V minulé části se Jackovi podařilo střelit Chupacabru do přední končetiny, načež krvelačná příšera odhopkala do lesa. Další Chupacabra, kterou druhá část týmu nalezla ve stodole, byla nakonec zabita, neboť na ni spadl těžký trám. Roger odvedl zraněnou Pauline a Fahada zpátky do hlavní budovy farmy. Zbytek týmu hodlá následovat zraněnou Chupacabru, která za sebou jistě zanechá krvavou stopu, do lesa. Nemají na výběr, musí zvíře zabít. Jacka by ale také zajímalo, co je tato zrůda zač...
LOVCI KRYPTIDŮ 3: ZTĚLESNĚNÍ NOČNÍ MŮRY, ČÁST ČTVRTÁ:
"Uděláme to takhle," začal Jack, dívaje se na Pierra a Akihika před poničenou stodolou. "Ehm, Jacku, nevadí, když... když se přidám ke zbytku týmu na farmě? Víš, ta příšera, ona je... taková... děsivá... Trochu se jí bojím. Nevím, jestli mám jít s vámi," řekl třesoucím se hlasem Pierre. "Dobrá, utíkej za nimi," řekl na to Jack a pokýval hlavou. "A my, Akihiko, my jdeme do lesa. Snad ji najdeme," dodal a spolu se svým japonským kolegou vběhl do lesního porostu. Nacházeli se nedaleko kozí ohrady. Zraněná Chupacabra musela být někde poblíž. Akihiko si brzy všiml černé krve zářící ve svitu baterky. Gestem naznačil Jackovi, aby jej následoval. Prodírali se kapradím, pokrytým hustou Chupacabří krví. Pak náhle Jack přidušeně vykřikl. Akihiko se otočil a z pouzdra na pásku vytáhl šuriken. "To je v pořádku, Akihiko," řekl Jack, "nějak jsem se zamotal ve vegetaci." S hlasitým vytrhnutím kořenů se Jack dal opět do pohybu. Netušil, že to hlasité lupnutí upoutalo pozornost jejich cíle. Ve svitu baterky se náhle objevil stín. Akihiko začal svítit všude kolem sebe. Stejně tak Jack. "Zády k sobě," řekl Jack. Položil ukazováček pravé ruky na kohoutek brokovnice. Akihiko svíral v rukou svou teleskopickou tyč, připraven útočníka silně zasáhnout. Takto stáli asi dvě minuty. "Můžu si dovolit pohnout baterkou na stranu?" optal se Akihiko. "Jo," odpověděl krátce a trochu volněji Jack. Akihiko tak učinil. Nikde nic. Chupacabra zmizela. "Krucinál, asi před námi utekla. Bojí se nás. Bojí se té brokovnice," poznamenal Jack. "Ne, kámo," řekl na to hrozivým hlasem Akihiko a posvítil přímo nad sebe, "ona se nebojí. Ona čeká." Jack pohlédl na větev stromu čnící snad sedm metrů nad nimi. Jako odpočívající opice zde seděla ta ohyzdná příšera s rudýma očima a dlouhým jazykem, neustále se kroutícím ze strany na stranu. Její sliny dopadly na Jackovu tvář. Chupacabra pootočila hlavou. Jako by se snad pokoušela porozumět těm dvěma dvounožcům, které svými schopnostmi naprosto předčila. A pak náhle Akihiko i Jack znehybněli. "Eh?! Proboha... Cítíš to taky?!" zašeptal Jack a poklepal Akihikovi na rameno. "Něco... Něco je v mý hlavě... Jako by se to se mnou snažilo komunikovat," odpověděl Akihiko. "O tom jsem četl. Někteří svědci tvrdí, že Chupacabra je schopna telepatické komunikace! Myslel jsem si, že je to blbost, ale... Mám pocit, jako by mým mozkem pronikaly jakési vlny, kterým nedokážu porozumět," rozpovídal se Jack. "Nápodobně," pokýval hlavou Akihiko. "Myslíš, že bychom mohli telepaticky komunikovat i s ní?" optal se Jack. "To těžko. Ale jestli se ti to podaří, řekni jí, že nejsme večeře," odpověděl Akihiko. Natáhl ruku k Jackově ruce a slabě mu z ní vytrhl brokovnici. Hlava Chupacabry se v rychlosti pohnula směrem k němu. Vydala ze sebe odporný skřek, podobný bublání horké vody. A skočila dolů. Akihiko popadl Jacka za rameno a strhl jej k zemi. Přitom střílel po padajícím zabijákovi. Zasáhl ji! Chupacabra dostala pár kulek přímo do těla, pod srdce. Při pádu se hbitě zachytila nízké větve, jen tak dva metry nad Akihikem a Jackem, v hrůze ležícími na zemi. Začala kašlat krev. Na větvi se tak podivně kroutila, prsty s ostrými drápy si mnula rány na těle a nakonec těžce spadla na zem. Jack a Akihiko se na sebe podívali a pak k ní opatrně přistoupili. Byla tak hubená, pokrytá řídkou srstí. Chlupy na jejím těle už nebyly vztyčeny. Byla mrtvá. Ale když se Jack dotkl její přední končetiny, pokryté černou krví, ještě sebou škubla a ve smrtelném záchvěvu ho drápy sekla do hrudníku. Jack uskočil. Drápy Chupacabry udělaly z jeho černé uniformy jednu velkou hadru. Jen mírně přejely po kůži, takže Jack trochu krvácel, ale nebylo to nic vážného. "Máš dost odvahy na to, abychom ji zvedli?" zeptal se Akihika. Ten jen pokýval hlavou.
Nést to odpudivé zvíře temným lesem byl zážitek přinejmenším tak strašný, jako ho hledat. Oba Lovci kryptidů měli pocit, že se Chupacabra každou chvíli probere, že se život vrátí do jejího chudého, prostříleného těla. Jakmile vyšli z lesa a položili její tělo do trávy, oba se otřásli. Chupacabra neměla víčka, její oči byly stále otevřeny. Vypadalo to, jako by ta příšera neustále bděla. "Víš co? Odeberu pár vzorků slin a krve. A pak ji přineseme do hlavní budovy," řekl Jack a dal se do práce. Akihiko poodešel a pohlížel na hvězdnou noční oblohu. Takto stál pár minut. Snad se vracel do svých dětských let, strávených v malé japonské vesničce, kde se tradice držely i na sklonku dvacátého století. Kde jej připravili o jeho rodiče a jeho bratry. Kde začal jeho život zuřivce, hledajícího pro něj nikdy neexistující klid. Jediný záchvěv větvičky stačil k tomu, aby sebou prudce trhl a otočil hlavu. Zasupěl něco japonsky, když pohlédl na tvora sedícího v koruně stromu za ním. Byla to další Chupacabra, tentokrát však mohutnější, s velkou, baculatou hlavou. Možná, že ta zabitá byla teprve mládě! Akihikův vržený šuriken se ve vteřině zaryl do jejího ramene. Jako ve zpomaleném filmu Chupacabra pohlédla na své zranění, sáhla po šurikenu a vytáhla si ho. Pak opět pohlédla na Akihika. Zranění ji vůbec netrápilo. Vyskočila. Akihiko vytáhl tyč. "Jacku, utíkej do hlavní budovy! Máme tady další Chupacabru!!!" zařval. Pokusil se praštit zvíře do hlavy, neuspěl však. Chupacabra byla příliš rychlá. Přeskočila Akihika a zezadu do něj narazila celým svým tělem. Jack neuposlechl svého přítele. Běžel mu na pomoc. Přiběhl zrovna, když už se krvelačná nestvůra chtěla zahryznout do Akihikova krku. Ten ležel nehybně na zemi, omráčený pádem. Jack vytáhl svou laserovou pistoli. Jediná rána Chupacabru dočasně ochromila. Pomohl Akihikovi na nohy. "Jsou všude, úplně všude," zamumlal Akihiko. Jack se na něj nechápavě podíval. Akihiko rozsvítil baterku a posvítil na lesní porost. Mezi větvemi svítilo několik dalších párů očí.
Oba cítili, jak telepaticky přenášené zvuky pronikají do jejich mozků. "Jako by nám říkali, roztrháme vás," poznamenal Jack. "Máš ty vzorky? Necháme tu jejich kamarádku mrtvou? Třeba chtějí její mrtvolu. Spokojí se s ní. Padáme!" řekl Akihiko. Oba se dali do bezhlavého útěku. Že Jack ztratil během útěku svou svítilnu, to mu vůbec nevadilo. Brokovnice ležela někde poblíž mrtvoly Chupacabry, ale nemělo smysl se k ní vracet. Vybaveni už pouze svými laserovými pistolemi a Akihikovou kovovou tyčí, utíkali oba pryč, jak jen nejrychleji mohli, připraveni se v poslední chvíli otočit a zápasit o svůj život. Ale na otevřené planině, na které se během dne pásly krávy, se za nimi Chupacabry nehnaly. Nebyly tu žádné stromy; Chupacabra neměla kam odskočit v případě nebezpečí. Jakmile vběhli na území farmy, mysleli, že omdlí. Oběma bylo velmi špatně. Zašli rovnou do hlavní budovy. Tam, v hlavní místnosti, seděl Colón, oblečený pouze v pyžamu a županu, a celý se třásl. "Propána, už jste zpátky! Neměli jste tam chodit!" řekl starostlivě a jemně se dotkl Jacka. "Nebojte, pane," odpověděl Jack. "No, já myslím, že je, čeho se bát. Jsou jich tam mraky. Máte tady u farmy snad celou kolonii těchhle zvířat. Jestli to teda jsou zvířata... Já si totiž myslím, že jsou to nějací..." dal se do řeči Akihiko. Pauline, sedící na gauči, jej přerušila: "Mimozemšťani? Kdo ví." Jack spěšně vysvětlil, co se stalo. Až potom si uvědomil, že je jich v místnosti šest, včetně Colóna. Kde je poslední člen Lovců kryptidů, kterých je šest? Kde je Roger? Takovou otázku položil Jack Pauline, která okamžitě reagovala. Řekla mu, že šel s nějakým farmářem vyfotografovat tu mrtvou Chupacabru, jež leží ve stodole. "Hlupák! Podívejte se, máme takovou teorii, že Chupacabry se zajímají o své mrtvé příbuzné... Zabili jsme tu jednu v lese, a pak po nás šla celá skupinka, včetně nějaké obrovské Chupacabry... Jestli byla jedna ve stodole, pak se tam za chvíli může objevit celý jejich gang. Jdeme tam, okamžitě!!!" vyhrkl snad v jednom dechu Jack a okamžitě opustil místnost, načež jej vyčerpaný Akihiko následoval. Šli i Pauline a Fahad. Jen Pierre zůstal v místnosti sedět, naproti vystrašenému Colónovi. Podobně jako on měl z Chupacabry obrovský strach. Jenže to, co mělo následovat, bylo snad pro Pierra ještě horší. Jeho největší noční můry se měly stát realitou...
V poslední části se dozvíte, jak mise na Portoriku dopadla! Pokračování již brzy!
Žádné komentáře:
Okomentovat