Od událostí v Granadě uběhl více než měsíc. Lovci kryptidů si opět žijí poněkud poklidným životem. Pak se ale dozvídají o masakru dobytka na Portoriku. Majitel farmy, José Colón, prý dokonce na několik dnů oněměl po setkání s třesoucí se, humanoidní bytostí, která vniká do kozích ohrad a zabíjí zvířata. Hlavní podezřelý: Chupacabra. Jack, Pauline, Pierre, Akihiko, Fahad a Roger se vydávají na Portoriko, aby zjistili, oč jde...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZTĚLESNĚNÍ NOČNÍ MŮRY, ČÁST DRUHÁ:
Mladý Portoričan, pravděpodobně teprve patnáctiletý hošík, seděl opřen o dřevěný kůl v plotě a popíjel tvrdý alkohol. Měl toho dost po celém dnu stráveném venku s ovcemi a kozami. Nahnal zvířata do ohrady a usedl k ní, aby si na chvíli odpočinul. Náhle se vyděsil. Vyskočil, jako by do něj udeřil blesk. Hleděl na ten "přízrak". Pozorovalo ho šest párů očí, jež se k němu rychle začaly blížit. Nebyla to ale žádná příšera. Na travnaté planině přistál Cryptid Swift a z něj vyšlo šest lidí oblečených ve svých černých uniformách s nápisem "Lovci kryptidů". Zeptali se vyplašeného hocha na cestu k nedaleké farmě a po svých odešli. Teprve teď se Portoričan uklidnil. Přiběhl ke stroji a chystal se vyfotografovat si ho na mobil. Ze spodku Cryptid Swiftu se vysunul drobný kanón a vystřelil po něm, účelně však zaměřil na půdu před jeho nohama. Portoričan utíkal. Není radno si fotografovat majetek Lovců kryptidů... Před hlavní budovou farmy seděl u dřevěného stolku samotný Colón a popíjel whisky. V obličeji byl celý rudý. Jakmile uviděl Lovce kryptidů, přivítal je. "Promiňte, že tady piju," zasmál se hloupě, "ale alkohol mi vrátil hlas, víte... Už jsem začal na tu strašnou potvoru zapomínat..." "Ehm, nebyla ta Chupacabra výparem whisky?" zašeptal Pierre do ucha Jackovi. Ten se na něj otráveně podíval a obrátil oči v sloup. "Víš, líbilo se mi, když jsi to byl ty, kdo o kryptidech pochyboval," zašeptal znovu Pierre, "tehdy, když jsme začínali." "Pierre, můžeš přestat s tou nostalgií?" okřikl ho Jack. Colón jim ukázal jejich pokoje v budově. Jack mu však řekl, že by byl nejradši, kdyby je odvedl ke kozí ohradě už tohoto večera, aby si mohli na Chupacabru počíhat. Colón vypadal dosti zděšeně. Souhlasil, ale pátrat po Chupacabře nechtěl. Jack raději rychle změnil téma hovoru, začal mluvit o počasí, neboť vypozoroval, že pouhá vzpomínka na tu noc s Chupacabrou Colóna příšerně vyděsila, až se začal třást. A třást se začal i Pierre. Nechtěl na Chupacabru věřit, protože se pouhé představy o tomto krvelačném tvorovi velice bál... V jedenáct hodin večer seděl celý tým Lovců kryptidů spolu s Colónem asi padesát metrů od kozí ohrady. "Od té doby, co jsem jí viděl a co zmasakrovala tři kozy, se už tady Chupacabra neukázala. Ale jeden můj pracovník, takový mladý zmetek jménem Fernando, ji prý včera zahlédl. Vracel se z pastvy dobytka pozdě večer a uviděl ji, jak sedí na střeše stodoly. Šíleně ho to vyděsilo. Od rána je dneska zděšený ze všeho neznámého..." vysvětloval třesoucím se hlasem Colón. "Tak to byl ten mladík, jehož tak vyděsil náš příjezd," pousmál se Jack. "Do té stodoly bychom se rádi podívali," řekla Pauline. "Klidně," odpověděl Colón, "ale je tam jen kur. Věřte mi, žádná, žádná Chupacabra se tam neskrývá..." Poslední slova řekl s hrůzostrašným nádechem...
Několik světel prolétlo vnitřkem stodoly. Pauline, Fahad a Roger začali zkoumat především trámy těsně pod stropem. Fahad popadl dřevěný žebřík a vyšplhal k nejrozložitějšímu trámu. Jack, Pierre a Akihiko seděli stále nedaleko ohrady. Světlice měli vypnuté. Jack měl u sebe brokovnici, to kdyby se museli nepříjemnému tvorovi bránit. Pierre nervózně svíral uspávací šipky a rukojeť uspávací pistole. Jen Akihiko byl v klidu. Pevně držel v ruce svou teleskopickou kovovou tyč, připraven ji použít v momentě nebezpečí. Náhle začaly kozy mečet. Nervozita v ohradě se stupňovala. Jack okamžitě zapnul termokameru, která jim umožnila pozorovat tepelný obraz zvířat v ohradě. Zatím v ní byly jen kozy, nic jiného. Pierrovi se začaly na čele tvořit krůpěje potu. "Co Colón? Už se vrátil domů?" zeptal se starostlivě Jack. "To nevím, odvedl Pauline, Fahada a Rogera do stodoly. Pak zmizel," odpověděl Akihiko, jako by ho to vůbec nezajímalo. Jeho zrak už si přivyknul na tmu. Pozorně sledoval pohybující se zvířata v ohradě... Fahad konečně vyšplhal na vodorovný trám pod stropem stodoly. Zapnul baterku. "Proboha..." řekl nahlas, aby ho ostatní dole slyšeli. "Víte, jak vypadá sražená krev, kterou vyzvrací netopýři z rodu upírů? Tak něco takovýho vidím tady... Jen je toho... docela dost... jako z velkýho upíra," okomentoval svůj nález Fahad. Pak posvítil před sebe. U zdi se něco nacházelo. Světlu bránil další trám. Jen část těla toho tvora byla osvícena. Když dýchal, třásl se jako malá myška. Ale měl na předních černé, zahnuté pařáty. Fahad vytáhl laserovou pistoli. "Co vidíš?! Tak co sakra vidíš?!" zařvala Pauline. "Kruci!!!" zařval Fahad a vystřelil po tom zvířeti, které rychle vyskočilo a hnalo se po trámu k němu. Fahad minul, laser trám rozpůlil a ten se řítil dolů na Pauline a Rogera...
Jack zpozoroval další živý objekt, zdroj organického tepla, který vnikl do ohrady. "Teď, chlapci, teď!" zašeptal svým druhům a zvedl se ze země. Akihiko udělal totéž. Pierre se chtěl zvednout, ale strach mu to nedovoloval. Tohle byla mise, na kterou čekal, konečně zase jen to staré dobré hledání kryptidů. Když na ní však byl, zmocnila se ho hrůza. Hrůza z neznámého, nebezpečného. Viděl však své kolegy pochodovat k ohradě se zapnutými svítilnami. Rozvístil tu svou, zhluboka se nadechl a dal se do jejich následování... Roger popadl Pauline za ruku a strhl jí ke stěně stodoly. Jejich svítilny zůstaly ležet někde pod hromadou zříceného dřeva. Po pádu trámu začali venku štěkat psi. Chvíli bylo ticho. "Jste celí?!" zařval Fahad, který také ztratil svítilnu a nějak se držel tam nahoře, u stropu. "Překvapivě jo, ty nemehlo!" odpověděl Roger. Fahad se držel kusu provazu, ovázaného kolem menšího, výše položeného vodorovného trámu. Pád velkého trámu zbortil jeho žebřík. Byl teď šest metrů nad zemí a nebezpečný živočich byl někde v okolí. Najednou se ozval Fahadův řev. Byl to ale příšerný řev, plný bolesti, strachu a hrůzy. Tmou ve stodole proniklo několik červených laserů. Roger i Pauline vytáhli své pistole, ale než vůbec stačili vystřelit, něco z výšky padlo do hromady sena. "Fahade?" zvolala Pauline. "Jsem tady nahoře," odpověděl k jejímu překvapení Fahad, "držím se lana. Sakra, ta hnusná potvora mě kousla do ramene. Crčí ze mě krev..." "Ale počkat," řekl Roger a kousl se do rtu. Z pouzdra v obleku vytáhl čelovku, nasadil si ji na hlavu a zapnul světlo. Osvítil tak kopku sena. Byla pokryta krví. Ale střelený tvor zde nebyl. Pak najednou ucítil kopnutí do hlavy. Svalil se a čelovka dopadla na zem. Svítila do země, zase nic nebylo vidět. Pauline začala vřískat. Cítila, jak jí něco s ostrými drápy drží za krk. Stisk sílil... Horor začal...
Vyváznou z této mise naši přátelé živí? Pokud je to Chupacabra, co na ně útočí, proč jde i po lidech a nejen po dobytku? Pokračování příště...
Žádné komentáře:
Okomentovat