline, také s pomocí laserové pistole. Fahad otevřel dveře stodoly. Omráčený Roger doslova vypadl z budovy. Ležel v klubíčku a držel se za hlavu, jako by se snažil uchránit své břicho a hlavu před útočícím medvědem. Velká Chupacabra se nejprve polekala Fahadova příchodu. Hned se ale zase sebrala a učinila velký skok. Fahad po ní vystřelil z laserové pistole, ale neměl paprsek nastaven na nejvyšší stupeň, ba naopak, na ten nejnižší. Zdálo se, že laser velkou Chupacabru jen polechtal na břiše. Další laser šel z Jackovy pistole. Velké Chupacabře musel způsobit otřes mozku. Padla na zem, v šoku se zachvěla, vydala ze sebe hlasitý, pištivý zvuk, a zemřela. Její hlava dopadla na zem, a nikdy se nezavírající rudé oči už jen upřeně hleděly na kousek od ní ležícího Rogera. Po smrti Chupacabry se Rogerovi okamžitě ulevilo. Ostatní Chupacabry viděly smrt své vůdkyně a v nově nalezeném strachu z těch dvounohých primátů se jedna po druhé protáhly světlíkem na střeše stodoly a pak odhopkaly po střechách ostatních budov zpátky do lesa. "Jsi v pořádku?" zeptali se Jack a Fahad skoro zároveň Rogera, stále ještě otřeseného z toho zážitku. "Jo, ale měl jsem pocit, že mi něco proniklo do hlavy. Myslel jsem, že umřu. Ještě furt mě z toho bolí na čele," odpověděl Roger. "Že Chupacabra umí telepaticky komunikovat, o tom jsem se již přesvědčil s Akihikem," řekl mu Jack, "ale v takové míře? Naprosto šílené." Roger pořídil fotografie všech Chupacaber. Jednu, jejíž tělo bylo laserem nejméně poškozeno, a tu velkou zabalili do bílého prostěradla a přenesli k hlavní budově farmy. "Zítra je uložíme do Cryptid Swiftu a odletíme s nimi domů, do Británie," navrhla Pauline. Jack se jen ušklíbl. Nebyl si zrovna jist, jestli zde mrtvoly zůstanou, a do budovy je nechtěl přenést. Když se ještě vrátili ke stodole, nenalezly zde už ani tu rozmačkanou, ani tu další, čerstvě zabitou Chupacabru. Jejich příbuzné je odnesly. V místech, kde ležela těla mrtvol, se nacházely hluboké rýhy v zemi. Jako by snad Chupacabry kolem svých mrtvých příbuzných pořádaly nějaký rituál. Nebo začaly pít jejich krev? Kdo ví... Ještě tolik nebylo o těchto kryptidech zjištěno, tak málo lidí se s nimi setkalo, a tak málo lidí jim bylo tolik blízko jako Lovci kryptidů...
Ještě větší šok čekal Lovce kryptidů v hlavní budově. Colón ležel na podlaze, byl mrtev. Hlukem uvědomili Lovci kryptidů o jeho smrti všechny, kteří v domě byli. "Co to má znamenat?! A kde je Pierre?! Kde jenom je Pierre?!" zvolal Jack. Pauline s Rogerem mezitím obrátili tělo mrtvého Colóna a odhalili jeho obličej. Přejely po něm drápy, jež v jeho tváři zanechaly hluboké, krvavé rýhy. Pak měl ještě rány v krku a v srdci. "Tohle nezpůsobila Chupacabra," řekl Jack, "ta nemá dost velké a silné drápy na to, aby způsobila taková zranění, podobná bodnutí nožem!" "Tak co ho zabilo?!" zeptala se Pauline. Jack se odmlčel. "Tak co?! Jacku, jestli to víš..." řekl Akihiko. Poté také zmlkl. "Co s Vámi je?
! Tak co je?!" ptala se ještě stále šokovaná Pauline. "Pierre chybí," řekl třesoucím se hlasem Jack, "ale... Tady na podlaze jsou šlápoty. Stoupl do kaluže Colónovy krve. A odešel. Nebo spíš utekl." Akihiko si prohlédl několik krvavých stop. Pak pohlédl na Jacka. "A seš si jistej, že to byl Pierre?" položil mu otázku. "Chtěl bych věřit, že ne. Ale nejspíše byl," odpověděl Jack. Ty stopy měly dva velké drápy, jeden jako by vycházel z palce a druhý z malíčku. Bylo to velké chodidlo. Pierre?! Jak by mohl zanechat takové stopy?! Pierrovy oči se otevřely. Ležel v houští uprostřed lesa, nedaleko farmy. Bylo již dávno světlo, snad už nastalo poledne. Pierre se chtěl rozbrečet, když se podíval na svou ruku. Byla tenká, zelená, s vystouplými žílami, a z každého z jeho prstů vycházel velký, kostěnný dráp. Ano, byly to jeho ruce, jež zabily Colóna. Pierre se začal dotýkat svého obličeje. Měl na něm hrubou kůži, tvar jeho nosu se výrazně změnil, měl velké nosní dírky, ale takřka žádnou chrupavku nad nimi. Přišel ke kaluži vody a pohlédl do ní. Kdyby mohl, vykřikl by. Ten zjev byl strašný. I když ve svých očích a výrazu obličeje stále viděl Pierra Leroye, byl netvorem. Nějak zmutoval. Od první chvíle mu bylo jasné, co za to může. To Nietovo sérum agresivity, které mu propůjčilo zvláštní schopnosti. Díky kterému byl už před pár měsíci vybaven nadlidskou silou. Kvůli kterému se mu čas od času vyrýsovaly na čele zelené žíly. V jeho těle docházelo k mutaci. Poté, co Lovci kryptidů zanechali Pierra a Colóna v místnosti v osamění, stala se strašná věc. Ve stresu se začalo Pierrovo tělo měnit. I jeho mysl se začala měnit. Zabil Colóna, ale pak si uvědomil, že udělal něco strašného, a proto utekl...
! Tak co je?!" ptala se ještě stále šokovaná Pauline. "Pierre chybí," řekl třesoucím se hlasem Jack, "ale... Tady na podlaze jsou šlápoty. Stoupl do kaluže Colónovy krve. A odešel. Nebo spíš utekl." Akihiko si prohlédl několik krvavých stop. Pak pohlédl na Jacka. "A seš si jistej, že to byl Pierre?" položil mu otázku. "Chtěl bych věřit, že ne. Ale nejspíše byl," odpověděl Jack. Ty stopy měly dva velké drápy, jeden jako by vycházel z palce a druhý z malíčku. Bylo to velké chodidlo. Pierre?! Jak by mohl zanechat takové stopy?! Pierrovy oči se otevřely. Ležel v houští uprostřed lesa, nedaleko farmy. Bylo již dávno světlo, snad už nastalo poledne. Pierre se chtěl rozbrečet, když se podíval na svou ruku. Byla tenká, zelená, s vystouplými žílami, a z každého z jeho prstů vycházel velký, kostěnný dráp. Ano, byly to jeho ruce, jež zabily Colóna. Pierre se začal dotýkat svého obličeje. Měl na něm hrubou kůži, tvar jeho nosu se výrazně změnil, měl velké nosní dírky, ale takřka žádnou chrupavku nad nimi. Přišel ke kaluži vody a pohlédl do ní. Kdyby mohl, vykřikl by. Ten zjev byl strašný. I když ve svých očích a výrazu obličeje stále viděl Pierra Leroye, byl netvorem. Nějak zmutoval. Od první chvíle mu bylo jasné, co za to může. To Nietovo sérum agresivity, které mu propůjčilo zvláštní schopnosti. Díky kterému byl už před pár měsíci vybaven nadlidskou silou. Kvůli kterému se mu čas od času vyrýsovaly na čele zelené žíly. V jeho těle docházelo k mutaci. Poté, co Lovci kryptidů zanechali Pierra a Colóna v místnosti v osamění, stala se strašná věc. Ve stresu se začalo Pierrovo tělo měnit. I jeho mysl se začala měnit. Zabil Colóna, ale pak si uvědomil, že udělal něco strašného, a proto utekl...
Chodil po lese, oblečený v cárech oblečení a vyšší, než normálně. Čekal, že sem někdo přiběhne a zastřelí ho. Během odpoledne celý vyčerpaný upadl do křovisek... Když otevřel oči, viděl Jacka a Pauline, jak ho drží za ruku a zvedají ze země. Byl malátný, moc nevnímal. Ale všiml si, že má lidskou ruku. S lidskou kůží! Pak se probudil v základně Lovců kryptidů v Londýně, v posteli ve svém pokoji. Tam za ním přišel celý tým a vysvětlil mu, co se stalo...
Pierre si přál, aby Lovci kryptidů byli takoví jako dříve. Takoví, jako na této expedici. Hledat kryptidy v různých částech světa, vždyť takhle Lovci kryptidů začali! A pak Pierre přišel o svou sestru Sabine, bojoval s odpudivým Samem Weberem, účastnil se záchrany světa před Deylinem Nietem... Ale to on nechtěl! A přesto Jack stále opakoval, že není cesty zpátky. Že Lovci kryptidů už nikdy nebudou jako předtím. Nebo budou? Kdyby jen Pierre mohl vrátit čas... Kdyby jen mohl žít ve světě, který už není...
Konec první kapitoly. Doufám, že se Vám líbila... Chupacabra stále zůstala obestřena tajemstvím... Ukázalo se však, že celá skupina těchto netvorů žije poblíž Colónovy farmy. Co jsou zač, to Lovci kryptidů tak rychle zjistit nemohli... V této sérii Lovců kryptidů se každopádně dočkáte více děsivých kryptidů, a já už můžu slíbit, že se v ní objeví i jeden slavný, okřídlený kryptid, kterého by asi nikdo z nás v noci nechtěl vidět poletovat nad městem... O tom pak někdy příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat